Malí obchodníci se musejí přizpůsobit

18. února 2008, 00:00 - Libuše Frantová
18. února 2008, 00:00

Současnost: Plné regály zboží, tuny reklamních letáků v poštovních schránkách, nákupy po internetu, platby kartou nebo dokonce mobilem. Střih. Počátek devadesátých let: zadlužení obchodníci, žádné zkušenosti a neexistující marketing.

Z pod pultů do regálů Současnost: Plné regály zboží, tuny reklamních letáků v poštovních schránkách, nákupy po internetu, platby kartou nebo dokonce mobilem. Střih. Počátek devadesátých let: zadlužení obchodníci, žádné zkušenosti a neexistující marketing.

Mladí lidé dnes už berou spíš jako pohádku vyprávění svých rodičů o frontách na banány nebo toaletní papír, o džínách jen v Tuzexu a luxusním zboží pouze v Esu. Obchod byl ještě na počátku devadesátých let pole neorané. Šikovným a odvážným se otvíraly obrovské možnosti. Ale jak dokazuje článek Kazimíra Jánošky v Profitu z roku 1993 s názvem S obchodníky (dobrými i špatnými) se roztrhl pytel, byla cesta k moderním formám prodeje a pestré nabídce na pultech hodně trnitá.

„Moderní formy prodeje sice posouvají obchod k tržnímu hospodářství, ale názorně dokládají, že umění prodat není všemshůrydáno,“ psal před patnácti lety Kazimír Jánoška. A vysvětlil: „Dávno jsou pryč doby, kdy obchodník vystačil jen se svými kupeckými počty a přirozeným citem či smyslem pro obchodování. Dnešnípan obchodníkje jakýsi konglomerát marketingového odborníka, pragmatického ekonoma, obstojného znalce vnitřní, ale často i zahraniční politické scény a počítačového experta, který mnohdy pracuje deset dvanáct či více hodin denně.“

Jinak to ani nešlo. Mnozí obchodníci se nejdřív zadlužili v malé privatizaci, aby získali obchod, v němž budou moci prodávat zboží. Spláceli úvěry, sháněli nedostatkové zboží, nakupovali i prodávali. Všem chyběly zkušenosti. O reklamě nikdo nic nevěděl, za socialismu poptávka převyšovala nabídku. „Kolik je v České či Slovenské republice v současném období dobrých obchodníků, to je skutečně velmi těžké odhadnout. Uplynulá desetiletí totiž tento druh lidské činnosti dost degradovala. Obchod a obchodování v tržním slova smyslu vůbec neexistoval, a proto se nelze divit, že obchodníci nebyli ničím jiným než zaměstnanci nejrůznějších obchodních organizací, které plánovaně přesouvaly zboží z jednoho konce republiky na druhý a zpátky. Nepřekvapuje proto, že opravdových obchodníků bylo jako šafránu, a to ještě někteří obchodovali s pašovaným zbožím či devizami,“ vysvětlil autor článku před lety. Všichni se prostě museli učit za pochodu.

Obchodní řetězce převálcovaly malé obchodníky

Jak se brzy ukázalo, obstát v silné konkurenci nebylo vůbec snadné. Největší ránu – příchod a rozpínání nadnárodních obchodních společností přežili v Česku jen někteří. Řetězce hyper a supermarketů postupně ovládly tuzemský maloobchodní trh. Tržby několika největších obchodníků od roku 1993 vzrostly více než desetinásobně. Prudce se zvyšoval počet supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen, které dnes fungují nejen ve velkých městech, ale i ve městech s několika tisíci obyvateli. Zatímco v roce 1993 činily tržby deseti největších obchodníků 23 miliard korun, nyní se už vyšplhaly na více než 250 miliard korun. Celkový obrat padesáti největších obchodních firem vzrostl na zhruba 370 miliard z 53 miliard korun v roce 1993. Za posledních patnáct let také neuvěřitelně vzrostla nabídka zboží. Zatímco první supermarkety v Česku na začátku devadesátých let nabízely jen několik tisíc druhů zboží, tak v největším českém hypermarketu Tesco v Praze-Letňanech je nyní k dostání zhruba 60 tisíc položek zboží.

Tvrdému konkurenčnímu boji dnes nedokáží vzdorovat nejen malí obchodníci, ale často ani velcí. Český trh v uplynulých letech opustilo kvůli vysokým ztrátám i několik velkých řetězců. V roce 2005 odešel Julius Meinl, pak jej následovaly francouzský Carrefour a německá Edeka. Společnost Billa převzala zase 97 supermarketů Delvita.

Mají menší obchodníci v takové konkurenci vůbec nějakou šanci? Pozice obchodních řetězců bude totiž podle odhadů stále silnější. Obchodní řetězce kromě velkých supermarketů a hypermarketů začaly v Česku v poslední době provozovat i první malé samoobsluhy. Přesto existuje stále možnost jak v maloobchodě přežít nebo dokonce prorazit. Budoucnost mají menší obchodníci v malých obcích a alternativních formátech prodejen. Měli by se orientovat především na centra obcí s dobrou dostupností, slušným turistickým ruchem nebo alespoň dobrou spádovostí. Aby malí podnikatelé obstáli, musí nasadit lidský přístup v prodeji, který v marketech chybí, a zaměřit se na specializaci v oboru, nadstandardní služby a nízkoobrátkový sortiment.

O tom, že malí obchodníci nejsou bez šance, svědčí fakt, že i když řetězce posilují, ztrácejí zákazníky v důležitých kategoriích zboží. Pečivo, čerstvé maso či drogistické výrobky chodí čím dál víc zákazníků nakupovat do samoobsluh a specializovaných obchodů. Například čerstvé maso si pořizuje v menších obchodech již více než polovina zákazníků a jejich podíl stále roste. Kosmetiku téměř čtyřicet procent domácností nakoupí v drogerii. Navíc čeští zákazníci začínají být také rozpínáním řetězců přesyceni. Podle průzkumů většina Čechů už nechce, aby poblíž jejich domovů stály další prodejny. Některé radnice už stavby nových supermarketů nepovolují.

Na nákup s prázdnou peněženkou

„Listuje-li člověk v libovolných novinách či časopisech, či zapne rádio nebo televizi, všude na nějčíhápestrá nabídka nejrůznějšího zboží, které lze objednat na dobírku. Image netušených nákupních možností, vytvářený hromadnými sdělovacími prostředky, je sice na první pohled téměř dokonalý, ale ani on nemůže zastřít skutečnosti, že na českém či slovenském trhu chybějí silné firmy (neboli obchodní domy) s jakousi univerzální supernabídkou zásilkového prodeje. Ty prostě zatím nejsou a zřejmě ještě dlouho nebudou. Důvodů je vícero, předně však ten, že domácí výrobci spotřebního zboží nejsou stále schopni zásobit trh výrobky, které by byly schopny konkurovat těm z dovozu,“ kritizoval autor článku v roce 1993.

To už dávno není pravda. Dnes lze nakoupit rychle a jednoduše z domova po internetu a výběr je obrovský. Lidé už si zvykli přes internet nakupovat prakticky cokoliv – byty, auta, bílou techniku, elektroniku i výpočetní techniku, pneumatiky, hudbu, filmy, knížky, parfémy i oblečení. Oblíbenou on-line službou je nákup lístků do kin nebo divadel a fotoslužby. A útraty v internetových obchodech se rychle zvyšují. Tržby tuzemských internetových obchodů, které v roce 2001 dosáhly kolem jedné miliardy korun, se v posledních letech zvětšují o několik miliard korun ročně. Vloni už dosáhly dvaceti miliard korun.

Jak radikálně se v Česku změnila situace i na bankovním trhu, dokazuje další postesknutí autora článku z roku 1993: „Velmi problémový je i bezhotovostní platební styk u nás. Sporožirové účty a poukazování peněžních prostředků přes je ve větším či masovém rozsahu zatím nemožné. Úvěrové platební karty a platby šekem jsou zatím v plenkách, navíc maloobchodní síť není na vůbec zařízena a ještě nějakou chvíli zařízena ani nebude. Z toho důvodu je budoucnost všech moderních forem prodeje u nás ještě značně nejistá a nějakou tu chvíli ještě potrvá, než se plně prosadí.“

Bezhotovostní platební styk už dávno není problém. Při nákupu už dnes ve většině velkých obchodů peněženku s hotovostí vůbec nepotřebujete. Sporožirový či jiný účet má už v České republice téměř každý, v obchodech se platí čím dál více platebními nebo kreditními kartami. A za pár let bude možná stačit mít po ruce jen mobilní telefon. Bezdrátové finanční transakce jsou již v některých zemích běžné. V Japonsku například spotřebitelé používají mobilní telefony k placení různých druhů zboží, od hamburgerů po vlakové jízdenky. V rámci zkušebního projektu mohou pomocí mobilů platit za jízdenky, noviny a další zboží také Londýňané. První vlaštovka se objevila i u nás: pomocí textové zprávy z mobilu mohou zaplatit za jízdenku i cestující v pražské městské hromadné dopravě.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče