Méně známá chuť Francie

28. dubna 2003, 00:00 - Připravil Tomáš Dominec, místopředseda České asociace dovozců vín
28. dubna 2003, 00:00

aneb dáte si Chateauneuf-du-Pape či Anjou?Francouzské vinařství nabízí nepřeberné množství typů, odrůd a stylů vín. K nám si našla cestu především ta, pocházející z Burgundska a Bordeaux. Ale jimi svět vinařské Francie nekončí.

aneb dáte si Chateauneuf-du-Pape či Anjou?

Francouzské vinařství nabízí nepřeberné množství typů, odrůd a stylů vín. K nám si našla cestu především ta, pocházející z Burgundska a Bordeaux. Ale jimi svět vinařské Francie nekončí.

S mírným odstupem za věhlasem Bordeaux a Burgundska následuje Rhôna - rozsáhlá vinařská oblast, která se v současnosti těší stále rostoucí popularitě. Chuťovým trendům dneška totiž celosvětově vévodí vína z Nového světa a těm je charakter zdejší produkce ze všech francouzských vín nejbližší. Vlajkovou lodí vín z údolí Rhôny je Chateauneuf-du-Pape, v našich krajích téměř povinný člen vinného lístku. Další „velká vína“ této části Francie - Hermitage a CôteRôtie najdete v našich restauracích spíše sporadicky. Vůbec nejhojnějším zástupcem tohoto regionu je u nás ale základní Côtes-du-Rhône, ve své naprosté většině příjemné, jednoduché a nekonfliktní víno. Zeměpisně patří do údolí Rhôny také turisticky atraktivní Provence. Ta je pro Francii hlavním zdrojem růžových vín. U nás „rosé“ navzdory svému jménu příliš na růžích ustláno nemá a ve srovnání s bílým i červeným je tak trochu Popelkou.

Tři mušketýři a ústřice

Jedno růžové víno se ale přesto u nás usadilo docela pevně. Místo jeho původu se nachází o pět set kilometrů dál na severozápad, v údolí jiné slavné řeky, Loiry. Jmenuje se Rosé d´Anjou a jeho kvalitu lze (velmi mírně) označit za kolísavou. Ale pozor! Víno samo je vždy a bez výjimky nasládlé až sladké. Z desítek různých jmen této oblasti si k nám ještě z bílých vín proklestil cestu Sauvignon z malebného městečka Sancerre a Pouilly-Fumé, z červených snad jedině Cabernet Franc z Anjou. To ale spíše díky tomu, že český čtenář Třech mušketýrů ví, že právě tímto vínem chtěla Mylady otrávit nebohého d´Artagnana. V restauraci se nemusíte obávat si Anjou dát, smrtonosné účinky byly důsledkem přisypaného jedu, nikoli kvality samotného vína. Zapomenout nesmíme na Muscadet Sevre et Maine „sur lie“, pocházející z oblasti Nantes - již zcela u Atlantického oceánu. To je totiž považováno za nejklasičtější víno k ústřicím. Alespoň ve Francii. Názor českých domácností na ideální víno k ústřicím doposud, myslím, zpracován nebyl. Pro tuzemce je zajímavé setkání i s alsaským vínem. To proto, že v této „nejněmečtější“ části Francie se pěstují odrůdy obdobné našim - Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Tramín a další. Běda ale tomu, kdo by se místním obyvatelům snažil připodobňovat jejich kraj k Německu. Považují svá městečka nesoucí jména jako Reichshoffen nebo Kleinfrankenheim stejně tak jako typický „eintopf“ či kysané zelí za záležitosti ryze francouzské. Ostatně kysané zelí, nazývané „choucroute“ (z německého „Sauerkraut“) je zde vůbec pokrmem číslo jedna. Jedno z populárních alsaských rčení dokonce říká, že „dobré víno svede každý břídil, ale udělat pořádné zelí, to je umění!“

Od Beaujolais po Champagne

Plochou vinohradů vůbec největší oblastí Francie je sluncem rozpálený Languedoc-Roussilon, lemující Středozemní moře. Ten je především zdrojem levných „zemských“ vín neboli „Vin de Pays d´Oc“. Díky své ceně představují tato červená vína nejpočetnější francouzské zástupce na našem trhu. Středomoří k nám vyslalo ještě jednoho - trochu překvapivého, nicméně kvalitního - reprezentanta. Tmavé, mocné víno s názvem Bandol má svůj původ na malebných svazích u stejnojmenného přímořského letoviska. Velké množství francouzských vín je u nás téměř zcela neznámé a pokud byste je chtěli ochutnat, nezbude, než se vydat do míst jejich vzniku. Kvůli Beaujolais ale nemusíte udělat prakticky ani krok. Každý třetí listopadový čtvrtek přijede v podobě Beaujolais Nouveau s velkou pompou až za vámi. Úspěch tohoto lehoučkého mladého vína je takový, že má pro místní vinaře paradoxně záporný efekt. Po celém světě si zákazníci spojili zdejší vína právě s touto akcí a prodeje Beaujolais během ostatních měsíců v roce znatelně poklesly. Povídání o jednotlivých oblastech Francie by nebylo úplné bez alespoň letmé zmínky o kraji Champagne. Následující názor na to, kdy je vhodné pít šampaňské, pronesl Napoleon Bonaparte: „Když bitvu vyhrajete, tak si ho zasloužíte. Když prohrajete, tak ho prostě potřebujete.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče