MBA divočina v české kotlině

26. srpna 2008, 17:06 - Martin Rychlík
26. srpna 2008, 17:06

Situace na českém trhu MBA studíí je povážlivě nepřehledná. Co s tím?

[perex]
Kamil Novák, MBA. Čtete na mladíkově vizitce. Jde o výjimečně nadaného manažera, nebo středoškoláka, jemuž rodiče zaplatili za statisíce víkendové studium? Těžko říci. V Čechách to nezjistíte. Škála programů, za něž můžete získat „embíej“, je přepestrá – od garážových univerzit po noblesní světové programy. Zkrátka: draví tygři vedle tupých opiček…

Když vtrhl do České republiky globální byznys, který vyžadoval zručné manažery, vznikl i mýtus s trojpísmennou značkou: M.B.A. Kdo se pyšnil anglo-americkým titulem Master of Business Administration (MBA), měl zářné šance naskočit mezi kapitány průmyslu. Takový manažer platil za trumf. Často právem. Situace se však krapet změnila; mimo jiné i kvůli tomu, že od roku 1991, kdy při VŠE vznikla jedna z prvních českých MBA institucí Pražská mezinárodní manažerská škola (PIBS), vyklíčily na neoraném trhu tři desítky rozličných programů.
Jak dnes vnímají zaměstnavatelé ony tři znaky? „Titul MBA je vnímán velmi ambivalentně. Jelikož není tak rozšířený, část společnosti jej bere jako značku někoho, kdo se velmi dere kupředu, velmi cílevědomě buduje kariéru a chce rychlý postup – tedy člověk, který svojí dravostí vzbuzuje trochu obavy. Část podniků však již hodnotu a význam titulu chápe a dokáže s ním pracovat,“ nastiňuje oba významy Jakub Hejsek, manažer personální firmy Grafton. Z průzkumů vyplývá, že o „embéáčko“ se v současnosti zajímá asi 3000 Čechů. „U nás v Open University je kupodivu trendem rostoucí zájem žen na mateřské dovolené,“ říká obchodní šéf Petr Hampl, přestože se dámy celosvětově o MBA nijak zvlášť neperou – v evropských elitních školách čítají dle Wall Street Journal jen 23 procent klientů… Pojďme se v neuspořádané nabídce českého MBA zorientovat. Přílohy deníků o tomto vzdělávání, jež je nekompatibilní se systémem české výuky a stojí vně pravidel českého ministerstva školství (MŠMT), píší jako o „konkurenční výhodě“, ale o tom, jaké školy jsou dobré, se mnoho nedozvíme. Bohužel. PR postupy a marketing jsou v plné pohotovosti; není radno se příliš spoléhat na mediální obraz. Týdeník EURO rozeslal téměř třem desítkám škol, institutů či „franšízantů“, kteří udělují postgraduální titul MBA, deset otázek. Vyplněný dotazník se vrátil od šestnácti z nich; a asi ani nepřekvapí, že většinou od těch, kteří to myslí seriózněji. Jiné ústavy nereagovaly ani na urgence. Co jsme se dozvěděli?

Devítka versus Amerika?

Chcete-li zvolit správně, máte dvě možnosti. Jednak vyzvídat u známých, personalistů – zkrátka pídit se. Anebo se zaměřit na rozličné akreditace. Ale to se připravte na přehršle zkratek! Ve Španělsku mají AEEDE, v Itálii ASFOR, v Polsku FORUM a v Rusku RABE. Mezi českými školami, které soupeří o zajímavé peníze (školné se pohybuje od 90 tisíc přes nejběžnějšího čtvrt milionu až po více než milion korun), vládne napětí. Na jednom pólu existuje „devítka akreditovaných“ Českou asociací MBA škol (CAMBAS), na straně druhé zástupci zahraničních ústavů, jež se honosí americkou akreditací The Association to Advance Collegiate Schools of Business (AACSB) či anglickou AMBA. V evropském kontextu je důležitý i standard EQUIS. „Kvalita je vždy zaručena nejvyšší akreditací AACSB. CAMBAS neuznáváme, protože sdružuje české školy s českými lektory bez AACSB, které nabízejí studium velmi odlišné od kvalitního MBA. Z asociace jsme proto dobrovolně vystoupili,“ sdělil týdeníku EURO Filip Hrnčíř, prezident CMC Graduate School of Business v Čelákovicích. Dle něj existují v Česku pouze dva až tři další kvalitní projekty, přičemž je neváhá jmenovat: Anglo-American University (AAU) a University of Pittsburgh. „Ostatní jsou jen imitace,“ tvrdí Hrnčíř, na jehož škole nyní studuje 73 lidí.
„CMC Čelákovice není v podstatě pravou školou, jde o zprostředkovatele zahraničního studia, takový trochu franšízing,“ namítá profesor Milan Malý, předseda CAMBAS. Právě této škole před měsícem odešel jeden z hlavních trumfů – prestižní program Thunderbird. „Je to určitě špatná zpráva nejenom pro nás jako partnera, ale i pro obchodní komunitu v Česku,“ vysvětlil v HN Pavel Muška z CMC, která ještě nabízí víkendové kurzy DePaul. Thunderbird důvody nezveřejnil, média spekulovala i o vlivu koruny.
Do Čech už naopak zavítal projekt Chapman University (akreditace AACSB a WASC), který nabízí zmiňovaná AAU. „České publikum se v množství akreditací zatím nevyzná a neposoudí, která je dobrá. Ovšem vyučující, kteří budou v rámci programu přednášet, jsou skutečnou elitou s doktoráty z Ivy League,“ tvrdil deníku E15 Alan Krautstengl, rektor Anglo-americké vysoké školy. Cena za celé studium činí 390 tisíc korun, což je prý zlomek ceny v USA. Zajímavý, zato dražší program ve třídě Executive MBA (EMBA) nabízí i zastoupení Pittsburghu. „EMBA je o strategii, psychologii, statistice, globálních trendech. Jedná se o studium pro člověka, který už je tak vysoko, že se nemusí zabývat, zda dodrží rozpočet, protože na to má lidi,“ vysvětluje Petr Hampl

z jiné globální školy (Open University), který připomíná, že mnohdy se k módnímu EMBA dostanou lidé, jež podobné pravomoci nemají a dovedností ani nevyužijí. Tímto způsobem se též mladíci často snaží získávat interesantní kontakty. A pomoci si výš.

Hlasy z českých luhů

O své kvalitě jsou přesvědčeni členové CAMBAS. Jedněmi z iniciátorů založení asociace byla i brněnská UK MBA při „kamenném“ Vysokém učení technickém (VUT), kde nyní studuje 153 lidí. „Ano, problém vidím v různých úrovních kvality MBA studií. Jsme potěšeni přibývajícími dotazy zaměstnavatelů, kteří si ověřují, kde zájemce titul získal – stává se, že manažer uvádí v životopise naši univerzitu, a přitom není naším absolventem,“ říká ředitelka Iva Marsová. Při VUT funguje i ústav US MBA, jemuž šéfuje Luděk Mikulec: „O kvalitě našeho studia vypovídají reference vrcholových pracovníků z České republiky. Ale posluchači jsou i podnikatelé z Itálie, Norska, Rakouska a Ruska. Naši studenti mají možnost si některé moduly udělat v USA, Číně, Indii i Argentině.“ Školné nynějším 71 studentům platí z 85 procent zaměstnavatelé, přestože trendem je dle odborníků spíše spoluúčast klientů, aby nebyli firmě tolik zavázáni. Na reference slavných absolventů jako na měřítko kvality se ostatně nedá úplně spolehnout; každá zde zastoupená škola má seznam výtečných „alumni“, jenže kdo by exkluzivitu a „náročnost“ vlastních titulů pomlouval, že?
Zatím posledním členem CAMBAS je od července Vysoká škola finanční a správní (VŠFS), o které už týdeník EURO jako první informoval. Škola má nyní 55 posluchačů, kteří platí 225 tisíc korun plus daň. Plánují zde i zavedení programu Master of Public Administration (MPA) pro veřejnou správu, který už v ČR nabízí třeba CEVRO institut. A jak garantují na VŠFS kvalitu? „Především členstvím spolupracující City University of Seattle in Prague v NASC, IACBE a členstvím VŠFS v asociaci CAMBAS. Právě nedávné splnění náročných podmínek pro získání členství je pro nás důkazem kvality vzdělávání, jež nabízíme,“ tvrdí vedoucí oddělení MBA a BSBA výuky Veronika Sidó-Vaníčková.
Jenže. CAMBAS toho zase tolik zaručit nemůže. Jde o skromnou miniorganizaci, která od svých devíti členů dostává roční příspěvky ve výši 30 tisíc korun. Vedle předsedy asociace je jedinou placenou silou tajemnice Jarmila Seidlová. Je možné, aby takový „nezávislý“ orgán – přímo závislý na členských financích – dozíral na instituce, v nichž jednotlivé školné činí čtvrt milionu? Odpovědi není třeba. Evaluace škol je platná na dobu pěti let, poté musí dojí k reakreditaci. CAMBAS prý školy sleduje, hodnotí a kriticky je upozorňuje na nedostatky. Podle Hampla se síla CAMBAS ukáže jediným možným způsobem: „Jsem zvědav, kdy někomu akreditaci odeberou. Pak se teprve ukáže, zda to myslí vážně.“

I asociovaní s kaňkou?

Trochu zavádějící je třeba využívání značky University of New York in Prague (UNYP), přestože škola nemá s megapolí moc společného (jen partnerství se dvěma „state universities“); bližšími jí jsou spíše Řekové a kampusy v Athénách, Soluni, Tiraně a Skopji. Což se údajně asociaci nelíbilo, ale výtka členství neohrozila. „Jsme členy CAMBAS a jsme pravidelně kontrolováni naší partnerskou univerzitou ve Švýcarsku. Zaměstnavatelé našich studentů nás rovněž informují o jejich efektivitě v pracovním prostředí,“ říká Mike Soal, marketingový ředitel UNYP, jež má v MBA programech 60 lidí a do pěti let chystá udílení Doctor of Business Administration (DBA).
Lehce zlobivá je dle informací týdeníku EURO i Brno International Business School (BIBS). Největší poskytovatel MBA u nás, který se chlubí, že má v manažerských studiích takřka 500 posluchačů, prý až za únosnou mez využívá výjimku, jež praví, že dvě tři procenta uchazečů mohou být i lidé bez bakalářského vzdělání. Tím mělo být pamatováno na špičkové manažery z velkých podniků, kteří jakožto bossové disponují zkušenostmi, leč postrádají titul. Dočkají se v Brně od CAMBAS kritiky? A může se vůbec plná pětistovka manažerů dočkat exkluzivního vzdělání pod vedením „top lektorů“? Inu, uvidíme. Nicméně už loni 5. listopadu uvedla BIBS pod vedením Nottingham Trent University prvních 17 doktorandů do čtyřletého programu DBA. „Z pohledu MŠMT vůbec o doktorské studium nejde. Neexistuje ani ten titul. To ale neznamená, že proti tomuto studiu něco máme. Vůbec ne. Jen to jde jaksi ,mimo nás‘,“ řekl již loni ČTK mluvčí rezortu Ondřej Gabriel.

Za MBA cestou diverzifikace

Kam takové vzdělávání směřuje? „Do budoucna vidím potenciál v podobě specializovaných MBA studií, které by byly profilovány například do oblasti IS/IT, veřejné správy nebo managementu zdravotnických zařízení,“ plánuje Ludvík Kohut, vedoucí marketingového oddělení BIBS. Specializaci na hotelnictví spouští dle rektora Štěpána Müllera od září Vysoká škola hotelová ve spolupráci s PIBS, jež už má programy zaměřené na zdravotnictví (absolvoval jej i šéf motolské nemocnice Miloslav Ludvík). Na České zemědělské univerzitě studuje 38 lidí projekt MBA in Agribusiness, jenž „je každoročně hodnocen při jednání The International Board of MBAs in Agribusiness and Commerce,“ jak uvádí prorektorka Ivana Tichá. Dvouletý kurz stojí 94 tisíc korun. „Naše studium je unikátně orientováno na řízení lidských zdrojů a EU,“ tvrdí zase Luboš Chaloupka, rektor Univerzity Jana Amose Komenského, kde MBA studuje 50 studentů (za 210 tisíc korun). A konečně výuku pro oblast nemovitostí spustila i společnost Real Spektrum v součinnosti s pařížským Institut Supérieur de Gestion. Nicméně ve světě najdeme jinačí vychytávky: v Bordeaux lze MBA získat za správu vinic.

Mongolsko-karibské trable

Aby bylo jasno, česká instituce nemůže MBA program „rozjet“ úplně sama. Potřebuje k tomu zahraničního partnera. Ale ti jsou – řečeno kulantě – variabilní. Ruku na srdce: jakou záruku vám nabízí akreditace takové TC Business School (TCBS) u holandské Dutch Validation Council? „Tam je akreditován náš partner Business School Nederland,“ říká Jaroslava Kubátová, ředitelka pražské TCBS, na níž stojí studium 308 475 korun. Šéfka, o níž se na firemním webu dočteme, že vaří výborné marmelády, dodává: „V Česku neexistuje akreditační instituce pro tento typ studia. Ani CAMBAS jí není, protože je pouze výběrovým zájmovým sdružením.“ Do jisté míry má pravdu. Ale.
Právě CAMBAS dosud odmítl přijmout dvě školy. Jednou z nich byla The Free Swiss University of St. George (TFSUSG), jejíž zahraniční partner, sídlící ve švýcarském Liestalu, nebyl shledán dostatečným garantem. A akreditace? Ale ano: jistá International Association of Universities and Colleges (IAUC) se sídlem na Britských Panenských ostrovech. V Karibiku. Na ostrůvku Tortola. Švýcarská „univerzita“, z jejíž internetových stránek hraje tklivá melodie z filmu Rebelové, však udílí tituly BBA, MBA, DBA i EMBA včetně „privátní docentury“! „Počet studentů s poukazem na ochranu dat nezveřejňujeme. Zvýšení školného je plánováno od 1. ledna 2009; plánovaný přechod na euro bude znamenat zvýšení školného na 240 tisíc korun,“ odpověděl na dotazy týdeníku EURO direktor Gottlob A. Wurm von Sterndorff. Doktor, pochopitelně. A proč by měli lidé volit jeho školu? Citujme: „S ohledem na dobré jméno švýcarské kvality, flexibilitu a vstřícnost managementu.“ Partnerem školy je kromě VŠE (sic!) i ulánbátarská akademie managementu… Druhou odmítnutou institucí byla ostravská Newport International University (NIU). O lecčems vypovídá i její web a nicneříkající (nebo všeříkající?) teze o alternativě tradičních VŠ. „Posláním NIU je kvalitní výuka a profesionální příprava specialistů v graduovaných programech studia ekonomiky, pedagogiky, strojírenství, sociologie, práva, psychologie a teologie,“ píše se na stránkách. Ano, i tato alma mater nabízí stupně od BBA, MBA až po DBA, přičemž studium – ó, jak výhodné! – probíhá v češtině. MBA vyjde na 90 tisíc, DBA na 146 tisíc korun; poté je „absolvent připraven zastávat řídící funkce v top a středním managementu.“ I Newport má pobočky: od Ugandy přes Bangladéš až po Pákistán.
Jiným směrem se ubírá Ústav práva a právní vědy, o. p. s., nabízející od 1. října 2007 pozoruhodný MBA projekt se zaměřením na právo. „Vzdělávací program je uskutečňován ve formě e-learningu a probíhá v českém jazyce,“ uvádí web. Výjimečně může být ke studiu přijat i expert z praxe, jenž má toliko pouze střední vzdělání. Aha. Bližší informace vám bohužel přinést nemůžeme, protože na e-mailové dotazy týdeníku EURO neodpověděla ani jedna ze tří oslovených osob z vedení institutu, který se navenek tváří profesionálně – a to nejen svým názvem. Vydává časopis, nabízí studium specialistů na rozhodčí řízení (titul LLA), a profesní titul MBA pro komerční právo si od letošního 1. července dokonce střeží ochrannou známkou od Úřadu průmyslového vlastnictví. Titul LLA už tu mají patentován od loňska.

Honza Kalvoda, MBA

Když už byla řeč o právu, vůbec zajímavé je to s titulováním na vizitkách nebo smlouvách. „MBA si můžete napsat jakkoliv. Právně je to tak, že pokud z toho máte materiální prospěch, třeba získanou funkci, pak je to trestné, protože jde o podvod na zaměstnavatele. Ale jinak, když si napíšete titul a zjistí se, že nejste tím, čím se holedbáte, je to jen ostuda,“ tvrdí profesor Milan Malý. Pohybují se tedy „lžimástři“ mezi námi beztrestně? Tituly MBA, MPA, MCI, MSc či LLM český zákon o VŠ nezná. Právník Martin Kopal vysvětluje: „Z § 47 a) odst. 3 vysokoškolského zákona vyplývá, že absolventům studia ve studijním programu uskutečňovaném v rámci spolupráce se zahraniční VŠ se uděluje titul podle ,českého práva‘ a případně též akademický titul zahraniční školy podle legislativního stavu platného v příslušné zemi. Tedy pouze tomu, kdo neoprávněně užívá titul absolventa, hrozí dle zákona o přestupcích pokuta až tři tisíce korun.“ Sporné je, zda se to týká i titulů, jež u nás neexistují a jsou jen „písmenky“. A zdá se, že uznány jen tak nebudou: „Otázka s případným začleněním MBA do zákona o VŠ je předčasná, neboť zákonu bude předcházet schválení Bílé knihy terciárního vzdělávání, jež se má projednávat ve vládě až v prosinci. Osobně předpokládám, že pro ekonomické obory bude i nadále aktuální titul Ing. a MBA bude i nadále ,profesním‘ označením,“ sdělil týdeníku EURO docent Václav Vinš, ředitel odboru vysokých škol MŠMT. Některé instituty se v uznání MBA dříve i angažovaly: „Snažili jsme se. Trochu si to ale odporuje. Český systém školství je zatím založen na biflování vzorečků, definic a pouček. Kvalitní MBA je také o konceptech, jež vycházejí z reálné praxe,“ říká Hrnčíř z CMC v Čel-ej, jak se škole přezdívá. MBA v zákoně by rádi viděli i šéfové z ČZU, VŠFS či UNYP, nicméně většinový hlas je proti. Tatiana Kudelová z ostravské VŠB říká: „Titul není homogenní s českou soustavou.“ Souhlasí i marketingová šéfka AAU Hana Vidrmanová: „U MBA jde o natolik specifický formát, který je rozeznáván a uznáván po celém světě, že není třeba k němu ,lepit‘ titul český.“
Nicméně pranýřování zaznamenal ve světě i celkový koncept „technokratického“ MBA, jež je prý příliš zaměřeno na případové studie. Jednu z nejznámějších kritik přinesl montrealský profesor Henry Mintzberg, když řídící styl absolventů „embéáčka“ popsal ve své knize jako „povrchní, krátkodechý, nevůdcovský a jednostranně fixovaný na akcionářskou hodnotu“. Podle loňského žurnálu Career Journal Europe sice MBA poskytuje kvalitní obecné vzdělání pro potřeby budoucích manažerů, avšak nenaučí je dovednostem pro denní provoz. Jen pětina ze 133 oslovených top šéfů z Francie, USA, Německa a Británie uznala, že tyto kurzy připraví absolventy k tomu, aby se uměli vypořádat s reálnými výzvami.

Houževnatí ke kormidlům!

Nezbývá než se podívat, jak k Mistrům Byznysové Administrace přistupují ti nejpovolanější: tuzemské firmy. Jsou držitelé MBA zajímavými zaměstnanci? „Ano, téměř vždy. Česká pojišťovna (ČP) podporuje houževnaté a cílevědomé lidi. Když si někdo při zaměstnání a často i s rodinnými povinnostmi dokáže najít čas na studium, zvládne i vyšší odpovědnost. Přinášejí si i zvýšenou manažerskou a odbornou připravenost,“ říká Zdeněk Šimek, ředitel personálního úseku České pojišťovny, jenž připomíná spolupráci s U. S. Business School Prague (USBSP), kde má ČP i vlastní ročník. „Za dobré partnery považuji i MÚVS a CMC Čelákovice,“ dodává. Mluvčí automobilky TPCA Radek Kňava vypráví: „Kandidáti s MBA mají před ostatními výhodu. Toto vzdělávání je moderní, blízké praxi a často i v cizím jazyce, což je u mezinárodní firmy důležité.“ Nicméně unisono zní z podniků i dovětek, že pouhý titul nestačí – musí být svázán se způsobilostí k výkonu povolání. „MBA nemusí být zárukou dobrého zaměstnance. Ty vyhledáváme s ohledem na jejich znalosti, schopnosti a potenciál. Máme i zkušenosti, že ,zajímavý‘ zaměstnanec nemusí mít titul žádný,“ potvrzuje Iva Smíšková, ředitelka vzdělávání v T-Mobile, která za nedostatečné považuje korespondenční formy MBA studia. Kvalitní bloky prý firemní HR doporučí samo.
Rozlišují české firmy kvalitu tuzemských písmen? „Ano, ve dvou rovinách. První je interní: HR oddělení průběžně vyhodnocuje zpětnou vazbu z absolvovaných MBA programů, jejíž součástí je i využitelnost a přínos nabytých znalostí pro každodenní praxi. Druhá rovina je externí: HR monitoruje nabídky MBA na trhu a doporučuje, které nejlépe odpovídají potřebám našich zaměstnanců,“ vysvětluje mluvčí Ivana Vejvodová z ČEZ, tedy firmy, jež zatím manažerům hradí studium v plném rozsahu; k žádaným školám patří mezi energetiky brněnská BIBS, VŠB TU v Ostravě a Open University. „Nijak zvlášť nerozlišujeme, ale rozdíly v kvalitě škol registrujeme. Jako dobré hodnotíme EMBA University of Pittsburgh a CMC v Čelákovicích,“ sdělil týdeníku EURO Jiří Fiala, personální ředitel Agrofert Holding.
MBA má manažerům dát všeobecný přehled i vůdcovský švih. „Absolvování oceňujeme zejména u techniků, jimž přináší základní manažerský a ekonomický pohled. A právě takové lidi hledáme,“ naznačuje Jan Kopecký, PR manažer Siemensu. „Naši manažeři mají možnost studovat MBA na firemní náklady na Institutu pro průmyslový a finanční management (IPFM), který zajišťuje studium pro německé firmy. Každý rok jej absolvuje přibližně tři až pět zaměstnanců,“ dodává. Jasno, proč firma zvolila „jeho“ školu, má její ředitel Horst Günter: „IPFM je jediná MBA škola v ČR, jež nabízí anglický a zároveň německý program. Je akreditována mezinárodní komisí FIBAA v německy mluvících zemích a spolupracuje s americkou Pfeiffer University.“

Benefit pro ty nejšikovnější

Ze studie, kterou společnost PricewaterhouseCoopers (PwC) připravila k soutěži Zaměstnavatel roku 2008, vyplývá, že ze 129 firem mohou u 58 procent z nich získat někteří pracovníci i příspěvek na studium MBA. Benefity však mohou využívat většinou jen „manažeři nebo perspektivní klíčoví zaměstnanci“. Podniky v MBA programu spatřují potenciální rozvoj zaměstnanců i celé firmy. U všech pracovníků pak studium podléhá schválení nadřízených a více než polovina zúčastněných uzavírá se zájemcem dohodu, která upravuje případný odchod zaměstnance po dokončení studia. Dotyčný se obvykle zavazuje zůstat u svého chlebodárce na jeden až pět roků, anebo musí část nákladů uhradit.
„MBA absolventi nejsou u nás nějak platově zvýhodňováni oproti ostatním,“ říká Helena Hrubešová z personálního oddělení autora průzkumu PwC, což dosvědčují i odpovědi dalších firem. Podle oslovených korporací neexistuje automatický rozdíl v příjmech dle typu ekonomického vzdělání (MBA vs. inženýr); vždy záleží na individuálních schopnostech. „Obecně však absolventi MBA pracují na velmi vysokých pozicích, což se projevuje i na jejich platech,“ upozorňuje Kopecký ze Siemensu.

Prales, v němž chybí hajný

Otázkou, která musí být položena, zůstává, zda by český prales neměl získat nějakou kontrolu. „MŠMT nás respektuje jako partnera, ale nemůžeme bránit rozličným aktivitám. Je to podobné jako s jazykovými kurzy. Ani v USA nebojují proti školám, jež korespondenčně nabízejí MBA za pět tisíc dolarů na čtrnáct dní,“ říká Malý z CAMBAS. A dodává: „Oni to dělají opačně. Když někdo přijde s pochybným titulem, personalisté by mu měli říci: Tohle je ze školy, kterou neuznáváme. Řešením není něco zakázat seshora.“ Tomu však lze oponovat třeba i tím, že anglosasští HR experti mají k dispozici řadu kontrolních prostředků: statistiky úspěšného uplatnění, vzestupy platů či žebříčky MBA programů. Ty přinášejí média jako Wall Street Journal či BusinessWeek. U nás nic takového není. Jen před třemi lety uvažovaly Hospodářské noviny, že by přehled připravovaly spolu s CAMBAS. „Nejdůležitější je, jak budou stanovena kritéria a zda budou zájemci objektivně informováni. My bychom takovou věc uvítali, protože řada programů má rozdílné akademické rysy,“ citoval týdeník CBW Kateřinu Pospíšilovou z USBSP. Z projektu však sešlo. Žebříček by uvítali i klienti. Už v roce 2005 vyprávěla studentka: „Ve třídě se bavíme, kde v MBA pokračovat. Ale končíme bezradní.“ Od té doby se nic nezměnilo… Kritiku zaslouží i ekonomická média, ano, včetně týdeníku EURO, že nepřišla s konceptem podobným tomu ve Forbesu nebo Financial Times.

Co na to „lidští zdrojníci“...

Ač si HR specialisté dělají monitoring stavu MBA v České republice, máme už natolik obeznámené odborníky, kteří by posoudili kvalitu absolventů dle škol? Zkoumají, odkud titul je? „Ano a stále více! Boom subjektů poskytujících MBA vedl k inflaci, tedy znehodnocení původního významu titulu. Nicméně personalisté se rychle učí pracovat s hodnotou titulů z různých škol,“ říká Hejsek z Graftonu. „Směrodatné není to, že jste absolventem MBA, ale to, na jaké univerzitě či v jaké instituci jste titul získal. V České republice jsme teprve na začátku – zatím se nerozlišuje, v jaké instituci byl titul získán. Z tohoto důvodu je diplom ze zahraničí ceněn více,“ tvrdí Tomáš Bergl, divizní manažer Robert Half Finance & Accounting. Monika Wallsteinová, senior consultant Hill International, vidí rozdíl mezi českými a jinými MBA: „Absolventi zahraničních škol získali zkušenost plynoucí z přímého kontaktu s mezinárodním prostředím. Také úroveň studia v cizině se opírá o hlubší praktické zkušenosti z managementu.“
Dle Hampla z Open University si kvalitu musí regulovat trh sám; dozor státu není v profesním vzdělávání zaveden zřejmě nikde na světě. „Jestliže to na Harvard Business School učí dobře, tak ne proto, že by jim americké ministerstvo něco nařizovalo,“ připomíná. I u nás časem přijde poznání, které školy mají smysl a které ne. O to se musejí zajímat sami klienti. Buďte tedy obezřetní! Nicméně o tom, že situace v tuzemské manažerské výuce není utěšená, vypovídají i slova docenta Vinše z MŠMT: „Co se týče ,dozorování‘ tohoto vzdělávání, bude zřejmě nezbytné se problematikou zabývat nejen u MBA, ale u různých poboček zahraničních vzdělávacích institucí obecně.“ Takže: Quo vadis, embíej?!

* Milan Malý
Dvacet a dost „Nevidím možnost, aby škol poskytujících MBA vzdělání bylo v Česku více než dvacet. To je maximum,“ říká Milan Malý, předseda České asociace MBA škol (CAMBAS) a profesor VŠE. Nyní je u neoficiálního partnera MŠMT akreditováno devět škol, avšak subjektů s MBA programy působí v tuzemsku desítky. EURO: Můžete říci, jak se změnila situace v českém MBA vzdělávání od roku 1998, kdy CAMBAS vznikl? MALÝ: Asociace přispěla k jistému rozdělení škol dle kvality: na skupinu členů, kteří mají určité garance. Těch je devět. Vedle toho existují další, jež nemají členství ani nepodávají přihlášky, protože jsou si vědomy, že úroveň není taková, aby mohly projít naší evaluací. Pak je třetí skupina, abych byl spravedlivý, což jsou instituce, které by do CAMBAS patřily, ale buďto tam už byly a vystoupily – třeba CMC Čelákovice krok oficiálně zdůvodňovalo tím, že se asociaci nepodařilo prosadit titul MBA do VŠ zákona, anebo mají zahraniční akreditace. I když myslím, že když působí v ČR, měli by si ověřit, zda výuka odpovídá potřebám Čechů. EURO: Máte v Česku nějakou konkurenční asociaci? MALÝ: Ne. Když byly zakládány MBA školy, vznikla potřeba dbát na kvalitu. CAMBAS byl založen na základě zkušeností anglických asociací. A z MŠMT řekli: „Jde o titul, který patří do oblasti celoživotního vzdělávání, pro což akreditace neposkytujeme. Proto víceméně neoficiálně pověřujeme CAMBAS, aby akreditaci dělal s naším souhlasem.“ EURO: Podle mých propočtů je MBA škol v ČR asi ke třicítce. Platí to? MALÝ: Určitě přes dvacet. Počet se mění. My ani nechceme zjišťovat, které školy v ČR jsou, protože si děláme evidenci pouze škol, jež jsou členy CAMBAS nebo žádají o členství. EURO: Je už český trh saturován? MALÝ: Domnívám se, že nasycen je, ale nemůžeme zabránit, aby si jakýkoliv soukromý subjekt založil školu a začal ji provozovat, když si najde zahraničního partnera. Otázkou zůstává, nakolik je partner kvalitní, což bychom při akreditaci zkoumali nejdříve. EURO: Je dobrou cestou specializace MBA programů na reality, IT, hotelnictví? MALÝ: Existují jistá metodická doporučení EQUIS nebo EFMD, přičemž jedním je, že MBA by mělo být nespecializované. I když k tomu dochází, trendem je držet MBA jako výchovu globálního manažera, který je schopen zastávat jakoukoli pozici. EURO: Rozlišují firemní personalisté rozdílnou kvalitu MBA? MALÝ: Řekl bych, že ve většině podniků ji nerozlišují. Ale v mezinárodních korporacích a význačnějších společnostech už vědí své. A když třeba přijde jejich vlastní zaměstnanec, že by chtěl studovat, sami mu školu doporučí. EURO: Získávají zaměstnanci MBA jako benefit, nebo si ho platí sami? MALÝ: Tak napůl. Řada lidí si školné již hradí sama, protože nechce být firmě zavázaná. EURO: Ve světě vycházejí hodnotící žebříčky MBA škol v The Financial Times, Forbesu nebo BusinessWeeku. U nás nic. Připravuje se nějaké podobné měřítko? MALÝ: Dlouho jsme o tom debatovali. Musím říci, že CAMBAS to i prosazoval. Diskutovali jsme v rámci škol sdružených v asociaci, ale nebyla u nich ochota to dělat. Porovnání ano, ale pořadí? To ne. Jsou přesvědčeni, že každá škola vyniká v něčem jiném, tudíž by se žebříčky musely dělat podle různých kritérií. A dva tři žebříčky, to už je komplikované. EURO: Jaký se dá očekávat vývoj na českém trhu s manažerským vzděláváním? MALÝ: Myslím, že by se počet škol měl ustálit kolem dvaceti. Snižovat se. Naším přáním je, aby si lidé uvědomili, že musí existovat nějaká záruka kvality – třeba tím, že budou dbát, aby byly školy akreditovány CAMBAS. Děláme i různé akce pro personální útvary firem, přičemž se je snažíme směrovat, aby už kvalitu rozlišovaly samy. *

Thomas E. Mershon
Vybírejte pečlivě

„Doporučuji studentům v ČR, ať se ujistí, že si v sílící zemi, jež se stává pevnou mezinárodní ekonomikou, vyberou program, který jim pomůže na mezinárodní úrovni. Nikdy nevíte, co vám život přinese,“ říká Thomas E. Mershon, ředitel Executive MBA (EMBA) programu University of Pittsburgh pro střední Evropu.

EURO: Proč by si zájemci o MBA měli zvolit vaši školu? MERSHON: Nabízíme studentům zkušenost nejvyšší kvality: profesoři z celého světa, kteří létají odučit každou hodinu, pokrokový učební plán kurzů i mezinárodní moduly zaručují studentovi výjimečnou studijní zkušenost.

EURO: Kolik máte v MBA programech studentů? A jaké je školné? MERSHON: Nyní u nás studuje 60 studentů ve dvou současně běžících EMBA kurzech. Naše školné je rozumné ve srovnání s mezinárodními programy a činí 35 tisíc eur za celý program.

EURO: Připravujete i rozšíření o stupeň DBA? MERSHON: Ne. Soustředíme se na rozšíření EMBA do dalších zemí – například Indie.

EURO: Jak garantujete kvalitu výuky? MERSHON: Máme akreditaci AACSB, jejímž zakládajícím členem jsme byli. AACSB má ve světě nejvyšší požadavky na akreditaci. Na univerzitě máme též vnitřní postupy, které nám neustále umožňují program vylepšovat podle potřeb studentů.

EURO: Je podle vás již zdejší trh s MBA vzděláním saturován? MERSHON: I když je na českém trhu hodně MBA programů, nevím, zda je nasycen. Nějaké změny pozorujeme, některé programy jej opouští, tudíž se zdá, že situace je vyvážená.

EURO: Snažíte se, aby byl titul MBA zahrnut do zákona o VŠ? MERSHON: Pokud máte na mysli uznání Ministerstvem školství ČR, odpověď zní: ano, pracujeme na tom. EMBA je studium vysoké úrovně, ne jen obyčejný školicí kurz.

EURO: Setkal jste se s nějakými výtkami na adresu českých MBA škol? MERSHON: Vím, že se na mě obrátili studenti různých místních programů, neboť nebyli spokojeni se vzděláním, jehož se jim dostávalo. A chtěli přejít do jiného kurzu. Doporučuji zájemcům, aby – dříve než se zapíší – pořádně prostudovali programy. Aby mluvili se studenty, profesory, podívali se do hodiny, požádali o ukázku knih či osnov. Existuje mnoho možností a student si musí být jist, že mu program „sedne“.

* Petr Hampl
Snad se ta písmenka ztratí „Nedávno jsem byl v nadnárodní firmě. A přímo od vedení vyšel příkaz, že do vzdělávacího programu nesmí být u zaměstnanců zahrnuto MBA. Tomu trendu rozumím. Je za ním zjištění, že lidem rychleji rostou ambice než jejich schopnosti,“ říká obchodní šéf Petr Hampl ze společnosti Open Management Int., jež v tuzemsku zastupuje OU Business School (dříve The Open University). Ta je specializovaná na neprezenční vzdělávání manažerů. EURO: Můžete představit program, který nabízíte? HAMPL: OU Business School (OU) je jednou z globálních škol, což znamená, že má centrálu v britském Milton Keynes a studenty všude po světě. Univerzita je multikanálová. Nemá denní studium, ale student získává tutora; k dispozici jsou sady učebnic, internet, studenti se scházejí, ale to není klíčové. Nemají přednášky, takže je jedno, kde sedí. Jestli v Londýně, Praze nebo Číně. OU je největší světový vydavatel MBA, největší manažerská škola Evropy a tak dále. Naši pobočku si lze představit jako obchodní oddělení, které programy prodává a poskytuje místní podporu. EURO: Pyšníte se třemi akreditacemi: americkou AACSB, evropskou EQUIS a původně britskou AMBA. Má v Česku nějaká MBA škola tolik dobrozdání? HAMPL: Ne. Dokonce i ve světě se to hledá poměrně obtížně. Obvykle to bývá tak, že když si student vybírá školu – v Čechách to lidé příliš neprožívají, ale v zahraničí ano – volí tu, jež má akreditaci AMBA nebo AACSB. Na světě je pár univerzit, které mají obě. Ale chápu, že Harvard nemá důvod usilovat o britskou a Cambridge zase o americkou… EURO: Asociace pak dohlížejí na kvalitu, „reakreditují“? HAMPL: Je to podobné jako ISO audit. Ano, chodí tam po několika letech. Velké akreditace též znamenají, že i vše, co se děje v ČR, může zahrnout celou naši skupinu. Pokud bychom zvolnili, akreditaci by mohla ztratit celá síť. Proto jsme pod tlakem, aby se vše dodržovalo. EURO: Jak se díváte na akreditaci CAMBAS? HAMPL: Zahraniční kolegové hovoří o tom, že MBA trh se jasně rozdělil na akreditovaný a neakreditovaný. Každý má jiné ceny, jiné podmínky. Když se mluví o „značkovém“, myslí se jím zmíněné dvě akreditace. U nás si na skutečnou kvalitu budeme muset počkat, až se najdou školy, jež se samy u AMBA a AACSB přihlásí. To je věc deseti let. Rozumějte, jde o to, do jaké party škola patří. Je to Wharton, anebo PIBS a BIBS? Chápu, že CAMBAS je sítem proti pětiměsíčním MBA. Česká asociace je něco jako fotbalová divize. Ano, oddělí lidi, kteří trénují a hrají zápasy, od těch, co si kopou na plácku. Ale není to první liga. EURO: Přejděme k českému trhu. Dopočítal jsem se asi 28 MBA institucí… HAMPL: Můj odhad je třicet. Brát vážně je ale zapotřebí jen asi deset škol. Nicméně trh je dynamický a ještě bude, neustále vznikají další. Lidé, kteří před deseti lety navštěvovali první MBA, chtěli studovat manažerskou školu. Bylo normální studovat pět let, zaplatit 900 tisíc, na což si brali i půjčky. Tituly otevíraly cestu ke kariéře, ale někdy si říkám, zda-li to bylo školou nebo výběrem lidí. Byli ochotni riskovat, investovat, dřít. Kolik z nich by bylo beztak úspěšných! Navíc je to o znalostech, ne titulech. U nás lze studovat i po blocích, koupíte si půlroční blok, za čas roční. Máme lidi, kteří nedostudují, mají 80 procent, ale časem si možná MBA dodělají. A oni jsou též na pozicích ředitelů jako ti, kteří to mají celé. Dnes už je ale tolik programů, které jsou kratší, levnější… Kdyby někdo nabídl titul za tři měsíce, uspěje. EURO: Odlišují ve firmách kvalitu MBA z různých škol? HAMPL: Mám pocit, že tam, kde jsou reálné zahraniční managementy, ano. Ale tam, kde dlí čeští manažeři, se to v zásadě nerozlišuje. Dokonce vím, že když člověk řekne zaměstnavateli, aby mu zaplatili MBA, řeknou: „Dobře, ale ať je to krátké a levné, ať se nezdržujeme.“ Trh ztratil očekávání, že se lidé něco reálného naučí. MBA je dokladem o tom, že je člověk ambiciózní, že si jej předchozí zaměstnavatel vážil. To ano. Ale co skutečně umí? EURO: Jaká je podle vás hlavní potíž MBA vzdělávání v Česku? HAMPL: To samotné slovo. Je mou nadějí, že zmizí. Ztratí se písmenka MBA. A nikdo už se nebude ptát: „Máte MBA?“ Ale: „Kde jste studoval? A co jste se tam naučil?“ *

BOX:
Autorizovaná devítka (Členové České asociace MBA škol)
Škola * počet studentů * školné za celé studium (Kč)
Brno Business School (BBS) * 153 * 298 000
Brno International Business School (BIBS) * téměř 500 * 280 000 (+DPH)
Czech Management Institute Praha (ESMA) * 171 * 140 000
Ekonomická fakulta Vysoké školy báňské (VŠB) * 144 * 212 000
Institut pro průmyslový a finanční management (IPFM) * 25 * 222 000
Masarykův ústav vyšších studií (MÚVS) * 129 * 321 000
Prague International Business School (PIBS) * 163 * 220 000
University of New York in Prague (UNYP) * 60 * 299 000
Vysoká škola finanční a správní (VŠFS) * 55 * 225 000 (+ DPH)
Pramen: CAMBAS, týdeník EURO

TAB:
Evropští šprti Žebříček nejkvalitnějších MBA škol v Evropě dle metodiky FT (2007)
Škola (země) * Plat MBA/nárůst v % * Plat EMBA/nárůst v %
1. HEC Paris (Francie) * 111,223/125 * 251,699/95
2. London Business School (Británie) * 135,522/122 * 238,259/95
3. Insead (Francie, Singapur) * 140,551/94 * 216,830/65
4. IMD (Švýcarsko) * 153,148/91 * 163,218/65
5. IE Business School (Španělsko) * 113,450/149 * 169,332/163
6. Iese Business School (Španělsko) * 104,284/136 * 158,246/70
7. ESCP-EAP (Francie, Británie, Německo aj.) * -/- * 121,182/78
8. Rotterdam School of Management (Nizozemsko) * 104,062/105 * 149,773/53
9. EM Lyon (Francie) * -/- * 95,882/77
10. Esade Business School (Španělsko) * 97,982/136 * -/-
13. Stockholm School of Economics (Švédsko, Rusko, Lotyšsko) * -/- * 87,410/75
54. Warsaw School of Economics (Polsko) * -/- * -/-
59. Corvinus University (Maďarsko) * -/- * -/-
Poznámka: Průměrné platy uváděné v USD po třech letech od završení MBA/EMBA studia
Pramen: The Financial Times

TAB:
Světoví premianti Žebříček nejkvalitnějších MBA škol v Evropě dle metodiky FT (2008)
Škola (země) * Plat MBA/nárůst v %
1. University of Pennsylvania: Wharton (USA) * 165,859/132
2. London Business School (Británie) * 144,918/126
3. Columbia Business School (USA) * 165,123/144
4. Stanford University GSB (USA) * 167,225/119
5. Harvard Business School (USA) * 162,316/112
6. Insead (Francie, Singapur) 146,878/104
7. MIT: Sloan (USA) * 155,160/133
8. IE Business School (Španělsko) 124,600/158
9. University of Chicago GSB (USA) * 148,978/128
10. University of Cambridge: Judge (Británie) * 127,064/130
11. Ceibs (Čína) 154,144/157
11. Iese Business School (Španělsko) 117,062/144
13. New York University: Stern (USA) * 137,548/128
14. IMD (Švýcarsko) * 150,775/94
15. Dartmouth College: Tuck (USA) * 151,673/124
16. Yale School of Management (USA) * 136,318/140
17. Hong Kong UST Business School (Čína) 97,235/126
18. HEC Paris (Francie) * 119,739/126
19. University of Oxford: Saïd (Británie) 139,684/99
20. Indian School of Business (Indie) * 169,355/129
Poznámka: Průměrné platy uváděné v USD po třech letech od završení MBA studia
Pramen: The Financial Times

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče