Malý český úděl ve velkém světě

24. ledna 2012, 07:54 - Jaroslav Čech
24. ledna 2012, 07:54

Vláda Petra Nečase, celá politická scéna i pozorovatelé minulý týden předvedli, jak dovedou přetavit vnější impulzy do špatné karikatury.

Foto: Tomáš Nosil/TÝDEN

Zdrojem prvního impulzu bylo zjištění MMF, že v příštích dvou letech bude potřebovat zhruba bilion dolarů a obratem aspoň 600 miliard (asi 12 bilionů korun). Jde o nutný krok k udržení stability světové ekonomiky, kterou ohrožuje dluhová krize v Evropě. Nejde o nic menšího než zabránit dopadům krize v rozměrech 30. let, což se v prvním recesivním propadu 2009 podařilo.

Spojené státy vetovaly již předloni dohodnuté zdvojnásobení členských příspěvků, a tak MMF obchází tento zavedený zdroj peněz zvláštními mechanismy. V jejich rámci hodlá vybírat všude – v eurozóně i mimo ni, v zemích vyspělých i rozvojových, v Číně, Brazílii, Rusku, Indii i Japonsku. V sejfech petrolejových šejků Středního východu, kteří právě financují islamizaci „arabského jara“, stále ještě nebezpečně revolučního.

Proč se tedy nepoptat v České republice? V zemi, která si jistě návrat k Velké krizi 30. let nepřeje. Vždyť ta krize nakonec vedla k druhé světové válce a k nevídanému geopolitickému přeorání světa, který nás nemilosrdně zahnal za železnou oponu.

Politika volného pádu

V Česku vyhlíží problém zcela jinak. Guvernér ČNB Miroslav Singer se zhrozil, že bychom mohli přijít až o 11 procent devizových rezerv. Jako by 100 procent těchto rezerv mohlo zabránit ničivosti vnějších šoků. Jako by nehrozilo, že v nesolventním světě nakonec přijdeme všichni o všechno.

Naše vláda v této kauze vypadá jako osoby a obsazení klasické hry českého giganta Járy Cimrmana. Třeba když „zvažuje“, zda poskytne alespoň těch směšných 50 až 90 miliard korun, ne-li méně. A ve středu premiér Nečas využil debaty o nicotném českém příspěvku k záchraně západního světa k tomu, aby se vyslovil pro „skromnější“ rozpočet Evropské unie. Pryč s jeho přebujelostí, byť je již dnes téměř osmkrát menší než rozpočet unie americké.

Druhý vnější impulz, jenž otřásá Českem, je Smlouva o rozpočtové odpovědnosti, kterou vyplodil prosincový summit EU a která takříkajíc rozhodila Evropu. Velká Británie ji rovnou odmítla a Česko – zejména ODS – váhá s její ratifikací. Cílem smlouvy, jež zůstává starým dobrým, leč nově a tvrději sankcionovaným Paktem stability (zastropování deficitů na třech procentech HDP a veřejného dluhu na 60 procentech HDP) je jen zdánlivě totéž, oč usiluje MMF: zabránit prohloubení krize.

Jde však ve skutečnosti o nástroj zcela jiný, kontraproduktivní. Jde o odvrácení hrozby krize všeobecně. A to jediným způsobem – pokud možno co nejvyrovnanějšími rozpočty a co nejmenším zadlužením. Základem tohoto nesmyslu je pro změnu stará dobrá teorie, takzvaná ekonomie strany nabídky (Supply–side Economics) z éry Thatcherové a Reagana. Vychází z toho, co se nikdy nepotvrdilo a znovu nyní nepotvrzuje: Že intervenční činnost státu vytlačuje z trhu kapitál. A že tudíž automatickým nástrojem oživení je „redukce státu“, snížení objemu státních ekonomických intervencí a sociálních výdajů.

Eurozmatek a české hrátky

Už to napadlo i „Super Maria“, italského premiéra a bankovního technokrata Montiho, že se nelze k růstu, zaměstnanosti a zvýšeným státním příjmům propracovat pouhými škrty a uvolněním veřejného prostoru pro privátní kapitál. Angela Merkelová konstatovala, že „fiskální odpovědnost“ nesmí vést k recesi. Zatím ji možná ani nenapadlo, že úsporné politiky k recesi nemohou nevést. Prognózy německého růstu v roce 2012 leccos napověděly, když minulý týden spadly pod jedno procento.

V Česku se tím nezabýváme. Po jednání vlády minulou středu se veřejnosti místo toho dostalo napínavého sporu uvnitř vládní koalice o pořádání referenda k rozpočtové evropské smlouvě (byť Nečasem chytře odloženého) a o samotnou právní povahu této smlouvy. O (ne)zbytnosti připojení podpisu (zmocnění) Václava Klause k eurosmlouvě. Ačkoli je všeobecně známo, že referendem by neprošla a že prezident s permanentně „zdviženým obočím“ ji nikdy, ale opravdu nikdy nepodepíše.

Ani slovo o tom, že vládní ekonomická politika je součástí celoevropského úsporného úsilí o ekonomickou katastrofu. Ani slovo o tom, že právě na zmírnění důsledků těchto politik shání MMF hromadu peněz, na niž se zdráháme přihodit pár drobných. Ani stín pochopení pro rozpory naší doby a vážnost situace. Velkým, historickým českým údělem kdysi nazval Milan Kundera „to, co jest uděleno“. Malý český úděl sebezahledění a utkvělého nepochopení dějin si vždycky volíme sami.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Tohle by mohla být revoluce. Pi Charger slibuje první opravdu pohodlné bezdrátové nabíjení
Ovladač od Nvidie způsobuje problémy s Nočním osvětlením [Windows Insider]
Naděje v kauze drahých pamětí. Výrobci DRAM konečně investují do zvýšení kapacit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít