Málo vodky, hodně tajemství

13. února 2009, 19:35 - Pavel Matocha
13. února 2009, 19:35

Ministr průmyslu a obchodu vyzval ČEZ k přehodnocení výstavby plynových elektráren

EURO: Dozvěděl jste se během plynové krize něco nového o fungování evropské energetiky? ŘÍMAN: Dozvěděl jsem, že Evropská unie sice nařizuje, jak má být zakřivený banán, ale když se dostane do úzkých v klíčovém odvětví hospodářství, tak nemá nástroje, jak je řešit. EU nemá připravené nástroje, aby si členské státy mohly v případě například plynové krize pomáhat. O solidaritě se v rámci unie hodně mluví, tu a tam je k ní i vůle, ale pak se ukazuje, že není, jak ji naplnit.

EURO: Česká republika ale přece v době plynové krize pomáhala Slovensku, jiní pomáhali Bulharsku… ŘÍMAN: Případ Bulharska ale přece v celé své nahotě ukázal, že zde chybí technické nástroje k efektivní pomoci. Pomoc Bulharsku byla nedostatečná a oni na rozdíl od nás či Slováků reálně mrzli. Naše pomoc Slovensku sice byla úspěšná, ale rozhodně nebyla institucionálně připravená. Šlo o improvizaci.

EURO: Máte na mysli smluvní zajištění a přípravu plánů pro takové krizové situace, anebo hustší propojení evropského území plynovody? ŘÍMAN: Zejména ty plynovody. Propojení mezi jednotlivými soustavami je naprosto nedostatečné. Řada zemí je třeba závislá na jediné rouře. Pak se může stát – a nemusí jít ani o úmysl – nějaká technická havárie, a ta země bude bez dodávek plynu a bez možnosti rozumného řešení takové situace.

EURO: Tento závěr by mohl udělat i vzdálený pozorovatel letošní evropské plynové krize. Dozvěděl jste se něco nového a zajímavého při jednáních, jež jste z titulu našeho předsednictví vedl v Moskvě, Kyjevě a Bruselu? ŘÍMAN: Ta jednání byla samozřejmě složitá. Překvapilo mě, jak byla poznamenaná zvláštní mentalitou sovětského prostoru.

EURO: Co to znamená? Že jste pili vodku? ŘÍMAN: To ne, vodky jsme vypili poměrně málo. Od ní se při vážných jednáních už asi upouští. Měl jsem na mysli, jak zvláštně byla ta jednání zahalena neznámem, jak jsme měli pocit, že se nedozvídáme úplně všechno. Co si máte například myslet o tom, když na jednání do Bruselu přijede šéf Gazpromu Alexej Miller a řekne, že si odmítá sednout s ukrajinskou stranou za jeden stůl. Přitom jedním dechem ve svém úvodním expozé dodá, že s ukrajinskou delegací přiletěli z Moskvy ve stejném letadle a že společně zase odletí. Cítili jsme, že za našimi jednáními zůstává ještě mnohé skryto, co obě strany vědí, ale ani jedna nám to neřekne. Celá krize tak zůstane navždy zahalena tajemstvím, proč k ní vlastně došlo.

EURO: Můžete uvést více konkrétních zvláštních momentů z těchto jednání? ŘÍMAN: Čtrnáct dnů ruská strana říkala, že alfou a omegou spuštění plynu je přítomnost pozorovatelů, včetně pozorovatelů Gazpromu, u plynovodů na území Ukrajiny. Po čtrnácti dnech dojde k prvnímu a úspěšnému nočnímu jednání mezi Vladimirem Putinem a Julijí Tymošenkovou, a najednou pozorovatelé nejsou zapotřebí. To je zvláštní. Najednou tam pozorovatelé nejsou a plyn teče.

EURO: Jaké ta krize bude mít dopady na evropskou energetickou koncepci? ŘÍMAN: Dopady budou dalekosáhlé. Putin a Tymošenková přinutili Evropu ke společné reálné energetické politice a ještě více otevřeli dveře jaderné energetice. Uvědomili jsme si například, že již nemůžeme prohlubovat naši závislost na ruských surovinách. V Česku i v Evropě se nyní začnou přehodnocovat projekty, v nichž byl plyn surovinou. Nevím, jestli Rakousko bude například pokračovat ve svém plánu masivní výstavby plynových elektráren. Zvýší se tlak na diverzifikaci dodávek, jinak se budeme dívat na možnosti zkapalňování plynu. Jsem přesvědčen, že konsekvence lednové plynové krize budou velmi hluboké a budou v neprospěch Ruska coby dodavatele.

EURO: Sdělil jste tento negativní názor na výstavbu plynových elektráren společnosti ČEZ, která je též plánovala stavět? ŘÍMAN: Samozřejmě. Ty velké plynové projekty, jako třeba 800 MW v Počeradech, je třeba nyní přehodnotit, zvážit je z hlediska energetické bezpečnosti. Když dojde k zastavení dodávek plynu, tak se logicky zvýší odběr elektřiny, ale když i tu elektřinu vyrábíte z plynu, tak se ocitáte v bludném kruhu. Je třeba mnohem pečlivěji než dříve zvážit, jestli a jak jsme schopni pro plynovou elektrárnu zajistit bezpečnost dodávek plynu. Například se může ukázat, že k plynovým elektrárnám bude třeba stavět velké plynové zásobníky, jež by garantovaly na nějakou rozumně dlouho dobu běžný výkon elektrárny.

EURO: Bude-li třeba k plynovým elektrárnám stavět velké zásobníky na plyn, tak dojde k výraznému nárůstů nákladů na její výstavbu a provoz. ŘÍMAN: Přesně tak.

EURO: Jak jsou v Evropě upravené minimální zásoby zemního plynu? ŘÍMAN: U ropy je stanoveno, že každý stát musí držet zásoby minimálně ve výši kryjící jeho průměrnou devadesátidenní spotřebu. U plynu paradoxně taková povinná rezerva není. Zásobníky, které dnes v Evropě máme, nebyly primárně budovány z hlediska energetické bezpečnosti, ale ze dvou jiných důvodů. Prvním je vyrovnání spotřeby léto – zima a druhý důvod je obchodní: jde o dobrý byznys naplňovat zásobníky, když je cena plynu nízká, a prodávat z nich, pokud je vysoká.

EURO: Diskutuje se nyní v Evropě, že by se měla podobná směrnice o povinných minimálních rezervách jako platí u ropy zavést i v případě zemního plynu? ŘÍMAN: Debata je nyní otevřená a Česko to nyní řeší i na národní úrovni. Analyzujeme, na jakou dobu by bylo vhodné tyto zásoby mít, a jak to pak realizovat. Stejně jako jsme loni rozhodli o zásobách jaderného paliva, aniž by nás k tomu tlačila nějaká evropská směrnice, tak obdobně možná rozhodneme i v případě plynu. ČEZ má provozní zásobu zhruba na rok a stát drží zásobu na další rok.

EURO: Zásoby plynu by držela Správa státních hmotných rezerv? ŘÍMAN: Česká republika je výjimečná v tom, že zde téměř veškeré zásoby ropy drží stát. V Polsku například zákon přikazuje obchodníkům s ropou, že oni musí držet zásoby. V případě plynových rezerv bychom asi šli tou polskou cestou.

EURO: Evropským plynovým evergreenem je projekt plynovodu Nabucco, na jehož přípravu Evropská komise nyní chce dát 250 milionů eur. Nejsou to vyhozené peníze, když u Nabucca není zatím zřejmé, odkud by vůbec bral plyn? ŘÍMAN: Nabucco je stále spíše v rovině myšlenkové než v rovině projektování, natož, že by se mohlo začít stavět. Je již dlouho evropskou energetickou prioritou a nelze ho jednoduše smést ze stolu. Od počátku bylo míněno jako plynovod pro íránský plyn. Pokud by se podařilo vyřešit, odkud vzít ten plyn a bezpečnost jeho transportu, tak by tato roura byla pro Evropu významnou alternativou.

EURO: Vy jste souhlasil s přidělením 250 milionů eur pro Nabucco? ŘÍMAN: Zatím jde o návrh Evropské komise a teď o tom teprve budou jednat členské státy v Radě EU. Sám jsem s tím návrhem jakžtakž spokojen, i když bych raději viděl více peněz na reálné projekty plynové infrastruktury. Na zlepšení plynové infrastruktury má jit miliarda eur a na skladování CO2 v podzemí miliarda a čtvrt. Dal bych spíše více peněz na toto než na projekty, o jejichž efektivitě doposud nic nevíme.

EURO: Bude se po zkušenosti plynové krize měnit vládní energetická politika? ŘÍMAN: Myslím, že ano.

EURO: Jak? ŘÍMAN: Evidentně bude třeba zvýšit podíl jaderné energetiky, k tomu není alternativy.

EURO: Nyní je podíl elektřiny vyrobené z jádra zhruba 30 procent. Kam by se tento podíl podle vás měl posunout? ŘÍMAN: Rozhodně by to mělo být přes 50 procent.

EURO: A co prolomení limitů na těžbu uhlí? ŘÍMAN: Limit na dole Bílina Severočeských dolů již v loňském roce změněn byl. Takže jediný problematický limit z hlediska těžby je limit na dole ČSA, kde těží Mostecká uhelná společnost a kde jsou obce Jiřetín a Černice. Kvůli těmto dvěma obcím je to velmi senzitivní věc a můj osobní názor je, že se tam nebude těžit, pokud nedojde k nějaké energetické katastrofě. Jinak jeden ze závěrů Pačesovy komise je, že uhlí bychom si měli šetřit pro teplárny pro lokální vytápění a nepoužívat jej tak extenzivně při výrobě elektřiny. Toho by se měla držet i nová energetická koncepce České republiky.

Martin Říman (47) Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na VUT v Brně a na počátku 90. let absolvoval bakalářské studium na Právnické fakultě brněnské Masarykovy univerzity. Do roku 1990 pracoval jako programátor. V politice se Říman (ODS) objevil těsně po revoluci, kdy byl zvolen do zastupitelstva Frýdku-Místku a stal se zástupcem starosty. Svoji první ministerskou zkušenost si odbyl v červenci 1996. Tehdy stanul v čele ministerstva dopravy (do ledna 1998). Mezi lety 1998 a 2002 se živil jako soukromý podnikatel. Ve stínové vládě ODS se poslanec Říman (od 2002) nejprve věnoval dopravě a od roku 2003 byl stínovým ministrem průmyslu a obchodu. Tento resort řídí od září 2006.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče