Málo nebezpeční soupeři

31. května 2012, 12:18 - Vít Pohanka
31. května 2012, 12:18

Obama ztratil mnoho ze svého lesku, zatím je ale na dobré cestě ke znovuzvolení. Republikáni stále nedokázali vybrat rovnocenného protivníka

Volební tým Baracka Obamy může být zatím spokojený. Většina Američanů sice nesouhlasí s tím, jak jejich prezident řídí ekonomiku, která je bezesporu hlavním tématem letošních voleb, hněv lidu ale sklízí hlavně Kongres. Počet Američanů spokojených s Obamovým výkonem se stabilizoval mírně pod 50 procenty a odpovídá počtu nespokojenců, nebo je dokonce převyšuje. > Všechny průzkumy z poslední doby dávají stávajícímu prezidentovi mírný náskok před protikandidáty. Není to ani tak známkou jeho síly, jako spíš absence silného republikánského vyzyvatele.

Mormonský favorit

Je to už skoro klišé: favoritem na nominaci republikánskou stranou je umírněný bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romney. Pravda, je to mormon, ale to už v dnešní Americe zjevně není něčím, co by pro drtivou většinu voličů znamenalo problém. Podpořily ho těžké váhy republikánské strany jako bývalý prezident George Bush starší nebo mladý floridský senátor Marco Rubio. Minulý týden Romney sice vyhrál strategicky důležité primárky ve státě Wisconsin a výrazně tak upevnil své vedení, jeho hlavní rival Rick Santorum chce ale přesto pokračovat v boji. Romney má nyní na své straně přes 600 delegátů, kteří budou na srpnovém sjezdu definitivně rozhodovat o republikánské nominaci, Santorum sotva polovinu. Jenže pro nominaci je třeba 1441 delegátů. V lidnatých státech, jako je New York, Texas nebo Kalifornie, se teprve bude rozhodovat. V konzervativní republikánské baště Texasu má například Rick Santorum zatím velmi silnou pozici a reálnou naději na vítězství. To udržuje při životě kandidaturu nejenom jeho, ale také dvou papírových outsiderů: bývalého mluvčího Sněmovny reprezentantů Newta Gingriche a libertariánského kongresmana z Texasu Rona Paula. Ani jeden z posledních dvou jmenovaných sice nemá než čistě teoretickou šanci na úspěch, ale setrvávají v souboji. Newt Gingrich už musel propustit asi třetinu svého týmu, přesto kampaň vede dál. Zřejmě z velké části z pověstné ješitnosti a exhibicionismu. V případě Rona Paula jde spíš o snahu ovlivnit debatu v republikánské straně a nadnášet témata, která by jinak mohla zapadnout ve snaze získat přízeň nerozhodnutého voliče. Sem patří například jeho myšlenka, že je třeba zrušit centrální banku Fed.

Jestřáb v porcelánu

Mitt Romney povzbuzuje své soupeře vlastní nešikovností. Škodí si často prkenným vystupováním a na prosté voliče nepůsobí vždycky důvěryhodně. Jeho minulost investičního jestřába s majetkem přesahujícím 200 milionů dolarů také nepomáhá a na zkušeného politika projevuje překvapivý talent pro trapasy, na kterých se pasou nejenom soupeři, ale i televizní komici. Na mítinku u automobilové dráhy závodů NASCAR, oblíbených hlavně u chudších Američanů, byl například dotázán, jestli sleduje výsledky. Prohlásil, že výsledky sice nesleduje, ale má kamarády, kteří vlastní závodní týmy. Snažil se tak evidentně ukázat, že je s fanoušky naladěný na jednu notu, ale působilo to spíš, jako kdyby stavěl na odiv své výsadní postavení a příslušenství k bohaté vrstvě. Jindy chtěl zase v Michiganu předvést, jak jsou mu blízko zájmy tamních automobilek. Řekl, že jeho manželka jezdí dvěma vozy Cadillac. Ty se sice v Detroitu vyrábějí, ale patří k drahé luxusní třídě, kterou si nemůže dovolit jen tak někdo. I přes takové nedostatky zůstává Romney republikánem, který má největší naději být Obamovi aspoň trochu rovnocenným partnerem. Průzkum, který si nechala udělat stanice CNN agenturou ORC koncem března, dal sice Obamovi náskok jedenáct procent, ale to byl výkyv, který nepotvrzuje dlouhodobý trend. Rasmussen Reports ve stejné době hlásil, že Romney zaostává jenom o jeden procentní bod.

Kdo přitáhne více peněz

Asi nepřekvapí, že favorizovaný Romney je na tom z republikánského pole kandidátů finančně nejlépe. Federální volební komise zatím zveřejnila údaje za období do konce února. Romney podle nich získal na kampaň necelých 74 milionů dolarů. Chtělo by se říct, že úspěch a důvěryhodnost přitahují dárce jako magnet, ale není to tak. Podle této logiky by měl po Romneym na kampaň vybrat nejvíce Rick Santorum. Jenže ten dostal „jenom“ necelých 16 milionů, kdežto outsider Ron Paul 34 milionů. I Newta Gingriche obdarovali příznivci vyšší částkou než Santoruma: necelými 21 miliony dolarů. Z toho vyplývá, že i když má Romney s převahou nejvíce prostředků (a tomu odpovídající organizační mašinérii), nejsou ani jeho rivalové bez prostředků, a to je určitě další faktor, který je udržuje v kampani. Barack Obama zatím všechny republikány jednotlivě ve výběru financí na kampaň strká do kapsy. Na kampaň získal 157 milionů dolarů. Co je důležitější, neutratil z toho do konce února ani polovinu. V rezervě (formálně oznámené Federální volební komisi) tak měl 87 milionů dolarů, několikanásobně víc než všichni republikánští kandidáti dohromady. Jenže je to náskok spíš optický. Sponzoři republikánů zatím rozdělují prostředky mezi čtyři uchazeče. Až z nominačního mumraje vzejde jeden hlavní kandidát (nejpozději v srpnu) budou se finance soustřeďovat v rukou jeho týmu. Volební finance, partikulární zájmy sponzorů i psychologie, která v nich hraje nezpochybnitelnou roli, nefungují samozřejmě na bázi jednoduché aritmetiky. I tak je ale asi vypovídající, že součet prostředků, které získali všichni čtyři republikáni (145 milionů), není tak daleko od toho, co vybral Barack Obama. Demokratický prezident také nemusí na rozdíl od republikánů soupeřit s vyzyvatelem ve vlastní straně. I jeho tým investuje intenzivně hlavně do budování organizace kampaně v jednotlivých státech a předvolebních spotů. Zatím ale není pod takovým tlakem jako jeho soupeři a šetří finanční prostředky na rozhodující podzimní fázi kampaně.

Pochybné výbory

Do prezidentských voleb zasáhnou poprvé takzvané „Super PACs“: oficiálně nezávislé politické akční výbory na podporu jednotlivých kandidátů. Deklarovaná absence spojení s podporovaným kandidátem jim umožňuje vybírat a využívat prakticky neomezené prostředky, zatímco pro přímé dary kandidátům platí přísná pravidla. „Super PACs“ by stály za samostatný článek, jsou terčem kritiky i satiry protože přinejmenším v některých případech je zakládají lidé naprosto evidentně spojení s konkrétním kandidátem, i když tvrdí opak. Ilustruje to třeba už od loňska velmi prakticky komik Stephen Colbert, který si založil vlastní Super PACs. Co je podstatné, Super PACs mohou reálnou výši prostředků věnovaných na propagaci kandidátů obou stran velmi výrazně ovlivnit, nedá se ale jednoznačně dopředu odhadnout jak. Není také bez zajímavosti, že Barack Obama v téhle fázi kampaně získává průběžně výrazně méně prostředků než před čtyřmi lety. Letos dostal například za únor něco přes 45 milionů dolarů. Před čtyřmi lety to bylo za stejný měsíc 57 milionů. Svědčí to především o nadějích, které v roce 2008 vzbuzoval jako mladý, intelektuálně založený a první vážný kandidát na prezidenta tmavé pleti. Po třech letech vlády, ve kterých musel udělat hodně kompromisů a slevit ze svých cílů, celkem pochopitelně není tak inspirující osobností, která skoro magicky přitahuje sympatie a také peníze na kampaň. Čísla nicméně ukazují, že zatím ještě pořád dokáže se svými soupeři nejenom držet krok, ale navíc získávat mírný náskok.

Populismus především

Hlavním tématem republikánské kampaně je ekonomika, při jejím sledování zblízka byste to však místy skoro neuhádli. Obecná kritika Obamy a zadlužování, příslib vyrovnání rozpočtu tak, aby příští generace nemusely splácet extrémně vysoký dluh za své předky, to je standardní součástí vystoupení kandidátů na předvolebních mítincích a debatách. Mnoho jiných témat ale odvádí pozornost. Konzervativní katolík Rick Santorum rád vypočítává všechny hrozby tradičnímu uspořádání společnosti: od homosexuálních sňatků přes potraty po výzkum embryonálních kmenových buněk. Ron Paul by chtěl stáhnout všechny americké vojáky ze zámoří a Newt Gingrich při kampani na Floridě dokonce mluvil o vizi zřídit stálou misi na Měsíci.
Samozřejmě, republikánští kandidáti mají propracované a seriózní programy. Shodují se v hlavních bodech, jako je zjednodušení a zprůhlednění daňového systému či celkové snížení daní. To podle nich stimuluje růst, přiměje investory a podnikatele k tomu, aby zůstali ve Spojených státech nebo se sem vrátili. Problém astronomického zadlužení federální vlády chtějí řešit škrty, liší se jenom v důrazu na to, jestli chtějí ostrouhat ten či onen vládní program nebo úřad. Ve vystoupeních pro veřejnost není na vysvětlení podrobností ze strany kandidátů čas a ze strany publika ani zájem. Je to spíše show. Americká předvolební kampaň je až brutálně populistická. Jeden příklad za všechny? Debata ohledně cen benzinu, která se pochopitelně dotýká všech Američanů. Ve Spojených státech se teď v průměru za benzin platí něco pod čtyři dolary za galon, tedy zhruba jeden dolar za litr, přepočteno na koruny asi 19 korun. Ponechme stranou skutečnost, že ve střední Evropě platíme dvakrát víc. Američané nejsou na tak vysokou cenu zvyklí a jsou rozladění. Republikánští kandidáti toho pochopitelně využívají v kampani. Newt Gingrich tvrdí, že má plán, jak dostat cenu benzinu na dva dolary padesát centů za galon. Základ jeho strategie spočívá ve zvýšení kapacity produkce ropy z místních zdrojů, které současná demokratická administrativa údajně brání. Jenže v Americe těžba v posledních letech rostla, bez ohledu na únik ropy v Mexickém zálivu před dvěma lety, který byl údajně nejrozsáhlejší ekologickou katastrofou v dějinách USA. Gingrichův plán radikálního snížení cen pohonných hmot je povrchní a hloupý. Vzbudil posměch i jeho méně populistických rivalů. Naznačuje nicméně, jak americká prezidentská kampaň vypadá zblízka. Nikdo přitom nevěnuje pozornost tomu, že v létě 2008 byly ceny benzinu vyšší a prezidentem byl tehdy republikán George Bush. Pamět Ameriky je na to příliš krátká.

Štěstí v neštěstí

Barack Obama není milovaný prezident. Zadlužil federální vládu víc než kterýkoli z jeho předchůdců v mírových časech. Hospodářské výsledky jeho snažení jsou z pohledu Američanů nevalné: přes osm procent oficiálně nezaměstnaných, ekonomika roste jen hlemýždím tempem. O vlajkové lodi jeho prezidentského snažení, reformě zdravotnictví, začal rozhodovat Nejvyšší soud. Není vyloučené, že verdikt, očekávaný v červnu nebo červenci, silně podkope Obamovu kandidaturu. Ale to je ještě daleko. Prezident Obama nemá zatím důvod k obavám o svůj osud. Spíše než vlastní politické obratnosti za to ale může děkovat dosavadní neschopnosti republikánské strany sjednotit se a postavit mu rovnocenného protivníka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče