Milionové kšefty s půjčeným obilím

25. června 2010, 15:44 - Táňa Králová
25. června 2010, 15:44

Překupníci napojení na státní úřad těží kromě ropy i z obchodu s ječmenem

Jak snadno vydělat miliony korun? Stačí si půjčit obilí od státu a obratem ruky mu ho prodat. Na takový kšeft přišly firmy Prakov a Koart, které jako stálí obchodní partneři Správy státních hmotných rezerv (SSHR) dosud vydělávaly na jiných komoditách. Minulý měsíc si oba překupníci vypůjčili ze strategických zásob ječmen, který pouze „přesypali“ na intervenční nákup organizovaný Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF). Každá z obchodních firem může na jednoduché transakci vydělat dle propočtu týdeníku EURO kolem sedmi milionů korun. Pošlou jim je daňoví poplatníci. SSHR se přitom tváří, že šetří státní peníze. Nemusí totiž skladovatelům platit za úschovu zrna. Navíc do státního rozpočtu přispěje vybraným půjčovným. Ovšem SZIF nemá na vybranou. Od každého, kdo mu nabídne obilí požadované kvality, ho musí přijmout. Tak funguje intervenční nákup coby záchytná síť utkaná Evropskou unií. Zřejmě až na poslední chvíli to zjistili ti, co vedou „eseročka“ Prakov a Koart, jejichž jména lidem z branže nic neříkají. Desítky tisíc tun ječmene obě firmy navalily do intervence až 31. května, tedy v poslední den pro příjem nabídek v této sezoně. Česko se záchranného lana chytá s oblibou. V evropské sedmadvacítce je v zájmu o intervenci na šestém místě. Nabídek se u nás po loňské sklizni sešlo skoro tolik jako ve čtyřikrát větším Polsku.

Tajuplný úřad I přede žněmi je v tuzemských sýpkách obilí víc než dost. Z loňské úrody 7,8 milionu tun se dosud nenašlo uplatnění pro zhruba 1,5 milionu tun. Kdo potřebuje obilí, nemusí ho shánět a už vůbec ne si půjčovat ze státních rezerv. Jenže nákupy na volném trhu nesypou tolik jako zápůjčky od SSHR. Za jakých konkrétních podmínek proběhla transakce s ječmenem mezi SSHR a firmami Prakov a Koart se ale od tajuplné instituce shromažďující zásoby ropy, obilí a některých potravin pro případné krizové situace, oficiálně nedozvíte. „Půjčka byla poskytnuta za standardních podmínek. To znamená složení jistoty ve výši hodnoty materiálu před čerpáním půjčky a uhrazení příslušného úroku za každý kalendářní měsíc,“ odpověděla obecně mluvčí SSHR Irena Široká. Informačně nedobytné jsou také obě firmy. Telefon v brněnském sídle Koartu nikdo nezvedá. Do olomoucké kanceláře Prakovu se sice dovolat dá, ale není v ní nikdo z vedení, kdo by mohl komunikovat s médii. Možná prý za týden. Dle zdrojů týdeníku EURO odebrala každá z firem po deseti tisících tun ječmene. Jedna tuna přijde na zhruba 2600 korun, započítají-li se poplatky za naskladnění a vyskladnění plus úrok za čtvrtletní zapůjčení. Od intervenčního fondu dostanou prodávající za tunu ječmene kolem 2700 korun. Kouzlo celého kšeftu spočívá v tom, že do státních hmotných rezerv vrátí obilí, které hned po žních nakoupí velmi levně.

Konečné sousto „Cena tuny ječmene se může pohybovat kolem 2000 korun,“ očekává Zdeněk Kubiska, šéf sdružení Zemědělské zásobování a nákup (ZZN), tedy organizací, které v tuzemsku vykupují většinu úrody. Kubiska je také ředitelem podniku ZZN Pelhřimov, který dlouhodobě skladuje obilí pro státní hmotné rezervy. „Od SSHR jsme dostali dispozice, že máme uvolnit zboží pro Prakov. Nikdy jsme o této firmě neslyšeli,“ říká. Stejnou zprávu obdržela mimo jiných i společnost Zemědělské služby Dynín. Také její ředitel Petr Pokorný se s názvem Prakov setkal poprvé. „Nevím, jestli si obilí koupila, nebo půjčila. My jsme dostali pouze instrukce, abychom ječmen uvolnili,“ dodává. Výsledný sedmimilionový „vejvar“ může být zvlášť pro malý Koart chutným soustem. Firma, kterou vlastní Stanislav Rajec z Bratislavy, vznikla předloni na jaře. V roce založení utržila 270 tisíc korun, zatímco loni už 87 milionů korun. Zisk zvedla meziročně ze tří tisíc na 680 tisíc korun. Slovenské kořeny má také Prakov. Dva z jeho tří jednatelů – Ladislav Holomány a Martin Černý – jsou z Bratislavy, Ľudovít Pauliny má dle obchodního rejstříku pražskou adresu. Shodou okolností je slovenština rodným jazykem i šéfa SSHR Ladislava Zaba.

Známé firmy „O půjčku může požádat každá firma. Rozhoduje o ní předseda SSHR,“ říká mluvčí Široká. Šéf správy vyhověl také mostecké firmě Frona, s níž spolupracuje bývalý ředitel ZZN v Lounech Milan Lacko. Ten se dobře zná i s firmami Prakov a Koart. „Mám s nimi smlouvy o provedení práce, co se týče kvality přejímky obilí,“ upřesňuje Lacko. O zápůjčku obilí ze státních rezerv úspěšně požádal rovněž podnik ZZN Pomoraví ze skupiny Agrofert. Na Zabův souhlas čeká firma Euromills-Trade obchodující s obilím. Žadatelé zpravidla uvádějí, proč si chtějí obilí vypůjčit. „Důvod ale není zásadní pro rozhodnutí o půjčce. Prakov a Koart důvod neuvedly,“ říká mluvčí správy. Jako stálí partneři SSHR, přes které úřad obměňuje zásoby komodit, nic vysvětlovat nemusí. Na obchodech přes prostředníky však státní úřad tratí desítky milionů ročně, upozornil letos v únoru server Aktuálně.cz, který poukázal především na nevýhodné transakce s pohonnými hmotami. Případem se zabýval také sněmovní kontrolní výbor. „Doufám, že příští výbor se k hospodaření se státními hmotnými rezervami vrátí. Úspor, které se všude hledají, se právě tady najde dost,“ je přesvědčen bývalý místopředseda kontrolního výboru Libor Ježek (ODS). Míní, že pokud SSHR takto snižují zásoby, zřejmě je nepotřebují. „Zápůjčky mohou znamenat velké zisky pro překupníky a v tomto byznysu mohou být zapojeni i lidé ze SSHR,“ domnívá se Ježek. Hospodaření se státními rezervami prověřuje od letošního ledna Nejvyšší kontrolní úřad. Závěry zveřejní v polovině října. O podezření, že SSHR je tunelován podnikatelskými skupinami napojenými na Miroslava Šloufa, Marka Dalíka a firmu Lukoil, mluví poslanec Miroslav Váňa (ČSSD). V březnu v této věci interpeloval premiéra Jana Fischera, který mu slíbil podrobnou písemnou odpověď vyvracející podezření. „Nic jsem nedostal,“ říká dnes Váňa. Fischer místo toho poslal zhruba stotisícovou odměnu Ladislavu Zabovi za mimořádný pracovní výkon.

BOX: Utajené manipulace Správa státních hmotných rezerv letos zatím žádné obilí neprodala. Bude jeho strategické zásoby snižovat, jak dříve avizovala, nebo je podrží v reakci na předpokládané změny klimatu a možný vliv na výkyvy cen potravin? Ani obecnou odpověď SSHR neposkytuje. „Pohyby stavu zásob jsou součástí Plánu obměn a záměn pro rok 2010, a ten je utajovanou informací,“ sdělila mluvčí správy Irena Široká. Slovenská SSHR je přitom sdílnější. Nedávno informovala o tom, že začíná prodávat nemalé objemy ostatních komodit, aby získala peníze na postupné zvyšování zásob ropy. U obilí chce dosavadní rezervy snížit zhruba o 70 tisíc tun.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče