Miliardy v éteru

03. srpna 2007, 19:14 - Ondřej Hergesell
03. srpna 2007, 19:14

Konsolidovaný, koncentrovaný a usazený...

žádný jiný výraz nedokáže přesněji vystihnout stav, jaký v současnosti panuje na českém rozhlasovém trhu.

Když těsně před letošními prázdninami ohlásil uhlobaron Antonín Koláček majetkový vstup do společnosti Stamford Managing, bylo to téměř symbolické zakončení historicky největší konsolidace českého éteru. Uzavřela se éra nejvýznamnějších změn na českém rozhlasovém trhu, kterou zhruba před deseti lety rozpoutal právě Stamford Managing. Jeden ze dvou největších hráčů v tuzemském rádiovém byznysu tehdy začal skupovat regionální rádia a budovat takřka celorepublikovou síť lokálních rozhlasových stanic. Dnes tato ryze česká firma, jež se přejmenovala na Media Bohemia, drží zásadní majetkové podíly v sedmadvaceti rádiích a vedle toho je největším prodejcem reklamy v českém éteru formou takzvaného mediazastupitelství. Jejím hlavním konkurentem na trhu, jehož velikost se odhaduje na zhruba dvě miliardy korun, je společnost Lagardere. Česká pobočka francouzského mediálního gigantu provozuje rádia Frekvence 1 a Evropa 2, která na rozhlasovém trhu ovládají více než pětinový podíl. Zhruba stejný podíl na trhu, takzvaný share, drží veřejnoprávní Český rozhlas, jehož sedm stanic vysílá celoplošně, dalších dvanáct v rámci regionů.

Pět hodin denně.

Zájmu finančních investorů a zahraničních firem o české rozhlasové stanice se není proč divit. Rádio je dobrý byznys, hlavně proto, že zasahuje obrovskou masu lidí. Některou z téměř devadesáti stanic, které vysílají v českém éteru, si každý týden naladí sedm a půl milionu lidí (85 procent populace starší dvanácti let), přičemž každý den poslouchá rádio více než pět a půl milionu lidí. Každý posluchač navíc poslechem rozhlasu stráví denně 313 minut, tedy více než pět hodin! Samozřejmě, Češi stejně jako jiní Evropané často poslouchají rádio jako „doplněk“ k jiné aktivitě - v autě, při práci, při odpočinku a ve volném čase. Rádio však funguje i podprahově, mozek posluchače si totiž zapamatuje nejen často hranou píseň, či alespoň její hlavní melodii, ale i jiné zvukové vjemy, například reklamní sdělení. A o to jde provozovatelům rádií, respektive jejich inzertním klientům především. „Zvuková zpráva je pro lidský mozek mnohem lépe srozumitelná než vizuální. Zatímco to, co vidíme, se z lidské paměti ztrácí za jednu sekundu, zvuková zpráva vydrží pětkrát déle. Základ úspěchu reklamy v rádiu je v jednoduchosti a opakování,“ vysvětluje Daniel Sedláček, šéf skupiny Media Bohemia.

Sedmina televizní ceny.

Při nabízení inzertních prostorů v rádiích může Sedláček a jeho kolegové argumentovat tím, že rádio je z pohledu reklamních investic nákladově nejefektivnějším médiem. „Z různých studií vyplývá, že reklamní kampaně v rádiích dosahují ve srovnání s televizí zhruba šedesátiprocentní účinnosti oslovení zákazníka, ale za mnohem nižší finanční náročnosti, poměrně zhruba za jednu sedminu televizní ceny,“ dodává Sedláček. „Výhodou rádia je jeho formát, protože rozhlas je médiem, na nějž obyvatelstvo reaguje nejrychleji. Lidé rádio poslouchají zejména v průběhu dne, kdy jsou otevřené obchody, a mohou tedy na inzertní nabídku reagovat ihned, kdežto u televizní reklamy je nutné počkat minimálně do druhého dne,“ vysvětluje Tomáš Pich, obchodní ředitel společnosti ARBOmedia, jež je výhradním prodejcem reklamy pro stanice Českého rozhlasu.

Méně za více.

Zatímco komerční rozhlasová stanice může reklamou obsadit až 25 procent svého vysílání, tedy patnáct minut v každé hodině, veřejnoprávní Český rozhlas (ČRo) pracuje s daleko omezenějším inzertním prostorem. Reklama na celoplošné stanici může tvořit jen tři minuty z celodenního vysílání. V případě regionálních veřejnoprávních stanic, jako je například ČRo – Hradec Králové, je limit zákonem nastaven na pěti minutách pro den. „Vzhledem k omezenému prostoru je přirozené, že reklama na veřejnoprávním rádiu je dražší než na komerčních stanicích,“ říká Pich „Tím, že je reklamy ve veřejnoprávním rádiu mnohem méně a běhá v kratších inzertních blocích, funguje například na Radiožurnálu mnohem lépe a efektivněji než na soukromé celoplošné stanici. Má to zcela jinou informační hodnotu,“ dodává.

Přelaďovat nemá cenu.

Michal Zelenka, prezident Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV), jež sdružuje 66 českých rádií, si myslí, že reklama v rádiu nemá vliv na přelaďování na jinou stanici, či dokonce vypnutí přijímače. „Ze všech inzertních nosičů, dokonce i tak statických, jako jsou billboardy, vadí lidem reklama v rádiu úplně nejméně. Za daleko rizikovější považuji z tohoto pohledu dlouhé mluvené vstupy, když moderátor mluví minutu nebo ještě déle,“ řekl Zelenka týdeníku EURO. Juraj Gerbery, jenž se v týdeníku Marketing&Media specializuje na oblast rozhlasu a televize, navíc dodává, že přelaďování na jinou stanici, když začne reklamní blok, posluchačovo rozladění nevyřeší. „Vzhledem k tomu, že na trhu mediazastupitelství fungují jen dva subjekty prodávající reklamu na celostátních i místních rádiích, je prakticky jedno, kterou rozhlasovou stanici posloucháte,“ vysvětluje s úsměvem.

30 vteřin za 30 tisíc.

Michel Fleischmann, šéf lokálního zastoupení mediálního gigantu Lagardere, připouští, že česká rádia za poslední tři roky reklamní časy zdražovala. „Cena se vyvíjí v rámci výsledků poslechovosti a také v návaznosti na vývoj ekonomiky. Letos ale ceny nezvyšujeme,“ upozorňuje Fleischmann. Zatímco půlminutový reklamní spot v hlavním vysílacím čase na televizi Nova stojí až půl milionu korun, nejposlouchanější česká rádia jsou v současnosti asi dvacetkrát levnější. Z ceníku společnosti Regie Radio Music (RRM), jež prodává reklamu na třech nejoblíbenějších českých stanicích, vyplývá, že například půlminutový reklamní spot na nejposlouchanějším Impulsu stojí v dopolední „špičce“ (od sedmi do dvanácti hodin) 32 tisíc korun. Mezi třetí a šestou hodinou odpolední to je necelých patnáct tisíc a po desáté večer pouhé tři tisícovky. Jedná se přitom o ceny před množstevními slevami či jiným zvýhodněním.
RRM kromě inzerce v jednotlivých rádiích prodává i balíčky, jež zahrnují více stanic, například Impuls, Frekvenci 1 a Evropu 2 dohromady. Kdyby chtěl zadavatel reklamy najednou oslovit dva a třičtvrtě milionu lidí, které tato rádia představují v denní poslechovosti, stál by ho jeden půlminutový reklamní spot na všech třech stanicích 48 tisíc korun v dopolední špičce a 32 tisíc odpoledne.

Sedmkrát denně.

Aby měla rádiová reklama adekvátní odezvu a především dopad na cílovou skupinu, doporučují mediální odborníci, že by se měl reklamní spot zopakovat alespoň sedmkrát denně. „Často se stává, že klient, tedy zadavatel reklamy, doslova odpřísáhne, že mu stačí tři spoty denně, a pak se diví, že mu rozhlasová reklama nefunguje. Že jsme mu při plánování kampaně doporučovali alespoň sedm opakování, rychle zapomene,“ stěžuje si Zelenka. Nejnabitějším obdobím bývá podzim, kdy firmy investují značné objemy prostředků do velkých kampaní, a tradičně také předvánoční měsíce. „V tomto období dosahují některé stanice, například Impuls, v některých časových pásmech téměř stoprocentní vyprodanost z pohledu zákonných ustanovení,“ říká Gerbery.

Lépe než východ, hůře než západ.

A jak si stojí český rádiový trh v porovnání s jinými zeměmi ve střední Evropě? Poměrně obstojně, pochvalují si manažeři rádií i specialisté na český mediální trh. „Porovnávat český rozhlasový trh s okolními zeměmi úplně přesně nelze, v každém státě je jiná legislativa, případně zde probíhal jiný historický vývoj. Přesto si myslím, že z pohledu soukromých rádií je Česko rozvinutější než trh slovenský, polský, rakouský, a dokonce i německý,“ tvrdí Jiří Hrabák, šéf rádia Impuls. „V souladu s naší geografickou polohou jsme trochu pozadu za západem a trochu napřed před východem. Pokud se nesrovnáváme zrovna s Rakouskem, kde se začalo soukromě vysílat poměrně nedávno, velké rozdíly nevidím,“ oponuje Radek Dresler, šéfredaktor internetového serveru RadioTV.cz. „Česká rádia mají proti východním sousedům výhodu ve vysokém stupni koncentrace. Slovenský a polský trh jsou mnohem méně konsolidované, na což doplácejí rádia a vydělávají na tom zadavatelé reklamy – konkurence nabídek inzertního prostoru stlačuje cenu spotu dolů,“ dodává Gerbery.
Zatímco v Evropě míří do rádií sedm procent všech inzertních peněz, v Česku je to kolem devíti procent.

Rádio a TV? Spojené nádoby.

Budoucí vývoj reklamních peněz v rozhlasovém éteru bude podle Zelenky záviset na růstu či poklesu HDP a vývoji makroekonomiky. „Záležet bude také na tom, zda dokážeme přesvědčovat klienty a jejich agentury, že rádio může efektivně doplňovat, nebo dokonce úspěšně nahradit televizi. Denně se totiž musíme prát s předsudky o efektivnosti rozhlasové reklamy,“ tvrdí Zelenka. Potenciál k růstu prý skýtají především lokální trhy, kde je prodejní úspěch dán nejen množstvím posluchačů či délkou poslechu, ale zejména prodejním úsilím. Na byznysu rádií se projevují i vlivy mimo rozhlasový trh, například když televize zdraží svůj reklamní prostor. „Televize a rádia jsou spojené nádoby. Když měla Nova na začátku loňského roku problémy se sledovaností, investovaly firmy hodně inzertních prostředků jinam, především do rádia a do tisku. Letos Nova zdražila a my se potýkáme s tím, že inzerenti omezují výdaje do rozhlasu, aby měli na televizi,“ vysvětluje Pich. „Rádio je vždy poslední mediatyp, který se při inzertní kampani plánuje, a zároveň je prvním, který se škrtá v rozpočtu, když klient nemá dostatek peněz,“ uzavírá.

Majitelé rádií Kdo je kdo Zatímco ještě na přelomu tisíciletí byl tuzemský rozhlasový trh poměrně roztříštěný, především z pohledu velkého množství provozovatelů a vlastníků rádií, dnes se dá téměř hovořit o opaku – je vysoce konsolidovaný, když rozhlasové stanice jsou koncentrovány pod křídla sedmi finančně zajištěných firem. Největšími subjekty jsou dvě skupiny - česká pobočka francouzského mediálního koncernu Lagardere Active a společnost Media Bohemia, jež dříve vystupovala pod názvem Stamford Managing. Lagardere Active v Česku vlastní a provozuje dvě celoplošné, vzájemně se doplňující stanice - Frekvence 1 a Evropa 2 -, regionální rádio Bonton a pražskou stanici Info DJ, kterou Lagardere spoluvlastní s Michelem Fleischmannem, dlouholetým šéfem českého zastoupení Lagardere. Zmiňované stanice mají na českém trhu podíl 21,3 procenta s týdenní poslechovostí 3,12 milionu lidí. Vedle toho je koncern stoprocentním vlastníkem společnosti Regie Radio Music (RRM), jež prodává reklamu jak pro svá rádia, tak pro další stanice. Do stáje RRM patří například nejposlouchanější české rádio Impuls a jeho „sestra“ RockZone, moravské stanice Rubi a Haná či síť rádií Hey! Stanice zastupované RRM mají na českém rozhlasovém trhu podíl 37,1 procenta, když je týdně poslouchá 4,4 milionu lidí. Zajímavostí je, že skupina Lagardere kromě toho, že po celé Evropě provozuje televizní a rozhlasové stanice, knižní nakladatelství a časopisové vydavatelství, vlastní i 7,5 procenta koncernu EADS, který kromě jiného vyrábí letadla Airbus. Druhým českým rádiovým obrem je skupina Media Bohemia (dříve Stamford Managing), jež se vlastnicky podílí na 27 regionálních rádiích působících prakticky ve všech koutech země. Největšími „hvězdami“ skupiny jsou stanice Blaník, City, OK, FM Plus, Orion a především rodiny rádií Hit a Fajn, které začala skupina vytvářet rebrandingem a částečnou přeměnou regionálních stanic. „Rodiny Hitrádií a rádií Fajn sdílejí jeden koncept a obdobné programové schéma, což ale neznamená, že všechny hrají to samé. Naopak vycházejí vstříc posluchačským zvyklostem ve svých regionech,“ vysvětluje Daniel Sedláček, šéf skupiny. Ve většině stanic drží Media Bohemia stoprocentní vlastnický podíl. Ve firmě City Multimedia, jež kromě jiného provozuje nejúspěšnější neceloplošné rádio Blaník, vlastní 45 procent. Rádia této skupiny poslouchá každý týden 2,8 milionu lidí, což na celkovém trhu představuje téměř 20procentní podíl. Stejně jako její největší konkurent i Media Bohemia provozuje mediazastupitelství, tedy firmu, jež prodává reklamní prostor. Společnost Media Marketing Services (MMS) takto na trhu zastupuje 54 stanic, jež mají týdenní poslechovost 4,56 milionu lidí s celkovým podílem na trhu 38,6 procenta. Formou mediazastupitelství prodává reklamu pro všech devatenáct stanic Českého rozhlasu společnost ARBOmedia. Třetí reklamně „nejbohatší“ subjekt v Česku může mediálním agenturám nabídnout 2,55 milionu posluchačů, což představuje téměř 23procentní podíl trhu. Vlastníkem současné jedničky v éteru, rádia Impuls, je společnost Londa. Tu ze dvou třetin vlastní německá firma Eurocast, jež před devíti lety vznikla spojením pěti německých rádií. Zbývající část Londy vlastní Ivan Baťka, který německému investorovi přepustil majoritu v roce 2002. Celková týdenní poslechovost stanic společnosti Londa přesahuje dva miliony lidí, podíl na trhu činí 13,2 procenta. Majitelem rodiny rádií Kiss a rádia Beat je společnost Radio Investments, jež je zastřešena irským kapitálem podnikatele Denise O´Briena. Ten je na evropské úrovni zároveň propojen se společností Metromedia, jež v Česku provozuje regionální stanice Rádio 1 a Country. Dvanáct rádií této skupiny týdně oslovuje 1,4 milionu posluchačů, čímž se na celkovém trhu podílí 8,2 procenta. Rodina šesti rádií Hey!, které týdně poslouchá 650 tisíc lidí, a na trhu tak mají pětiprocentní podíl, spadá do impéria GES Holdingu, za kterým stojí podnikatel Ivan Zach, bývalý majitel televize Prima. Ten je zároveň propojen s firmou Czech Digital Group, jež staví třetí digitální multiplex - síť pro pozemní vysílání digitálních televizí. Z velkých mediálních skupin se na rádiovém trhu pohybuje také vydavatelství Mafra, která vlastní rádia Expres a Classic. Všechna ostatní regionální rádia, jež představují 1,5 milionu posluchačů a devítiprocentní podíl na trhu, stojí mimo velké skupiny. Svým způsobem výjimečné je křesťanské rádio Proglas, které takřka vůbec neprodává reklamu a žije především z darů věřících lidí.

Nejposlouchanější stanice V čem tkví úspěch Impulsu? Pozici nejúspěšnějšího českého rádia už více než rok a půl drží Impuls, který jako první české rádio pokořil hranici jednoho milionu posluchačů denně. V čem tkví jeho úspěch? V citlivě vybíranému programu a ve vyváženém poměru zpravodajství a hudby, která je podle Tomáše Picha podávána stravitelnou formou, navíc s důrazem na českou muziku. „Lidé jsou už trochu otráveni angloamerickými písněmi, za češtinu jsou rádi. Kdyby byl Blaník celoplošným rádiem, mohl by rovněž aspirovat na nejvyšší pozice,“ soudí Pich. Úspěch Impulsu je však také v marketingu. To připouští i šéf stanice Jiří Hrabák: „Nabízíme vyváženou kombinaci hudby, slova, zpráv a informací, s jasným napojením na marketingové aktivity.“ Podle informací týdeníku EURO loni rádio investovalo do reklamy a sebeprezentace téměř sto milionů korun. „V zahraniční nebývá zvykem, aby byla nejposlouchanější veřejnoprávní zpravodajská stanice (ČRo 1 – Radiožurnál – pozn. red.) nebo hitové rádio pro teenagery (Evropa 2 – pozn. red.). Impuls v minulosti porážela Frekvence 1, ale mám pocit, že se v poslední době zbytečně zaměřila na mladší posluchače a částečně tam neladí usedlejší hudební formát a mladé hlasy moderátorů,“ vypočítává Dresler. Namíchat správný mix hudby, mluveného slova a neotravující reklamy je podle oslovených odborníků na celém podnikání v rozhlasovém byznysu to nejsložitější a nejtěžší. Tomáš Pich soudí, že veřejnoprávní Radiožurnál přišel o pozici nejposlouchanějšího rádia i kvůli změně výzkumu poslechovosti českých rozhlasových stanic. Na začátku roku 2006 byl totiž systém MediaProjekt nahrazen novým výzkumem nazvaným RadioProjekt. Zatímco MediaProjekt probíhal metodou osobního dotazování (výzkum byl společný pro rádia a tisk), RadioProjekt zjišťuje poslechovost jednotlivých stanic pomocí telefonu. Dotazování probíhá kontinuálně, ročně je na preference při poslouchání rádia dotázáno náhodně vybraných 30 tisíc lidí. „Díky tomu, že Radiožurnál poslouchají lidé ve vyšších sférách, s vyšším vzděláním, často podnikatelé, kteří nechtějí po telefonu o sobě poskytovat informace nebo na odpovídání nemají čas, se změnily i celkové výsledky výzkumu,“ tvrdí Pich. „Telefonizace přinesla změnu systému, logicky víc zasahuje mladé, kteří mají čas a chuť odpovídat,“ dodává Fleischmann. Díky tomu posílily stanice pro mladé, zatímco rádia pro starší zažívají stagnaci či zaznamenaly propad. APSV a mediazastupitelství za výzkum formou RadioProjektu zaplatí asi osm a půl milionu korun ročně. Prezident APSV Michal Zelenka připouští, že sdružení zvažuje zavedení nových systémů měření poslechovosti, kterými by mohl být RadioProjekt nahrazen, nebo spíše doplněn. Jednou ze zvažovaných variant je Radiocontrol, systém vyvinutý ve Švýcarsku na začátku tisíciletí. Lidé, kteří se účastní měření, jsou vybaveni speciálními náramkovými hodinkami, které každou minutu do paměti v komprimovaném formátu nahrají čtyři sekundy okolních zvuků. Když testeři hodinky odevzdají, ve zkušebním centru se porovnají vzorky z hodinek se vzorky nahraného vysílání všech dostupných rádií, čímž se spolehlivě určí poslechovost rádií. „Kdybychom to chtěli zavést v plné míře, stálo by nás to třicet milionů ročně,“ řekl Zelenka týdeníku EURO. „Aby to trh utáhl, musely by se do projektu připojit i televize, které však nechtějí nabourávat pozici peoplemetrů,“ dodává Pich.

Vývoj českého éteru Nejdříve invaze, pak konsolidace Český rozhlasový éter byl donedávna hodně specifický, především kvůli tomu, že se jeho novodobá historie začala psát až v roce 1990. Do té doby bylo možné na přijímači naladit – vyjma „zakázaných“ rádií, jako byly Svobodná Evropa či Hlas Ameriky – jen čtyři stanice státního Československého rozhlasu. S pádem komunistického režimu se u nás začíná vytvářet legislativní prostředí pro vybudování soukromých médií, a tedy i rozhlasových stanic. Na začátku 90. let začínají obrovskou rychlostí vznikat soukromá rádia, prozatím jen s regionálním dosahem. Po této etapě, kterou odborníci z branže nazývají jako pionýrsko-nadšeneckou, přichází doba celoplošných komerčních stanic - na přelomu let 1993 a 1994 vznikají Rádio Alfa (předchůdce dnešního Impulsu) a Frekvence 1.
V následujících pěti letech vydává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) řadu licencí pro vznik regionálních a lokálních rádií, čímž se trh posouvá do fáze zahuštění a zvýšení konkurence. „Vyšší počet subjektů, a tím se snižující potenciál auditoria začal vytvářet na stanice tlak na udržení posluchačské obce. V této době se začal projevovat nový přístup k provozování rozhlasových stanic, spočívající v novém efektivním způsobu tvorby programu rádií,“ říká Lukáš Novák ze skupiny Media Bohemia. V roce 1999 Rádio Alfa neobhájilo svou licenci a vystřídalo ho Rádio Impuls, které se postupem času vyprofilovalo v nejposlouchanější českou stanici. Další nové stanice s přesahem více regionů, či dokonce nové celoplošné rádio od té doby nevzniklo a pravděpodobně již ani nevznikne. Důvod je podle Václava Žáka, předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), prozaický – není pro něj prostor na trhu ani v éteru. „V rámci České republiky jsou již všechny kmitočty pro celoplošné vysílání rozdělené, volné frekvence jsou jen v některých regionech,“ řekl Žák týdeníku EURO. Jediným způsobem, jak lze na současném tuzemském rozhlasovém trhu ještě růst, jsou akvizice – buď nákupem dosud nezařazených stanic, které stojí mimo silné skupiny (viz Kdo je kdo), nebo spojením s konkurenční mediální skupinou. Ačkoliv je trh poměrně „přebraný“, předpokládá Fleischmann, že konsolidace ještě postoupí. „Seskupování pod jednu značku je logické. Brand je společně s posluchači jedinou opravdovou hodnotou, kterou rádia mají. Navíc je taková struktura čitelnější pro reklamní agentury a jejich klienty, kterým se poté do rozhlasu jednodušeji investuje. Byť nám tím roste konkurence, jednoznačně to vítám,“ řekl Fleischmann týdeníku EURO.

Nové způsoby vysílání Odložená digitalizace Zatímco televizní pozemní vysílání přes všechny peripetie směřuje k úplnému přechodu na digitální způsob šíření signálu, manažeři rozhlasových stanic mohou být klidní. Digitalizace českého éteru v nejbližších osmi až deseti letech není na pořadu dne. „Bavíme se o tom jak s představiteli rozhlasového trhu, tak s dodavateli elektroniky a vesměs panuje k digitalizaci skepse. Prozatím nejsou ani volné frekvence, které by umožňovaly efektivní pokrytí republiky moderním signálem, a provozovatelé rádií nyní nevidí perspektivu obchodního modelu, který by v digitalizaci byl úspěšný. My momentálně nevidíme nutnost je do něčeho takového tlačit,“ tvrdí šéf RRTV Václav Žák.
Stále více se však bude rozhlas poslouchat přes jiné moderní komunikační kanály, prostřednictvím mobilního telefonu a především přes internet. „Rádia na síti jsou zatím v plenkách, je těžké přesně odhadovat potenciál tohoto formátu, ale troufám si tvrdit, že s rostoucí globalizací budou rádia na internetu hrát stále významnější roli, už jen tím, že nabízí větší možnosti individualizovaného poslechu a většího cílení na určité segmenty trhu,“ říká Michel Fleischmann. České zastoupení Lagardere, kterému šéfuje, v současnosti po internetu vysílá šest specializovaných rádií. „V současnosti má rádio na síti necelý milion posluchačů, ale devadesát procent z nich poslouchá stanice, které vysílají pozemně, terestricky. To znamená, že padesátku českých čistě internetových rádií poslouchá jen zhruba 85 tisíc lidí. Do budoucna se tento poměr bude měnit, ale nebude to nic dramatického,“ dodává Michal Zelenka z APSV. Do byznysu internetových rádií nedávno vstoupila i skupina Media Bohemia, která koupila většinový podíl ve společnosti AB Radio, největším provozovateli internetových rádií v zemi.

Česká rádia v číslech

  • rádio poslouchá každý den 5,5 milionu lidí, týdně dokonce 7,5 milionu lidí (85 procent populace starší dvanácti let)
  • průměrná doba poslechovosti činí pět a čtvrt hodiny
  • na českých VKV vlnách (frekvence 87,5 MHz až 107,9 MHz) vysílá téměř devadesátka stanic
  • objem prodané reklamy dosahuje zhruba dvou miliard korun ročně
  • půlminutový reklamní spot na nejposlouchanějším rádiu Impuls stojí v ranní „špičce“ 32 tisíc korun
  • roční rozpočet celoplošného komerčního rádia se pohybuje v řádech stamilionů korun, odhady se nejčastěji pohybují kolem čtvrt miliardy korun
  • ziskovost provozovatelů rádií se pohybuje v desítkách procent, například české zastoupení Lagardere má ukazatel EBITDA (zisk před úroky, zdaněním a odpisy hmotného a nehmotného majetku) na úrovni dvaceti až 25 procent, Impuls dokáže při obratu ve stovkách milionů korun vydělat několik desítek milionů korun ročně
  • mediazastupitelství, tedy firmy, které pro celoplošná i regionální rádia prodávají reklamu, získávají za své služby zhruba dvaceti až třicetiprocentní provizi
  • zhruba deset procent všech příjmů odvádějí rádia takzvaným uměleckým agenturám OSA a Intergram, přibližně třetinu nákladů rozhlasových stanic tvoří výdaje spojené se šířením signálu (poplatky firmám, jež vysílají signál, pronájem frekvencí atd.)

Pramen: APSV, Media Bohemia, Lagardere, Londa, zdroje týdeníku EURO

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče