Měli jsme neuvěřitelné štěstí

14. března 2005, 00:00 - PETR BÝM
14. března 2005, 00:00

Starat se o dům s nájemními byty, to chce celý úvazek, říká někdejší novinářka Zlata Brabcová, která dnes pečuje o čtyřpatrový činžák v pražských Nuslích. Dům, který rodina Zlaty Brabcové dostala zpět v rámci restitucí na počátku devadesátých let, má dvacet bytových jednotek, většinou spíše menších.

Starat se o dům s nájemními byty, to chce celý úvazek, říká někdejší novinářka Zlata Brabcová, která dnes pečuje o čtyřpatrový činžák v pražských Nuslích. Dům, který rodina Zlaty Brabcové dostala zpět v rámci restitucí na počátku devadesátých let, má dvacet bytových jednotek, většinou spíše menších. To se později ukázalo jako velká výhoda - zájem o malé byty je v Praze značný. „Dům byl v dost špatném stavu, vlastně ho dodnes dáváme dohromady. Veškeré výnosy investujeme zpět. Pokud vůbec někdy tenhle dům bude někoho živit, pak to budou naše děti,“ komentuje ekonomickou stránku věci Zlata Brabcová. NEVÍDANÍ NÁJEMNÍCI „My opravdu máme v porovnání s jinými kolegy až neuvěřitelné štěstí,“ říká majitelka. Některé příběhy totiž zní až pohádkově. Jeden nájemník se odstěhoval brzy po restitucích, a když mu noví majitelé nabídli odstupné, nevěděl, o čem je řeč. Jiný právě teď, když je otázka deregulací tak žhavá, prohlásil, že současná situace je skutečně ostudná a nabídl dobrovolné zvýšení svého nájmu o 50 procent. „Dokonce jsem »rozplatila« jednoho neplatiče. To byl starý pán, který se s nájemným neobtěžoval ani za komunistů a chtěl v tom pokračovat. Přesvědčovala jsem ho rok. A nejenže začal platit, ale umořil i starý dluh. To považuji za svůj osobní úspěch,“ vzpomíná na své správcovské peripetie Brabcová. Aby štěstí nebylo u konce, v domě se našel i nebytový prostor a k němu spolehlivý nájemník. V bytové části domu žije dvacet partají - dnes je polovina „regulovaných“, druhá platí tržní nájem pohybující se kolem 170 korun za metr čtvereční. „Nájemníky vybírám sama, obvykle jsou to mladí lidé. Spletla jsem se jenom jednou - pronajala jsem garsonku jednomu Brazilci, který ji dost poničil,“ říká Brabcová. Právě tržní nájmy jí umožňují dům průběžně rekonstruovat. Zásadní opravou prošly všechny „neregulované“ byty, dům má nové plynové stoupačky i střechu. Organizace stavebních prací, menší opravy i administrativa podle majitelky vyžadují skutečně plný úvazek. To vedlo k tomu, že Zlata Brabcová pověsila svou profesi na hřebík: „I v tomhle jsme měli štěstí - manžel nás uživí. A já jsem konec konců začínala jako fotografka specializovaná na architekturu, tak jsem se k ní dostala obloukem znovu.“ ODVRÁCENÁ STRANA ŠTĚSTÍ**

Podle Brabcové se nájemníci v zásadě dělí na dvě skupiny právě podle typu nájmu. Kupodivu tou více problémovou jsou ti, kteří platí méně, tedy ti regulovaní. „Měla jsem nájemníka, který byt čtyři roky načerno pronajímal. Pak mi nabídl, že za odstupné sto tisíc korun odejde. Akceptovala jsem to, protože právní cestou bych nedosáhla ničeho,“ říká tentokrát trochu rezignovaně majitelka.

Delší a komplikovanější byl jiný spor: rodina zemřelého nájemníka byt nárokovala pro jeho vnuka. Bylo však zřejmé, že ten v bytě nikdy nebydlel a nemá tudíž na převod užívacích práv nárok. „Po roce hádek nakonec byt opustili. A to tak, že odhlásili dodávky plynu i elektřiny, leccos vytrhali ze zdí, otloukli štukovou omítku. Prostě zdevastovali, co mohli,“ vzpomíná Brabcová.

Možná nejhorší jsou ale problémy se státem a obecní samosprávou. „Když jsem potřebovala prodloužit zábor chodníku, který mne stál deset korun na metr čtvereční a den, jednali se mnou na obecním úřadě vysloveně nepřátelsky,“ osvětluje vztahy mezi majiteli domů a městskou samosprávou Brabcová.

Už delší dobu je členem Občanského sdružení majitelů domů, ale sama ho považuje především za zdroj informací: „Vím, že se kolegové snažili, abychom se stali pro bytovou legislativu připomínkovým místem, ale nevedlo to k ničemu. Buď nás ignorovali úplně, nebo nám zákon či vyhlášku poslali den předtím než se začaly projednávat ve vládě.“

Stěžovat si na těžký úděl majitele nájemního domu ale nechce: „Vím, že jsme vzácnou výjimkou. Kamarád má nedaleko od nás také dům. Všechny byty s regulovaným nájmem, navíc třetí a čtvrté kategorie. Ten z výnosů nezaplatí ani havarijní opravy.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče