Martin Kocourek: Výdaje musíme držet na uzdě

24. února 2010, 04:00 - Libuše Frantová
24. února 2010, 04:00

Stát zákonem nařizuje firmám vytvářet si rezervy. Sám to nedělá. „Protože stát si vždycky buď půjčí, nebo obere, tedy zdaní, daňové poplatníky,“ kritizuje ekonomický expert ODS Martin Kocourek.

Autor: Jakub Hněvkovský

Proč ODS vytvořila poradní skupinu ESO?

Důvodem pro vytvoření ESO, Ekonomické skupiny odborníků, byly naše zkušenosti s Národní ekonomickou radou vlády (NERV), která se velmi osvědčila, protože přinášela podněty z praxe. Práce NERV skončila na podzim loňského roku a ukázalo se, že činnost odborníků tu chybí. A když se nikdo neměl k tomu, aby takovou skupinu vytvořil, přistoupila k tomu ODS. Jednak jsme si vědomi, že naše nápady nemusejí být naprosto geniální, a proto žádáme odborníky, aby přinášeli náměty, co bychom měli udělat, abychom čelili současným problémům.

Čím se ESO bude zabývat? Vždyť už je vaše Vize 2020 hotová.

Těžiště její práce bude spočívat v řešení ekonomických problémů, ale bude se zabývat i sociální oblastí, protože si uvědomujeme, že většina případných reforem leží právě tam. ESO bude k dispozici k jakýmkoli otázkám, které budou aktuální nebo je budeme považovat za důležité. Může se tedy zabývat třeba i problémy dopravy nebo kultury. ESO není součástí ODS, nemá s ní nic společného, je nestranickou a nezávislou skupinou odborníků. Je to korektní, konzultační orgán. Teď jej využívá ODS, ale mohou jej využívat i ostatní strany.

ESO je tedy otevřená i dalším stranám?

Určitě, protože chceme navázat na tradici NERV. Zatím ale žádné takové signály nemáme.

I současná Fischerova vláda ji může využít?

Bohužel, současná Fischerova vláda nechala činnost NERV ukončit.

Bylo to ale v době, kdy ještě nevěděla, že se předčasné volby neuskuteční, a že tedy bude dál pokračovat…

Pokud to premiér Fischer bude potřebovat a uzná za vhodné, naši odborníci jsou připraveni konzultovat jakékoli návrhy, ať už s ministerstvy financí, práce a sociálních věcí nebo vládou jako celkem. Nic si určitě nepřivlastňujeme, nic neschováváme, jen považujeme za užitečné tuto platformu mít, protože někdy v politice nebo administrativě vznikají návrhy, které se mohou líbit, ale jen proto, že není znám pohled z druhé strany. V tom je skupina odborníků užitečná.

Teď také vznikla Bezděkova komise číslo dvě k důchodové reformě. Máte v ní také zastoupení?

Je to čistě expertní skupina a je to jen dobře. Myslím, že druhá Bezděkova komise dojde k ještě dramatičtějším závěrům a doporučením než před čtyřmi nebo pěti lety.

Situace třeba v demografickém vývoji se mezitím zhoršila…

Nejen v demografii, ale i vzhledem k ekonomickým cyklům a slabinám v globálním propojení. K žádnému překvapení v této první fázi nedojde. Pak ale nastane druhá fáze, kdy výstupy komise dostanou politici. A to je vždycky úskalí, některé politické strany závěry odmítnou, jakkoli jsou maximálně objektivní.

Už se ODS smiřuje s tím, že jí prosazované opt-outy zřejmě neprojdou, protože ČSSD je naprosto odmítá a bez politického kompromisu žádné změny penzijního systému prostě nebudou? Počkáme si na závěry Bezděkovy komise, které jednoznačně prokážou, že současný průběžný systém je dlouhodobě neudržitelný. Čím déle jej budeme držet, tím bude nákladnější a tím bude jakékoli další řešení dražší. Aby penzijní systém byl udržitelný, tak by se musel hodně dramaticky řešit parametricky. To znamená zvedat věk odchodu do důchodu, případně přistoupit k dalšímu postupnému a nakonec velmi dramatickému navyšování příspěvku do systému, protože demografický vývoj je neúprosný. Na to stačí skoro trojčlenka. Jestli jsou nyní na jednoho důchodce dva poplatníci, za 50 let to bude jeden. Z toho plyne, že příspěvky budou muset být dvojnásobné. Ať si každý promítne, co to bude znamenat pro jeho peněženku a jaké dědictví po sobě zanecháme dětem a vnukům. Proto by se penzijní systém měl změnit, měl by přejít postupně na systém nový, kombinovaný, ale určitě s individualizovaným pilířem, aby se každý mohl rozhodnout, kdy chce do penze odejít. Protože dnešní univerzální věk odchodu do důchodu je pro někoho výhodný, ale pro jiného nevýhodný. Všichni mají pocit, že do systému platí hodně a dostávají málo. Nemáte strach, že kvůli pádu některých zahraničních bank v době krize se lidé mohou bát, že v soukromých penzijních fondech nebudou mít peníze dostatečně chráněné? Z krize nevyplynulo, že ty systémy nejsou spolehlivé, spíš se ukázalo, že nemusí dojít k vysokému zhodnocování peněz ve fondech. Ale v USA je systém úplně jinak nastaven, není univerzální a kontrolovaný, je hodně individualizovaný, je na každém, jak si to udělá. U nás by šlo o jeden z pilířů pod dohledem státu. Penze by se do opt-outů stejně nepřeklopily najednou, postupně by do nich šla jen část a část by zůstala v průběžném systému. Navíc penzijní fondy, které budou penze spravovat, budou sešněrovány hodně přísnými regulacemi. Budou tam i určité garance státu, že se peníze neztratí. Nemělo by dojít k žádným excesům. Počítáte s tím, že i v budoucnu by stát podporoval soukromé důchodové pojištění, nebo by příspěvek s nástupem opt-outu automaticky zmizel? Bude záležet na nastavení systému a na možnostech rozpočtu, zda si budeme moci dovolit masivní podporu. Stojí to za úvahu v souvislosti se stavebním spořením a jinými podporami, zda je nezkorigovat a nezměnit v podporu důchodového spoření nebo spoření na vzdělání. Uvidíme, jaký o opt-out bude zájem, a podle toho se budou nastavovat rezervní fondy, protože reforma nějaké objektivní náklady v řádu desítek miliard korun mít bude, to nijak neskrýváme. Ale pokud to neuděláme, tak ty náklady budou řádově vyšší. ODS přišla s návrhem, aby politici byli odpovědni za výdaje státního rozpočtu. Jak by to mělo konkrétně vypadat? Platová odpovědnost poslanců a ministrů je hodně medializovaná část našeho záměru ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti, který má těžiště trochu někde jinde. Toto je jen dodatek, který říká, že pokud někdo něco myslel vážně, tak za to ponese také odpovědnost. Pokud někdo bude hlasovat pro nějaký rozpočet a pak se vyhodnotí, jak dopadl a jak stát hospodařil, pak by to mělo mít dopad na vládu, která rozpočet navrhla a prosazovala, a na poslance, kteří jej schválili. Takže opozice, která by hlasovala proti, by odpovědnost nenesla? Ne, protože by za rozpočet nemohla. Dneska je jedno, jestli pro rozpočet hlasujete nebo ne. Ale v budoucnu by to jedno být nemělo. Když bude rozpočet dobře navržen a dobře dopadne, mělo by být v zájmu poslanců pro něj hlasovat. Pak se to projeví i na platu poslanců, kteří jej podpořili. Takže tam je i bonus? Když rozpočet dobře dopadne, je tam bonus. Ale když rozpočet dobře nedopadne, tak bude hrozit sankce. Poslancům, kteří pro něj hlasovali, se výplata sníží. Všichni dnes kritizují rozpočet 2009, že byl postaven na špatných předpokladech. Takže by se dneska krátil plat poslancům, kteří pro Topolánkův rozpočet hlasovali. Takže můžete být sami rádi, že váš návrh zatím neplatí. Ale konzultovali jste s právníky, zda je ústavně průchodné, aby poslanci brali za stejnou práci rozdílné platy? Nekonzultovali jsme to. Ale kde je v ústavě napsáno, že všichni poslanci mají mít stejné platy? Něco o rovných podmínkách tam možná bude. |Ing. MARTIN KOCOUREK (43)|
|Ekonomický expert ODS. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze, obor ekonomika a řízení. V letech 1992 až 1997 byl poradcem předsedy vlády Václava Klause. Dodnes je členem dozorčí rady Nadace Václava Klause. V roce 1998 byl zvolen poslancem za ODS. V letech 1998 až 2006 vykonával funkci místopředsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. V roce 2006 se stal poradcem premiéra Mirka Topolánka. Je předsedou dozorčí rady akciové společnosti ČEZ, v níž působí jako zástupce státu, majoritního vlastníka společnosti. V současnosti je garantem ekonomické části programu ODS Vize 2020. Je rozvedený, má dvě děti. Jeho koníčkem je historie.|
Pokud Ústavní soud řekne, že je to proti ústavě, museli bychom to vymyslet jinak. Ale myslím si, že Ústavní soud by se měl hlavně zamyslet nad tím, proč v ústavě není napsáno, že vláda a parlament jsou povinny hospodařit tak, aby se dlouhodobě dosahovalo vyrovnaných rozpočtů, aby dluhy nezatěžovaly nepřiměřeně budoucí generace a aby ekonomické prostředí bylo stabilní a čitelné do budoucna. To mi v ústavě chybí, a proto navrhujeme tento ústavní zákon. Podle mne by taková podmínka měla být součástí ústavního pořádku.
ODS se v minulosti snažila třeba prosadit, aby vyrovnaný rozpočet byl zakotven v zákoně. To je něco jiného, to byl zákon o vyrovnaném rozpočtu. Byla škoda, že neprošel. Ale je něco takového možné vůbec dodržet? Co když přijde celosvětová krize jako teď? Krize, kterou jsme nezavinili, je mimořádná událost. Navíc v návrhu nebylo uvedeno, že rozpočet musí být vyrovnaný, ale že se jako vyrovnaný musí navrhovat. Bohužel, tenkrát se to pravidlo z nějakého důvodu tak degradovalo, že od té doby stát hospodaří od deseti k pěti. Padlo tabu, které se tady do roku 1998 drželo. Přišel Miloš Zeman a řekl, že deficit není nic špatného. Pak přišel Vladimír Špidla a řekl, že zdroje jsou. Přišel Bohuslav Sobotka a jsme tam, kde jsme. Krize odhalila naše slabiny, to, jak jsme strašně závislí na vnější situaci, na exportu, jak se k nám velmi rychle přelije jakýkoli problém, který vznikne v USA nebo Německu. Ale jako malá otevřená ekonomika budeme na exportu závislí stále, ne? To budeme vždycky. Měli bychom posilovat i služby, ale nejhorší je, že nemáme žádné rezervy. Když jsme rostli šesti nebo čtyřmi procenty HDP, tak jsme měli šílené deficity. Když se dařilo dobře, ještě jsme si půjčovali. Ale naopak jsme měli tvořit rezervy, jako to dělají všichni ostatní. Každý rozumný člověk, každá rodina, když se jí daří dobře, vytváří rezervy. Když přijdou zlé časy, tak z nich čerpá a nemusí se dramaticky uskrovňovat. Zajímavá je jedna věc. Stát nařizuje firmám, že si mají vytvářet rezervy. To je ze zákona. Ale sám to nedělá. Protože stát si vždycky buď půjčí, nebo obere, tedy zdaní daňové poplatníky. S jakými zásadními změnami přichází vaše Vize 2020? Největší změna by měla být v tom, že si na nějaké osmi až desetileté období řekneme, kam chceme dospět. A na základě toho budeme potom připravovat střednědobé a krátkodobé rozpočtové plány. Dnes se to dělá víceméně ad hoc, každý rok tak, jak to vyjde, maximálně směrujeme k nějakému imaginárnímu cíli přijetí eura. Ale zatím jsme se k tomu nepropracovali. Těch termínů k přijetí eura už bylo… Termínů i příležitostí už bylo, nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. V tomto ohledu jde o vizi, která by neměla být ODS, měla by být státu. Je to prostě jednoduchá otázka, jestli se všechny politické strany shodneme na tom, že výhledově bychom měli hospodařit vyrovnaně. Já jsem to ještě od nikoho kromě TOP 09 neslyšel. Pokud se na tom shodneme, potom si řekněme, v jakém horizontu. My říkáme v roce 2017, to jsou v podstatě dvě volební období. Kdyby to bylo dřív, mohlo by to být na úkor nějakých segmentů. Možná bychom srovnali rozpočet, ale zahubili ekonomickou aktivitu. Takže musíme postupovat vyváženě. V rámci Vize 2020 také tvrdíme, že bychom měli dosáhnout tříprocentních deficitů, tedy maastrichtského kritéria v rozpočtech od roku 2012. To jsou dva stěžejní body kromě toho, že by se měl změnit poměr výdajů ve prospěch kapitálových výdajů oproti těm běžným. To znamená více investovat do infrastruktury, ale i do vzdělání. Říkáme tomu odložená spotřeba. Jenže levice si cestu ke snížení deficitů představuje jinak než pravice. Je možná nějaká shoda? Cestou vyššího zdanění, jak chce levice, se nikam stejně nedostaneme, protože v krizi není v podstatě z čeho brát. Musíme se zaměřit na výdajovou stranu. Nikdo nemluví o snížení výdajů, ale nesmějí růst tak rychle, jak jsme byli zvyklí. Nesmějí růst rychleji, než roste náš domácí produkt, než roste inflace, protože pak se ty nůžky budou rozevírat a situace bude neúnosná. Škrty nás stejně dostihnou a postihnou ty nejslabší, protože ti jsou na dávkách závislí. Hodně nás stojí také obsluha státního dluhu. Úroky platit musíme. Teď budeme začínat s tím, že obsluha státního dluhu je 77 miliard korun. To znamená, že tvoříme rozpočet a jsme v minusu 77 miliard. Teprve až vybereme daň z příjmů fyzických osob, tak jsme na nule, a teprve pak můžeme začít utrácet. Vybereme DPH, vyplatíme důchody a jsme v minusu sto miliard korun. A to jsme ještě nezaplatili ani korunu samotného státního dluhu… Ten valíme před sebou. Vzhledem k tomu, že je to stát, tak si to může dovolit. Ale nesmí se toho zneužívat a v současné době toho zneužíváme. Půjčky jsou pořád dražší a dražší, dluh stoupá. Není to cesta k bankrotu? Jsou i další cesty. Pobaltské státy měly dluhy 17 procent HDP, ale nedůvěru takovou, že jim nikdo nechtěl půjčit a zkrachovaly. To může přijít ze dne na den jako třeba v Maďarsku. Pokud budeme pokračovat v politických turbulencích a nedáme si do pořádku veřejné finance, tak nás to může také potkat. Ale my děláme všechno pro to, abychom si důvěryhodnost podkopali. Když padaly termíny o vstupu do eurozóny, vy jste také mluvil o roce 2015. Je to reálné? Říkáme, že naší prioritou je zejména ozdravění financí, a kdybychom zjistili, že vstup do eurozóny pro nás bude výhodný, tak tam můžeme v roce 2015 vstoupit. Ale tím neříkáme, že tam chceme být v roce 2015, protože v kontextu posledních událostí v eurozóně, která byla hodně prověřena krizí, se ukazuje, že mají svých problémů nad hlavu. Začínají akcelerovat spory mezi členskými zeměmi, která na kterou bude doplácet. Až vyhodnotíme, že se zase disciplína v Evropě nastolí, můžeme mít zase důvěru v eurozónu. Máme ještě dost času se rozhodnout, kdy do eurozóny vstoupit, ale hlavně musíme dát do pořádku veřejné finance. Někteří ekonomové tvrdí, že krize pomalu končí, jiní varují před takzvaným dvojitým W, tedy že nás po oživení ekonomiky čeká ještě jeden hluboký propad. Co si myslíte vy? To je věštění z křišťálové koule. Ale můžeme se podívat na odhady v Německu, protože jsme na nich závislí, ať už si to někdo připouští nebo ne. Mají tedy vůbec smysl nějaká naše prorůstová opatření na oživení ekonomiky, jestliže jsme stejně závislí na vývoji v Evropě? Určitě mají smysl. Abychom byli co nejrychleji schopni absorbovat konjunkturu v Německu, až přijde. Nesmíme čekat pasivně, musíme být připraveni, až se Německu bude dařit. Pokud to nevstřebáme co nejrychleji my, vstřebají to naši sousedi. Zároveň musíme být připraveni na to, že když se na Západě nebude dařit, abychom se nedostali do stejných nebo hlubších problémů než oni. Hlavně musíme udržet výdaje na uzdě. ODS se nyní snaží obstrukcemi zablokovat ve sněmovně přijetí některých levicových návrhů na další výdaje ze státního rozpočtu. Není to pro vás před volbami nebezpečné?**

Někdo může říci, ať si levice prohlasuje, co chce. Ale my po zkušenostech roku 2006 víme, jak se takové jednání obtížně koriguje. Pak se to interpretuje tak, že něco snižujete, šetříte. Nikdo už si nevšimne, že to před dvěma roky bylo o padesát procent méně. Těžko se to vysvětluje, těžko obhajuje. Ale je třeba si uvědomit, že ČSSD flagrantně porušuje zákon. Je tu přece schválen zákon o státním rozpočtu s jasnými výdaji. A sociální demokraté v klidu přicházejí s návrhy, že výdaje budou v rozporu se zákonem o státním rozpočtu vyšší. Proč ČSSD nepřijde s novelou zákona o státním rozpočtu, v němž řekne, že výdaje se zvyšují? My bojujeme proti porušování zákona.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče