Michal Voráček: Byli jsme první mediální most mezi Západem a Východem

18. července 2005, 00:00 - ERICH HANDL, GABRIELA ŘÍHOVÁ
18. července 2005, 00:00

Když přišla v roce 1989 revoluce, pracoval Michal Voráček na fakultě zahraničního obchodu pražské Vysoké školy ekonomické, kde právě dokončil aspiranturu. Vedle učení zároveň pracoval jako odborný redaktor Hospodářských novin. Měl už tehdy sen - vydávat hospodářský týdeník.

| | * Jaká byla vaše tehdejší cesta od nápadu ke skutečnému založení Profitu? Měl jsem představu ekonomických novin, které by fungovaly mimo strukturu tehdejšího vydavatelství Economia. Ale úplně jsem si nevěřil. Byl jsem vzdělán spíš ekonomicky a nikoli vydavatelsky. Takže jsem napsal tři dopisy na známá zahraniční vydavatelství. Jedno bylo v Rakousku, jedno v Německu a jedno ve Švýcarsku. Nedostal jsem nejdříve žádnou odpověď, přesto jsem pokračoval v přípravách. Náhoda tomu chtěla, že jsem přes jakýsi kontakt, exilového Švýcara, který chtěl budovat v Mariánských lázních letiště, dostal kontakt na jednoho člověka. Jmenoval se Thomas Trüb a byl tehdy ve Švýcarsku volným podnikatelem v kooperačních vztazích s Ringier AG. V roce 1988 založil tamní týdeník CASH, měl zkušenosti. Sešel jsem se s ním v Praze, po několika hodinách jsme si padli do oka. Mně se ten CASH líbil, připadlo mi zajímavé použít jej jako předlohu. To byl vlastně prvopočátek všeho. * Na rozjezd mediálního byznysu jsou potřeba peníze. Kde jste je vzal? Půjčil jsem si peníze od rodičů, ale byly to desítky tisíc, první číslo jsme vydali téměř bez investic. Ve čtyřech lidech, nejprve jako měsíčník. Teprve na podzim roku devadesát začal Profit vycházet jako barevný týdeník. Redakce měla tři nebo čtyři lidi, za všechny bych jmenoval Miroslava Kaňu, kterého jsem tehdy doslova přetáhl z Hospodářských novin. Tehdy byl prvním šéfredaktorem. Ty první týdny jsme prováděli sami distribuci, bylo to velmi složité. PNS nás nejprve odmítla prodávat, všechno jsme budovali sami. Sám jsem Profity rozvážel dvoukolákem po Václavském náměstí na prodejní místa, tehdy to byly jakési provizorní stolečky. Pak nám pomohla privátní distribuční síť Transpress. ||

Michal Voráček foto: Profit - Martin Siebert

* Kdy se dostavil úspěch?

Překvapivě rychle. Už za dva nebo tři měsíce jsme dosáhli takzvaného break-even pointu, přestali jsme být ztrátoví. V roce 1991 už činil zisk desítky milionů korun. Hodně za to mohly nízké náklady, kompletně všechno jsme si dělali sami. Ale byl to slušně fungující podnik. Mimochodem, první společný podnik mezi Západem a Východem v oblasti médií.

* Kdy vás PNS vzala na milost?

Nakonec jsme se do její sítě dostali, bylo zřejmé, že se titul velmi dobře chytil u živnostníků a středních podniků. Byl to v podstatě fenomén doby. Jeho náklad za federace činil více než 120 tisíc výtisků.

* Jak jste tehdy vedl časopis obsahově? Měl to být mix přitažlivých informací o podnikání, které se hodí podnikatelům a živnostníkům, základní informace, kontakty, servis, návody jak začít podnikat, zákony a předpisy. K tomu podnikatelské kauzy a první prověřování úředníků. To vše v hezkém obalu. Dnes vypadá tehdejší Československý Profit jako amatérský plátek, ale tehdy tu nic podobného nebylo. Měli jsme barvu, atraktivní titulky a na tehdejší dobu špičkové grafy. To byla zásluha pomoci ze Švýcarska. * Prý jste první čísla vyráběl doma v kuchyni?

První čísla jsem skutečně psal doma. Všechno jsem si bral domů, neexistoval grafický zlom, jen kreslený. Noviny se rozkreslily a na základě toho to tiskárna udělala. Dnes už je to nepředstavitelné, ale to vše jsem si bral ve složce domů a makal na tom. Ostatně firma měla zprvu jen jednu místnost jako kancelář, cca 16 m2.

* Časopis měl za federace úspěch, ale pak přišel rok 1993 a titul se rozdělil na dvě části. Jak jste to přežili?

Profit se rozdělil na dva kusy - část zůstala na Slovensku, kde ho nadále vydávala slovenská pobočka Ringieru. Vzájemné vztahy obou magazínů byly dobré, nadále fungovala spolupráce. Pochopitelně se rozdělil i náklad, ale nijak vážně nás to nepostihlo. Od roku 1992 jsem již ale nebyl za Profit přímo odpovědný.

* Kdy to krásné období, o kterém mluvíte, nakonec skončilo?

Začalo to v roce 1993-1994. Hlad po informacích už nebyl takový a rozkládal se navíc mezi nastupující konkurenty. Začal jsem na dálku z pozice generálního ředitele Ringier ČR cítit schizofrenii témat, bylo zřejmé, že sice podnikatelé stále potřebovali určité obecné informace, ale například pro lidi v Praze a větších městech už jsme nebyli dost dobří.

* Proč jste nakonec z Profitu odešel?

Profit jsem řídil z pozice předsedy představenstva firmy a pak generálního ředitele Ringier ČR. Fungoval jsem v Ringieru částečně jako akcionář, částečně jako manažer a hodně lidí to nechápalo. Kvůli nepochopení u tehdejších zahraničních administrativních struktur řízení, která bránila jakémukoliv progresu, jsem nakonec prodal podíl a odešel.

* Čím jste se zabýval poté?

Aktivit byla spousta. Spoluzakládal jsem další noviny, časopisy, mediální agentury. Pracoval jsem v oblasti kreativních agentur, polygrafických a distribučních firem. Několik památníčků po mně zůstalo. Věnoval jsem se zároveň špičkové poradenské činnosti. Působil jsem v oblasti elektronických medií, multimédií a rozjížděl nové projekty až do jejich fáze prodeje. Mým koníčkem jsou také nemovitosti.

* Stačil jste ještě sledovat Profit, své dítě, z povzdálí? Nestačil, ale teď jsem nějaká poslední čísla viděl. * Má vydávání Profitu patnáct let po revoluci podle vašeho názoru ještě vůbec smysl?**

Ano, já myslím, že je to i dnes úspěšný časopis. Má zajímavou úpravu, nezvyklý formát. To hodnocení je samozřejmě velmi individuální - pro mě je současný Profit dobrý, ale nevíme, zda je vhodný pro živnostníka, který má stánek v Olomouci. Každopádně podnikatelů je hodně a měli by mít své médium.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče