Milan Zelený: Je mi líto některých prosperujících podniků

Jan Stuchlík 13. prosince 2010, 05:16
13. prosince 2010, 05:16

Česko potřebuje podnikatelské univerzity, které vychovají skutečné podnikatele. Jen tak může skončit stav, kdy je Česko pouze montovnou pro zahraniční firmy, říká Milan Zelený, profesor na newyorské Fordham University a zlínské Univerzitě Tomáše Bati.

Foto: ČTK

Když hovoříte o krizi, zmiňujete často její očistnou úlohu. Jaké příležitosti nynější krize přinesla pro českou ekonomiku a české firmy, aby v horizontu několika let získaly ve světě konkurenční výhodu?

„Očista“ krize je velkou příležitostí pro české firmy: mohou se posunout do 21. století. Nesmí ale vyčkávat. Nejde přece o krizi, ale o hospodářsko-společenskou transformaci. Je mi někdy líto dosud prosperujících podniků, které nevidí za nejbližší signální světlo. Svět se změnil a s ním i produkty, služby, spotřebitelské i podnikatelské modely. Nelze jen dělat správně nesprávné věci, ale je třeba dělat věci správné.

Jaké jsou ty správné?

Uvedu tři konkrétní podnikatelské příležitosti, i když jich jsou stovky: ekologické stavebnictví (např. firma Flexibuild), zpracování „bílého zlata“ neboli fosforečných solí (např. společnost Fosfa), podnikatelské univerzity (zatím nikdo). To vše pod radarem politických i podnikatelských „elit“. Podobně žádoucí je i krizová očista politické scény, ale zatím nedotčená 21. stoletím. Očista nepřinese nic pasivním, příležitosti je třeba uchopit.

Očekáváte, že příležitosti, které krize nabízí, Česko využije?

Změny provedeny budou, navzdory starým kolejím české politiky, korupce a lobbismu, které dusí českou podnikatelskou sféru intervencemi a preferencemi ve jménu status quo, ve jménu starého, zajetého a silně „promazaného“ soukolí osobních a partajních zájmů. V červenci 1990 jsem napsal v Lidové demokracii: „Vešli jsme do období jakési trvalé nebo aspoň dlouhodobé rekorytarizace.“ Nikdy bych netušil, že toto období bude vrcholit až v roce 2010. Myslel jsem, že jde o nadsázku a že k rekorytarizačním „opozičním dohodám“ nedojde. Došlo. V Česku je snadné předvídat budoucnost: nebude se nikdy příliš lišit od minulosti. Nejsem však pesimista, protože každý jedinec, podnik, region a lokalita mají dnes možnost vlastního propojení se světem, na základě principu: Uděláme si to sami! Svět je velký.

Která země aktuální příležitosti pochopila a pracuje na tom, aby je plně využila?

Velkou inspirací je mi americké hnutí „Tea party“, které prosazuje nezávislost, svobodu a omezený stát, a již dnes boří obamoviny státního intervencionismu, vyhraněného partajnictví a nahého eurosocialismu. Mezi zeměmi, které vstupují do 21. století v „nových normách“ probíhající transformace, lze jmenovat Čínu, Indii, Singapur, Tchajvan, Brazílii – z těch, které znám z „první ruky“. V Evropě snad Finsko.

Zkušenosti z posledního roku v eurozóně ukazují, že až hluboká krize odhalí dlouho skrývané či přehlížené problémy ekonomik. Mohou v příštích letech vylézt na povrch i některé skryté „dluhy“ Česka?

Česko má neautonomní ekonomiku, která nemá svoji strategii a rozhodovací privilegia. Vše se rozhoduje v zahraničí – až na pár podniků, které dosud zůstaly české a prosazují se nezávisle na světové scéně. Naše „chyby“ z transformace 90. let jsou milosrdně skryté během růstu, ale postupně se odkrývají během krize. Proces „odkrývání“ bude trvat mnoho let. Nejdříve zkrachují neschopní, kteří tvořili business na státních zakázkách. Pak se složí ti lepší, ale chycení v nesprávných, výjezdových produktech a službách. A nakonec to ještě odneseme všichni společně ztrátou znalostí a schopností národa, zastaralým vzdělávacím systémem. Mnoho potřebných věcí už prostě neumíme, i když pilujeme své schopnosti dělat lépe věci nepotřebné.

Co se dá udělat, aby se tyto chyby z minulosti včas odstranily?

Musíme změnit systém. Proti korupci se nedá bojovat trestáním korupčníků, protože celý systém je zkorumpovaný. Proti korytářství se nedá bojovat volbami, protože „velká koalice“ prosákla do dřeně partajní spolupráce. Proti ztrátě znalostí se nedá bojovat naléváním peněz do stejného, zastaralého systému vzdělávání. Proti ztrátě kreativity a inovativnosti nelze bojovat kopírováním druhých, ale naopak diferenciací, originalitou a sebedůvěrou – jako Naučíme se to sami!

Nezaměstnanost v Česku se drží kolem osmi procent, ale firmy si přesto stěžují, že nemohou najít dostatek kvalifikovaných pracovníků. Je to ukázka jedné z chyb minulosti?

Nezaměstnanost je stále nízká, v přístřeší uzavřenosti české ekonomiky. Mýtus „otevřenosti“ je sebevražedný. My nevyvážíme nic. Zahraniční podniky na našem území, vyvážejí své produkty do svých mateřských zemí. Třeba německé podniky v Česku do Německa. Potřebné znalosti upadly, i když nepotřebné vědomosti se stálé rozvíjejí (a prodražují). Nebezpečí je, že za relativně vysokou cenu práce již nemáme konkurenceschopnou nabídku. Proč dnes nevedeme v elektromobilech, když jsme je v 70. letech (EMA 1) iniciovali? Použití přírodních zdrojů, které je založeno na explozích a spalování, musí vést k dlouhodobému úpadku zemědělství i průmyslu.

Jak se tomuto úpadku vyhnout?

Pouze koncept „podnikatelské univerzity“ může vést ke změně. Potřebujeme podnikatele, ne živnostníky, potřebujeme národní kapitalisty, potřebujeme lidi, kteří něco umí, ne všechno vědí. Musíme se stát společností nezávislých podnikatelů a kapitalistů – a k tomu je třeba nového vzdělávacího systému. Rakousko-uherské „zápočtování“ předminulého století není zcela vhodné.

Je podle vás pravděpodobné, že krize změnila ekonomiku tak, že řada z nyní nezaměstnaných už nenajde v příštích letech práci, i když ekonomika poroste?

Míra zaměstnanosti není součástí definice krize, tou je pouze míra růstu HDP. Politici jsou ochotní mluvit o hospodářském oživení i přes vysokou nezaměstnanost. Dnes však nejde o krizi, ale o hospodářskou transformaci podobné přechodu z agrární na průmyslovou společnost. Nelze zaměstnat lidi, jejichž „obory“ rychle zastarávají. Nelze tvořit práci ve státním sektoru, nelze žít pouze z daní druhých. Připravenost v oblastech nových schopností, vědomostí a znalostí podle potřeb 21. století však nutně zůstává v rukou státu – v systému státních vzdělávacích institucí.

Co mohou udělat sami podnikatelé, aby na politických rozhodnutích byli co nejméně závislí?

Podnikatelé mohou přijmout principy Soustavy řízení Baťa, aby se naučili autonomii, nezávislosti a tržnímu podnikání. Prosté provádění outsourcovaných zakázek, anebo prosté získávání státních zakázek a grantů není podnikání. Podnikání vzniká ve styku s konečným zákazníkem, ne přes mezičlánky. Podnikatelé musí spolupracovat, vzdělávat se a sdílet, nejen si navzájem konkurovat. Propojování do sítí spolupráce umožní překonávat nedostatek silné vrstvy národních kapitalistů, kterou se podařilo ochromit neuváženými rozprodeji kapitálu do zahraničních rukou.

Můžou podnikatelé třeba sami změnit situaci, kdy je český průmysl ve velké míře závislý na dodávkách pro německé firmy?

Český průmysl i služby jsou kriticky závislé na zahraničním outsourcingu, tedy na stavu dočasném. Jakmile se zvýší cena české pracovní síly, při poklesu její připravenosti a schopnosti ve znalostních oborech nového světa, pak zahraniční firmy odejdou. Jelikož stát dlouhodobou strategii nezajistil a národní kapitalisty vytěsnil politickým lobbismem, korupcí a škodlivými intervencemi, musí si podnikatelská sféra pomoci sama, tak jako za éry bratrů Baťů.

Měl by stát cíleně podporovat některá perspektivní odvětví?

Stát by měl podporovat podnikání a podnikatelskou sféru, ale ne škodit podporou jednotlivých odvětví. Je třeba obnovit fungování svobodného trhu, snížit státní intervencionismus a urychleně zavést přísnou regulaci proti státní korupci a devastování slibných odvětví v Česku.

Musíte si přečíst

Majoritní vlastník chce Grandhotel Pupp dostat zcela…

20 evropských měst, kde nejsnáze potkáte milionáře

Armáda chce do čtyř let navýšit stavy o 5500 vojáků

Ekonomický růst v EU zpomalil

Olympijské hry jsou „prohranou záležitostí“

Hinkley Point v ohrožení? Londýn chce projekt…

Ondřej Krátký: Vlastními auty se bude jezdit čím dál méně
S jak velkou podporou se setkává sdílená ekonomika u politiků? A jak se daří startupům v Česku? O tom mluvil v pořadu Euro TV Ondřej Krátký, spoluzakladatel startupu Liftago, který chce přinést alternativu k vlastním autům v centrech měst.
Zhlédnout další videa