Miliardy za devatero horami

22. srpna 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
22. srpna 2005, 00:00

PODNIKATELÉ NA ÚTĚKU Kolik podnikatelů se skrývá před spravedlností? To neví ani policie. Nejznámější případy z minulých let však hýbou veřejným míněním bez ohledu na celkový počet trestně stíhaných uprchlíků. Nejnovějším příkladem je útěk Františka Příplaty před nástupem do rumunského vězení.

PODNIKATELÉ NA ÚTĚKU Kolik podnikatelů se skrývá před spravedlností? To neví ani policie. Nejznámější případy z minulých let však hýbou veřejným míněním bez ohledu na celkový počet trestně stíhaných uprchlíků. Nejnovějším příkladem je útěk Františka Příplaty před nástupem do rumunského vězení. Vsoučasnosti se vyhýbá nástupu trestu v České republice šest tisíc lidí. Úřady ale neevidují, kolik jich utíká před samotným trestním stíháním. Pokud se obviněný či obžalovaný vyhýbá trestnímu stíhání, je proti němu zahájeno řízení jako proti uprchlému. Okruh se postupně rozšiřuje - od vydání místního zatykače až po celostátní. V případě důvodného podezření, že se hledaná osoba zdržuje za hranicemi, je vydán příslušným soudem takzvaný zatýkací rozkaz. Na jeho základě se pak rozeběhne procedura, která by měla vyvrcholit vydáním stíhané či odsouzené osoby do České republiky. Jednoznačně nelze odpovědět ani na otázku, kdo prchá před spravedlností nejvíce, zda pachatelé hospodářských trestných činů, či jiných deliktů. Spíše než typ kriminality zde hraje roli případná výše trestu. Dopadení pachatelů trestného činu většího rozsahu komplikuje to, že dopředu počítají s odhalením, a tedy si v předstihu zajišťují různé únikové cesty. Nejčastější z nich je skrývání se pod jinou než vlastní identitou či dokonce podobou. Bez předchozího plánu, možná i s falešnými doklady, se zřejmě při svém nedávném útěku neobešel podnikatel Radovan Krejčíř. Pro ikonu české privatizace Viktora Koženého je úspěšným řešením kombinace místa pobytu (Bahamy) a cizího občanství (irského). V souvislosti s bývalým spolumajitelem TV Nova Vladimírem Železným se zase hovoří o „útěku“ směrem k získání imunity v Senátu a posléze v Evropském parlamentu. VYPAŘIT SE A ČEKAT Lidnatost i geografický reliéf Česka prakticky vylučují, aby se po nějakou delší dobu skrýval utečenec na jeho území. I když podnikatel Kellovský, pro nějž si nakonec vloni v létě přišla policie do jedné lesní chaty, se skrýval déle než rok. Pět let unikal jistý podnikatel z Písecka, který nakonec vyfasoval osm let za úvěrové podvody. Pikantní je, že osobám vyhýbajícím se nástupu trestu nic nehrozí. Oproti úpravě před listopadem 1989 se na ně nevztahuje maření výkonu úředního (respektive soudního) rozhodnutí. Pokud se podaří odsouzené osobě skrývat se po dobu, než je nástup do vězení promlčen, trest už nemusí nastoupit. Ale například pro trest odnětí svobody v délce trvání do dvou let by se musel dotyčný skrývat pět let a v dalších sazbách pak promlčecí doba úměrně roste. Lhůta může být z důvodu útěku před spravedlností naopak přerušena ve fázi trestního stíhání. V takovém případě dokonce dotyčné osobě hrozí uvalení vazby. AMERIKA VYDÁVÁ I NEVYDÁVÁ

Obecně nelze říci, že by existoval stát, v němž by mohl být nějaký pachatel zcela bezpečný před českými justičními orgány. Jsou ale země, které jsou k vydávání vstřícnější, stejně jako státy méně vstřícné. Ministerstvo spravedlnosti nechce být konkrétní, ale jeho pracovníci, kteří mají „na starost“ osoby skrývající se v zahraničí, už mají zmapované konkrétní situace i případy včetně korupce. Někdy stačí, aby byl pachatel místo vydání pod nějakou záminkou vyhoštěn do státu, který vydává, anebo který by neprotestoval proti jeho zatčení. Pak záleží na operativní rychlosti a pružnosti našich justičních orgánů jak dotyčného dostat do Česka bez porušení mezinárodního práva. U policie existuje speciální odbor, který má všechny podobně rozehrané partie pod palcem s tím, že největší ryby mají v patách takzvaný vlastní „policejní stín“. Institut vydávání ovšem ztěžuje to, že smlouvy o vydávání osob jsou často reciproční. Přitom ale ústava zakazuje vydávání občanů České republiky trestnímu stíhání mimo její území (výjimkou je takzvaný eurozatykač, který napadli poslanci ODS u Ústavního soudu). Například ale USA, které jsou proslulé obhajobou práv svých občanů, vydání k trestnímu stíhání do zahraničí umožňují. Se Spojenými státy či například Velkou Británií je ovšem jiný problém. Smlouvy o vzájemném vydávání byly podepsány v roce 1924, respektive 1925. Tehdejší trestní právo neznalo řadu podstat trestných činů, které zná dnes. To byl například problém s podnikatelem Petrem Lukešem, který byl stíhán za poškozování věřitele. Americký právní řád totiž podobný trestný čin vůbec nezná, a proto americké soudy odmítaly Lukeše vydat.

OHROZÍ PŘÍPLATA VSTUP RUMUNSKA DO UNIE? Kvůli ústavní zásadě zřejmě nebude rumunským orgánům nakonec vydán podnikatel František Příplata odsouzený za vraždu odborového předáka. Soud ovšem může na žádost cizího státu i bez souhlasu odsouzeného přezkoumat vynesený rozsudek a posoudit kvalitu soudního procesu, na jehož základě byl rozsudek vynesen. Pro rumunský soud však může být v tomto konkrétním případě problémem splnit podmínku, že soudní proces musí být veden v souladu s Mezinárodní úmluvou o lidských právech. Pokud by český soud konstatoval, že s ní v souladu rozsudek rumunského soudu nebyl, mohlo by to ohrozit dokonce vstup Rumunska do Evropské unie. SKRÝVÁ SE NA SLOVENSKU Čerstvým přírůstkem do „rodiny“ uprchlých podnikatelů je Rudolf Hošna. Devětatřicetiletý brněnský podnikatel si v dubnu od soudu odnesl osm let za zpronevěru a podvody. Před dvanácti lety totiž nezaplatil Škodě Auto za dodávku 130 automobilů. Před nástupem do vězení ale dostal slovenské státní občanství a do České republiky tak nemůže být vydán. Jak pro MF Dnes uvedl Zdeněk Zelenka z tiskového oddělení Policejního prezídia, pokud by Hošna spáchal trestný čin po loňském 1. listopadu, mohl na něj být vydán takzvaný eurozatykač. Policie nyní musí počkat, jestli Hošna vycestuje do některé země, v níž může vůči němu být uplatněn mezinárodní zatykač. VELKOPODVODNÍK Z PRVNÍ REPUBLIKY  Útěky podnikatelů nejsou výsadou posledních patnácti let. Za hranicemi končili už za první republiky. Známý je například příběh JUDr. Karla Zajíčka (film o jeho životě natočil Dušan Klein pod názvem Konto separato), který při milionových transakcích uskutečňovaných ve prospěch klientů nezapomínal ani na sebe. Mladý Zajíček nastoupil u ostravského uhlobarona Jana Larische-Monnicha (Bezručův „markýz Gero“) v Karviné jako generální ředitel jeho panství. V této funkci zahájil velkolepou kariéru podvodníka. Promyšlenou korupcí získal pro svého pána obrovské finanční sumy (většinou ze státní pokladny) a současně si za necelých deset let nahospodařil na sedm milionů korun, které většinou převedl na americká konta. Když se na podvody přišlo, prchl a byl po řadě měsíců dopaden v Panamě. Po nedlouhém pobytu ve „fešáckém kriminálu“ odjel Zajíček do USA, kde jeho závratná kariéra pokračovala a vyvrcholila tím, že se jako finančník podílel na vyzbrojování fašistického Německa. Ve Spojených státech se už jmenoval CH. H. Haire.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče