Malým firmám se spedice většinou nevyplatí

07. srpna 2006, 00:00 - TOMÁŠ JOHÁNEK
07. srpna 2006, 00:00

JAN EKL, ŘEDITEL SVAZU SPEDICE A LOGISTIKY ČR: Speditéři v současnosti zažívají dobré časy. Zdaleka ne všechny firmy se však naučily jejich služeb využívat. Zejména pro malé a střední podniky jsou totiž tyto služby stále velmi drahé. * Ne každý ví, co si pod pojmem spedice představit.

JAN EKL, ŘEDITEL SVAZU SPEDICE A LOGISTIKY ČR:

Speditéři v současnosti zažívají dobré časy. Zdaleka ne všechny firmy se však naučily jejich služeb využívat. Zejména pro malé a střední podniky jsou totiž tyto služby stále velmi drahé.

Ne každý ví, co si pod pojmem spedice představit. Jak byste ji definoval? Spedice je především služba zákazníkovi. Speditér nemusí nutně vlastnit dopravní prostředky. Stará se o zboží a o klienta. Dopravce se stará o auta či jiné dopravní prostředky. Speditér umí servis zboží a informace o zboží, zajišťuje nejen dopravu, ale také komplexní služby, jako například uskladnění zboží, jeho proclení, dělení, balení, roztřídění a dodání na místo přesně podle přání zákazníka. Jaké jsou u nás momentálně podmínky pro práci speditérů? Spedice představuje hlavně informace, protože každý klient je obvykle přesvědčen, že jeho paleta je ta nejdůležitější na světě a chce přesně vědět, kde se zrovna nachází. S obrovským rozvojem informačních technologií se práce speditéra stále ulehčuje, řadu papírových dokumentů a zdlouhavých procesů nahradila elektronická komunikace. Informace o pohybu zásilek je možné zákazníkům poskytovat rychle. Dobré podmínky jsou i z hlediska obchodního. Ekonomická situace rozhodně přeje spedici, registrujeme výrazný přetlak poptávky po kontejnerech, je obrovský přesun zboží z Číny. V současné době spíše chybějí dopravní prostředky, abychom jako speditéři dostali zboží z přístavů. Je na českém trhu prostor pro vznik dalších spedičních firem?

Předně na českém trhu fungují prakticky všichni nejdůležitější hráči na světě, a to v různých podobách. Globalizace se projevuje ve spojování spedičních firem a jejich koncentraci. Byly zde nějaké malé či menší firmy, ty se postupně slučují a skupují, vznikají obrovské nadnárodní kolosy. Velké firmy mají rozebraný trh, malé firmy mají šanci v individuálním přístupu. Vytvořit dnes velkou spediční firmu, která by měla potřebný záběr včetně agentské sítě v zahraničí, to by se asi nepodařilo. 

Jak tedy mohou menší spediční firmy konkurovat gigantům? To bylo vždycky stejné. Pokud máte firmu s pěti lidmi, pokaždé s firmou komunikuje stejná osoba. To si zákazník cení. Zná svého partnera, někdy i osobně. U velkých firem mnohdy tento osobní přístup chybí. Velká firma má jiné náklady, jinou strukturu, silné zázemí, sklady nebo finanční garance. A to vše vyžaduje jinou cenovou úroveň. U malých firem je to jiné, ceny mohou být příznivější, malé firmy nestačí ale zase na,,velká sousta“. Nemůžete být malá spediční firma a říci, že budete rozvážet například Coca-Colu. Nabízejí v Česku spediční firmy všechny služby běžné na západních trzích? Určitě ano. Možná bychom našli nějaké služby, které tady ještě neběží, protože je teď někdo vymyslel v Americe. Ale vzhledem k tomu, že sem vstoupili hned po roce 1989 všichni velcí hráči, je nabídka služeb kompletní. Mají spediční firmy rovný přístup na všechny druhy dopravy? Všichni můžeme jednotlivým dopravcům zatelefonovat. Pokud si ale firma někde vybudovala pozici tím, že tam přinášela stále větší a větší objemy, tak má samozřejmě nyní i lepší podmínky. Dřívější spolupráce se počítá. Velký vliv má také to, že se lidé dlouho znají. Můžete ale obecně pracovat s celou řadou operátorů a dopravců. Je samozřejmě něco jiného, když přicházím z ulice s jedním kontejnerem, než když přicházím pravidelně s určitým objemem nákladu. Jsou dopravci schopni splnit všechno, co speditéři potřebují?

Myslím si, že dnes ano. Především kamionoví dopravci jsou připraveni a schopni udělat maximum, aby byli všichni spokojeni. Viděno dnešníma očima je ale situace dopravců s kamiony velmi komplikovaná vzhledem k novým podmínkám v silniční dopravě, především omezením jízd.

Využívají služeb spedice i menší a střední firmy?

Někdy to pro ně může být drahé. Malá firma si může najmout speditéra v momentě, kdy má pravidelný objem svých zásilek. Pokud má export ad hoc, tak si to obvykle zařídí sama, speditér se jí nevyplatí.

Co mohou udělat speditéři, aby oslovili i ty malé výrobní firmy?

Je to hlavně otázka ceny a servisu. Ten musí malému podnikateli vyhovovat a musí to být vždycky za rozumnou cenu. V momentě, kdy umíte nabídnout to, co potřebují, tak si i malé firmy uvědomí, že mohou službu nakoupit a nepotřebují tak vlastní sklad. Musí jim to ale vyhovovat cenově. Jiná situace je v malých městech, kde se firma snaží realizovat nejprve všechno za své. Speditér také může působit především jako,,makléř“. Nabídne vhodnou cestu, vhodný způsob dopravy. Někde je lepší loď místo kamionu, někde třeba vnitropodniková doprava místo letadla. Velcí speditéři pak mohou nabídnout služby svého partnera v zahraničí, skladování, balení a mnoho jiných služeb.

Cena vždycky vzniká na základě dohody?

Ano i ne. Ano v silniční a kamionové dopravě. U sběrných zásilek jsou však ceny dány tarifem. Můžete mít samozřejmě různé druhy doprav, například každý rejdař vám třeba dá trochu jinou cenu, i když osciluje někde kolem průměru. Záleží na tom, jakou společnost a s jakým servisem si vyberete, podle toho bude vypadat i cenová hladina. Jak jsem již uvedl, ve spedici a dopravě se velmi cení trvalá a dlouhodobá práce. Když řeknete, že máte každý týden pravidelný objem k přepravě, jste žádaným a ceněným partnerem.

V dopravě stále rostou náklady. Daří se speditérům dohadovat navýšení ceny?

Je to velmi komplikované a řeší se to různě. Jsou tady extrémy, od toho, že klient řekne,,pánové, je to náklad na dopravě, tak si to vyřešte sami!“. To pak může firmu položit. Na druhou stranu jsou klienti, kteří vědí, že si speditéři zvyšování ceny či nové poplatky nevymysleli, je to další daný náklad a přistoupí na vyšší cenu. Například letecké společnosti mají stanovený palivový příplatek, který se pohybuje podle ceny nafty, tedy ceny paliva. Rejdaři mají příplatky BAF a CAF, které zohledňují ceny ropy a pohyb kurzu amerického dolaru. Nejhůř jsou na tom kamiony s mýtným. Při zavedení mýta v Rakousku a Německu následovala diskuze všech zúčastněných stran a zákazníci pochopili, že mýtné je daňová přirážka, stanovená státem, a že se musí nakonec promítnout do ceny zboží. Předpokládám, že stejně to bude v otázce mýtného i v České republice.

V Rakousku a v Německu zaplatil celé mýtné zákazník?

Ano, tam to celé zaplatil on. U celovozových zásilek je situace jednoduchá . Nejhorší bylo spočítat vyšší cenu za kusové zásilky. Na těchto propočtech Svaz spedice v současné době pracuje.

Jsou spediční firmy schopny přepravit cokoliv?

Vzpomínám si na řadu raritních přeprav, jako bylo stádo amerických mustangů na velký ranč u Jaroměře. Jsou ale speditéři, kteří se přímo zaměřují na živá zvířata, takže i tato přeprava byla dobře připravena. Speditérská paleta je široká a barvitá -někteří mohou přepravovat zbraně pro NATO, jiní umějí přepravit projekty, celé továrny nebo 80metrové roury s průměrem tři metry, a to nejen přes moře. Domnívám se, že dnes lze přepravit zboží všeho druhu a charakteru.

Je záruka toho, že spediční firma nabídne to nejlepší a ne to nejdražší? Pokud se speditér snaží zákazníka podvést, riskuje, že o něj přijde. Dneska si všichni zájemci o služby speditérské firmy dělají průzkum trhu a vědí, za kolik se co dělá. Pokud klient nechce úplně to nejdražší a chce zlatou střední cestu, tak dobrý speditér nebude riskovat, že ztratí klienta. Může se stát, že někde někdo někoho cenou natáhne, ale jsem přesvědčen, že se to stane jen jednou. Slušná firma to neudělá, nebude riskovat své dobré jméno. Spolupráce je založena na vzájemné důvěře a solidnosti. * Ing. JAN EKL (56) Vystudoval VŠE Praha, fakultu dopravy a spojů. Devět let působil ve společnosti Česmad Praha, tři roky zastupoval podnik Kovo ve Varšavě. Po roce 1989 odešel do privátní sféry, postupně prošel firmami Global Transport a DFDS Transport. Do funkce výkonného ředitele Svazu spedice a logistiky ČR byl jmenován 1. července 2006. Je ženatý. |SVAZ SPEDICE A LOGISTIKY** Vznikl v roce 1991 a původně měl pouze 39 členů. Jeho posláním je spolupůsobit při vytváření optimálních podmínek pro rozvoj oboru zasílatelství, logistiky a skladování. Nyní jich má kolem dvou set, mezi kterými jsou jak speditérské firmy, tak dopravci či firmy, které se zabývají logistikou. Český svaz je členem mezinárodní organizace FIATA, která sdružuje 150 svazů jednotlivých zemí a má dalších zhruba 5000 přidružených členů. V rámci Evropské unie je svaz členem společnosti CLECAT. V českém svazu pracuje 12 odborných pracovních skupin, které se zabývají aktuálními otázkami oboru. |

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče