Marně hledám ekonomické měřítko pro umění

22. října 2008, 05:01 - Marcela Honsová
22. října 2008, 05:01

Nový náměstek ministra kultury Tomáš Stejskal zatím bezvýsledně pátrá po použitelném srovnávacím prvku úspěšnosti umění a tvrdí, že transformace se nemůže vyhnout ani této oblasti.

V době předsednictví Česka Unii jej čeká dokončení evropské známky kulturního dědictví. „Není to konkurence UNESCO, je to vizitka, která obohatí Evropu,“ říká.

Uprostřed ministerstva kultury právě vzniká informační středisko. Bylo hodně kritizováno pro dvacetimilionovou částku, za niž má vyrůst, i pro zásahy do Nostického paláce. Když jsem se ale dívala na druhé nádvoří, kde má stát, zdají se mi stavební úpravy citlivé…

Také částka bude nižší. Po výběrovém řízení na stavební firmu přijde středisko včetně mobiliáře na patnáct milionů korun. Jen minimálně zasáhneme do objektu, protože nechceme narušit architekturu paláce. S dokončením počítáme na přelomu října a listopadu, s otevřením začátkem listopadu, před zahájením předsednictví České republiky Evropské unii, protože tam chceme tuzemsko prezentovat včetně regionů, měst, obcí a památek. A v tom bude informační středisko pokračovat i po skončení předsednictví Unii.

Bude mít tuzemská kultura něco z toho, že budeme předsedat Evropské unii?

Jednak se zviditelníme, a pak budeme dokončovat známku Evropského kulturního dědictví. To je značka, kterou zavedli Francouzi, a my bychom měli celý proces dokončit. Není to konkurence UNESCO, je to vizitka evropského kulturního dědictví, něco, co obohatilo Evropu duchovně či jinak.

Mohou to být technické památky, objekty vážící se k nějaké osobnosti, historickému období, kuchyně. Jde o to nastavit pravidla pro udělování známky, kterou by rozdávala Unie.

Prozradíte, o čem se uvažuje v Česku?

Každý stát bude mít v první fázi právo navrhnout čtyři značky pro jakési rozběhnutí akce. Ještě nebylo rozhodnuto, kdo je získá v Česku, ale zatím se uvažuje o Vítkovicích jako technické památce, Zlínu, Kynžvartu a dalších. Ale máme také návrhy na některé významné osobnosti, lokality spojené s vařením piva, měl by to být takový mix.

Byl jste tak laskavý a provedl mě krásnými prostory Nostického paláce. Plánujete podobně vstřícně otevřít dveře i veřejnosti?

Určitě budeme ukazovat prostory, které jsou dole, konírny a podloubí, předem ohlášené skupiny mohou navštívit i obrazárnu, nahlédnout mezi dveře knihovny, kterou dával dohromady Dobrovský. Celý krásný areál byl dosud před návštěvníky chráněn mříží a to chceme změnit, uvažujeme i o galerii a podobně.

I KULTURA SE MUSÍ TRANSFORMOVAT

Profesně jste působil v hornictví, při ochraně životního prostředí, ve zdravotnictví a nyní v kultuře. To je docela široký záběr.

Je to pravda, ale všude jsem se zabýval hospodařením organizací a to je myslím i důvod, proč mě pan ministr přizval. A právě kvůli různorodosti problémů, které jsem řešil, jsem schopen tady pomoct.

Pracoval jste i v soukromém sektoru, v akciové společnosti. Necítíte se tu víc svázaný?

To je dáno tím, že příspěvková organizace je nejméně pružná. Osobně si myslím, že do budoucna bude muset dojít k transformaci příspěvkových organizací. Na jaký typ nevím, zda třeba na neziskové? Ale v oblasti kultury musí dojít ke změně a transformaci. Je přece nemotivující, když organizace dosáhne dobrého hospodářského výsledku a příští rok jim právě o to zkrátí příspěvek.

Na ministerstvu kultury jste od června. To si jistě ještě vzpomenete, co vás tu potěšilo a co naopak zarazilo?

TOMÁŠ STEJSKAL (41)

Než přišel letos v červnu na ministerstvo kultury, působil většinou v Moravskoslezském kraji, kde také vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Profesně se zabýval projektováním, životním prostředím a posléze zastával manažerské funkce ve zdravotnických zařízeních. Naposledy šéfoval nemocnici v Opavě. S manželkou Lucií má tři děti, Petra (15 let), Štěpána (12) a Moniku (8). Rodina žije dál v Ostravě a on se za ní vrací na víkendy. Aby vynahradil absenci doma ve všedních dnech, omezil své koníčky a v sobotu a neděli je jen s rodinou. „Jsme spolu teď víc a intenzivněji než dřív,“ tvrdí a s úsměvem dodává, že než jej rodina pustila do Prahy, musel ji vzít na společnou dovolenou do Řecka. Mezi jeho koníčky patří hlavně sport – florbal, badminton, cyklistika a lyžování.

Potěšilo mě úžasné prostředí, prostory i vybavení. Do některých exponátů se člověk téměř ostýchá posadit. Trochu mě překvapilo, že neexistuje měřítko na posuzování kultury. Když jsem nastoupil, hledal jsem hmatatelný podklad pro ekonomiku a finance, ale ten nelze v kultuře jednoznačně stanovit.

Například ani jednoduchá návštěvnost se nedá používat jako srovnávací prvek. Takhle jsem o kultuře nikdy neuvažoval. Zjistil jsem, že je složité najít shodný indikátor pro porovnání ekonomiky i efektivity vynaložených prostředků. To je v kultuře těžko měřitelné, protože každý ji vnímá jinak.

MĚŘÍTKO ÚSPĚŠNOSTI JE V UMĚNÍ SLOŽITÉ

Které kulturní aktivity jsou z ekonomického pohledu ziskové a které ztrátové?

Nikde v kultuře nepřekračuje zisk náklady, které do ní dáváme. Ale zisk chápeme tak, že aktivity nejsou prodělečné. Takže zisková jsou některá divadelní představení, hodně navštěvované památky, které jsou například na seznamech UNESCO, nebo známé hrady a zámky jako Karlštejn, Hluboká. Výnosy jsou tam kvůli návštěvnosti vyšší než jinde, ale zase provoz a probíhající rekonstrukce překračují příjmy ze vstupného.

Ziskovost divadel je evidentně problematická. Jak byste jako ekonom řešil pražský boj o příspěvky z magistrátu?

Do hloubky jsem se tím nezabýval, protože my se staráme o tři divadla, což je neporovnatelné s pražským magistrátem. Řada divadel k tomu přistupuje skutečně jako k podnikání, jsou schopna fungovat, ale je to spíš otázka velikosti divadla a formy, kterou dělá. To jsem opět u měřítka, jaké pro jejich úspěšnost zvolit. Tisíc nebo sto diváků? Pakliže je to dotace na vstupenky, jsou rozdíly značné. Jsem rád, že tyto problémy neřešíme u našich divadel, kterými jsou Národní divadlo, Státní opera a Laterna Magika.

Představte si, že bych byla vaše dobrá známá a byla při penězích. Poradil byste mi, zda investovat do památkového objektu, nebo do založení divadla?

Poradil bych vám investice do cestovního ruchu ve spojení s kulturními památkami. Současné podmínky nedávají moc šancí zbohatnout jen v samotné kultuře. I když například právě větší spolupráce ministerstva kultury s regiony vytváří lepší podmínky pro investování do kultury.

Individuální investice do umění, jako například do uměleckých sbírkových předmětů, nejsou finančně dostupné pro normálního smrtelníka, nicméně i na tomto poli je čím dál více patrný zájem soukromých sběratelů podělit se o své sbírky s veřejností například formou zápůjčky. Příkladem může být Lichtenštejnská sbírka na aukci v Amsterdamu, kde kromě ministerstva kultury realizoval nákup některých sbírkových předmětů i soukromý investor, který vydražené předměty následně zapůjčil na zámek Lednice.

PŘES OSM MILIARD NA KULTURU

V tuto chvíli už znáte rozpočet na příští rok. Je stejně příznivý jako ten letošní, kdy jste měli téměř osm miliard korun, což bylo o 1,2 miliardy víc než loni? Nebo budete dokonce pokračovat ve vzrůstajícím trendu?

Rozpočet spíš kopíruje letošní rok. Dostaneme o jednatřicet milionů korun víc než letos. To je úspěch, protože letošní navýšení bylo výrazné. Takže v roce 2009 získáme ze státního rozpočtu včetně evropských fondů osm miliard 330 milionů korun. Přibližně polovina (4,797 miliard) jde na mandatorní výdaje, to znamená na chod ministerstva a 32 příspěvkových organizací, na platy duchovních a opravy církevního majetku, na výdaje pro vědu a výzkum a na Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války.

Pak dáváme peníze tam, kde zase nějaké prostředky přinesou. To znamená do programů, které se týkají obnovy památek, městských zón, a také sem stále patří příspěvky kolem dvou set milionů korun obcím s rozšířenou působností. Většina programů získá nepatrně méně než letos. Pak jsou programy, které se týkají živého umění, tam zůstane stejná výška financí jako letos. Nejvyšší částka půjde do záchrany a obnovy kulturních památek, to je 760 milionů korun.

Zaslechla jsem, že půjdete na ruku krajům…

Chceme opravdu pomoct regionům, proto v příštím roce plánujeme zahájení výstavby Moravskoslezské knihovny v Ostravě a pardubické galerie. Abyste nemyslela, že je to protekce kraji, ze kterého pocházím, tak to je už dlouhodobější záležitost.

O evropských penězích hovoříte jako o hotové věci. Kolik tedy dostane česká kultura z Unie?

V rámci Integrovaného operačního programu už víme, že dostaneme přes šest miliard korun a budeme vypisovat první výzvy pro žadatele o dotaci z tohoto programu. Půjde především o národní kulturní památky, ale nejenom na jejich opravu. Chceme, aby přinesly i přidanou hodnotu, aby tam probíhala i nějaká další činnost. Přitom je nám jedno, kdo je vlastníkem objektu.

Pak existují Norské fondy, kde už proběhly tři výzvy a program běží. Nový už nebude vypisován, protože finance budou vyčerpány. Tam je přes 330 milionů korun. To jsou prostředky, k nimž samozřejmě žadatel musí přidat vlastní peníze, takže ve výsledku jde o mnohem větší hodnoty. Minimální vklad žadatele je patnáct procent.

Fandíte osobně nějakému programu?

Fandím takové pomoci, která přinese další prostředky. To znamená, kde vlastník investuje vlastní peníze a oblast, nemovitost či akce se dokáže udržet sama, vydělá si na sebe. Z minula mohu uvést jako příklad Valašské muzeum v přírodě, kde byli několikrát úspěšní v Norských fondech. Organizátoři dokonce zvažují, že by jim nějak uhradili kurzový rozdíl, který vznikl růstem koruny od doby výzvy do ukončení projektu. Dostali kolem sta milionů korun a výsledek je vidět, muzeum funguje. Tak kdyby prosperovaly všechny projekty, bylo by to moc dobře.

JE JEDNO, ZDA PAMÁTKY VLASTNÍ STÁT ČI SOUKROMNÍK

Církve v poslední době hodně prodávají své objekty do rukou soukromníků, kteří tak vlastně zabraňují chátrání památek historické hodnoty…

Doba je donutila, aby uvažovali o tom, zda využívají své nemovitosti. To je myslím obecně správný princip. I my na ministerstvu takhle uvažujeme a jsou tu návrhy prodat některé objekty a za ty peníze třeba postavit nové na kvalitativně vyšší úrovni. Jedná se o provozní objekty, které nejsou v ideální dojezdové vzdálenosti, v ideálním prostředí či stavu, aby byly provozu a konkurenceschopné, aby byly provozně rentabilní. Podobné úvahy ale probíhají i na jiných ministerstvech. Myslím si, že pro objekty ministerstva kultury v Praze to není špatná cesta.

Osobně si dovedu představit, že touto cestou by šly i památky. Pokud by se kupec zavázal, že objekt opraví, bude jej udržovat. Je přece jedno, zda patří státu nebo soukromníkovi, důležité je, že bude zachována. Není tajemstvím, že vnitřní zadluženost památek, které jsou v majetku státu neboli ministerstva kultury, je šedesát miliard korun. Abych to vysvětlil, kdybychom v tomto okamžiku chtěli opravit tyto tuzemské památky a uvést je do udržitelného stavu pro budoucnost, potřebovali bychom šedesát miliard korun.

Aby soukromí majitelé měli zájem investovat do památek, potřebovali by ale pomoc, ne házet klacky pod nohy. V novele o státní památkové péči je snaha investorům pomoci?

V různých krajích existují různé přístupy, metodika také není příliš jednotná. Proto opravdu uvažujeme o tom, že by seznam památek byl propojený s katastrem nemovitostí. Jakmile by zájemce cokoli kupoval, hned by věděl, jaká omezení se k objektu vážou, jak bude smět s památkou nakládat. Budou jasně definovány podmínky pro schvalování změn, které bude muset akceptovat majitel národní kulturní památky, objektu v památkové zóně a podobně.

Myslím, že problémy mezi památkáři a soukromými majiteli areálů vznikají tak, že člověk si něco koupí a až teprve potom zjistí, že musí respektovat nějaká omezení. Když si koupím dům v památkové zóně, budu už předem vědět, že nesmím použít plastová okna, ale v manuálu pro tuto oblast si najdu, jaká budu moci použít.

Památkáři se obávají, že přijdou o určité pravomoci. Lidé, kteří s nimi mají negativní zkušenosti, naopak doufají, že ubude zbytečné šikanování…

Dochází k posílení odpovědnosti krajů, na druhou stranu se počítá s posílením památkové inspekce jak pravomocemi tak i personálně. Současný stav je takový, že památková inspekce reaguje až na podnět, zatímco v novém návrhu je to tak, že inspekce sama může konat o vlastní vůli. Nový zákon zvyšuje počet druhů postihů za špatnou péči o památky. Popisuje i daňové úlevy pro majitele památkově chráněných domů, pokud budou svá stavení sami opravovat. Zákon také osvobozuje kulturní památky od daně z nemovitosti při splnění některých povinností, například umožní-li majitel prohlídky těchto objektů.

CHYSTÁM VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ PRO DODAVATELE ELEKTŘINY

Existují i jiné záležitosti, s nimiž byste rád pohnul?

Je to citlivá otázka 6800 zaměstnanců, jejichž průměrný plat je 18 tisíc korun. Chceme udělat opatření, aby naše příspěvkové organizace měly možnost platy zvýšit. Vypíšeme také výběrové řízení na centrální dodavatele elektrické energie, ceny mají růst a rád bych, abychom příští rok měli elektřinu co nejlacinější. Totéž chceme zkusit například pro oblast telefonických služeb, nevylučuji výběr dodavatele vody, tepla. Prostředky, které ušetříme, by měly organizacím zůstat, aby je mohly využívat pro vlastní činnost, byť to budeme trochu korigovat.

V asi pěti krajích fungují takzvané rodinné pasy – slevy pro rodiny, které navštíví památkové objekty. Vy byste je rádi zavedli celorepublikově?

Chceme se připojit, abychom více lidem umožnili navštívit nejenom hrady a zámky, ale i muzea a galerie. Věřím, že pokud se k tomu připojí naše příspěvkové organizace, tak se přidají i další kraje a celorepublikově rozjedeme možnost pro rodiny s dětmi navštěvovat laciněji veškerá kulturní zařízení. Například prohlídka Židovského muzea je dnes pro rodinu záležitostí tisícikoruny. Pasy by přinesly podnikatelům v dotčených místech i další efekty, protože by tam mířilo víc lidí, kteří by tam trávili nějaký čas.

Jaké divadelní a filmové představení se vám v poslední době líbilo? Jakou máte rozečtenou knihu?

Zaujal mě Sluha dvou pánů v Národním divadle. V Divadle bez zábradlí se mi líbilo představení Kdes to byl(a) v noci? Tady v Praze jsem dosud v kině nebyl, ale s manželkou ještě doma na Vratných lahvích, které mě zaujaly. Rozečtené mám nyní jen dokumenty z ministerstva.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče