Marie Curie-Sklodowská: Na prahu zářivé budoucnosti

30. března 2011, 05:02 - Robert Šimek
30. března 2011, 05:02

Světoznámá fyzička a chemička polského původu zasvětila celý život výzkumu radioaktivity. Za svou práci získala dvě Nobelovy ceny, byla čestnou členkou 103 vědeckých společností a první profesorkou na francouzské Sorbonně. Objevila chemické prvky radium a polonium, čímž zaplnila dvě volná místa v Mendělejevově tabulce.

Foto: Wikipedia.org

Byla první ženou, která dostala Nobelovu cenu. Toto prestižní ocenění navíc získala hned dvakrát, roku 1903 za fyziku společně se svým manželem Pierrem Curie a Antoinem Henri Becquerelem za mimořádné zásluhy ve výzkumu záření, a roku 1911 už samostatně za chemii. Objevitelka polonia a radia je dodnes jediným člověkem na světě, kterému byla tato cena udělena ve dvou vědních oborech. V nedávno skončené anketě, organizované Muzeem polské historie, se tak právem stala nejvýznamnější Polkou všech dob. Suverénně přitom překonala i kněžnu Doubravku z rodu Přemyslovců, manželku zakladatele polského státu Měška I.

Rodina před tabulí

Narodila se roku 1867 ve Varšavě jako nejmladší z pěti dětí manželů Sklodowských. Její otec Wladyslaw vyučoval fyziku a matematiku na místním obecném gymnáziu, kde plnil nějaký čas také funkci zástupce ředitele. Přeložil několik učebnic a psal různé populárně-naučné články. Matka Bronislawa, rozená Boguská, pracovala jako učitelka hudby a poté se stala ředitelkou dívčí školy, kterou kdysi sama vystudovala.

Nejstarší sestra Žofie (Zoška) zemřela roku 1876 na tyfus. Bratr Józef vystudoval medicínu a po dlouholeté práci asistenta byl roku 1900 zvolen primářem nemocnice. Medicíně se věnovala i druhá sestra Bronislawa (Broňa) a třetí sestra Helena (Hela) se po vzoru rodičů stala učitelkou. Marie proto logicky také toužila po vzdělání, to ale nebylo v tehdejším Polsku pro dívky vůbec snadné získat. Navíc poté, co matka roku 1878 zemřela na tuberkulózu, musela rodina vystačit jen s jedním platem.

Sklodowská se však svého snu o vědecké dráze nehodlala vzdát. Základní vzdělání získala ve Varšavě a v Krakově, kam se rodina později přestěhovala. V 16 letech absolvovala s vyznamenáním státní gymnázium a začala se zajímat o chemii. Na studia si musela sama vydělávat, doučovala proto studenty a pracovala také jako guvernantka. Z ušetřených peněz navíc podporovala i starší sestru Broňu, která studovala na lékařské fakultě v Paříži.

Muzeum madam Curie

Varšavské Muzeum Marie Curie-Sklodowské vystavuje artefakty týkající se života a práce této slavné vědkyně. Sídlí v domě v ulici Freta, ve kterém se Marie Curie-Sklodowská roku 1867 narodila. Založeno bylo přesně o 100 let později a návštěvníkům nabízí různé výstavy. Hlavní část expozice je věnována Mariinu životu a představuje dopisy, fotografie, různé spisy a dokumenty. Vědecké expozice se týkají převážně pomůcek při výzkumech. Jsou zde například dobové chemické aparatury a sbírky minerálů. Kombinace biografické a vědecké části napomáhá tomu, že prohlídka zaujme všechny návštěvníky, nejen příznivce chemie a fyziky.

První na Sorbonně

Do francouzské metropole se přitom brzy vydala i sama Marie. Roku 1891 složila jako první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie pařížské Sorbonny. Roku 1893 získala akademický titul a začala pracovat jako laborantka v průmyslové laboratoři Lippmanových závodů. Současně dále studovala a druhý titul, tentokrát z matematiky, získala roku 1894.

V témže roce začala pracovat na vlastním vědeckém projektu a hledala vhodnou laboratoř. Seznámila se přitom s tehdy pětatřicetiletým chemikem Pierrem Curie a roku 1895 se vzali. Marie nebyla příliš nábožensky založená a Pierre byl zcela bez vyznání, měli proto jen občanský sňatek – bez zbytečné parády, a dokonce i bez prstýnků. Dva roky po svatbě se jim narodila dcera Irene.

V té době již oba pracovali na novém projektu pro Antoina Henri Becquerela. Ten Marii nabídl doktorandské studium pod svým vedením na zdánlivě neatraktivní téma – zjistit, proč je záření u některých druhů uranové rudy mnohem vyšší než u jiných. Sklodowská k práci přizvala manžela Pierra a oba se tak pustili do výzkumu, který brzy zcela změnil jejich životy.

Polonium a radium

Manželé se zajímali především o nejnovější objevy týkající se vyzařování některých prvků. Marie zjistila, že podobně jako uran září i některé sloučeniny thoria. Jako první nazvala tento jev radioaktivitou. V uranové rudě, kterou si nechala dovézt až z českého Jáchymova, pak roku 1898 objevila nový radioaktivní prvek, čímž mimo jiné potvrdila i Mendělejevův předpoklad z roku 1860. Prvek, který byl třistakrát radioaktivnější než uran, nazvala k poctě své vlasti polonium (Po).

Hned vzápětí přitom manželé rozpoznali ještě další prvek, který pojmenovali radium (Ra) podle latinského slova radius – paprsek. Další čtyři roky pracovali na izolování těchto prvků, takže roku 1902 mohli nejen prokázat jejich skutečnou existenci, ale zjistit i jejich fyzikální a chemické vlastnosti.

Práce to byla téměř nadlidská, protože z několika tun uranu se ve skromných podmínkách malé laboratoře podařilo získat jen asi desetinu gramu každé látky. Objasnění příčin radioaktivity bylo ale přelomové a Curieovým i Becquerelovi, který se zkoumáním začal, vyneslo roku 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Marie byla vůbec první ženou, která toto ocenění získala.

Marie Curie-Sklodowská (1867–1934)

Narodila se 7. listopadu 1867 ve Varšavě. Její otec byl profesorem matematiky a fyziky na gymnáziu. Základní vzdělání získala na místních školách, další vědecké znalosti pak od otce. Roku 1891 odešla studovat do Paříže na Sorbonnu. Roku 1894 se seznámila s Pierrem Curie a o rok později se za něj provdala.

Jako první žena se stala hned dvakrát laureátkou Nobelovy ceny: poprvé roku 1903 za zkoumání radiačních jevů, podruhé roku 1911 za objev radia a polonia. Kromě toho obdržela i mnoho dalších vědeckých ocenění a čestných doktorátů. Po manželově smrti byla roku 1906 jmenována první profesorkou na pařížské Sorbonně.

Celý život se věnovala výzkumu radioaktivity, což se jí nakonec stalo osudným. Zemřela 4. července 1934 ve francouzském Sancellemoz na leukémii. Její dcera Irene s manželem Fréderikem Joliotem obdrželi rok po její smrti Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.

Osudový povoz

Nobelova cena Curieovi proslavila. Sorbonna nabídla Pierrovi místo profesora a souhlasila se založením vlastní laboratoře, ve které se Marie stala vedoucí výzkumu. Radostným byl pak i rok 1904, kdy se manželům narodila druhá dcera Eve, pozdější známá spisovatelka.

Manželství Pierra a Marie bylo harmonické a šťastné. Pierre byl vědec tělem i duší, roztržitý a chaotický. Marie však dokázala i přes své pracovní vytížení vychovávat děti a udržovat chod rodiny. Většinu dne sice trávila v práci, volný čas si ale dokázala užít. Měla sportovního ducha a v kondici se udržovala i v pozdějším věku. Ráda plavala, organizovala různé závody a ke sportu vedla také obě dcery.

Rodinná idyla ale skončila náhle 19. dubna 1906. Ten den vešel Pierre Curie v zamyšlení a roztržitosti do silnice, kde byl zachycen projíždějícím povozem. Upadl mezi jeho kola a na místě zemřel. Pro Marii to byla velká rána. Jen díky sestře Broně a dcerám dokázala tuto tragédii překonat, na manžela ale nikdy nezapomněla. Nadále mu adresovala deníkové záznamy a také všechny vědecké práce podepisovala i jeho jménem. Smutek zaháněla tím, co jí šlo nejlépe – prací. Pokračovala ve výzkumech a po Pierrovi převzala také místo na fakultě fyziky, čímž se

stala vůbec první profesorkou v historii Sorbonny.

Druhý Nobel

Roku 1910 izolovala spolu s asistentem Andre Debiernem radium v kovové formě, což předala mezinárodní komisi jako vzor pro měření radioaktivity. V lednu 1911 nebyla o jeden hlas zvolena do francouzské Akademie věd. V prosinci téhož roku však dostala svou druhou Nobelovu cenu, tentokrát za chemii, právě za objev polonia a radia. Díky tomu se jí pak podařilo přesvědčit francouzskou vládu, aby vyčlenila prostředky na vytvoření nezávislého Ústavu pro radium (Institut du radium), který byl založen roku 1914. Sklodowská se stala jeho ředitelkou a vychovala zde řadu dalších významných vědců v oboru radiochemie.

Během první světové války ovšem na čas poklidnou laboratoř opustila. Stala se vedoucí vojenské lékařské buňky, která se zabývala organizací polních rentgenografických stanic, jež vyšetřily více než tři miliony zraněných vojáků.

Slavná vědkyně tím svým způsobem splácela dluh francouzským lékařům. Výzkum radioaktivních látek se totiž neblaze podepsal na jejím zdraví. Přestávaly jí pracovat ledviny, trpěla šedým zákalem a špatnou krvetvorbou. Krátce po obdržení Nobelovy ceny bojovala takřka o holý život a jen díky několika náročným operacím, které prováděli špičkoví chirurgové, se mohla opět zapojit do práce.

Daň za úspěch

Po válce se vrátila do čela Ústavu pro radium v Paříži a zároveň cestovala po celém světě, kde její nadace pomáhala zakládat lékařské ústavy pro léčbu rakoviny. Roku 1925 navštívila při jedné z cest také západočeský Jáchymov, odkud si před lety nechala přivést radioaktivní smolinec. Sfárala do dolu Svornost a zajímala se i o některé medicínské aplikace radia. Ne všechno se jí ovšem líbilo. Jáchymov totiž v té době radioaktivitou přímo zářil a na možná rizika nikdo nemyslel. Fungovaly zde radonové lázně, návštěvníky vítala radonová koupel i injekce radonu. Zdejší pivovar vařil Radium-Beer, sodovkárna stáčela Radium-Perle a z místní mydlárny si hosté mohli odvézt jako suvenýr i originální Radium-Seife (radiové mýdlo).

Marie poté absolvovala také cestu po Spojených státech, kde převzala mnoho čestných titulů a od amerického prezidenta dostala slavnostně gram radia pro výzkum a léčbu nemocných. Roku 1932 s pomocí polského prezidenta Moscického byl jeden z takových institutů založen ve Varšavě. Jeho ředitelkou se stala Mariina sestra Bronislawa.

Sklodowská získala kromě dvou Nobelových cen i řadu jiných ocenění. Byla členkou různých světových akademií a vědeckých společností. Nejvíc si přitom považovala jmenování profesorkou na pařížské Sorbonně.

Dlouhodobá práce s radioaktivními látkami si ovšem brzy vybrala svou daň. Roku 1934 zemřela Marie ve věku nedožitých 67 let na leukemii. O pouhý rok se tak nedožila velkého úspěchu své dcery Irene, která tehdy společně s manželem Frédericem Joliotem dostala Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče