Malý Velký bratr v praxi

05. května 2008, 00:00 - Jan Němec
05. května 2008, 00:00

SLEDOVÁNÍ ELEKTRONICKÉ KOMUNIKACE - Zákon umožňující špiclování či náběh na policejní stát. I tak se mluví o novele zákona o elektronických komunikacích schválené Poslaneckou sněmovnou. Zaniká přitom fakt, že povinnost uchovávat údaje o klientech mají operátoři už několik let.

Na skutečnost, že ochrana soukromí a osobních údajů nemusí být samozřejmou starostí státu, si lidé začali zvykat v podstatě už od 11. září 2001. V obavě o bezpečí byli ochotni bez většího reptání vzdát se i části soukromí. Nejprve začalo přituhovat ve Spojených státech. V roce 2006 pak v rámci ušlechtilého záměru boje proti terorismu přišla s koncepcí jakéhosi „malého Velkého bratra“ i Evropská unie.

Evropský parlament vydal směrnici 2006/24/ES o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí. Ta je závazná pro unijní země a dává, zjednodušeně řečeno, povinnost operátorům uchovávat některé údaje o zákaznících. Konkrétně se jedná zejména o informace o tom, kdo, kdy, kde, s kým a jak dlouho telefonoval či komunikoval přes internet. Zákon o elektronických komunikacích však dával stejnou povinnost operátorům v Česku už od roku 2005. Novela přijatá před dvěma týdny Poslaneckou sněmovnou pouze přidala několik upřesnění, co se rozsahu dat a délky jejich skladování týče.

Přestože operátoři v Česku s výjimkou soudně povolených odposlechů řídících se zvláštním zákonem nesledují samotný obsah hovorů, rozsah informací je i tak značný. Velmi jednoduše se z nich dá například vystopovat pohyb člověka. Schopný analytik pak z výpisu hovorů, místa jejich uskutečnění či jejich adresátů i délky a dalších údajů dokáže vyčíst zajímavé věci například o obchodních partnerech nebo konkurenci v oblasti podnikání. K dokonalému „orwellovskému“ modelu v podobě oficiálního plošného sledování samotného obsahu komunikace máme ale naštěstí stále ještě hodně daleko.

Pláč na špatném hrobě

Projednávání novely zákona o elektronických komunikacích, upravující a upřesňující povinnost poskytovatelů telefonních a internetových služeb, přesto rozpoutalo ve sněmovně vášnivou diskuzi. Podle kritiků novely se Česko stane policejním státem, kde operátoři a především policie budou kvůli sledování mobilních telefonů vědět o každém kroku člověka.

Nejhlasitější kritici z řad opozice však plakali na špatném hrobě a navíc několik let po pohřbu. Povinnost uchovávat určité údaje o zákaznících totiž operátorům dala už původní verze zákona o elektronických komunikacích z roku 2005. Tu ještě upřesňovala vyhláška ministerstev vnitra a informatiky z téhož roku. Co je však hlavní – obě tyto normy nepocházejí z tuzemských hlav. Podobné zákony fungovaly ještě před vydáním evropské směrnice ve většině zemí Evropské unie. Ta je pak pouze prostřednictvím zmiňované závazné směrnice unifikovala.

Aktuální novela tak pouze doplňuje už dříve upečený dort o několik třešniček. „Vzhledem ke značné šíři již existující úpravy v Česku je jednou z nemnoha skutečně významných změn zavedení povinnosti uchovávat provozní a lokalizační údaje týkající se neúspěšných pokusů o volání, a to pokud jsou tyto údaje zaznamenávány,“ vysvětluje mluvčí Telefóniky O2 Martin Žabka. Pokud se tedy v budoucnu dopustíte trestného činu a policie si vyžádá od vašeho operátora shromážděná data, zjistí i odkud a koho jste „prozváněli“. Ne však u všech operátorů. Důležitá je zejména věta „pokud jsou tyto údaje zaznamenávány“. Data o neuskutečněných hovorech totiž nyní uchovává pouze Telefónica O2. T-Mobile ani Vodafone to nedělají a ani nemají v plánu.

Druhým vylepšením zákona je pak prodloužení doby archivace údajů ze tří na šest až dvanáct měsíců. Konkrétní dobu, jakož i detaily o tom, co přesně je nutno archivovat, však novela neudává. Tyto informace přinese až nová verze zmiňované vyhlášky.

Kdo, kde, s kým

Po přečtení některých článků v médiích, které o novele zákona o elektronických komunikacích informovaly, by se mohlo zdát, že si policisté budou před spaním moci pouštět naše soukromé i obchodní telefonické hovory. Samotný obsah komunikace ale přitom vůbec povinnosti archivace nepodléhá. „Archivovat se bude vše jako dosud, tedy výhradně informace související s přenášenou zprávou (kdo, komu, odkud, jak dlouho a podobně). Obsah v žádném případě archivovat nebudeme,“ zdůrazňuje mluvčí T-Mobilu Martina Kemrová. Podle ní jsou proto obavy kolem novely zcela zbytečné.

Přesto nelze říci, že by operátoři s nutností skladovat kvanta dat o klientech byli spokojeni. „Znepokojují nás snahy bezpečnostních složek zavést povinnost bezplatného poskytování informací o hovorech našich zákazníku a zároveň tlak na neustálé a zbytečné zvyšování objemu těchto informací,“ říká mluvčí Vodafonu Filip Hrubý.

Uchovávat se budou vedle údajů o volání z mobilů také volání z pevných linek a telefonních automatů. Přesnou specifikaci povinně archivovaných údajů stanovuje prozatím vyhláška č. 485/2005 Sb. V souvislosti s voláním z pevné linky dává povinnost archivovat „údaje o uskutečněné komunikaci s uvedením typu komunikace, telefonního čísla účastníka volajícího a volaného nebo identifikátoru telefonní karty pro použití ve veřejném telefonním automatu, data a času zahájení komunikace, délky komunikace, případně stavu komunikace“. U mobilních telefonů jde o uskutečněnou komunikaci s uvedením typu komunikace, telefonního čísla účastníka volajícího a volaného, data a času zahájení komunikace, délky komunikace, čísla IMEI (unikátní číslo každého mobilu – poznámka redakce). A také čísla stanice StartBTS, popřípadě čísla stanice StopBTS, tedy základnové stanice veřejné mobilní telefonní sítě, do které je účastník alokován při zahájení a ukončení komunikace, destinace a doplňkové informace včetně souřadnic.

Vedle hovorů pak mají operátoři archivovat i údaje o uživatelích internetu. Vzhledem k mnoha možnostem internetové komunikace je však právě tato problematika nejkomplikovanější. „S uchováváním dat z hlasového provozu nejsou dlouhodobě prakticky žádné větší potíže. Zato internet je vzhledem k množství různých služeb a objemu dat velmi problematický a zkušeností je poměrně málo,“ podotýká Martina Kemrová z T-Mobilu. Podobný názor má i Martin Krautwurst z kabelové společnosti UPC, poskytující mimo jiné i připojení k internetu. „Pokud bychom měli sledovat a archivovat údaje o komunikaci prostřednictvím e-mailu, IP telefonie nebo i instant messagingových klientů, jako je ICQ, jednalo by se v podstatě o permanentní odposlechy,“ upozorňuje Krautwurst.

Bezpečnost zaručena?

Hlavní obavou v souvislosti s uchováváním rozsáhlého množství dat o volajících zákaznících je zachování bezpečnosti. Operátoři sice musí po uplynutí zákonné lhůty 6 až 12 měsíců archivovaná data zlikvidovat, i tato doba však může ke zneužití stačit. Proto se nabízí otázka – jak v zemi, kde si lidé v novinách mohou číst protokoly z výslechů policie a často i přepisy soudních odposlechů, zajistit, aby citlivé údaje neunikly do nepovolaných rukou? Zákon konkrétní opatření nechává na samotných operátorech. Na jejich straně je údajně bezpečnost zaručena.

„Zneužití uchovávaných údajů nehrozí, jsou uchovávány podle pravidel nejvyššího zabezpečení,“ tvrdí mluvčí Telefóniky O2 Martin Žabka. „Například všichni zaměstnanci naší společnosti, kteří s daty pracují, mají prověrku od Národního bezpečnostního úřadu,

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče