Manažer roku vzejde ze 72 finalistů

07. dubna 2011, 06:38 - Zina Plchová
07. dubna 2011, 06:38

Pachatel se vrací na místo činu. I tato replika by se s trochou nadsázky hodila k příběhu současného prezidenta České manažerské asociace Pavlu Kafkovi, který ještě jako generální ředitel společnosti Siemens v České republice získal titul Manažer roku 2005. A nyní stojí v čele Národní komise, která nejlepšího manažera loňského roku vybírá.

Foto: Jakub Stadler

Jste vítězem manažerské soutěže z roku 2005. Co to pro vás znamenalo?

Vnímal jsem to jako satisfakci či potvrzení toho, že člověk dělá svou práci dobře. Ocenění tohoto typu je ovšem hodnocením za dlouhodobou práci, nikoliv jednotlivý počin. Pro ty, kteří dostanou manažerskou cenu v mladším věku, to může být taky impuls a motivace do dalších let.

Nyní stojíte v čele komise, která nového Manažera roku vybírá. Díváte se na smysl takového ocenění jinak?

Samozřejmě. Při výběru jediného nejlepšího manažera roku jde i o hledání vzorů pro ty mladší. Ocenění manažeři vystupují na řadě přednášek. Máme vlastní klubovou konzultační činnost, kde byznysmeni diskutují o zásadních otázkách, které hýbou společností. Hledáme správnou pozici manažera v celospolečenském dění. Na setkání v polovině dubna například chceme diskutovat o konkurenceschopnosti Česka, která je podle mě výrazně zatěžovaná nekvalitou a nekonkurenceschopností státních a veřejných institucí.

Spojuje něco finalisty letošního ročníku soutěže?

Překvapivé je to, že seznam přihlášených je stejně bohatý jako v minulých letech. V hospodářské oblasti za sebou máme nelehké období a celá řada dobrých manažerů říká, že se v této době necítí na to, aby kandidovali. Mají pocit, že se jim nedaří ideálně. Ale přesto se podařilo najít celou řadu vynikajících finalistů.

Čemu tak velký zájem přisuzujete?

Je to jednak výsledek trvale narůstající popularity a atraktivity soutěže samotné a také důkaz toho, že se česká ekonomika odráží ode dna. Máme zase dobré hodnoty ve vývozu a celkově v konjunktuře. Odráží to optimismus, který je v ekonomice znát.

Jsou ekonomické výsledky firmy rozhodující při hodnocení manažerů?

Není to soutěž firem, ale soutěž lidí. Hlavním kritériem je tedy osobní přínos manažera k rozvoji firmy. O ekonomické výsledky tolik nejde. Uspět tedy může i firma v odvětví, které je v útlumu.

Pavel Kafka (62)

Roku 1972 absolvoval na VŠE v Praze obor Světová ekonomika, zahraniční obchod. V letech 1973 až 1991 působil na MZV, z toho řadu let v Japonsku, Řecku a Německu. Od roku 1993 pracoval u firmy Siemens, v období 1994 až 2009 jako její generální ředitel (Country CEO). V letech 1998 až 2002 byl členem představenstva Hospodářské komory hl. m. Prahy. Řadu let působil jako viceprezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory. Od roku 2007 je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy pro zaměstnavatelskou oblast a vzdělávání ČR. V dubnu 2010 byl zvolen členem Akademického sněmu AV ČR. Od roku 2010 je prezidentem České manažerské asociace.

Jak tak individuální věc jako osobní přínos manažera můžete objektivně posoudit?

Dostáváme nominace, které jsou nějak zdůvodněné. Pak nastupuje práce Hodnotitelské komise, která je posoudí podle základních parametrů. Dva členové týmu navštíví kandidáta. Vedou s ním rozhovor asi dvě hodiny a mluví i se zaměstnanci firmy. Udělají si tak docela dobrý obrázek o konkrétním člověku. Výsledkem práce hodnotitelské komise je podrobná zpráva o každém z finalistů. Tu dostane Národní komise, lidé, kteří nemají s první fází posuzování nic společného. Oni pak vybírají ty nejlepší. Pokud mají pochybnosti a otázky, mohou své názory ještě konzultovat s hodnotiteli. O manažerech roku 2010 bude jasno 14. dubna.

Jací jsou podle vás nyní čeští manažeři obecně?

Současní manažeři prokázali velkou flexibilitu v nové situaci, kterou přinesla krize. Jsou to lidé, kteří nemyslí jen na zítřek nebo příští kvartál. Lidé z byznysu mají velmi vyvinuté antény, pokud jde o sledování společnosti kolem. Oni musí ve složité situaci najít motivaci pro lidi, kteří pro ně pracují. Museli se umět důstojně rozloučit se zaměstnanci proto, aby zachránili práci a firmu pro ty ostatní. Musí tedy prokazovat širší osobnostní kvality než v době, kdy se jen daří.

A co srovnání českých manažerů s těmi zahraničními?

Rozdíl mezi oběma skupinami se každým rokem zmenšuje. Mnoho podnikatelů, kteří jsou úspěšní u nás, by měli stejný úspěch, i kdyby pracovali v zahraničí. Myslím, že české firmy prokazují nadstandardní schopnosti a výdrž, když dokáží uspět. O neschopnosti českých institucí, které brzdí konkurenceschopnost, už byla řeč. Podle mého názoru umí manažeři v zahraničí lépe prezentovat, lépe přesvědčovat burzy i akcionáře. Tak to u nás není. U nás je management ještě pořád spíše zaměřený dovnitř firmy. Lidé v řídicích funkcích znají výrobní postupy. Jsou víc v kontaktu se zaměstnanci. A tam je potřeba oněch vůdčích znalostí.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče