Mám své pacienty ráda

21. února 2005, 00:00 - ONDŘEJ DRÁBEK
21. února 2005, 00:00

Motivace zdravotní sestry Marie Blatoňové k podnikání je trochu jiná než u většiny lidí. Jejím cílem není zbohatnout, ale pomáhat. Sama má strýce, který není schopen pohybu. Nemocí ale rozhýbal živnost své neteře.

MARIE BLATOŇOVÁ

Klienti Marie Blatoňové nejsou šťastní lidé. Trápí je těžké nemoci a často také stáří. Chvíle, kdy se jim daří lépe, jsou často právě ty, kdy je u nich Blatoňová nebo některá z jejích sestřiček. „Když jsem poprvé slyšela o domácí péči, kdy sestry navštěvují pacienty doma, řekla jsem si, že to chci dělat. Nejprve jsem se tomu věnovala při zaměstnání, potom už jsem měla tolik pacientů, že jsem se jim musela začít věnovat na plný úvazek. A nakonec jsem přibrala další sestry,“ vypráví Blatoňová, která žije v Příbrami.

Agenturu domácí péče založila už v roce 1991. „Tenkrát začít znamenalo nejen překonávat běžné problémy spojené s podnikáním, ale také překousnout úsměšky jiných lidí, kteří si mysleli, že nám jde jen o peníze,“ říká Blatoňová.

To ale nebyl její případ. Když s ní mluvíte, brzy pochopíte, že ji vede opravdu touha pomáhat. A když vám ukáže svého starého strýce - celý život postiženého obrnou, o kterého se stará několik let, máte jasno. „Ta doba byla zvláštní.

Začínali jsme s něčím, co tu nebylo a ani lékaři tomu nebyli moc nakloněni. A já musela obcházet doktory a vysvětlovat jim, proč je domácí péče pro jejich pacienty dobrá. Pojišťovna nám totiž nezaplatí, pokud domácí péči nenaordinuje praktický lékař,“ vysvětluje Blatoňová.

Během posledních let začala také budovat centrum pro staré lidi. „Vadilo mi, že se senioři ocitají na okraji zájmu. Chtěla jsem pro ně dělat něco víc,“ uvádí. A tak sehnala zchátralý dům a přebudovala ho na azyl pro důchodce. „Klient musí zaplatit, jídlo, nájem, personál. Vychází to na 13 500 korun měsíčně. Samozřejmě se snažím využívat dary a granty, takže letos klienti platí jen devět tisíc,“ vypočítává zdravotní sestra a dodává: „Nechci pracovat jenom pro horních deset tisíc. Myslím si, že dobrá péče by měla být dostupná všem.“

Uživí se? Asi jako v celém systému zdravotnictví. „Na to, že musíme mít povinné roky praxe, musíme umět řídit auto a další věci, určitě nevyděláme tolik, kolik bychom si představovali. Ale já mám prostě své pacienty ráda,“ krčí rameny.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče