Mastní zabijáci: Pověsti o „léčivých“ potravinách a doplňcích jsou jen marketing

21. dubna 2013, 15:15 - Marcela Alföldi Šperkerová
21. dubna 2013, 15:15

Lidé konzumují řadu škodlivin, aniž by si to uvědomovali. Zvyšují přitom riziko, že onemocní cukrovkou, rakovinou či aterosklerózou. Tyto choroby přitom stojí zdravotnický rozpočet desítky miliard korun ročně.

„Mnoho jídel způsobuje mnoho chorob.“ Již na počátku našeho letopočtu lapidárně vyjádřil římský filozof a básník Lucius Annaeus Seneca starou pravdu, kterou jen nedávno vědci kvantifikovali. „Za zhruba 40 procent lidských chorob je výživa primárně zodpovědná, u dalších 40 procent má na rozvoj onemocnění podstatný vliv. A jen pětina nemocí propuká bez ohledu na to, co jíme,“ vysvětluje obezitolog z Všeobecné fakultní nemocnice, profesor Štěpán Svačina.

Například k nejmasovější chorobě, jejíž rychlé rozšiřování již získalo příznaky pandemie, cukrovce druhého typu, vede skladba stravy přímou linkou. Choroba přitom patří k nejnákladnějším diagnózám. Jen v České republice za léčbu diabetiků vydáme ze zdravotního rozpočtu přes 20 miliard korun ročně. V celé Evropské unii je to 90 miliard eur. A jde i o další masová onemocnění, jako jsou kardiovaskulární či nádorová, jejichž roční náklady se odhadují na další desítky miliard.

„Výživa představuje zřejmě nejvýznamnější faktor životního prostředí, který působí na zdraví. Kromě aterosklerózy a diabetu 2. typu patří mezi nemoci v přímém vztahu k výživě obezita, hyperlipidemie, osteoporóza, podvýživa, dále například celiakie, potravinové alergie nebo onemocnění ve vztahu k alkoholu,“ vypočítává profesor Michal Anděl, děkan 3. lékařské fakulty UK.

Ani o bezmála 2000 let po Senecově výroku ale nedokážeme jíst tak, aby nám potraviny jen prospívaly. Ne vždy dokážeme škodliviny odhalit, ač se bedlivě snažíme luštit drobounkým písmem psané etikety hemžící se nesrozumitelnými slovy, zkratkami a čísly. A v tom je jejich nebezpečí. Nejen zdravotní, ale i finanční. „Je jednoznačné, že kdyby se změnila skladba výživy, bude zdravotnictví levnější,“ zdůrazňuje Svačina.

Zmatek ještě více prohlubuje marketingový nátlak výrobců. O řadě potravin ze všech stran slyšíme, jak úžasně našemu zdraví prospívají, přestože se tyto informace nemohou opřít o žádný seriózní fakt. Ve valné míře jde o jen o chytré triky tažené touhou potravinářů po vyšších ziscích.

Nebezpečný kokos

Nadto si lidé často pletou pojmy s dojmy. Například dosud není dle zkušeností diabetologů výjimkou, že pacienti za spouštěče cukrovky považují sladké pochutiny. Jenže se nemohou více mýlit. Nemoc vyvolává nadměrná konzumace živočišných tuků, respektive potravin, kde jsou nevhodně zpracovány, jako jsou uzeniny, pochutiny z rychlých občerstvení nebo třeba paštiky.

Řada tuků obsahuje vysoké dávky nasycených mastných kyselin, které zvyšují hladinu cholesterolu v krvi, a působí tak na vznik srdečně-cévních chorob. Stoupá i ohrožení jinými chronickými degenerativními onemocněními, jako jsou autoimunitní nemoci (například revmatoidní artritida, psoriáza) či některé typy rakoviny. Všechno to jsou poměrně časté a nákladné choroby.

Všeobecně se za zdravější považují rostlinné oleje. Ale pozor, není olej jako olej. Například palmový a kokosový olej lze s jistou nadsázkou označit za vyložené zabijáky. Jsou totiž stejně jako sádlo, lůj či máslo plné nasycených mastných kyselin. Kokosový tuk dokonce působí na rozvoj aterosklerózy neboli kornatění tepen 14krát silněji než vepřové sádlo. A jak uvádějí některé studie, omezení spotřeby palmového oleje o jedno procento přitom vede ke snížení počtu nových diabetických pacientů o dvě až tři procenta. „Palmový a kokosový olej se pro potravinářské účely příliš nehodí. Své uplatnění nalézají spíše při výrobě mýdel a kosmetiky,“ říká farmakolog a ředitel společnosti Edukafarm Zdeněk Procházka.

Pokud ovšem pochybujete, že byste s tak exotickými oleji přišli do styku, jste na velkém omylu. Oba si vzhledem k jejich láci a některým příznivým technologickým vlastnostem potravináři více než oblíbili. Například v Evropské unii je palmový olej druhým nejužívanějším. Protože výrobce žádná legislativa nenutí uvádět je jmenovitě ve složení pochutin, často ani nezjistíme, že jsme je právě snědli. „Používají se nejvíc a spotřebitel ani netuší, že je konzumuje. Říkáme jim skryté oleje, protože na etiketě je uvedeno jen obecné označení rostlinný olej,“ vysvětluje profesor Tomáš Komprda z Ústavu technologie potravin Mendelovy univerzity v Brně. Jíme je v sušenkách, oplatkách, brambůrcích, zmrzlinách, pomazánkách, čokoládách a například i v instantních polévkách.


Čtěte také:

Krize ideálním lékem na obezitu: Italy nutí utahovat si opasky

Daň z nezdravých potravin už zvažuje i Itálie

Žerete? Zaplaťte!


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče