Mé podnikání je zároveň mým posláním,

07. července 2003, 00:00 - Pavel Šnajdr, snajdr@profit.cz
07. července 2003, 00:00

říká knihař Vladimír Rak, který začínal zcela od nulyNázev firmy: Knihařství, Vladimír RakForma podnikání: fyzická osoba, živnostníkDatum vzniku: 1993Předmět podnikání: vazba knihKlíčové osobnosti: Vladimír RakCíl společnosti: sloužit i nadále obyvatelstvupřípadová studieKnihař Vladimír Rak, kterému je 29 let, patří k těm malým podnikatelům, respektive typickým českým řemeslníkům, kteří si příliš nestěžují.

říká knihař Vladimír Rak, který začínal zcela od nuly

Název firmy: Knihařství, Vladimír Rak

Forma podnikání: fyzická osoba, živnostník

Datum vzniku: 1993

Předmět podnikání: vazba knih

Klíčové osobnosti: Vladimír Rak

Cíl společnosti: sloužit i nadále obyvatelstvu

případová studie

Knihař Vladimír Rak, kterému je 29 let, patří k těm malým podnikatelům, respektive typickým českým řemeslníkům, kteří si příliš nestěžují. Již na knihařském středním odborném učilišti věděl, že chce své řemeslo provozovat jako podnikatel. „Volné podnikání mě strašně lákalo. Především v mém oboru,“ říká. Nahrál mu k tomu i vývoj událostí. Začal školu ještě za socializmu, skončil ji ale v době po „sametové revoluci“, kdy se již soukromé podnikání dalo provozovat legálně.

Ke správné volbě přispěla náhoda

Ke své současné obživě se dostal víceméně náhodou. V osmé třídě základní školy měl tři trojky, a bylo jasné, že cesta na gymnázium nebo jinou střední školu s maturitou by byla komplikovanější než na jiné školy. „Otec mi tehdy pomohl s výběrem odborného učiliště. Začal jsem se tedy učit knihařem. Napřed mě to příliš nebavilo, po určité době jsem ale nabyl přesvědčení, že to byl správný výběr a že se jedná o řemeslo jako stvořené k malému podnikání,“ vzpomíná na své začátky Rak. Jednalo se o specializované tříleté odborné učiliště, ve kterém se vyučili knihaři, kteří poté pracovali pro společnost TOMOS, která kdysi vznikla znárodněním malých knihařských dílen. Vladimír Rak byl v této firmě zaměstnán necelý rok. „Měl jsem štěstí, že se tam učila klasická vazba knih, klasická knihařina, zatímco v jiných podnicích se jednalo spíše o průmyslovou výrobu.“

Problém č. 1: Nelehké začátky - chyběly peníze

Při zahájení živnostenské činnosti byl knihař, rodilý Pražák, přesvědčen, že řemeslo se mu stalo životním osudem. Bylo potřeba ještě najít vhodné nebytové prostory, kde by mohl mít svou dílnu. Opět pomohla náhoda. Při stěhování do centra hlavního města objevil v jednom starším domě obecní prostory ve 2. suterénu, o které v té době nikdo nejevil zájem. Zbývalo ještě sehnat peníze na jejich rekonstrukci. Přestože nájemné bylo přijatelné - a do dnešní doby se zvýšilo pouze jednou na údajně snesitelnou úroveň - přemýšlel v roce 1993 Vladimír Rak jak finančně zajistit své podnikatelské začátky. Měl minimum peněžních prostředků. Jak on sám říká - začínal tzv. na Číňana. Známým faktem je údajně totiž skutečnost, že asijští podnikatelé začínají v byznysu skutečně od nuly. Stačila půjčka od matky na zaplacení dvou měsíčních nájmů, jinak v té době neměl ani na jídlo a na benzin do auta. „Poprvé v životě jsem byl v takové krizi, že jsem šel do jedné restaurace mýt nádobí přes víkend, abych si nějakou stovku vydělal.“ Díky čerstvým zakázkám a zájmu obyvatel mohl začít svou živnost provozovat a postupně hradit nutné náklady spojené s rekonstrukcí dílny. Stroje například sehnal díky tomu, že se informace o jeho dílně rozšířily mezi lidi. Z 95 % se jedná o zařízení starší více než 100 let, které obyvatelé hlavního města třeba našli na půdách a nevěděli co s tím. Na rozdíl od jiných živnostníků nemá velké problémy se stěhováním své firmy a v pronajatých sklepních prostorách sídlí od počátku svého podnikání. „Za tu dobu se v naší ulici vystřídala spousta malých a středních podnikatelů. Vznikaly a zanikaly různé obchůdky a podobně. Já jsem jeden z mála, kteří vydrželi,“ konstatuje Rak.

Problém č. 2: Konkurence

V současné době nemá Vladimír Rak podle svých slov v Praze téměř žádnou konkurenci. Jedná se totiž o řemeslo, o které nemá v poslední době téměř nikdo zájem a málokdo se jej učí. „Přestože zájem obyvatel je o tyto služby nemalý, počet knihařů klesá,“ tvrdí. Bývalý státní podnik TOMOS měl celou řadu provozoven, které byly prodány v malé privatizaci. Většinou tyto provozovny zájemci koupili i se zařízením, které nakonec skončilo ve šrotu nebo na skládce. „Z původní knihařské dílny se stala třeba restaurace nebo butik,“ konstatuje knihař a dodává: „Já osobně nevím o nikom, kdo by koupil byť jedinou provozovnu TOMOSu a pokračoval v knihařině“. Vladimír Rak má o konkurenci přehled. Jeden čas byl dokonce členem ve Společenstvu českých knihařů, tedy jakémsi odborném cechu. Dlouho tam však nevydržel. „Nesplnilo to mé očekávání zejména po odborné stránce. Často se některými věcmi zabývali totiž ilidé, kterým chyběly patřičné odborné znalosti.“ Před loňskými povodněmi bylo v Praze kolem patnácti knihařství. Většinou se nacházely v záplavové oblasti, a také proto došlo z valné části k jejich likvidaci. „Vůbec nevím, kam se například poděli dva knihaři z Karlína. Jako by se po nich slehla zem.“ Rakovi, co se zájmu konkrétně o jeho služby týče, nahrává podle jeho slov i to, že často předělává reklamovanou práci od některých konkurentů.

Problém č. 3: Zaměstnanci

Přestože si příliš nestěžuje, má podnikající knihař, podobně jako většina malých a středních podnikatelů, velké výhrady ke stávajícím tvrdým podmínkám ze strany státu, které mu neumožňují zaměstnávat ve své dílně další pracovníky. Souvisí s tím velmi vysoké daňové zatížení a odvody státu na zdravotní a sociální pojištění zaměstnanců. Vše se tedy vzhledem k vysokým nákladům na jednoho zaměstnance podle něj může odehrávat výhodně pouze tzv. Schwarzovým systémem, tj. spolupracovat s dalšími lidmi, kteří podnikají také na živnostenský list. „Vyřešil jsem to tak, že jsem v podstatě vyučil svého bratra Miroslava, který má také svou živnost - Knihařství, Miroslav Rak - a zároveň pracuje u mne v dílně,“ říká Vladimír. „Dělám takovou tu hrubou práci a bratr tomu dodá vlastně ten punc,“ podotýká Miroslav, který je původním povoláním baletním tanečníkem. Na svou profesi divadelníka ale nezanevřel. Knihařinu vnímá jako jistotu a hlavní obživu, zatímco po večerech se věnuje umění. Spolupracuje například v Národním divadle, Laterně Magice a dalších divadelních scénách. Nezřídka jezdí do zahraničí. Kromě bratra „zaměstnával“ Vladimír Rak několik let ještě další čtyři pracovníky. Pracovali rovněž na živnostenský list. Dnes ale s nikým kromě svého bratra nespolupracuje. „Nebyla to tehdy dobrá zkušenost. Nerozešli jsme se v dobrém. Já jsem je spíš chápal jako spolupracovníky, kteří přijdou se zajímavými nápady, zatímco oni ke mně přistupovali jako k šéfovi bez vlastní invence,“ popisuje dnes svou zkušenost s více lidmi v dílně knihař.

Problém č. 4: Zákazníci a propagace

Vladimír Rak po zahájení své živnostenské činnosti potřeboval sehnat nejlépe dlouhodobější zakázky. Zpočátku obcházel knihovny a spoléhal se také na zákazníky z řad obyvatel. Neinzeroval v žádných časopisech nebo jiných médiích. Jeden rok měl na internetu i svou webovou stránku. „Nakonec jsme usoudili, že nejlepší reklamou je spokojený zákazník,“ konstatuje podnikatel. V dnešní době má tolik zakázek, že „pomalu nestíhá“. Mezi jeho klienty patří významné knihovny či státní archiv, pro který pracuje dlouhodobě na základě vyhraného konkurzu. Nezanedbatelným přínosem pro každodenní práci knihaře jsou ale lidé, kteří potřebují opravit vazbu knihy, vyrobit rodinné album nebo kroniku či vytvořit reprezentativní portfolio pro profesionální fotografy. „Mohlo by se zdát, že nasmlouvané zakázky nám k uživení zcela stačí. My ale nechceme odmítat lidi z ulice a jsme jenom rádi, že k nám chodí. Snažíme se také proto držet ceny na přijatelné úrovni. Nejdůležitější je punc kvality, který vám zajistí nárůst zákazníků a jejich stálost,“ podotýká Rak. K jeho zákazníkům patří i různí umělci, kteří dlouhodobě pracují v zahraničí a rádi se k němu vracejí. Nejenom proto, že knihařské řemeslo je v cizině podobně jako u nás stále více vzácnější. S odstupem času vnímá knihař Vladimír Rak své životní rozhodnutí jako správné. Nehodlá ale expandovat, i když tvrdí, že by mohl mít spoustu zakázek, které by uživily několik jeho potenciálních zaměstnanců. „Přestal bych být knihařem a stal bych se manažerem, měl bych úplně jiné starosti než mám doposud. Ztratil bych kontakt se svým řemeslem a to nechci,“ popisuje svou životní podnikatelskou filozofii Vladimír Rak. Zároveň zdůrazňuje, že musí neustále zdokonalovat své odborné znalosti a držet krok s vývojem nových technologií, které se jeho řemesla týkají. Ve volném čase se věnuje knihařině i pro vlastní potřebu. Podotýká, že v jeho případě

se nejedná o povolání, ale spíš poslání.

Profit rady

* Pokud si chcete založit knihařskou dílnu, máte šanci. Na trhu je místa dost. Bez potřebné kvalifikace ale v konkurenci se špičkovými odborníky neuspějete.

* U některých řemesel není v případě malého a středního podnikání příliš důležitá propagace v médiích. Nejlepší reklamou často bývá spokojený zákazník.

* Nejlepší je nebrat si žádné bankovní úvěry a spíše se snažit hradit nezbytné náklady spojené například s rekonstrukcí nebytových prostor alespoň částečně z vydělaných peněz.

* Případná expanze firmy a zaměstnávání lidí může vést k tomu, že ztratíte kontakt se svým původním řemeslem, protože budete mít úplně jiné starosti a mnohem větší odpovědnost za své pracovníky, než když jste ve firmě sami.

Foto - Knihař Vladimír Rak (vpravo) vyučil svého bratra Miroslava, který má také svou živnost a jehož původní profesí je balet.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče