Martin Kocourek: Chceme omezit byrokratickou zátěž o třetinu

14. prosince 2010, 07:17 - Zina Plchová, Dalibor Dostál
14. prosince 2010, 07:17

Výrazné snížení byrokratické zátěže slibuje českým podnikatelům ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Ekonomický expert ODS přitom chystá také další kroky, které by měly oživit český průmysl a zvýšit konkurenceschopnost tuzemského hospodářství.

Foto: Jakub Stadler

Je několik měsíců po volbách. Jak jste daleko s plněním svých slibů ohledně snižování administrativy?

V současné době jsme dali do připomínkového řízení zhruba dvacítku konkrétních kroků, jak snížit byrokratickou zátěž podnikatelů. Příští rok chceme zrušit dalších 30 zbytečných regulací. Ve vládě jsme dostali souhlas ke změně metodiky měření byrokratické zátěže. Tou se zabýval už můj předchůdce Martin Říman. Tomu se podařilo snížit zátěž podnikatelů o 10 procent oproti roku 2005. My chceme jít dál a do roku 2020 omezit byrokratickou zátěž o 30 procent ve srovnání s rokem 2005. Pomůže nám k tomu měření předkládané nebo stávající legislativy, které navrhujeme.

Které povinnosti podnikatelů jsou podle vás nejpalčivější?

Jsou to nejrůznější požadavky, které vyplývají například ze zákona o dani z příjmu a ze zákona o sociálním a zdravotním pojištění. Ty počítají s předkládáním nejrůznějších výkazů. Ostatní rezorty navrhují, aby se zvýšila frekvence a lidé museli předkládat a vyplňovat tyto výkazy častěji než nyní. My se tomu snažíme zabránit. Z jiného soudku je pak například zavedení dnů právní účinnosti zákonů dvakrát do roka v pevně stanovený termín. To by podnikatelům usnadnilo život a ušetřilo peníze v tom smyslu, že by nemuseli neustále sami nebo prostřednictvím právníků či daňových poradců zjišťovat, zda nezačal platit nějaký nový zákon, nařízení vlády nebo vyhláška, které se dotýkají jejich činnosti. Toto i další opatření navrhujeme k diskuzi. Uvidíme, jaká bude reakce ostatních rezortů. Následovat by měly legislativní změny.

To vypadá, jako že jdete i proti svým kolegům ve vládě, kteří chtějí navýšit byrokratickou zátěž?

Ale to je samozřejmě úkol našeho ministerstva, protože pokud máme usilovat o to, abychom podporovali podnikání, musíme se touto cestou vydat. Zároveň by to neměl být jen pohled tohoto ministerstva. My na odstraňování byrokratické zátěže hodláme spolupracovat také s odbornou i širokou veřejností. Tyto kroky konzultujeme na nejrůznějších podnikatelských fórech, protože samotní podnikatelé jsou schopni nám vytipovat povinnosti, které je zatěžují.

Omezení byrokratické zátěže je jedna věc. Co ale například vaše vize dlouhodobé orientace českého průmyslu?

Proměna průmyslu rozhodně není otázkou jediného volebního období. Nejprve musíme zmapovat situaci České republiky ve srovnání s ostatními zeměmi, například OECD. Pak musíme vyvolat diskuzi o tom, kde by Česko mělo v horizontu desítek let být, a ta nejtěžší fáze bude hledat nástroje, jak bychom se k tomu měli dostat. Takže teď neslibuji žádné zázraky. Mým úkolem bude nalézt cesty, jak ČR v nejbližších dvaceti třiceti letech dotáhnout na špičku zemí, se kterými se chceme srovnávat.

Můžete být konkrétnější? Jaké nejbližší kroky nás čekají?

Nejdřív si musíme popsat naše největší slabiny, které se tu dělí zejména v oblasti fungování institucí a vymahatelnosti práva. Začínáme pociťovat nedostatek technických odborníků, což se týká vzdělávání. Od toho se odvíjejí kroky, které nás čekají a musíme je podniknout. Tak, abychom se v budoucnu dostali na úroveň nejvyspělejších zemí minimálně Evropské unie. Vzhledem k demografickému vývoji jde o reformu důchodového a zdravotního systému. Vzhledem k naší představě o restrukturalizování průmyslu nás čeká pravděpodobně také reforma vzdělávání.

Jak by se měl v této souvislosti proměnit charakter českého průmyslu?

Pokud budeme chtít být opravdu vyspělou průmyslovou zemí, čeká nás pravděpodobně odklon od těžkého a energeticky náročného průmyslu směrem k průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Důležité je zaměřit se také na inovace. Zároveň musíme reflektovat i to, že postupem času budou evropské fondy pro Českou republiku vysychat a budeme muset přecházet na jiný model podpor.

V zahraničí se v této souvislosti často mluví o fondech rizikového kapitálu. Je to možné i u nás?

Ano, takový program podpory inovací přes „venture“ fondy (soukromé investiční fondy, které kapitálově podporují rozvoj perspektivních firem – pozn. redakce) dokonce v tuto chvíli připravujeme. Kromě státního sektoru by tedy podpora inovací měla jít právě z rizikového kapitálu, který by je mohl v budoucnu zhodnotit. Myslím, že v tomto ohledu musíme změnit vnímání úlohy českého průmyslu. Měl by se proměnit na průmysl produkující a exportující vysokou přidanou hodnotu a zejména na takový, který by byl schopen provádět stále nové inovace.

V této souvislosti se poměrně často objevuje kritika, že ČR chybí dlouhodobá hospodářská strategie, která by přispěla k posilování konkurenceschopnosti. Proč se ji zatím nepodařilo vytvořit?

Teď jsme si zmapovali svou pozici a víme, v čem máme příležitosti, v čem zaostáváme. Potom se musíme shodnout na tom, kam chceme směřovat. Tomuto cíli pak musíme přizpůsobit nejrůznější nástroje. Nicméně pro nás je opravdu klíčová konkurenceschopnost. Pracujeme na tom a měl by to být na toto volební období náš nejzásadnější úkol. Ostatním rezortům musíme naznačit, že pokud má být země do budoucna konkurenceschopná, je nutné spolupracovat na všech opatřeních, projektech a strategiích.

Najít správný směr může být ale těžké. Může být pro nás poučením například dění v Irsku?

Irsko ale neudělalo chybu v politice konkurenceschopnosti. Myslím, že tam šlo spíš o kombinaci problémů v měnové politice. Je nutné se podívat i na to, jaký vliv na vývoj v Irsku mělo členství v eurozóně a jaký vliv měla Evropská centrální banka a lokální banky. Nicméně pokud Irsko bude schopno současnou situaci vyřešit, vrátí se na trajektorii konkurenceschopnosti velmi rychle, na rozdíl od Řecka, které má spíš strukturální problémy.

Německá kancléřka Merkelová nedávno uvedla, že „situace s eurem je opravdu velice vážná“. Cítíte, jako ekonom a politik ODS, ohledně stavu v eurozóně zadostiučinění?

Ty zprávy mne spíš znepokojují. Jedním z důvodů je i to, že jako členové EU máme povinnost se při splnění podmínek snažit přistoupit k eurozóně. Pro ostatní příznivce eurozóny by tato situace měla být poučením. Nicméně důležité je říct, že podmínky vstupu zatím nesplňujeme. Příští rok se ukáže, zda budeme schopni naplnit cíle, které jsme si předsevzali v naší rozpočtové oblasti, v ozdravení veřejných financí. Teprve potom můžeme uvažovat o vstupu do eurozóny.

Jaký termín pro náš vstup do eurozóny byste uvedl vy?

My pořád chápeme euro i eurozónu jako nástroj konkurenceschopnosti a prosperity. Nechápeme ho ale jako cíl. V tomto ohledu ODS vždy prosazovala jako prioritní ozdravení veřejných financí a vytvoření prostoru, ve kterém se rozhodneme, zda je pro nás vstup do eurozóny prospěšný nebo ne. Takovou politiku se snažíme prosazovat i v rámci vládní koalice.

Můžete být konkrétnější?

Když se nám podaří naplnit naše plány, mohla by být Česká republika připravena na vstup velmi rychle. Nicméně to nám bude dávat prostor pro posouzení toho nejvhodnějšího okamžiku. Vstup nesmí být přáním jen dílčí skupiny v rámci ekonomiky. Musí to být výhodné pro celou republiku. My jsme vždy upozorňovali na to, že eurozóna může mít problém s rozpočtovou disciplínou, protože nemá pevná rozpočtová pravidla. Teď nevoláme po jednotném rozpočtu, ale po

vymahatelnosti jednotných pravidel. Dokud je nebude mít, je vstup do eurozóny vždy riskantní. Ale my na to připraveni budeme.

V této souvislosti je třeba zmínit myšlenku jednotného základu daně pro právnické osoby, kterou nyní oživila evropská komise. Bylo by to pro české podnikatele přínosem?

Stavím se k tomu velmi skepticky, protože jednotný základ daně nereflektuje nejrůznějších situaci v národních ekonomikách. Unifikace by mohla české podniky poškozovat. Základ daně by měl být individuální. V oblasti přímých daní by v rámci EU měla být zachována jakási implicitní soutěž.

Brusel nyní chystá novou iniciativu na posílení jednotného evropského trhu. Nebojíte se záplavy dalších byrokratických opatření?

Chystaný akt o jednotném trhu vnímáme se smíšenými pocity. Samozřejmě pokud sedmadvacítka má být prosperující evropskou ekonomikou, potřebuje sjednocený vnitřní trh. Na druhé straně, některé z oněch 50 opatření jsou velmi sporná. Zasahují do oblastí, které se týkají sociální politiky, a to pro některé ekonomiky znamená nadměrnou zátěž. Proto jsme připraveni k diskuzi, ale uvítali bychom, kdyby se spíše diskutovalo o tom, jak evropský trh více otevřít a nedoplňovat ho opatřeními v sociální oblasti.

Se zatížením podniků a podnikatelů souvisí i zpřísnění limitů pro emise průmyslových podniků, které chystá Evropská komise. Jak se s tím vyrovnají české podniky?

Zpřísnění emisních limitů, které chystá Evropská unie, by pro český průmysl nebylo vůbec přínosem. Zejména pokud by tento závazek měl být platný jednostranně pouze pro EU a nikoliv pro jiné velké ekonomiky světa, jako jsou Asie nebo Rusko. My budeme usilovat o to, aby se současné cíle, které si EU vytyčila do roku 2020, nezměnily. Tyto parametry jsou samozřejmě závazné i pro nás. V oblasti energetiky máme dosáhnout třináctiprocentního podílu obnovitelných zdrojů a tento závazek splníme.

V souvislosti s plánem navýšení odílu obnovitelných zdrojů máme nyní neblahou zkušenost se solárními elektrárnami. Jak chcete požadovaných 13 procent dosáhnout a jak budou vypadat další pobídky?

Máme hotovou koncepci, která je na posouzení v Bruselu. Jde o Národní akční plán na podporu obnovitelných zdrojů, kde jsme jednoznačně popsali, jak splníme náš závazek 13 procent obnovitelných zdrojů na spotřebě energie do roku 2020. V plánu je popsáno, jak si mix obnovitelných zdrojů představujeme.

Počítá plán s větším zapojením biomasy a nemůže se opakovat podobný scénář jako v případě solárních elektráren?

My jsme se v tomto ohledu poučili, proto budeme investorům velmi jasně signalizovat, za jakých podmínek chceme biomasu podporovat. Do roku 2015 úplně zmizí podpora biomasy pro společné spalování s fosilními palivy v elektrárnách nebo pro čisté spalování v kondenzačním cyklu. Po tomto datu bude muset být biomasa využívána pouze ve vysokoúčinných zařízeních, aby mohla získat podporu. Zároveň budeme deklarovat, jaký objem biomasy chceme, aby se nám neopakovaly zkušenosti,které máme se solárními elektrárnami. Celou problematiku bude upravovat nový zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, který v nejbližší době pošleme do schvalovacího procesu. Z našeho pojetí a plánu vyplývá, že už by zapojení nových zdrojů nemělo nikdy vyvolat nárazové šoky na cenu elektřiny, jako se to stalo teď.

Martin Kocourek (44)

Narodil se v Praze, kde vystudoval na ČVUT ekonomiku a řízení. V roce 1992 byl za ODS zvolen členem Federálního shromáždění. V období let 1992–1997 patřil k poradcům tehdejšího premiéra Václava Klause. Během procesu ekonomické transformace a privatizace figuroval ve statutárních orgánech řady státních a polostátních podniků (Česká spořitelna, Unipetrol aj.). Mezi roky 1997–2005 byl členem prezidia Pozemkového fondu. V letech 1998–2006 byl poslancem ODS v PČR, kde dlouhodobě zastával funkci místopředsedy rozpočtového výboru.

Od roku 2006 do roku 2010 byl předsedou dozorčí rady ČEZ a podnikal v oblasti ekonomického poradenství. Dlouhodobě je aktivní v několika neziskových organizacích, k nimž patří i Nadační fond Václava Klause. Od roku 2010 je ministrem průmyslu a obchodu ve vládě premiéra Petra Nečase.

Při příchodu na ministerstvo jste chtěl prověřit také to, jak funguje přimíchávání biosložek do nafty a benzínu. Už se tak stalo?

Ano, tuto záležitost jsme jako MPO prověřili a situace je následující: My jako Česko jsme si možná zbytečně vzali na sebe větší břemeno, než po nás EU chtěla. Logika by velela, že bychom měli usilovat o opětovné snížení podílu biosložek. Nicméně to by podle mne s ohledem na dopad do petrochemického průmyslu a všech dalších návazných oblastí nebylo vhodné. Teď bude nejčitelnější zůstat u stavu, který je. Je to pro nás ale poučení do budoucna, že pokud přijde nějaká další evropská legislativa nebo požadavek, určitě nepůjdeme nad její rámec. Koneckonců, to je postulát, kterým se tu na ministerstvu hodláme řídit bez výjimek.

S konkurenceschopností souvisí i podpora exportu. Exportéři mluví o tom, že podpora není stále dostatečná. Chystáte nějaké nové pobídky?

Po všech analýzách, které jsme si u našich proexportních institucí dělali, mám pocit, že do nich plyne dostatek peněz. Tím hlavním úkolem je podívat se na to, jaké exportní produkty a za jakých podmínek se podporují, a nastavit systém tak, aby se za stejné peníze podporovalo víc exportu. Souvisí to se změnou orientace českého průmyslu, o které už jsem mluvil.

Jak tedy stanovit míru podpory jednotlivých produktů?

Určitě chceme podporovat ty sofistikované produkty, které mají vyšší přidanou hodnotu a které jsou schopny se rozvíjet na zahraničních trzích. Menší podporu by měl mít vývoz surovin nebo zboží s nízkou přidanou hodnotou. Neznamená to, že v této oblasti subvence úplně skončí, a neříkám, že k obratu dojde zítra. Ale pokud se rozhodneme změnit orientaci průmyslu, změní se i tato podpora.

V rámci českého exportu jde zhruba 70 procent zboží do zemí EU. Jak jste s takovým poměrem spokojený?

EU je pro nás důležitý exportní partner. Je to export, protože to přináší peníze do našeho státního rozpočtu. Nicméně poučení z posledních let, zejména z doby recese, je v tom, že nelze spoléhat na takzvaně stabilní trhy. Je potřeba pořád hledat nové exportní příležitosti. Samozřejmě že perspektivní trhy jako Asie nebo Jižní Amerika jsou velkou výzvou. Myslím, že i to bude pro nás úkol do budoucna. Ovšem znovu platí, že více peněz na podporu exportu, alespoň v tom střednědobém horizontu, dát nemůžeme.

Souvisí to s úsporami na ministerstvu? Dotknou se škrty na MPO nějak českých podnikatelů?

Tím, že jsme schopni v oblasti provozních výdajů ušetřit víc než 10 procent, se škrty nedotknou služeb, které poskytujeme podnikatelům. Navíc se snažíme vytvořit zdroje, které by sloužily ke spolufinancování projektů EU pro podporu podnikání a inovací, a zároveň získat finance na náš program TIP, který se věnuje podpoře vědy a výzkumu.

Kolik by mělo mít MPO peněz na spolufinancování?

Počítáme s tím, že příští rok bychom měli využít plné alokace z evropských fondů na podporu podnikání a inovací. To je ten náš operační program. Z něho bychom chtěli vyčerpat devět miliard korun. Máme připravené peníze na spolufinancování. Zároveň se budeme snažit akcelerovat program podpory vědy a výzkumu z českých prostředků. To je program TIP. Tyto peníze budeme čerpat prostřednictvím kapitoly pro vědu a výzkum. Uspořit musíme v těch ostatních oblastech.

Jaké částky jsou na tyto účely vyčleněny z tuzemských zdrojů?

Z české kapsy na podporu vědy a výzkumu vynakládáme 3,5 miliardy korun. Tyto prostředky jdou z kapitoly, která podporuje vědu a výzkum obecně. Co se týká našeho spolufinancování, bude záležet na typu projektů, které budou schvalovány. Ale opíráme se o to, že vyčerpáme celou alokaci, tedy devět miliard korun na podporu podnikání z evropských fondů.

Takže by se českým podnikatelům mělo dařit lépe?

Věřím, že pokud se nám podaří snížit byrokratickou zátěž o třetinu, určitě se jim uleví. Peníze z evropských fondů, doplněné o ty české, by navíc mohly být příslibem pro nastartování zajímavých projektů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče