Milionové obchody bez rizika

05. listopadu 2007, 00:00 - Renata Bartošková
05. listopadu 2007, 00:00

Školy jsou podle podnikatelů ideálními zákazníky, protože platí včas a nekrachují. Především výrobci školního nábytku často nechodí daleko pro milionové obraty. Je jich ale stále více a konkurenční prostředí houstne.

Dodavatelé školních pomůcek Školy jsou podle podnikatelů ideálními zákazníky, protože platí včas a nekrachují. Především výrobci školního nábytku často nechodí daleko pro milionové obraty. Je jich ale stále více a konkurenční prostředí houstne.

Pro vstup do budovy potřebuje čip, bundu odloží do vlastní skříňky, a jde do třídy, zařízené zcela novým barevným nábytkem. Právě takto vypadá všední ráno nemalého počtu tuzemských žáků a studentů. Tvář českých škol se totiž během posledních let výrazně mění. Ředitelé kultivují třídu po třídě a stále častěji se přiklánějí také k moderním technologiím.

V reakci na tento trend přibývá firem, které se na školy zaměřují. „Za posledních deset let se tu vyrojilo velké množství především obchodních společností. Přibývají ale i specializovaní výrobci,“ popisuje Petra Krčmářová, manažerka kvality společnosti Škotab, která od roku 1998 vyrábí školní tabule. V době, kdy společnost s výrobou začínala, měla pouze dva české konkurenty. Dnes je jich kolem deseti. „Bylo to také dáno tím, že tehdy školy nové vybavení prakticky nenakupovaly. Dlouhé roky se například psalo na jedny tabule, které se maximálně opravovaly,“ přibližuje Krčmářová. Dnes je situace jiná. Škotab ročně prodá kolem tří set dřevěných tabulí. K tomu ale ještě zhruba pět set speciálních keramických tabulí, jichž je v Česku jediným výrobcem.

HRÁČI NA TRHU

V Česku není firma, která by „válcovala“ ostatní. Mezi nejvýznamnější výrobce patří společnosti Školičky, Klassa, Jelínek-Top Produkt, Dina, Malín, Santal, Kecip nebo Novatronic. Drobné potřeby, jako jsou křídy nebo sešity, nakupují školy převážně od lokálních dodavatelů spotřebního materiálu a v místních papírnictvích.

V oblasti psacích potřeb včetně kříd a také dalších pomůcek, jako jsou například kružítka či úhloměry, je leaderem mezi výrobci na trhu společnost Koh-i-noor. Mezi významná nakladatelství učebnic patří Fortuna, Prodos, Fraus, Prometheus nebo Didaktis. Na audiovizuální techniku pro školy se zaměřují mimo jiné společnosti Daniel Vítovec-VT project, AV Media nebo Petr Zetek-PZK.

V Česku není lídr

V oblasti výroby školního nábytku není na tuzemském trhu lídr v pravém slova smyslu. „Působí tu kolem deseti větších výrobců a množství malých firem, které se na školy zaměřily. Situace je v Česku odlišná oproti zahraničí. Například v Německu jsou dvě velké firmy, jež určují trendy, a za nimi dlouho nic,“ přibližuje Petr Hamáček, ředitel společnosti Školičky. Jeho firma vyrábí nábytek a dodává vybavení pro školy. Protože tu není firma, která by válcovala ostatní, zůstává otevřená šance pro více podnikatelů. Konkurenční prostředí je ale tvrdé. „Trh je hodně stlačen a bojuje se především na bázi cen,“ konstatuje Hamáček.

Přesto jsou výrobci školního nábytku převážně spokojeni. „Naše portfolio činí kolem pěti tisíc škol, od základek až po vysoké. Roční obrat firmy je přibližně 130 až 150 milionů korun,“ popisuje ředitel společnosti Klassa plus Josef Brávek.

Školy vydaly na novou firmu

Optimisticky situaci na trhu hodnotí i Petr Hamáček za firmu Školičky. Ta je dceřinou společností My Dva holdingu, který se specializuje na výrobu kancelářského nábytku. „Náhodou se nám naskytla příležitost navrhnout a vyrobit šatny pro jednu základní školu. Do té doby jsme vybavovali firemní budovy či továrny, proto se nám do toho moc nechtělo. Nakonec jsme ale zakázku přijali. Následně jsme zjistili, že škola je našim tradičním zákazníkům velmi podobná,“ vypráví Hamáček. Původně zavrhovanou zakázku následovala kampaň s názvem Šatny bez krádeží, nabízející ředitelům škol konec stížností rodičů, že se dětem ztrácejí bundy.

„Po dvou letech jsme si sedli a spočítali, že jsme schopni za rok školám prodat zboží za patnáct i dvacet milionů. Rozhodli jsme se na ně zaměřit a musím říci, že to byl dobrý nápad,“ hodnotí Hamáček. Firma nezůstala jen u šaten, ale rozhodla se vzdělávacím institucím nabízet co nejširší sortiment a zařizovat je pokud možno kompletně. Nabídla ředitelům internetový obchod Skolicky.cz, kde seženou vše, od stolů až po volejbalové míče. „Především z marketingových důvodů se od My Dva holdingu v roce 2005 odpojila specializovaná dceřiná společnost, která má na starosti pouze školy,“ vysvětluje Hamáček. Loni měly Školičky obrat sedmdesát milionů korun.

České učebny po Evropě

 JAK SE TO S NORMAMI

Vybavení základních a středních škol nábytkem upravuje vyhláška ministerstva zdravotnictví 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Upravuje velikost nábytku (s ohledem na věk žáků) a ergonomické požadavky. Do konce prosince musí být takovým nábytkem všechny školy vybaveny. Pro vysoké školy žádná taková norma neexistuje. Ty se řídí obecně technickými požadavky na výstavbu.

Tuzemští výrobci slaví úspěchy i za hranicemi. Česká nábytkářská společnost Techo například nedávno dokončila zakázku pro skotskou univerzitu Queen Margaret. Vybavila ji nábytkem za 25 milionů korun. Tatáž společnost také před dvěma lety vybavovala Queen Mary Univerzity v Londýně.

Nábytek další české značky Klassa mohou potkat žáci v Holandsku, Británii, Německu či Francii. Obrat firmy z vývozu představuje 35 až 50 milionů korun ročně. „Do zahraničí se dá prorazit jedině kvalitou. V zemích, kam nábytek vyvážíme, mají pochopitelně své velmi dobré výrobce. Stále jsme pro ně ale levnější. Dostanou minimálně stejnou kvalitu za nižší cenu,“ vysvětluje ředitel společnosti Josef Brávek.

Na klávesnici nesáhneme

Školy vedle nábytku vylepšují také své technické vybavení. „Moderní systémy se časem nemohou vyhnout žádné škole. My jsme letos zavedli docházkový systém, který monitoruje přítomnost žáků v budově prostřednictvím čipů. V nejbližší době bychom ho rádi propojili s jídelnou,“ popisuje Roman Hásek, ředitel trutnovské základní školy Komenského. Výpočetní technika se pomalu, ale jistě přesouvá ze zamčených učeben, kam žáci přišli jednou týdně, do každodenní praxe.

„Studenti dnes v práci s počítači své vyučující předbíhají. Nemá smysl učit informatiku jako takovou, smysl má použít informatiku v jiném předmětu,“ domnívá se generální ředitel společnosti CCA Group Jiří Laciga. Tato firma mimo jiné vyvinula vzdělávací a informační portál Škola online, který po-

užívají například karlovarské střední a některé plzeňské základní školy. Jedná se o „elektronickou třídnici“, do níž je zapisován rozvrh hodin, docházka i známky. Za pronájem systému zaplatí škola deset tisíc korun ročně.

Podle marketingové studie společnosti CCA Group má přitom třetina škol zájem začít pracovat s e-learningem – elektronickou distanční výukou. Většinou ale nemají konkrétní představu a čekají, co jim nabídnou dodavatelské firmy.

„Nejslavnějším“ neúspěchem ve snaze modernizovat vzdělávací instituce byl projekt Internet do škol. Zajistit jej mělo sdružení společností AutoCont On line a Český Telecom. Nejvyšší kontrolní úřad ale zjistil, že ministerstvo školství na projekt nehospodárně využilo 884 milionů korun a uzavíralo nevýhodné smlouvy. Počítačové vybavení tak získala jen část škol. Vloni ministerstvo projekt ukončilo.

 Jistá zakázka i platba

 POČET ŠKOL V ČESKU

školy                                       počet

základní školy                            4199

střední odborná učiliště                562

nástavby                                     442

střední školy s maturitou             1247

vyšší odborné školy                      174

vysoké školy                                 63

Pramen: ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Ať už školám dodávají nábytek, počítače nebo drobné pomůcky, hodnotí firmy spolupráci většinou kladně. „Škola je z obchodního pohledu ideálním zákazníkem. Hradí včas faktury a nehrozí zde riziko nezaplacení, u státních škol ani krachu,“ konstatuje Pavel Navrátil, jednatel společnosti Computer Media. Ta je vydavatelem učebnic, nástěnných obrazů a producentem vzdělávacích DVD pořadů určených školám. „Obecně lze říci, že pokud ze strany školy dojde k objednávce, jedná se prakticky o jistou zakázku a jistou platbu,“ dodává.

Týž pohled na vzdělávací instituce přivedl jednatele společnosti Škotab Pavla Krčmáře na myšlenku vyrábět tabule. Nebál se ani vysoké půjčky na zakoupení potřebné technologie. „Jedná se o jisté a spolehlivé zákazníky,“ říká podnikatel. „A mají peníze,“ dodává Josef Brávek z firmy Klassa.

Základní školy hospodaří ročně s investičním rozpočtem kolem půl milionu korun. „Například největší škola v Mělníku má pro letošek k dispozici 480 tisíc korun,“ potvrzuje Klára Stočková z mělnického městského úřadu. O tom, co nakoupí, rozhoduje převážně vedení škol. „Je to věcí jich samotných, ani bychom si netroufli v tomto za školy rozhodovat,“ konstatuje Stočková.

„Na pomůcky vydáme kolem 600 tisíc ročně. Převážná část této sumy jde na nákup učebnic, následují různé pomůcky do laboratoří a sportovní vybavení,“ dodává Hásek.

Školy jsou zvyklé na své dodavatele

Toho, že jsou školy dobrým zákazníkem, jsou si ale soukromé firmy dobře vědomy. Vzdělávací instituce jsou proto doslova zahlcovány nejrůznějšími nabídkami a podnikatelé hovoří o přetlaku na trhu. To potvrzují i pedagogové. „Ještě se nám nestalo, že bychom něco nemohli sehnat. Naopak je mnohdy těžké se probojovat velkým množstvím nabídek, které do školy přicházejí,“ říká Hásek.

„Školy bývají zvyklé na své dlouhodobé dodavatele. To platí zejména u menších pomůcek, jako jsou psací a rýsovací potřeby a především učebnice. Mnohdy trvá i roky, než se pedagogové odhodlají vyzkoušet nějakou novinku,“ upozorňuje Pavel Navrátil. Pro firmy je proto důležité, aby jejich zboží bylo mimo jiné také součástí nabídek distributorů, od kterých jsou školy zvyklé odebírat.

„Několikrát ročně posíláme na všechny školy v České republice katalogy. V nabídce mají naše produkty i distribuční společnosti, takže školy mohou nakupovat zboží buď přímo od nás, například přes internetové stránky, nebo prostřednictvím distributora, který danou školu zásobuje komplexně,“ popisuje strategii firmy Navrátil. Učebnice navíc společnost prodává také prostřednictvím maloobchodní sítě.

Odlišná je situace u větších zakázek, jako je vybavení škol nábytkem či moderními technologiemi. V těchto případech škola často jedná přímo se zástupci konkrétních firem.

Nákupy dvakrát do roka

Kromě silného konkurenčního prostředí může být zejména pro menší firmy kamenem úrazu také sezonnost školních nákupů. „Celkový objem dodávek má během roku dva extrémní vrcholy. Nejvíc jich je pochopitelně v srpnu, protože ředitelé chtějí vše zařídit před začátkem školního roku. Druhá vlna pak přichází v prosinci, kdy už je jasné, kolik škole z ročního rozpočtu zbylo,“ popisuje Petr Hamáček.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče