Milan Knížák: Kreativita je sprosté slovo. Mělo by se zakázat

20. prosince 2013, 07:42 - David Klimeš
20. prosince 2013, 07:42

Národní galerii v Praze vedl Milan Knížák dvanáct let a jeho sebevědomého ředitelování si jistě všimli i lidé, kteří se o umění moc nezajímají. Uplynulo pouze dva a půl roku od jeho odchodu, a do čela jedné z nejvýznamnějších českých kulturních institucí nastoupí příští rok už třetí ředitel – Jiří Fajt. Podle Knížáka, který měl s Fajtem kdysi i soudní spory, představuje Fajt pro galerii neštěstí.

Knížák v rozhovoru ale mluví i o tom, proč má Národní galerie uzavřen palác Kinských na Staroměstském náměstí, potenciálně svou nejvýdělečnější budovu v Praze, či zda by se do galerie mělo chodit zadarmo nebo na vízum. A upozorňuje i na možnou hrozbu vzniku diecézních muzeí ze sbírek Národní galerie v důsledku církevních restitucí.

E15: Zajdete občas na výstavu do Národní galerie v Praze?

Občas ano. Většinou se svými studenty.

E15: Zaujalo vás něco za těch dva a půl roku, co už nešéfujete Národní galerii?

Zaujalo. Ale negativně.

E15: Co třeba expozice věnovaná dílu Františka Kupky Cesta k Amfoře? To byl přece úspěch, velká, navštěvovaná výstava.

To byla zcela zbytečná výstava, protože se v ní neukazovalo nic nového. Jen věci, které byly vystaveny, nebo variace. Vzhledem k tomu, kolik výstava stála, byla zbytečná. Kupka je již po řadu let velmi dobře zastoupen ve stálé expozici.

E15: Takže v Národní galerii nyní jen roníte slzy?

Ano. Především v oblasti současného a moderního umění jde galerie strašně dolů. Teď jsem se dozvěděl, že chtějí dělat výstavu Rabasovi (Václav Rabas – krajinář první půle 20. století – pozn. aut.) a navezou tam ornici. To mi přijde obzvláště dementní.

E15: Neříkejte, že zrovna vám, který nemá problém s žádnou provokací, tohle vadí?

Mně nevadí ornice. Mně vadí, že je to zcela zbytečná ilustrace. V kunsthalle (výstavní instituce bez vlastní sbírky – pozn. aut.) mohou jako projekt třeba vykopat stometrovou jámu. Ale zde je to u hotového díla jen zbytečné a dehonestující.

Fajtovi jde jen o sebe samého

E15: Je to teprve dva a půl roku, co jste pryč z Národní galerie, ale příští rok to bude už třetí ředitel, který povede tuto významnou kulturní instituci v „poknížákovském“ období. Po vás nastoupil Vladimír Rösel, po jeho odvolání vede instituci z pověření Vít Vlnas, v červenci by se měl ředitelování ujmout Jiří Fajt.

Balvín by ho měl vyhodit. Jeho poradní sbor mu to doporučil. Ale obávám se, že to nakonec neudělá, což je tragédie, protože Fajtovi nejde o umění.

E15: K tomu původně směřovala moje otázka. Předpokládám, že vám vadí všechny tři zmiňované figury. Ale která nejméně a která nejvíce?

Nejméně mi samozřejmě vadí Vlnas, který je sice trochu bezpáteřní, ale rozumí provozu galerie a nezasahuje do zaběhaných věcí, které každé muzeum musí dodržovat. Vlnas je v této době nejmenším nebezpečím pro galerii. Největším nebezpečím je Fajt, kterému je umění lhostejné. Potřebuje ho jen proto, aby sám sebe zvýznamnil a vydělal peníze.

E15: Je tedy asi zbytečné pokládat další otázku, kterou mám přichystanou, zda byste si přes vaše vzájemné rozepře a soudní popotahování dokázal v budoucnu představit svou účast na nějakém projektu Národní galerie, když bude ředitelem pan Fajt.

Ne, to bych si tedy v žádném případě nedovedl představit.

E15: Jestli se někdo z uvedených tří mužů prezentuje nejvíce jako „antiknížák“, pak asi Fajt. Místo vašeho směřování galerie muzeálním směrem chce Fajt Národní galerii jako již zmiňovanou živoucí kunsthalle.

Tomu ale pan Fajt vůbec nerozumí. Jeho zajímá jen staré umění. Nejraději by starou sbírku oddělil a získal pro sebe všechny dotace a Veletržní palác změnil v kunsthalle. To by bylo největší neštěstí, nehledě na to, že je to finančně nereálné.

Do galerie se má pouštět na vízum

E15: Národní galerie není jen Veletržní palác. Co by se mělo dít třeba s palácem Kinských? Je ze všech objektů galerie na nejrušnějším místě Prahy, Staroměstském náměstí. Přesto si podfinancovaná Národní galerie léta nechávala unikat příjmy z expozic pro široké publikum na turisticky nejrušnější křižovatce Prahy. Nyní je palác dokonce zavřený. Jak je to možné?

Že je zavřený, to je absurdní. Ten palác je ale trochu nešťastný, protože návštěvníci Staroměstského náměstí nejsou většinou zájemci o umění.

E15: A nemělo by se jim v potencionálně nejvýdělečnějším paláci galerie vyjít právě vstříc?

Jak? Udělat z toho hotel? Tím by se ten dům zcela zničil a památkáři by to samozřejmě nedovolili. Ale za celou dosavadní éru se tam lidé nenaučili směřovat. Nevím proč. Ani kavárna tam nefungovala. Je to zvláštní začarované místo, kde skoro nikdy nic neprosperovalo. Znám představy Fajta. On chce na tom místě zkrátka vydělávat. Dneska je jiná doba než v devadesátých letech a Fajtovy představy čerpají z této doby.

E15: Ano. Návštěvnické centrum a krátkodobé expozice. Na tom snad není nic špatného?

Nevím, jestli má galerie držet palác jen jako návštěvnické centrum, a krátkodobé výstavy jsou velmi drahé, zvlášť v historických prostorách.

E15: Národní galerie nemá problém jen s palácem Kinských. Co s odstupem říkáte na palácovou expanzi galerie za vašeho ředitelování? Třeba výstava kubismu v Domě U Černé Matky Boží je jasná volba. Ale co se Schwarzenberským či Salmovským palácem? A to jste ještě pomýšlel, tuším, kdysi i na Rudolfinum. Není toho prostě trochu moc?

Ne. Národní galerie má ve své správě asi 350 tisíc děl a byla by škoda je neukázat.

E15: Jistě, ale poloprázdná expozice není obhajitelná.

Naopak. Myslím, že ano. Nejraději chodím do muzeí na venkově, kde nejsou žádní návštěvníci, kde můžete sám bloudit. To je fascinující. Do muzea se nedá chodit jako do kina. Muzeum potřebuje určité soustředění. Kdysi jsem dokonce říkal, že do muzea by lidé měli chodit na vízum.

E15: To tedy zřejmě nejste pro Fajtův záměr dobrovolného vstupného do stálých expozic. Přitom i vy jste kdysi státu navrhoval otevřít zdarma stálé expozice, ale nedostal jste na to vyšší státní dotaci. Fajt tvrdí, že to zvládne i bez oné vyšší dotace.

Pro nejbližších deset let by to zdarma být asi mělo, aby se národ naučil do galerie chodit opakovaně. Takto lidé zaplatí pět set korun za rodinu a už si tam nekoupí nic. Kdyby neplatili vstupné, mohli by si kupovat katalogy, dát si něco v restauraci. Navíc by tam chodili opakovaně, to považuji za nejdůležitější.

E15: Ale to už se přece vědělo za vašeho vedení.

Já jsem jako první vehementně prosazoval zrušení vstupného, ale vláda několikrát vyšší dotaci zamítla. Jestli si Fajt myslí, že to zvládne zadarmo, tak se mýlí.

E15: Vyšší výdělky z kaváren, knihkupectví to nevyrovnají?

Ne. Protože se to nestane hned, ale musí se na tom pracovat.

E15: Počkejte. To chcete říct, že je Národní galerie tak podfinancovaná, že když se někde investuje, celá instituce se zhroutí?

Myslím, že ano. Tam je vše naprosto našponované. Vždyť ani nekupují žádná díla, což je jejich zákonná povinnost.

Církve mohou poslat oltáře do Vatikánu

E15: A jedna aktuální otázka k církevním restitucím. Nyní se má v restituci vydávat například Mistr Vyšebrodského oltáře či obrazy Paula Rubense, byť budou stále v galerii jako dlouhodobá zápůjčka. Bude to tak? Bude v Národní galerii i za deset let viset Vyšebrodský oltář?

Nemusí to tak být. Mohou říct, že to chtějí vystavit jako zápůjčku třeba ve Vatikánu. Z hlediska restaurátorského by ale díla jako Vyšebrodský a Třeboňský oltář nikdy neměla opustit galerii. Je to náš národní poklad rovnocenný korunovačním klenotům a možná ještě víc.

E15: Církve mají také některé krásné budovy. Nemohly by si vlastně samy tato díla důstojně vystavovat?

Určitě budou chtít vlastní diecézní muzea a myslím, že díla budou chtít z Národní galerie stáhnout. Navíc si myslím, že Fajt by byl první, který by díla galerie rozpouštěl po světě. Vždyť on chtěl, aby Třeboňský oltář jel do New Yorku. A měli jsme co dělat, abychom tomu zabránili.

Vznikla celá řada malých galerií provozovaných mladými lidmi do 30 let. A to je něco, co Praha a vůbec Česko potřebuje

E15: Na současné Národní galerii tedy nenecháte nit suchou. Vidíte v Česku nějakou jinou galerii, která jde nahoru?

Vznikla celá řada malých galerií provozovaných mladými lidmi do 30 let. A to je něco, co Praha a vůbec Česko potřebuje. Tady nebyla živá scéna, nemáme pořádnou kunsthalle. Trochu se sice něco děje v Holešovicích a na Smíchově, ale stejně bychom ještě potřebovali větší, variabilnější prostor. Ty malé galerie jsou ale strašně důležité, protože zprostředkovávají přímý styk umělce s publikem.

Umělců je spousta, ale lidí u umění málo

E15: Pojďme od galerií. Stále vedete ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze, tvoříte, hrajete. Nyní si k tomu přibíráte funkci rektora nové soukromé školy uměleckého zaměření Art & Design Institut. Proč zrovna toto?

Jen uměleckou školu bych asi nebral. Ale tato škola chce vedle umělců vychovávat i lidi, kteří se budou pohybovat u umění. Budou diváky vychovávat a zprostředkovávat jim cestu k umění. To se u nás příliš nevyučuje a přitom takové kádry potřebují nejen všechna muzea, ale třeba i některé podniky.

E15: Není už škol produkujících umělce a profesionály v uměleckém provozu moc? Váš přítel Václav Klaus v poslední knize dokonce píše, že by se počet vysokých škol měl spíše snižovat.

Ale to si myslím také. Je zde moc škol, které chrlí umělce. To ale tato škola nechce. Měli jsme historicky AVU, pak VŠUP a bohatě to stačilo. Nyní máme strašnou spoustu nejrůznějších podobných škol jak středních, tak vysokých. Často pak absolventi nic neumějí, jen se všude mluví o kreativitě. Což já mimochodem považuji za sprosté slovo, které by se mělo zakázat.

E15: Prosím?

Kreativita je strašidelný pojem. Už malé děti se vedou k pseudokreativitě a ony pak skoro nic neumějí. A když si neosvojíte abecedu, nemůžete ani číst, ani psát, ani získávat informace. Navíc, ne každý člověk je kreativity schopen, a tak mu můžete vytvořit trauma.

E15: Málem bych se na závěr zapomněl zeptat: na čem vy vlastně nyní konkrétně pracujete?

Pracuji na všem možném. Co si vybrat? Jeden známý mě požádal o desku ženských písní, většinou milostných. Napsal jsem je, udělal aranže a nacpali jsme to do počítače. Mělo by se to nyní natočit s nějakou citlivou, inteligentní zpěvačkou.


Milan Knížák (73)

Výtvarník, umělec a performer Milan Knížák se narodil za protektorátu do rodiny učitele kreslení. V šedesátých letech se proslavil akčním uměním i hudebními výstřelky se skupinou Aktual, v letech 1968 až 1970 působil v americké umělecké skupině Fluxus. Po návratu do Československa nemohl oficiálně tvořit, byl několikrát zadržen policií. Po roce 1989 se stal na šest let rektorem Akademie výtvarných umění v Praze, kde dosud vede svůj ateliér. V roce 1999 ho ministr kultury Pavel Dostál jmenoval generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Instituci finančně stabilizoval, kritici mu ale vytýkali neschopnost pořádat zajímavé výstavy a galerii rozvíjet. Knížák přežil ve funkci pět ministrů kultury, odvolal ho Jiří Besser (TOP 09) a na Knížákovo místo nastoupil Vladimír Rösel. Od té doby kritizuje další směřování galerie. Nyní přijal místo rektora na nové soukromé škole uměleckého zaměření Art & Design Institut.


Čtěte také:

Knížák vysoudil na Davidu Černém sto tisíc za vulgarismy

Petr Šec: Tempo českého umění diktují průměrní a frustrovaní

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče