Mediální revue

26. května 2010, 11:51 - (red)
26. května 2010, 11:51

Dvaadvacáté pokračování

THE ATLANTIC

Obézní USA V roce 2008 trpělo 68 procent dospělých Američanů nadváhou. Kategorie „obézní“ se týkala 34 procent z nich. Otylé bylo i každé třetí dítě a puberťák v USA. Američané do sebe dnes každý den dostanou v průměru 2700 kalorií – zhruba o pět set více než před 40 lety. I letos zaujímají na žebříčku „nejtlustších“ rozvinutých národů pochybné první místo. Odpověď na otázku co s tím hledá novinář Marc Ambinder, který se v uplynulých letech proměnil z otylého člověka v osobu s normální váhou. Dobrou zprávou je, tvrdí, že počet obézních Američanů roste pomaleji než dřív. Špatnou pak to, že nikdo neví, proč tomu tak je. Problém proto nadále zůstává „zmražený“ a bude se muset řešit.
Na první pohled se sice zdá, že obezita patří do stejné kategorie „nemocí“ jako závislost na nikotinu, ale není tomu tak. Kuřákem se stanete, když vědomě začnete kouřit. K obezitě či otylosti však prý dnes Američanovi stačí jen „plavat s proudem“. Dvěma hlavními důvody otylosti jsou – podržte se – nadměrný příjem kalorií a nedostatek cvičení. Za oběma se však skrývá složitá interakce fyziologických a společenských sil. Problémem USA není nedostatek jídla. Nadměrné kilogramy navíc nejvíc ohrožují Američany ze „spodní části společenského žebříčku“ – tedy chudé, nevzdělané a z venkova. Příčinou je nižší dostupnost zdravotní péče, méně supermarketů se zdravotně nezávadnými potravinami a více fastfoodů v oblastech, v nichž žijí.
V posledních letech se navíc zvýšila cena ovoce a zeleniny a poklesly ceny potravin s rafinovaným cukrem. V pěti státech – Alabamě, Mississippi, Oklahomě, Jižní Karolíně a Tennessee – podíl obézních obyvatel přesáhl 30 procent. „Kampaň proti obezitě“ by se prý díky první dámě USA Michelle Obamové, která si ji vzala za svou, mohla posunout správným směrem.

LEGAL WEEK

Vrchol řecké drzosti Řecko, které se nedávno dočkalo mamutí finanční pomoci od zemí eurozóny a Mezinárodního měnového fondu, zachvátila vlna stávek a protestů. Proti nevyhnutelnému utahování opasků, vyšším daním a nižším platům protestovaly široké vrstvy obyvatel včetně řeckých právníků. Ti dvakrát za sebou odmítali tři dny hájit klienty u soudů a někteří vůbec neotevřeli kancelář. Řecké specialisty na paragrafy rozčílila nová daň ve výši 21 procent, kterou se stát chystá uvalit na jejich služby. Smyslem opatření je zamezit daňovým únikům, na které jsou prý řečtí právníci experti.
Nahrává tomu i systém, dle něhož účtují klientům služby. Jeho nejjednodušší popis asi je, že žádný neexistuje. Právníci na jihu Balkánského poloostrova totiž navzdory obecnému úzu neúčtují klientům jednotlivé hodiny své práce, ale celý projekt najednou. A „náhodou“ k tomu pravidelně nechtějí účetní doklady. Skrýt své reálné příjmy je proto pro ně snadné. S tím by nová daň skoncovala. Právníci se však nehodlají vzdát snadno. „Opatřením nejvíc utrpí naši klienti. Ve stávkách budeme pokračovat, bude-li vláda nadále zdanění prosazovat,“ nechal se slyšet viceprezident aténské advokátní komory Dimitris Vervesos. Právníci a dodržovat zákon? Kdo to kdy slyšel?

THE INDEPENDENT

Zločinná bankovka Britský Úřad pro odhalování organizovaného zločinu a ministerstvo financí a vnitra se rozhodly stáhnout ve Velké Británii z oběhu pětiseteurovou bankovku. Zákaz následoval po zjištění úřadu, že z celkové hodnoty ve výši pěti set milionů eur, které se v těchto bankovkách dostaly do země, bylo použito legálně jen deset procent. Předpokládá se, že zbytek v hodnotě 450 milionů eur použil organizovaný zločin ve Velké Británii k praní špinavých peněz. Dle mluvčího úřadu instituce dospěla k závěru, že není žádný legitimní důvod k používání takového množství bankovek. A že snadný přístup k nim umožňuje činnost organizovanému zločinu, protože jeho příslušníci je mohou používat k platbám v hotovosti.
Milion liber ve dvacetilibrových bankovkách váží 50 kilogramů. Stejná hodnota v pětiseteurových bankovkách však pouze 2,2 kilogramu. Je například možné spolknout 150 tisíc eur v pětiseteurových bankovkách nebo ukrýt dvacet tisíc eur v krabičce cigaret. Tyto i jiné praktiky začaly usnadňovat život neustále rostoucímu počtu zločinců, a proto byly minulý měsíc pětiseteurové bankovky ve Velké Británii zakázány.

THE ATLANTIC

Čínská železnice v Africe Obecně se ví, že Čína začala „kolonizovat“ Afriku – v posledních letech do ní strategicky namířila své nákupy. Existuje však několik zajímavých aspektů. V posledních desetiletích se Západ především zaměřil na „pumpování“ obrovské humanitární pomoci do afrických států. A neúspěšně radil místním vládám, co mají zlepšit. Číňané neposílali na černý kontinent pytle s moukou a konzervy, ale peníze. Za ně se zlepšovala infrastruktura, zemědělství a rostla moderní výstavba ve městech. Afričtí diktátoři také od nich nedostávali nežádané rady, jak zlepšit situaci ve své zemi. Tím Číňané postupně v Africe získali důležitý vliv. Teď se navíc nejlidnatější země světa zaměřila na africkou železnici.
Nejde o úplnou novinku. Už před zhruba 40 lety, kdy „zuřila“ studená válka, vybudovala Čína železniční trať spojující tanzanský Dar es Salaam se Zambií. Výstavba tehdy přišla na pět set milionů dolarů, což z ní učinilo největší čínský „humanitární“ projekt v zahraničí. Dnes se Čína k myšlence ovládnout africký kontinent prostřednictvím důmyslně vybudované struktury železnic vrací. „Nedávno Brusel navštívila velmi zajímavá čínská delegace,“ sdělil americkému novináři Jonathan Holslag, šéf bruselského Institutu pro studium současné Číny. „Chtěli vidět staré koloniální mapy Konga.“ Přání dle Holslaga motivovala snaha podrobně prozkoumat dotyčné území a využít postřehy v dalších čínských plánech. Stručně řečeno, Číňané se snaží vybudovat dopravní trasu, jež povede od východu k západu Afriky. Cílem je „nabourat“ dnešní severojižní tepnu, kterou proudí nerostné suroviny, a vyhnout se Jihoafrické republice, regionální ekonomické a politické mocnosti. Plán je dlouhodobý, nikoli však nereálný. Stále někdo nevěří, že to Čína myslí se světovou dominancí vážně?

THE GUARDIAN

Baclofen léčí alkoholismus Dle Světové zdravotnické organizace každoročně umírá na celém světě na účinky alkoholu dva miliony lidí – více než na nějakou konkrétní formu rakoviny. Navzdory veškerému úsilí doktorů, terapeutů a sociálních pracovníků se jim jen u malé části lidí závislých na alkoholu podaří, aby přestali pít či delší dobu abstinovali.
Doktor Olivier Ameisen, oficiální lékař francouzského premiéra Raymonda Barreho v letech 1976–1981 a významný kardiolog na Cornellově univerzitě, tvrdí, že objevil lék, který mu pomohl vyléčit alkoholismus. Navíc je přesvědčen, že tento lék vyléčí všechny závislosti – drogovou, kuřáckou, herní, nakupovací, bulimii, anorexii i další – přestože dle ostatních léčebných metod to není možné. Tajemství své střízlivosti popsal v knize Konec mé závislosti. Lék, který mu pomohl, se nazývá Baclofen. Byl objeven ve dvacátých letech minulého století a používá se na léčení svalových křečí a sklerózy. Baclofen upoutal Ameisenovu pozornost na základě článku v deníku The New York Times o paraplegikovi závislém na kokainu. Ten zjistil, že jeho touha po něm poklesla, když začal používat zmíněný lék proti svalovým křečím. Ameisen se na rozdíl od stoupenců hnutí anonymních alkoholiků a většiny terapeutů i psychiatrů domnívá, že příčinou jeho závislosti na alkoholu jsou chemické reakce v lidském těle.

THE WEEKLY STANDARD

Vylidní se Grónsko? Grónský ministr financí Palle Christiansen varoval, že jeho země čelí hrozbě migrace. Neobává se však příchodu cizinců do Grónska, ale odchodu vlastních spoluobčanů.
V minulosti udržovaly obyvatele Grónska v zemi kmenové vztahy. Globalizace však učinila emigraci snadnější a přitažlivější. V roce 2001 emigrovalo z Grónska 247 lidí. A od té doby počet emigrantů neustále roste. V roce 2005 to bylo 448 lidí, o rok později 644 a v následujících dvou letech 566, respektive 638. To sice nejsou nijak vysoké počty, ale je třeba si uvědomit, že v lednu 2009 žilo v Grónsku 56 194 obyvatel. A tento postupný úbytek znamená, že v současnosti 13 482 obyvatel Grónska – zhruba čtvrtina – žije v zahraničí. Největším problémem je, že nejvíc emigrantů je ve věku od patnácti do 25 let. Třetina emigrantů uvádí jako důvod odchodu ze země vzdělání a polovina Gróňanů, kteří odejdou na zahraniční univerzity, se již nevrátí.
Ztráta takového vysokého počtu obyvatel je pro Grónsko špatná, ale odchod mladých lidí tuto situaci ještě zhoršuje, protože klesá porodnost. Ta je dnes sice dobrá – 2,3 dítěte na ženu, nad úrovní náhrady obyvatel – ale neustále se snižuje. V roce 1991 se v Grónsku narodilo 1200 dětí. Od té doby se jich však rodí každý rok méně. V roce 2007 to bylo jen o trochu více než osm set. Počet obyvatel také snižuje nejvyšší počet sebevražd na světě – sto na sto tisíc obyvatel. Modernizace a globalizace je pro Grónsko pozitivní, ale má i negativní důsledky.

Text do rámečku:
4,75krát

narostl rozdíl hodnoty majetku bílých a černých rodin v USA v letech 1984 až 2007 – toho, co vlastnily, minus dluhy.
The Independent Washington

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče