Mezi Nice a Lisabonem

05. února 2009, 16:34 - Tomáš Hořejší
05. února 2009, 16:34

Eurokomisaři budou nejspíš jen vyčkávat, konečné slovo budou mít právníci

Je to od nich opravdu milé. Současní eurokomisaři včetně Vladimíra Špidly se obětují a budou za plat patnáct tisíc eur měsíčně „přesluhovat“ až do konce roku 2009. Nebo možná i o trochu déle. To vše jen proto, aby zabránili „bezvládí“ a chaosu v době mezi platností Smlouvy z Nice a Lisabonské smlouvy. I sami členové Evropské komise (EK) si však už uvědomují, že některá jejich rozhodnutí přijatá po uplynutí jejich řádného pětiletého mandátu, tedy po 31. říjnu, mohou být snadno zpochybněná. Nebo dokonce označená za protiprávní.

Komisaři z nouze

Letošní rok bude pro evropské úředníky v Bruselu opravdu neklidný. Odehraje se hned několik podstatných událostí, které mohou pořádně zamíchat rozložením sil a přinést do poklidného života eurobyrokrata trochu vzruchu.
Nejžhavější kandidát na znovuzvolení předsedou EK, Portugalec José Manuel Barroso, svým kolegům eurokomisařům v pátek 23. ledna oznámil novinku, kterou už dávno tušili. Existuje značně pravděpodobná možnost, že budou muset minimálně o dva měsíce „přesluhovat“.
Barrosovi eurokomisaři si na dobu provizoria nemají plánovat žádné velkolepé akce, žádná závažná rozhodnutí. Budou však v podstatě jen zahřívat židle svým nástupcům až do doby, než začne platit Lisabonská smlouva. Anebo až do doby, kdy bude definitivně jasné, že platit nezačne. Evropská komise bude každopádně po skončení svého pětiletého mandátu fungovat jen jako „nouzový správce“. A to není pro kontinent zmítaný hospodářskou krizí právě ideální.
Proč „nouzový správce“? Členové EK se totiž oprávněně obávají, že jejich rozhodnutí z listopadu a prosince mohou být snadno zpochybněna. Například právníci velkých nadnárodních korporací by je mohli rozcupovat na kousky, kdyby jim právě v té době zamítli třeba žádost o fúzi. Za běžného provozu přitom EK projednává více než sto takových žádostí měsíčně a zhruba 80 jich schválí (za dvacet lednových dnů to bylo 83 případů).
Proto komisaři včetně Vladimíra Špidly budou nejspíše jen vyčkávat, jak všechno dopadne. Mohou třeba objíždět různé konference a pronášet nezávazné projevy nebo psát paměti. Rozhodující slovo budou mít právní experti.

Je v tom háček

Právě právníci Evropské komise se nyní pokoušejí vyřešit rébus, který v EU vznikl kvůli irskému „ne“ Lisabonské smlouvě. Kdyby platila, bylo by to jednoduché. V červnu by se uskutečnily volby do Evropského parlamentu (EP) a v jeho lavicích by dle Smlouvy z Nice zasedlo 736 europoslanců (nyní 785, dle Lisabonské smlouvy 751). Ti by potom - po mnoha vzájemných konzultacích se zástupci členských států - vybrali průchodného kandidáta na předsedu nové EK. S velkou pravděpodobností by se jím stal šéf současné EK José Manuel Barroso. Členské státy by pak přišly se svými kandidáty na řadové komisaře (dle pravidla „jeden stát, jeden komisař“), projednaly by vše s Barrosem a nechaly o seznamu opět hlasovat EP. Nová Evropská komise by mohla začít fungovat od 1. listopadu.
Jenomže Lisabonská smlouva neplatí, aspoň zatím. Dle současných pravidel by proto příští EK musela být ustavena podle Smlouvy z Nice. Především by však musela mít méně členů, než je členských států EU. Šestadvacet by bylo maximum. I šéfem této Evropské komise by se velmi pravděpodobně stal Barroso. Europarlament by mu odsouhlasil komisaře navržené jednotlivými evropskými státy. Kdo by však vypadl ze hry? Který stát by se obětoval a opustil – aspoň dočasně – Evropskou komisi? Irsko by to dle všeho nebylo. Výměnou za uspořádání nového referenda si totiž vynutilo slib, že v každém případě bude mít eurokomisaře.
K vyřešení případu by bylo třeba vědět, kdy Irové půjdou k referendu. Bude to do konce října? Pokud ano, co se bude dít mezi červnem (volby do europarlamentu) a říjnem? V té době by totiž za normálních okolností měl být vybrán vhodný kandidát na předsedu EK a schválen europoslanci. Designovaný předseda by se pak mohl pokusit sestavit vlastní tým. Je v tom však háček. Takový předseda by byl vybrán dle pravidel z Nice. Jenže až (pokud) Irové vypíší opakované referendum a odpoví – dle předpokladů ano – bude se muset celá procedura opakovat. Právníci totiž tvrdí, že z předsedy EK vybraného dle Smlouvy z Nice se nemůže stát šéf, jenž byl stanoven podle Lisabonské smlouvy.

Záleží na Irech

Pokud vše půjde hladce (alespoň jak je to za současné složité situace možné), uspořádají Irové referendum do konce října. Švédové, kteří po Češích převezmou předsednictví EU, už počítají s tím, že svůj první eurosummit upořádají o trochu později, než by bylo běžné. Schůzku hlav států a vlád zemí EU proto naplánovali na 5. a 6. listopad. Chtějí tím umožnit evropským lídrům výsledky referenda „strávit“ a rozhodnout co dál. Ať už Irové řeknou ano, či ne.
Co se stane, řeknou-li Irové během října ano? Může se konečně zahájit procedura ustanovení eurokomise dle lisabonského pravidla „každá země jeden komisař“. Dosavadní – „Špidlova“ – Evropská komise s Barrosem v čele bude přesluhovat až do doby, než budou schváleni noví eurokomisaři. Pak se ujme vlády nová EK, vedená pravděpodobně zase Barrosem.
Co když však Irové řeknou ne? V tom případě by měla být Evropská komise ustavena dle Smlouvy z Nice. Někdo by musel z kola ven. Spory by se mohly neúměrně protáhnout. Barroso a jeho tým by nemuseli přesluhovat jen do konce roku, protože provizorium by se mohlo ještě protáhnout. Barroso by v takovém případě nemohl být vybrán za šéfa další EK, protože by nebylo jasné, dle jakých pravidel. Proto by se ani nemohl začít poohlížet po vhodných kandidátech na jednotlivé posty své příští „eurovlády“.

Třetí scénář

Dle bruselských právních expertů však existuje ještě (nejméně) jeden scénář. Řeknou-li Irové ne, mohou se státníci členských zemí pokusit dohodnout, že sníží počet komisařů o jednoho, přesně dle Smlouvy z Nice, a 27. místo v Evropské komisi obsadí vysokým představitelem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Místa v EK se vzdá stát, který ho do ní vyšle. Mohl by to být například Španěl Javier Solana, čímž by Španělsko papírově žádného zástupce v EK nemělo. Zajímavý trik. Navíc takto zformovaná Evropská komise by mohla kdykoli rezignovat a v případě schválení Lisabonské smlouvy být znovu zvolená v úplně stejném složení. Alespoň čistě teoreticky.
Každopádně to bude velmi složité. Aspoň že v Evropském parlamentu bude – navzdory červnovým volbám – relativní klid. Evropští socialisté se totiž už předem dohodli se středopravicovou formací Evropská lidová strana-Evropští demokraté (EPP-ED) na střídání v čele sboru poslanců. Prvního 2,5 roku bude „vládnout“ lídr Strany evropských socialistů Martin Schulz, následující stejnou dobu pak zástupce pravice (zatím padají dvě jména: Polák Jerzy Buzek nebo Ital Mario Mauro).

To by socialisté neskousli

Dosud však vůbec nebyla řeč o možnosti, že Irové schválí Lisabonskou smlouvu o něco později, třeba až na jaře 2010. Do té doby by musela fungovat buď Barrosova provizorní Evropská komise, nebo EK nově zformovaná dle pravidel z Nice. Třeba také pod Barrosovým vedením.
V okamžiku, kdy by začala platit Lisabonská smlouva, by však zřejmě nastal další – kolikátý už? – problém. Dle ní by totiž v EU nově vznikla pozice stálého evropského prezidenta. Kdo by se jím stal?
Portugalec Barroso je „jižan“ a pravičák s podporou EPP-ED. Europarlament by měl řídit další „jižan“ a pravičák, Ital Mario Mauro. To by socialisté dle všeho neskousli. Proto by se možná celý proces musel zopakovat – počínaje hledáním nového vedení EP přes výběr eurokomisařů a „ministra zahraničí“ a stanovením evropského prezidenta konče. Skvělé eurovyhlídky. Možná, že to má Vladimír Špidla v Bruselu na „doživotí“.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče