Mé druhé já je vysavač

28. prosince 2010, 17:50 - Jakub Křešnička
28. prosince 2010, 17:50

Firmy v USA vyvinuly roboty, které nahrazují manažery či lékaře a pomáhají nemohoucím

Aniž by se Mike Beltzner pohnul z křesla v domácí pracovně v kanadském Torontu, může v americkém sídle své firmy Mozzila v Silicon Valley dorazit na poradu s programátory. Pomocí citlivé kamery zaostří na kohokoliv v místnosti, monitorem otáčí podobně jako vlastní hlavou. Zkrátka má přehled. A ten mu zůstává i po skončení schůzky, když se spolu s ostatními vydá do chodeb komplexu společnosti produkující internetový vyhledavač Firefox. Sem tam někoho pozdraví, konverzuje, poradí ostatním. Když přijde „padla“, prostě jen zaparkuje své druhé já z dílny firmy Willow Garage do nabíjecí stanice a odpojí se.
Beltzner může být na příjmu neustále, jak tvrdí v reportáži New York Times. Podobně jako doktor John Whapham, neurolog z Loyolské univerzity v Chicagu, jenž pomáhal společnosti InTouch Health s vývojem dálkové medicíny prostřednictvím robotů, kteří se mohou přímo napojit na elektronické stetoskopy, otoskopy nebo ultrazvuk. Když přístroj začal během své praxe využívat, byl díky laptopu k dispozici pro naléhavé konzultace kdykoli. „Stačí vytáhnout notebook. Když jsem na ulici, položím ho na popelnici nebo na lavici na zastávce. Dá se tak naživo vyšetřovat, prohlížet s možností přiblížení určitá místa. Dělám to pořád,“ vysvětlil.

Obličej hranatý jako monitor

Pět firem ve Spojených státech vyvíjí roboty, které posouvají komunikaci na dálku o úroveň výš. Místo obličeje mají monitor s reproduktory a kamerou, mohou být vysocí jako člověk. Pomohou paranoidním šéfům posedlým kontrolou dění ve firmě i lidem pracujícím z domova. Mimo zaměstnání se mohou hodit zvláště těm, kteří se obtížně pohybují nebo jsou upoutáni na lůžko. Jenom se dosud lidem nepodobají tak, aby své majitele zastoupili doslova. Vzdáleně totiž připomínají spíše stojící vysavače. Všude, kde máte přístup k internetu a počítači, se stačí připojit do sítě a nalogovat se na svého robotického zástupce. Princip se příliš neliší od využití videohovoru, ale váš obličej se na monitoru robota objeví automaticky. Stačí jen kliknutí myši na ovládání a robot vyjede z nabíjecí stanice. „Tento nový outfit velmi zeštíhluje,“ vtipkuje Mike Beltzner.
Při využití robotů jsou jasné výhody i nevýhody. Může vypadnout připojení k internetu, dojde k přerušení hovoru, vybije se baterka v notebooku. Robot k tomu přidává další omezení: energie může dojít i jemu samotnému, než se stihne znovu připojit do nabíječky. Jelikož se pohybuje na kolečkách, vyžaduje bezbariérové prostředí. Nemá ruce, a tak bude pro cestu ve výtahu potřebovat kolegu ochotného stisknout tlačítko.
Ač je robomanažer o něco osobnější než videohovor, nevyrovná se přítomnosti spolupracovníka. Navíc když je zaparkován v rohu kanceláře, kolegy může znervózňovat. Přestože každý může mrknutím oka zkontrolovat, jestli je aktivní, či nikoli.

Nepřevrhnutelný avatar

Nadšený z robotů je rovněž Tom Serani, spoluzakladatel firmy RatePoint, která zkoumá názory uživatelů internetu. Serani nebyl spokojený s výkonem zaměstnanců v době své nepřítomnosti, a tak skočil po nabídce Vgo Communications k otestování jejich produktu. „Náš prodejní tým na robota reagoval o dost odlišněji než na telefon. Dívali se na něj, jako by byl skutečná osoba. Jejich chování se úplně proměnilo,“ prohlašuje.
Možnosti jsou obrovské. Robot společnosti RoboDynamics sídlící v americké Santa Monice se dá například ovládat přes mobilní telefon podporující síť 4G a prodává se v ceně deset tisíc dolarů. „Pracujeme se společnostmi, které potřebují ušetřit na nákladech za cestování,“ uvedl pro televizi CBS Fred Nikgohar, zakladatel a šéf firmy.
Nicméně v některých případech může stroj vyvolávat představu „velkého bratra“, kterému nic neunikne. Při zvykání si na všudypřítomné roboty pomáhá hlavně design. Přístroje s větším monitorem pro zobrazení pilota budou přijímány lépe než ty s menšími nebo žádnými obrazovkami. „Nechci, aby tahle technologie byla chápána jako prostředek k útlaku,“ říká Trevor Blackwell, zakladatel a ředitel firmy Anybots, dalšího z výrobců mechanických alter-eg. Roboti od Anybots mají proto displej poměrně malý a tváří se neškodně. Firma je prezentuje jako možnost mít „svého vlastního Avatara“, pohybuje se na dvou kolech a stejně jako vozítko Segway má být „nepřevrhnutelný“.
Šéfové by si při zavádění robotů měli dát také pozor na škodolibé kolegy, kteří se budou chtít mechanického manažera zbavit. Majitel „Avatara“ nezaznamená, když někdo jeho robotovi odpojí zásuvku z nabíjecí stanice. Nic nezjistí, ani když se někdo zezadu nenápadně přiblíží a robota převrhne, nebo ho zaparkuje do přístěnku na košťata. A i kdyby se na to přišlo, bude se viník cítit méně provinile, než kdyby dotyčnému podrazil nohy osobně.

Budou i ruce

Příští rok by další modely mohly přebrat technologie moderních automobilů, stačí zmínit automatické parkování nebo využití senzorů k zabránění kolize. Na podobném principu už dnes fungují automatické vysavače, které produkuje jeden z největších výrobců robotů zásobující i americkou armádu – firma iRobot. Místo koleček by časem mohly mít končetiny, takové stroje už vojáci testují.
Armáda byla donedávna jediná, která podobné vymoženosti využívala. S klesajícími náklady na výrobu se však rozšiřují čím dál víc a v ceně zhruba mezi pěti a patnácti tisíci dolary se roboti dostávají na veřejnost. Až zlevní ještě výrazněji, jako se to stalo počítačům a mobilním telefonům, budeme na mechanické bytosti možná narážet častěji než jen v bohatých firmách, nemocnicích či pečovatelských zařízeních.
„Počítače se postupem staly součástí našeho každodenního života, využíváme je jak v zaměstnání, tak doma. Podobnou budoucnost vidíme pro roboty,“ věští Keenan Wyrobek, jeden z ředitelů programu personální robotiky Willow Garage. Kompletní přehled o okolním dění robotům dodá montáž více kamer a nemusel by být problém vymyslet robotickou paži pro volbu ve výtahu nebo převzetí vizitky. Ostatně firma Willow Garage vyvíjí i jiného robota – sice nemá místo hlavy monitor, ale má ruce a zvláštní „schopnost“ se učit.
Jejich „Osobní robot číslo 2“ – PR2 – funguje na základě otevřeného systému ROS, který podobně jako systém Android umožňuje, aby se na rozvoji podílel prakticky jakýkoli vývojář. Možnost naučit robota různé aplikace a otestovat je na něm dostalo loni v květnu jedenáct univerzit a firem ve Spojených státech, Evropě a Japonsku, když obdržely stroje zdarma. V prosinci se k nim přidaly další instituce, které si roboty koupily – Samsung Electronics v Koreji, americká Washingtonská univerzita, univerzita George Washingtona a francouzská laboratoř LAAS-CNRS. Mají tak možnost experimentovat přímo s konkrétním robotem a díky otevřenosti systému stavět na pokrocích ostatních.
Otázkou ale je, kde by měl mít vývoj hranice, abychom nedopadli jako obézní lidstvo v animovaném filmu Wall-E, nebo aby technicky dokonalí mechaničtí zástupci s umělou inteligencí nehledali jiné ambice než být jen prostředníkem svých „řidičů“.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče