Martin Komárek: Občas vidím do budoucnosti

24. prosince 2014, 12:00 - Petr Holec, Euro
24. prosince 2014, 12:00

Bývalý novinář a nyní poslanec ANO Martin Komárek sepsal knihu o polistopadových politicích. Není to hezké čtení

Moc nemocných, tak se jmenuje nová kniha bývalého dlouholetého komentátora deníku Dnes a od loňska poslance ANO Martina Komárka. V podtitulu má vepsáno Dvacet pět příběhů těch, co nám to zvorali a mezi rozesmátými politickými, podnikatelskými i lobbistickými tvářemi na obálce najdete samé obvyklé podezřelé: Václava Klause, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Marka Dalíka, Petra Nečase nebo Viktora Koženého. Uvnitř pak jejich řady rozšiřuje i Václav Havel, Jan Ruml, Vladimír Železný nebo poslanci.

„Ani bych neměl říkat, jak dlouho jsem to psal. Krátce. Někdy od července, psal jsem hlavně od jedenácti do jedné v noci. Měl jsem to všechno v hlavě, kniha vychází z mé dvacetileté novinářské zkušenosti,“ usmívá se Komárek, zatímco se ochotně fotí před sněmovnou. Svým způsobem jde o sarkastické panoptikum padlých padouchů, proto si i já dovolím sarkasmus: občas jako by měl Komárek při psaní v hlavě i něco jiného. Z jeho dějinného obludária totiž vychází úplně stejně špatně Gross s Paroubkem i Klaus s Havlem, což je jistě trochu moc i na volnou novinářskou licenci. Také v knize najdete faktické chyby.

Někdy pracuju s nadsázkou a používám novinářskou zkratku. Vždycky jsem byl provokativní novinář

Navíc Komárek často střílí od pasu tak těžký kalibr, že nejvíc trefuje sám sebe. Třeba že Klaus přemýšlel stejně slaboduše jako Gottwald nebo že Havel jen bořil. Anebo že Gross byl blonďák a Karolína Peake kráska. Snad v něčích „mokrých snech“, o nichž Komárek taky hodně píše. V lecčems se naopak trefuje. Všímá si například, že Havel s Klausem nosili východní kníry v době, kdy v západní Evropě dávno zdobily spíš pornoherce. Což je pro změnu má volná novinářská licence: Komárek jejich kníry popisuje jako „hitlerovské“, to ale nebyly. Spíš jako z módního katalogu Kotvy. „Projíždím Libereckým krajem. Miluju zdejší přírodu, která je možná nejhezčí v Evropě.

„Stydím se za neopravené fasády, rozpadlá nádraží, za smutné povaleče v montérkách. Za omšelé trhy,“ vyznává se Komárek, poslanec za Liberecký kraj, v úvodu knihy ze stesku nad zemí, jež jako by mnohde mentálně i esteticky navždy ustrnula v komunismu. Jak za to ale může Havel s Klausem?

Velké nic

„I já mám tendenci jít na pivo. Jak by ale v Blesku vypadala moje fotka od Hrocha v čase, kdy sněmovna probírá případ dvou českých chlapců v Norsku?“ usmívá se Komárek ve své poslanecké kanceláři, zatímco po obědě čeká na zasedání sněmovny. Hned si všimnete dvojí proměny: zaprvé někdejší novinář vyměnil džíny s trikem a obnošené manšestrové sako, českou novinářskou uniformu, za moderní oblek profesionálního politika. A zadruhé instinktivně jako politik i přemýšlí: fotka v Blesku!

Možná za to může fotka nejen z Blesku z počátku jeho poslancování. ANO téměř vyhrálo volby se sloganem „Nejsme politici, makáme“, jenže Komárek místo hlasování o rozpočtu, nejdůležitějším zákonu země, odjel vloni před Vánoci se svou přítelkyní (nyní manželkou) Petrou Senci k moři do Španělska.

Když z toho začala v Česku bobtnat kauza, pomohla Senci Komárkovi svou rozesmátou fotkou a vzkazem na Facebooku: „Přátelé, je potřeba vylepšit rozpočet spřátelenému Španělsku, které se potácí v hluboké krizi. Martin Komárek byl samozřejmě řádně omluven. Kalamáry úžasné!!!“ Na zkušeného novináře, navíc učícího principy fungování médií na vysoké škole, přímo fantastická amatérština! „S tou dovolenou to byla moje mediální chyba,“ přiznává nyní Komárek.

„Existuje něco jako psychická katarze: víme, že to je populistické, ale že to po nás lidi chtějí. Taky budeme probírat námrazu,“ říká upřímně poslanec Komárek.


A jak vlastně bývalý komentátor nahlíží na funkci médií, když se stal politikem, tedy předmětem jejich zájmu? Změnila politika jeho pohled na novináře? Ostatně média nejsou ke Komárkovi-politikovi úplně přátelská, a zvlášť jeho donedávna domovský deník Dnes, ironií nyní vlastněný jeho partajním bossem Andrejem Babišem. Navíc sám bývalý novinář jako by to s médii uměl hůř než politici-nenovináři. „Média často vykládají úplně jiný příběh, než jaký se děje. Novináři například hledali konflikt ve skládání vládní koalice, i když tam žádný nebyl,“ říká Komárek, zatímco sleduje čas. Nechce zmeškat hlasování sněmovny znovu.

V den našeho rozhovoru má dolní komora odpoledne na programu jednání o případu dvou malých českých bratrů, které v Norsku odebrali jejich české matce. Jak jim může sněmovna pomoci? Zvláštním zákonem? „Nijak, sněmovna si o tom popovídá. Z hlediska reálného výsledku nedokážeme nic. Existuje něco jako psychická katarze: víme, že to je populistické, ale že to po nás lidi chtějí. Taky budeme probírat námrazu,“ odpovídá upřímně poslanec. Později mu sněmovna dá za pravdu, když odhlasuje, že si česká vláda má v Norsku vyžádat víc informací. Tedy nic.

„Každý poslanec dělá všechno a vlastně nic. Mít radost z takového žití, to je prazvláštní,“ píše Komárek ve své knize.


„Život ve sněmovně vyžaduje zvláštní schopnost imunity. Každý poslanec dělá všechno a vlastně nic. Mít radost z takového žití, to je prazvláštní,“ píše Komárek ve své knize.

V pohrdání sněmovnou není v ANO sám; Babiš chce omezit mluvení v Parlamentu a nová ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová občas nechápe, proč se má v parlamentní demokracii bavit s poslanci. Necítí Komárek, jenž v knize píše, že zemi nelze změnit bez změny sněmovny, ve své nové práci zmar?

„Psal jsem spíš o pseudoposlancích,“ odpovídá trochu vyhýbavě. On sám prý například chce prosadit zákon o registru smluv.

Není pravda, co jsem napsal

„Má zvláštní status. Ničeho se nedopustil, ničím neproslul, ba se dokonce ani ničím nevyznačuje, přesto se stal premiérem. Vyhlíží jako robot Emil. Žádné vlasy, široká ústa, oči skryty za brýlemi. Mluví v jedné tónině, jak dlouho chcete, jako byste do něj vhodili desetikorunu. Automat na politiku. A pokud se o někom říká, že je splachovací nebo teflonový, pak je to Sobotka,“ popisuje Komárek v knize premiéra Bohuslava Sobotku, s nímž ANO nyní mění zemi k lepšímu. Ne že by to nebylo trefné: co ale sám autor tohoto popisu?

Když začalo být na podzim 2011 jasné, že si Babiš nedělá legraci a skutečně přichází čistit politiku, napsal Komárek v deníku Dnes komentář o tom, že vůdce ANO má „ruce minimálně stejně špinavé“ jako Topolánek, Bém, Dalík, Řebíček a Roman a že jen „prská“ jako Pepa z hospody. A že je „pan miliardář nabroušený jen proto, že mu pravostředá vláda pokazila miliardový kšeftíček s jednou zplodinou“.

V jednom jsem názor na Andreje Babiše nezměnil, a to že se nemá bez důkazů útočit na soupeře

A taky že haní představitele pravice, aby pomohl svým „chráněncům ze sociální demokracie“, takže by mu lidé neměli věřit. Jak teď mají ve spojení s ČSSD věřit Babišovi i Komárkovi? A není on sám stejně teflonový jako Sobotka?

„V jednom jsem názor na Andreje Babiše nezměnil, a to že se nemá bez důkazů útočit na soupeře. Ale změnil jsem názor na jeho obchodování. Je tvrdý obchodník, nenašel jsem ale jediný důkaz, že by nějak obchodoval se státem.

„Mluvil jsem o tom i s ním,“ vysvětluje nyní Komárek. Asi dost naivně: jako majitel obřího holdingu je Babiš přinejmenším jedním z největších příjemců dotací, které přerozděluje stát. Komárka prý ke spolupráci přesvědčilo osobní setkání s Babišem, jenž ho do zvolení poslancem platil jako programového manažera ANO. „Co o něm psal deník Dnes, to není pravda,“ říká teď jeho bývalý komentátor a někdejší velký kritik Babiše.

Neberte mě za slovo

Problém je právě v tom, že Komárek ve své knize na všechny útočí bez důkazů. Navíc všechny hází do stejného pytle směšných padouchů. Havel byl podle něj „bonviván a děvkař první ligy“ a spíš bořitel a utopista než budovatel něčeho nového. Klaus zase „špatný člověk“ gottwaldovského ducha, „který snil mokré sny o moci“. Nečas „politické dítě“. Miroslav Kalousek prý patří „spolu se záletnými blondýnami a předními moderátory k lidem, jimž procházejí i ty nejnehoráznější lži“. ODS v jeho knize rovnou zanikla. Když s tím Komárka konfrontuji, občas se sám zarazí, že to fakt napsal. „Tohle není historický pohled na dějiny. Jsou to žurnalistické politické portréty. Můj poslední komentář. Jasně že Klaus je větší osobnost než Gross a Topolánek sympatičtější než Paroubek,“ vysvětluje. A moderátory prý myslí spíš ty italské, jde o bonmot.

Jen mimochodem: byl to on, a ne Klaus, kdo před listopadem 1989 velebil v komunistické Mladé frontě Gottwalda. Proč je tedy podle Komárka Klaus „špatný člověk“? A jaké prolhané moderátory má na mysli? „Někdy pracuju s nadsázkou a používám novinářskou zkratku. Vždycky jsem byl provokativní novinář. Občas taky vidím do budoucnosti, takže bych teď mohl psát o zaniklé TOP 09,“ usmívá se Komárek. Moc tím nepomohl ani novinářům. Metaforicky řečeno je spláchl do žumpy, kam je tak rád splachuje Miloš Zeman.

Nemyslím si ale, že by byla lepší cesta mého otce (Valtra Komárka - pozn. red.), tedy že by se státní majetek prodával postupně. Ukradli by ho stejně.


Ne že by neměl v něčem pravdu; každý z vybraných politiků něco zvoral. Havel určitě byl snílek. Nesehrálo ale jeho Občanské fórum historickou roli v pokojném předání moci? Lidé tehdy měli politických stran dost a právě nepolitické občanské hnutí bylo geniálním tahem pro daný moment. A podobně Klaus, symbol kuponové privatizace: měl tehdy jasnou představu politicko-ekonomické transformace, již dokázal nejlépe ze všech prodat lidem. „Havel byl politicky talentovaný, měl talent na správnou tribunu. Byla to ale slupka, on ani nikdo kolem něj neznal státní správu,“ myslí si Komárek.

A co Klaus? „On se charakterizuje výrokem, že když rozhodčí nevidí faul, tak to není faul. Já jsem ho tehdy podporoval a hádal se o tom i s tátou (socialistickým ekonomem Valtrem Komárkem – pozn. red.). Klaus byl statečný člověk, prosazoval čistý kapitalismus a tvrdě si za tím šel. Až později se na něj přisál Kožený.

Klaus ale nikdy nevěřil v právní stát a nevěří v něj dodnes,“ říká poslanec ANO. I v tom je jistá ironie: právě deník, kde čtvrt století působil, Klause až nekriticky podporoval – včetně Komárka. „Sami jsme neuměli odhadnout, kam to všechno povede. Nemyslím si ale, že by byla lepší cesta mého otce, tedy že by se státní majetek prodával postupně. Ukradli by ho stejně,“ usmívá se trpce.

Zeman tě dostane!

Topolánek a Zeman. Tyto dva obry české polistopadové politiky, z nichž první je hádavý a rtureport ťovitý politický nebožtík, zatímco druhý vykročil z politického hrobu až na Pražský hrad, Komárek vystihuje celkem přesně. Někdejšího šéfa ODS a premiéra zničilo okázalé furiantství, takže nakonec padl jako bídný amatér. „Zeman dělá velká gesta. Mluví zasvěceně o ekonomice a sype čísla z hlavy. Když si to pak dáte dohromady, zjistíte, že jsou to z poloviny nesmysly. Jenže on je tak přesvědčivý, že mu to všichni žerou,“ píše Komárek v knize. Ano, prezident jako málokdo ovládá nejstarší zákon politiky: nezaleží moc na tom, co říkáte, ale jak to říkáte.

„Topolánek byl obrovský politický talent. Snad jediný politik u nás, co si dával záležet na rétorice. Kopíroval britské politiky, používal ve svých projevech i vtipy. Jeho zkazila Praha,“ vysvětluje Komárek. A taky ony vtipy: před svým pádem jich expremiér, sám sebou opilý, trousil tolik, že už nikdo vlastně nevěděl, co je fakt a co už vtip. Snad proto se jim ke konci své politické kariéry taky smál převážně sám. A že to uměl ze všech nejlíp!

K popisu Zemana, brutálního Machiavelliho, Komárek přidává i osobní zážitek: během volební kampaně povečeřel na Máchově jezeře se Zemanem, jenž ho jako novináře nenáviděl. Byl horký letní den a Zeman za sebou měl několik mítinků, přesto ale pil jednu skleničku za druhou a zapaloval jednu cigaretu od druhé. Když ho na to někteří upozornili, tak prý samolibě odpověděl: „Já vím, že bych neměl kouřit. Jenže kdybych nekouřil, nebyl bych to já. A já rád bývám sám sebou.“

V souvislosti s prezidentem si Komárek ještě jednou vzpomene na zesnulého otce, jenž ho dobře znal. „Už táta mi říkal, abych o něm nepsal tak ošklivě, že je hodně mstivý. A je to pravda: po Sobotkovi teď jde a on ho dostane!“ Námět na další knihu, nebo záblesk jasnozřivosti?


Čtěte také:

Krnáčová ohlídá Kongresové centrum, pro Babiše

Průzkum: volby do sněmovny by vyhrálo ANO

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče