Miliardáři? Různorodá skupina

03. března 2010, 14:51 - Eva Jarešová
03. března 2010, 14:51

Bohatí Češi začínají pomalu koncepčně řešit, co s nashromážděným majetkem

Lidé, kteří po revoluci dosáhli na velké majetky, za uplynulých dvacet let zestárli a dnes přemýšlejí, jak je přesunout na další generace. Tuzemští právníci proto pomalu začínají řešit novou agendu. A to i pomocí zahraničních právních řádů, protože české právo na složitosti, které s sebou miliardové jmění nese, často nestačí. Jaroslav Havel, zakladatel a partner advokátní kanceláře Havel & Holásek, tvrdí, že uvažování jeho klientely zásadně ovlivnila také stále aktuální finanční krize. Spekulativní a často absurdně riskantní investice nahradila sázka na konzervativní, několikaprocentní výnos. „Lidé si uvědomili, že o vydělané peníze se dá přijít opravdu rychle,“ říká Havel.

EURO: Jak často radíte svým movitým klientům, jak nejlépe převést majetek na potomky nebo další osoby? HAVEL: Ročně je to zhruba několik desítek lidí. Narážíme na tuto záležitost v několika situacích. Jednak u stálých klientů, jimž trvale spravujeme majetek a jejich firmy, jednak u „transakčních“ klientů, kteří chtějí svou společnost prodat či restrukturalizovat. Řešíme to, zda tito lidé chtějí svou firmu opravdu prodat, nebo spíše převést na děti, jak jejich potomky zapojit do managementu a podobně. Často to souvisí i s daňovými optimalizacemi, kdy naši klienti podnikají ve více zemích. My jim přitom doporučujeme, aby se dívali nejen na svůj podnikatelský, ale i soukromý majetek.

EURO: Kdo je váš „typický“ klient? HAVEL: Odpovídá oněm dvaceti letům, které uplynuly od revoluce. Je mu zhruba mezi 45 a 60 lety a jeho majetek se pohybuje od sto milionů do pěti miliard korun. Typicky budoval buď jednu firmu, nebo i víc zároveň, a postupnými akvizicemi vytvořil podnikatelské uskupení. Dlouhou dobu drtivou většinu prostředků investoval zpět do podnikání. A teď, kdy už mu vyrostly vlastní děti, začíná řešit, co dál. Samozřejmě máme i část klientů, kteří se ke stamilionům a miliardám dostali na základě jednorázové transakce. Všichni tito lidé dnes ale chtějí část svého majetku konzervativně uložit.

EURO: Každý případ je individuální, dá se přesto říct, jaká právní řešení doporučujete nejčastěji? HAVEL: U klientů, kteří podnikají či obchodují ve více zemích, se snažíme aplikovat nejen instituty českého práva, ale využít i možnosti poskytnuté jurisdikcemi zahraničními, převážně samozřejmě v rámci EU. Ze zahraničních jurisdikcí se nejčastěji využívá Nizozemsko, Lucembursko, Kypr, Malta, Švýcarsko, někdy i Velká Británie nebo některý ze států USA. V minulosti to bylo i Lichtenštejnsko, ale po oné anabázi s daty a vyšetřování německých finančních orgánů (z lichtenštejnské banky LGT unikly předloni údaje o klientech, což v řadě zemí vyvolalo vyšetřování daňových úniků – pozn. red.) není Lichtenštejnsko našimi klienty preferováno.

EURO: Jsou bohatí Češi v něčem specifičtí než jejich západní kolegové? HAVEL: Nemyslím si. Pracujeme pro zhruba čtvrtinu nejbohatších lidí v Česku a podle mých zkušeností jsou to velmi různorodí lidé. Od těch, kteří velké peníze vydělali zdařilými finančními operacemi, často velmi odvážnými spekulacemi, až po ty, kteří léta řídili jednu výrobní firmu a přes to, že ji řídili například z malé vesnice na Moravě, dokázali vybudovat světově známé firmy či obchodní značky a přijít ke značnému majetku. Někdy jsou to i lidé extrémně skromní – třeba jeden náš klient, jehož obchodní uskupení má mnohamiliardovou hodnotu, jezdí stále ve starším modelu škodovky a neutrácí s výjimkou dobročinných projektů skoro nic. Naopak najdou se i tací, co dávají své bohatství na odiv a utrácejí pro běžného občana jen těžko uvěřitelným způsobem. Někteří jsou lokální patrioti, známí pouze v několika okresech, za jejichž hranicemi o nich téměř nikdo neví a z médií se o nich nedozvíte. Jiní jsou celosvětově proslulí, protože se zapojili do globální podnikatelské komunity.

EURO: Pokud jde o bohatství, platí podle vás, že Češi jsou mimořádně závistivý národ, nebo jde o tradovanou pověru? HAVEL: To, že závist je podle všeho charakteristickou českou vlastností, podle mě určitě platí. Ale to jistě není problém, kterému by čelili jen miliardáři. Ve vyspělých zemích je zvykem hledat v jednání bohatých lidí, kteří si peníze vydělali čestnou cestou, inspiraci. Lidé rádi čtou jejich životopisy, často jsou to bestsellery. U nás je to odlišné zejména ze dvou důvodů. Prvním je již zmíněná závist, která vede k tomu, že pro některé klienty hledáme způsoby maximální anonymizace vlastnictví, a to čistě z „bezpečnostních“ důvodů. Druhou věcí je skutečnost, že se po revoluci vytvořily obrovské majetky v rekordně krátké době. Často spíše než na schopnostech a pracovním nasazení záleželo na tom, kdo měl v danou dobu jaké informace, což umožnilo na přerozdělení majetku v devadesátých letech významně participovat řadě prominentů předchozího režimu. Ale další oddělování těch úspěšných od méně úspěšných bezesporu přinese a už přináší probíhající celosvětová hospodářská krize.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče