Mezi brutem a ďasem

 Zámečník 14. května 2015, 12:00  -  Miroslav Zámečník
14. května 2015, 12:00

Vědět, kde jste a co se od vás v daném žánru očekává, je základ. Když jdete na řadu mezi brutem a mořským ďasem, můžete předpokládat, že po vás nikdo nechce, abyste pomaloval flipchart jak akademik z Novosibirsku. Je-li obecenstvo převážně anglosaské, vyžaduje se proložit „diner speech“ na téma česká ekonomika každých pár minut nějakým vtipem.

Pozor na to, Němci mají jistý smysl pro humor, ale je o dost odlišný od toho, který vyznávají třeba Angličani. Ani jedni, ani druzí se ovšem neurazí, když si budete dělat legraci nikoli na jejich, ale na vlastní účet. Musíte se vejít do třiceti minut, a nechat prostor pro dotazy. Cizinci jsou oproti českým posluchačům sebevědomější a rádi se ptají. Co zajímá „expaty“ žijící v Česku? Nikoli překvapivě to, co nemáme, tedy euro.

Když na grafech ilustrujete, jak se za čtvrtstoletí stihla česká ekonomika integrovat s tou německou, pak je dobré vzpomenout také příkladu Rakouska. To sice mívalo šilink, ale vzhledem k ekonomickým vazbám na Německo všichni Rakušáci věděli, že musejí udržet základní parametry „v lajně“, aby nedopustili žádné zhoršení konkurenceschopnosti vůči hlavnímu obchodnímu partnerovi.

Aneb jak blahé paměti odpovídala na otázku, jak velké zdržení si může dovolit za Bundesbankou bankovní rada Rakouské národní banky, její dlouholetá guvernérka paní Schaumayer: „Maximum fünfzehn Minuten.“ Jelikož Česko má dnes tu německou vazbu možná ještě těsnější, publikum rozesmějete, když připustíte, že u nás je potřeba ten interval přiměřeně zkrátit, „also nur fünf Minuten“.

Žádná fiskální federace ani optimální měnová oblast

Jenže zas tak triviální to není: kromě základního konstrukčního problému, že eurozóna není fiskální federace, je také jasné, že je na míle vzdálena ideálu „optimální měnové oblasti“. Irsko opustilo fixní paritu s britskou librou tehdy, když vstoupilo do Evropského měnového systému (1979), a libra šterlinků v té době výrazně zpevnila, čemuž předcházela dlouhá irská debata, co bude pro zemi výhodnější.

Nesporné je, že o necelou jednu generaci později Irsko v HDP na obyvatele předstihlo Británii, a to jak nominálně, tak o něco dříve v paritě kupní síly. Podívejte se sami.

Slovenský příklad

Koneckonců po měnové odluce v únoru 1993 slovenská koruna také do pár měsíců devalvovala, a pod někdejší paritou 1:1 byla skoro po celou dobu (s výjimkou neslavného období po měnových otřesech v Česku v roce 1997, viz graf) až do přijetí eura, na které Slovensko přešlo při kurzu 30,126 slovenských korun.

Hovoří-li prezident Miloš Zeman o tom, že Česko by mělo přijmout euro rychle a při nominálně silnějším kurzu české koruny než jaký ČNB drží od přijetí „kurzového závazku“, a dává příklad Slovenska, které to tak udělalo, zapomíná na to, že Slovensko do eurozóny vstupovalo s kurzem, který byl pod paritou k datu měnové odluky s Českem, a je pod ní dodnes. Byl to jeden z faktorů, které Slovensku hospodářsky pomohly spíše než ublížily, a klidně se může stát, že irsko-britský příběh si zopakujeme i na řece Moravě.

Problém s věřiteli

Eurozóna má ještě jeden podstatný problém – to, co by v případě bankrotu Řecka v roce 2010 byla záležitost vyjednávání s komerčními věřiteli převážně z Francie a Německa, se po dvou záchranných akcích přetavilo v problém s oficiálními věřiteli a supranacionálními instituce. Řečtí daňoví poplatníci tak dluží jiným daňovým poplatníkům, což dobrým vztahům nepřispívá ani náhodou.

Obdobně když se irský stát zadlužil, aby padlé irské komerční banky dostály svým závazkům vůči věřitelům (hlavně z Británie a Německa), přenesl náklady z věřitelů na své domácí daňové poplatníky. Splácet budou ještě dlouho.

Můžete žertovat o „fünf Minuten“, ale když přemýšlíte o těchto implikacích, legrace přejde.


Čtěte další komentáře autora:

Zlá bylina nevyhnije

Jak nejít pod vodu

Vláda nad státními podniky jako „casus belli“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče