Média pod drobnohledem médií

10. srpna 2011, 09:42 - Jaromír Bartůněk
10. srpna 2011, 09:42

Skandál britského bulvárního týdeníku News of the World rozpoutal diskuzi o pravidlech žurnalistiky a etických východiscích novinářské profese. Jak to, že vedení redakce renomovaného týdeníku přijalo za své nezákonné metody práce a zjišťování informací?

Foto: Jakub Stadler

Na tom, že bulvární týdeník sledoval a odposlouchával celebrity, politiky nebo třeba sportovce, není nic moc šokujícího, to si přiznejme. Na zprávy o soukromí těchto osob je zvědavá většina čtenářů bulvárních listů a každému by dnes mělo být zřejmé minimálně to, že metody získávání informací jsou všelijaké. Navíc prudký rozvoj technologií pro špiclování si v médiích o rozmach čmuchání přímo říká. Ostatně jak jinak by se novináři bulvárních plátků měli k soukromým informacím dostávat?

Všichni jsme pravidelní nebo občasní konzumenti bulváru nebo bulvárních informací. Poptávka po bulvárním tisku existuje jak v Británii, tak i v Čechách a na tom kauza News of the World nezmění nic. Domnívám se, že rozdělování médií na takzvaně seriózní a bulvární je přežité. Všechna média přece vycházejí vstříc poptávce svých čtenářů a diváků a ti se různě překrývají a přesouvají.

Nejvíc čteme Blesk

Nejčtenějším tuzemským deníkem byl v prvním pololetí letošního roku podle posledních dat výzkumu odhadu čtenosti tisku Mediaprojekt Blesk z vydavatelství Ringier. Ten čte denně v průměru 1,38 milionu lidí. S velkým odstupem se za Bleskem stabilně drží síť regionálních deníků z vydavatelství Vltava-Labe-Press. Deník čte denně 895 tisíc lidí. Teprve za nimi je deník Mladá fronta Dnes s 833 tisíci čtenářů. Hospodářské noviny, tolik obávané svou investigativní činností, mají jen 195 tisíc čtenářů na jedno vydání. Mezi týdeníky se tradičně nejvýše drží Reflex, který vydává také Ringier. Ten čte v průměru 298 tisíc lidí. Za Reflexem je časopis Týden z vydavatelství Mediacop, který si každý týden přečte 190 tisíc lidí. I třetí místo patří titulu z vydavatelství Mediacop, a to týdeníku Instinkt, který si týdně přečte 138 tisíc čtenářů.

Fakt, že investigaci za použití diskutabilních metod prováděl právě bulvární týdeník, není žádná náhoda. Investigativní novinářská práce je totiž v zásadě nejdražší forma novinařiny. Prostředky na její systematický rozvoj mají v zásadě jen bohaté listy nebo mocná vydavatelství. Většinou zůstane jen snem chudých novinářů z chudých vydavatelství objevit složitou a propracovanou kauzu, která by se dotkla veřejných zájmů a díky které by chudý novinář získal slávu a věhlas. Většinou zůstane také jen snem chudých provozovatelů různých internetových serverů, že se jim podaří získat slávu a věhlas skrze kauzu srovnatelnou například s Watergate. Systematická investigativní práce totiž vyžaduje peníze, tým schopných lidí, zázemí, čas a trpělivost vydavatele.

To všechno News of the World měl. A jistě takové možnosti má u nás i Blesk, stejně jako je má třeba německý Bild. Ano – obě jsou to takzvaná bulvární média. Jejich vydavatelství mají jako jedna z mála ekonomickou sílu se investigace ujmout a systematicky ji rozvíjet. Není žádnou náhodou, že nový šéfredaktor Blesku prošel vrcholnými pozicemi v několika vydavatelstvích, zaměřených na takzvaná seriózní média. V Čechách mocné vydavatelství Ringier je jistě ekonomicky schopno a připraveno dosáhnout vrcholu mediální moci a úspěchu, což bez kvalitní a drahé investigativní práce novinářů dost dobře nejde. Chci tím vysvětlit skutečnost, že News of the World byl ještě před uzavřením díky své investigativní činnosti obávaným listem právě proto, že byl takzvaně bulvární. Byl obávaný napříč všemi skupinami lidí a také uskupeními, ať již v oblasti politiky nebo ekonomiky. Byl součástí mocného vydavatelství News a sám byl ziskový. V případě britského týdeníku jistě hrají svou roli specifika a také historie britského mediálního trhu, ale nikoliv zásadní.

Investigace a mediální moc v Česku

Podle mého soudu lze od nového vedení Blesku očekávat, že investigativní oblast žurnalistiky nenechá stranou svého zájmu. Stabilní čtenářská přízeň, zázemí velkého vydavatelství, osobní zkušenost šéfredaktora a profesionální zdatnost mu k tomu dávají všechny předpoklady. Myslím, že fotky z Toskánska zveřejněné bulvárním deníkem AHA! byly v tomto směru jen začátek. Jasný názor autora tohoto textu je, že to tak bude správně, že je to obvyklé a logické a že to Blesku bude slušet. Bude tím následovat britský nebo německý trh a takzvaná bulvární média tím posílí svoji úlohu.

Lidé pohybující se ve sdělovacích prostředcích by měli trochu zbystřit, pokud se nákladnou investigativní činností začne zabývat vydavatelství, jehož ekonomické možnosti zcela evidentně na takovou činnost nestačí. Pak se samozřejmě může stát, že zveřejněné informace nebo samotná činnost novináře může být manipulována (a to i bez jeho vědomí) nebo může sloužit něčím zájmům. V takovém případě je potřeba mít se na pozoru. Ostatně za hlavní slabinu kauz v českých médiích považuji absenci povědomí o tom, komu která kauza slouží, dále nedostatek životních zkušeností mladých novinářů a s tím související nedostatečné povědomí o vazbách historických, vztahových a dalších. Také proto většina kauz u nás končí nijak.

Jedním z mnoha poznatků kauzy zániku News of the World bylo, že mnohdy nechutné špiclování nemuselo sloužit vždy jen poměrně neškodnému pronásledování celebrit, sportovců a zpěváků nebo záslužné investigativní činnosti během odhalování nepravostí při nakládaní s veřejným majetkem. Mohlo totiž sloužit i konkrétním mocenským zájmům Ruperta Murdocha – zájmům ne vždy zcela průhledným. Rupert Murdoch si byl a je dobře vědom moci, kterou vlastnictví médií přináší. Stal se tak skutečným hybatelem událostí, k čemuž použil svá média. Ne že by to všichni netušili a ne že by byl jediný, koho to napadlo, a také jediný, který to zrealizoval, ale konečně byl na světě důkaz.

Jak to, že ani velké vydavatelství ve velké Británii přes všechny své vnitřní mechanismy, vliv a množství lidí, kteří se kontrolují a jsou si odpovědní navzájem, nebylo odolné vůči neprůhlednosti a využívání média pro mocenské zájmy? Přitom velké a mocné vydavatelství by mělo být alespoň nějakou zárukou mediální „spravedlnosti“. Nestalo se nic jiného, než že byl na stole důkaz, že praktiky velkého britského vydavatelství se podobají praktikám, které bychom čekali spíše v Rumunsku. Rupert Murdoch byl velmi nenáviděný již dříve, osobně se domnívám, že mnohdy neoprávněně. U mediálních magnátů a velkých hráčů na mediálním trhu jsou totiž strach a nenávist ze strany politiků a novinářů obvykle vyvolány spíše představou „co by se mohlo stát, kdyby on chtěl…“ – příkladů bychom mohli najít v zahraničí i u nás mnoho. Jenže u Ruperta Murdocha byl na světě najednou důkaz. Jeho vydavatelství ovládalo 37 procent mediálního trhu ve Velké Británii a obava z toho, „co by se stalo, kdyby chtěl…“, měla najednou zhmotnělou odpověď. Plány na rozšíření jeho mediálního impéria na britských ostrovech vzaly, alespoň dočasně, jistě za své.

Propojení médií a politiky naruby

Jednou z věcí, kterou kauza News of the World ukázala a na co sdělovací prostředky jsou a musí být citlivé, je propojení moci médií, politiky a byznysu. I když trochu jinak, než jsme zvyklí. Politici a jiné veřejné osobnosti usilovali o přízeň mocného vydavatele. Ten se pak stal skutečným hybatelem, nikoliv jen pozorovatelem událostí prostě proto, že politici se začínali chovat tak, jak si jeho média a on představovali. Ostatně nad tím bychom se ve východní Evropě neměli nijak zvlášť pohoršovat. Dokonce ve světle mediálních zvyklostí obvyklých ve zdejších končinách bychom měli být docela rádi, že mediální scéna v Česku vypadá tak, jak vypadá. Východněji od nás totiž probíhá razantní proces, který lze nazvat jako deglobalizace médií. Média tam z rukou mezinárodních koncernů, které mají své problémy s klesajícími výnosy v mateřských zemích, přecházejí do rukou místních elit, které mají své zájmy.

Zájmy zahraničních majitelů byly obvykle dobře čitelné a poměrně jednoduché: vydělávat peníze. Avšak zájmy lokálních majitelů médií bývají složitější. Posilovaní role vydavatele a jeho zájmů je pak patrné a nemyslím, že by bylo škodlivé. Jen se tak mění mediální scéna a její vlastníci.

Z toho, co bylo uvedeno, by mohlo vyplývat, že média jsou pro své majitele jen prostředkem k získání a udržení společenského postavení a moci. Pro vydavatele jsou ale především byznys. Mediální obchod je jedním z důležitých oborů podnikání. Na prezentaci v médiích je de facto závislý další důležitý podnikatelský obor, kterým je reklama a marketing. Vydavatelé se v důsledku změněných vnějších podmínek, zejména kvůli probíhající hospodářské krizi, která způsobila pokles inzertních příjmů, dostali pod tlak. Současně se v posledních letech mění struktura konzumentů tradičních sdělovacích prostředků a dochází k přelivu pozornosti k jiným médiím, zejména k internetu.

Fakta ale nevypovídají o dramatickém vývoji. Spíše to vypadá, že se o změnách v konzumaci médií a přelivu tržeb z reklamy jednotlivých médii mluví více, než čemu odpovídá samotná skutečnost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče