Ministerstvo financí žongluje s prognózami

25. listopadu 2002, 00:00 - Dušan Šrámek
25. listopadu 2002, 00:00

Navrhovaný zákon o rozpočtové kázni by měl skoncovat s vládními hrátkami Ministr financí Bohumil Sobotka se snaží vytvářet si image férového a seriózního politika. Bohužel realita, která se odráží v jeho vystoupeních a materiálech, předkládaných poslancům, mu tuto snahu kazí.

Navrhovaný zákon o rozpočtové kázni by měl skoncovat s vládními hrátkami

Ministr financí Bohumil Sobotka se snaží vytvářet si image férového a seriózního politika. Bohužel realita, která se odráží v jeho vystoupeních a materiálech, předkládaných poslancům, mu tuto snahu kazí. Tristní situaci veřejných financí svádí na minulé období, kdy se však sám podílel na jejím vzniku.

Spolu se zákonem o státním rozpočtu předložila vláda poslancům i střednědobý fiskální výhled na léta 2004 až 2005. Jde o dokument, podle něhož by mělo být na rozdíl od zákona o státním rozpočtu zřejmé i dlouhodobější směřování veřejných financí. Část kritických připomínek ke stavu, ve kterém se veřejné finance nacházejí, se týká činnosti Zemanovy vlády. Je pozoruhodné, že jedním z ideologicky nejvyhraněnějších protivníků rozpočtové umírněnosti byl tehdy šéf poslanců ČSSD Bohuslav Sobotka. Ve funkci ministra financí svůj postoj změnil.

Místo přebytku deficit

V předloženém materiálu se konstatuje obecně známý fakt, že v posledních letech dochází k postupnému růstu veřejných deficitů, a to navzdory faktu, že se hospodářství nachází v období růstu. ČSSD velmi ráda opakuje dnes již zpochybňovanou keynesiánskou poučku o schopnosti státu nastartovat aktivní politikou hospodářský růst. Podrobněji na toto téma polemizoval v minulém čísle Profitu Michal Hrdý. Myšlenku otce Roosveltova New Dealu J. M. Keynese postavila sociální demokracie na hlavu, neboť ke zvyšování deficitů dochází v době hospodářského růstu, kdy by naopak měl nastoupit přebytkový rozpočet, kterým by se stíraly předcházející deficity. Tím vzniká strukturální nerovnováha rozpočtů ve prospěch výdajů. To je v našich podmínkách umocněno mandatorními výdaji sociálního charakteru. Jenom v rozpočtu na příští rok jde z každé koruny 53 haléřů právě na mandatorní výdaje, z toho 41 haléř na sociální dávky. A to vláda zatím do rozpočtu nepromítla své programové priority, jakými mají být plošné přídavky na děti, svěřenecký fond a podobně. Je pozoruhodné, že si Sobotka ve svém úvodním expozé před sněmovnou postěžoval, že většina těchto sociálních výdajů jde na důchodové zabezpečení, když právě on byl v minulém volebním období předsedou parlamentní komise pro reformu důchodového systému, a i díky němu se žádná reforma doposud nekonala. Hovoříme-li o Sobotkových prorůstových investicích, které jsou podle socialistů hybnou silou aktivní hospodářské politiky, mějme na paměti, že objem investic se v příštím roce zvýší jen o popovodňovou obnovu.

Únikové cestičky mimorozpočtových fondů

Obdobně pronesl „slovo do vlastních řad“ Sobotka i tehdy, když kritizoval značnou roztříštěnost současného rozpočtu. Je jistě chvályhodné, že uvažuje ještě v tomto volebním období o zániku Fondu národního majetku, případně o zkrácení činnosti České konsolidační agentury ještě před rokem 2011. Nicméně to byla právě jeho strana, která na každé zpřísnění rozpočtových pravidel okamžitě odpověděla únikovou cestičkou. Jako podmínku uzavření opoziční smlouvy si dala vznik Fondu rozvoje dopravní infrastruktury a Fondu bydlení. Konsolidační agentura (dříve konsolidační banka) již mohla ukončit svou činnost před drahným časem. Klausův kabinet ji původně koncipoval jako odkladiště na různé dlouhodobé osobní úvěry, jako byly například novomanželské půjčky a podobně. Molocha s téměř půlbilionovými aktivy z ní udělala až Zemanova vláda svým finančně velkorysým konceptem předprivatizační očisty státních bank. Daleko nejzávažnějším problémem předkládaných výhledů je ovšem verifikace uvedených údajů ve vztahu k praktické zkušenosti. V září minulého roku předkládala vláda první střednědobý výhled. To ještě platil toleranční patent mezi ODS a ČSSD, takže jsme se tam mohli dočíst, že rozpočet na rok 2003, ale i rozpočet na rok 2004 budou rozpočty vyrovnané. V rozpočtu na příští rok se dokonce zvažoval pokles podílu státního rozpočtu na HDP, protože se již nepočítalo s privatizačními příjmy, a tak celkové příjmy a výdaje měly být nižší než ve státním rozpočtu na rok 2002 o téměř dvacet miliard. Příjmy z deblokace ruského dluhu a z privatizace Transgasu činily 53 miliard korun v rozpočtu na rok 2002. (Samostatnou kapitolou pak je, že tyto mimořádné prostředky nebyly odděleně použity na úhradu ztráty konsolidační agentury či na sanaci státního dluhu. Opět to jako osten kritiky nejenom proti Zemanově, ale i předchozím vládám neopomněl Sobotka zmínit před sněmovnou. Nezbývá než čekat, co udělá s případnou platbou za Český telecom).

Kam se podělo sto miliard?

Ačkoli příjmy státního rozpočtu na příští rok v podstatě kopírují údaje ze střednědobého výhledu (+ 3 mld), na straně výdajů vznikla černá díra ve výši 111 miliard. K tomu ovšem musíme připočítat, že k snížení deficitu z původně prolongovaných 157 miliard došlo jenom díky posunutí úhrady ztráty České konsolidační agentury, což se pochopitelně promítne do rozpočtů na příští roky, nepočítáme-li asi o osm miliard seškrtané jiné vládní výdaje. Obdobné diskrepance na straně příjmů, ale především výdajů můžeme vidět i ve fiskálním výhledu na rok 2004. Loni Rusnokův úřad počítal (bez zahrnutí ztráty ČKA) s příjmy a výdaji ve výši 724 miliardy korun, letos jeho vládní kolega a nástupce Sobotka hovoří o 720 miliardách korun na straně příjmů, ale o 827 miliardách výdajů. Problémem takto rozdílných střednědobých výhledů však nejsou ani tak rozdílné údaje. Bez jakéhokoli ideologickéo podtextu lze pochopit, že „jiná vláda, jiný mrav,“ přestože konečná podoba rozpočtu s deficitem je pochopitelně horší než původní konstrukce s rozpočtem vyrovnaným. Skandální ovšem je, že vláda žádným hodnověrným způsobem nedokáže vysvětlit, jakým způsobem rozdíly v řádu sta miliard v obou rok od sebe vzdálených výhledech vůbec vznikly. Jediným vodítkem k vysvětlení tak diametrálně odlišných údajů může být pouze Sobotkovo ujištění, že rozpočet na příští rok je dělán férově. Chtěl tím snad naznačit, že Zemanova vláda vědomě obelhávala svého opozičněsmluvního partnera a tím i celou Poslaneckou sněmovnu, protože dopředu věděla, že takto sestavený rozpočet není udržitelný a že je pouhou politickou proklamcí, aby se udržela u moci? Tomu by ostatně mohlo nasvědčovat i vystřídání Rusnoka na postu ministra financí, aby se tak setřela osobní zodpovědnost a kontinuita s dokumenty předkládanými poslancům. Nemenší rozpaky pak vyvolává Sobotkovo ujišťování, opakované i jeho tiskovým mluvčím, že střednědobý výhled je pouze jakýmsi konceptem na nečisto, zatímco to pravé prý přijde až v prosinci se třetím čtením rozpočtu, kdy poslanci dostanou čtyřletý plán reformy veřejných financí. Na tomto plánu se shodla ČSSD s koaličními partnery a zařadila ho do vládního prohlášení. Proto mu zřejmě bude ministr věnovat náležitou pozornost, zatímco ze zákona povinný dokument o střednědobém vývoji odbyl.

Zákon navrhovaný ODS by byl řešením

Právě zpřísnění pravidel, které by platily pro vládu při předkládání vládních rozpočtových návrhů a pravidel Poslanecké sněmovně, je součástí zákonné normy, kterou připravila skupina poslanců ODS. Podle návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni by vláda byla povinna každoročně zdůvodnit případné odchylky od stanoveného deficitu tak, aby nemohlo docházet k dnešní voluntaristické praxi. Vedle obecně zmiňovaného postulátu, který spočívá ve zvýšeném kvóru při schvalování deficitních rozpočtů, návrh řeší i další nešvar socialistických vlád, kterým je nedodržování schodku v přijatém zákonu o státním rozpočtu. Pokud by vláda ve dvou po sobě jdoucích obdobích překročila schválený deficit při schvalování státního závěrečného účtu, znamenalo by to automaticky hlasování o důvěře.

Mandatorní výdaje sociálního charakteru

Ukazatele v mld. Kč

St. rozp. Návrh Výhled Výhled

2002 2003 2004 2005

důchody 215,2 225,9 245,0 267,4

dávky nemocenského pojištění 31,1 34,3 36,7 39,4

ostatní sociální dávky 5,2 6,3 6,9 7,2

dávky státní sociální podpory 33,0 34,6 35,5 36,7

politika zaměstnanosti (podpory) 4,7 6,3 7,6 8,1

ochrana zaměstnanců při platební

neschopnosti zaměstnavatelů 0,2 0,3 0,4 0,5

sociální dotace zaměstnancům 2,7 2,7 2,8 2,9

dávky sociální péče (vyplácejí obce) 12,5 14,2 14,6 15,2

sociální výdaje celkem 304,6 324,6 349,5 377,4

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče