Malé pošťouchnutí k záchraně demokracie

01. března 2011, 16:11 - Josef Šíma
01. března 2011, 16:11

Trhy s myšlenkami plodí nepravdy – kvůli informačním kaskádám

Cass Sunstein je od konce roku 2009 Obamovým „regulačním carem“, šéfem Úřadu pro informace a regulatorní záležitosti Bílého domu. Zároveň je věhlasným akademikem, právním teoretikem působícím na Chicagské a Harvadově univerzitě. V poslední době na sebe Sunstein upozornil texty o behaviorálních přístupech v právu a ekonomii, jež vyústily v celosvětový úspěch knihy Nudge: Improving Decisions About Health, Wealth, and Happiness (spoluautor Richard Thaler). V ní ukazuje na empirickou nepodloženost předpokladu racionálního rozhodování a přichází s mechanismy, pomocí nichž lze změnit chování lidí, kteří podceňují či přehlížejí rizika života. V principu nejde o uskutečnění změny chování lidí proti jejich vůli, nýbrž o správné „zarámování našich rozhodnutí“, inovativní nastolení výchozích pravidel, díky nimž se lidé nechytí do pastí své omezené racionality a v konečném důsledku za takové „pošťouchnutí“ správným směrem budou sami rádi. Oproti starému surovému paternalismu je zde rozvíjena zajímavá diskuse na téma měkkého či „liberálního“ paternalismu.

Věřím v konspirační teorii!

Poslední Sunsteinova útlá kniha Fámy: Jak se šíří nepravdy, proč jim věříme a co s tím dělat je jakousi případovou studií rozvíjející stejné téma; snaží se vysvětlit, jak je možné, že množství lidí věří zjevným nepravdám, lžím, vědeckým omylům, fámám či absurdním konspiračním teoriím, přestože lze snadno a objektivně dokázat jejich pomýlení. Jinak řečeno, profesor Sunstein se snaží ukázat, že trh s myšlenkami často nefunguje, protože pravdivé informace nejsou schopny z trhu vytlačit informace nepravdivé. Omyly, mýty a fámy přežívají, pravdivá informace nenachází obecenstvo. Zatímco tedy konkurence typicky trhy kultivuje a nepoctiví podnikatelé bankrotují, neboť spotřebitelé ztrácejí o jejich nekvalitní výrobky zájem, trh s informacemi nekonverguje ke kvalitním „výrobkům“, tedy k pravdě. A jelikož fámy přežívají, mohou způsobit mnoho zlého dotčeným jedincům, a podle autora mohou dokonce ohrozit fungování demokratického systému jako takového. Cass Sunstein přichází s řešením, které stejně jako v jeho předchozí knize není řešením „tvrdým“, cenzurou. Ukazuje příklady řešeních „měkkých“, která podle něj přispějí k vytvoření kultury podporující přežívání pravdy a společenských institucí, jež na ní stavějí.

Sobec i altruista

Profesor Sunstein ukazuje, že u vzniku fámy může stát zájem sobecký (snaha někoho konkrétního poškodit – politického rivala, konkurenční firmu – či k sobě přitáhnout pozornost, a tím například zvýšit čtenost novin či blogu) nebo altruistický (šířit dobro nebo třeba zabránit šíření ideologie, kterou považuji za nebezpečnou). Motivací může být i čistá zlovůle. Jakmile fáma existuje, začíná se šířit. Cass Sunstein v této souvislosti upozorňuje na to, že naše víra v cokoli je motivovaná. Znamená to, že ochota přijmout fámu závisí na našem předchozím přesvědčení. To, zda fámě uvěříme, závisí tedy na tom, co již známe, a také na tom, kdo ve fámu již věří a kolik takových lidí je. Dochází k informačním kaskádám – jedni ve fámu věří, protože jim to například ideologicky vyhovuje. Přidávají se další, pro které je při omezených znalostech relevantním faktorem pro rozhodnutí značný počet lidí, kteří již uvěřili (tolik lidí se přece nemůže mýlit). Další jednají, jako kdyby fámě věřili, protože se nechtějí vystavit společenské sankci plynoucí z nekonformního chování (Sunstein odkazuje na již klasický experiment Solomona Asche, který ukazuje, že pod společenským tlakem jsou lidé schopni popřít své smysly a nedokážou provést ani jednoduchý úkon spočívající v přiřazení dvou čar stejné velikosti k sobě, jsou-li jediní ze skupiny, kteří by se chovali nekonformně, byť správně). K informačním kaskádám se tak přidávají kaskády konformity.

Debata jako zdroj polarizace

Lidé se často domnívají, že debata otupí hrany sporu a po předložení racionálních argumentů obou stran bude diskuse směřovat ke kompromisu. Sunstein však ukazuje, že mnohdy je tomu – pro mnohé překvapivě – právě naopak. Diskutují-li spolu skupiny odpůrců, názor, který je prezentován jako názor skupinový, je typicky vyhraněnější a agresivnější než názory, s nimiž jednotliví lidé do debaty vstupovali. Zprvu opatrní a umírnění jedinci, nejistí si svou pravdou, se vzájemně přesvědčí o správnosti svého postoje. Velkou roli v tomto procesu radikalizace a polarizace dnes sehrávají sociální sítě. Zajímavé však je, že k podobnému jevu dochází, i když pomineme roli přesvědčování lidí stejného názoru uvnitř skupin a zůstaneme v situaci, kdy se o orientaci v problému snaží jednotliví lidé. Sunstein dokumentuje, že i po předložení racionálních argumentů protistrany, která se snaží zastavit šíření mylné informace, často dochází k ještě větší polarizaci namísto korekce směrem k pravdě – lidé bývají po předložení argumentů protistranou spíše utvrzeni ve svém původním, byť třeba mylném přesvědčení. Jak je to možné? Zde se opět do hry vrací otázka „zarámování problému“ – náš předsudek ohledně kredibility zdroje, který se snaží fámu vyvrátit. Naše „porozumění“ situaci je mnohdy silnější než síla racionálního argumentu. Snaha levicových médií vyvrátit fámu o zkorumpovanosti politika levice, které věří pravicový volič, tak například „paradoxně“ posiluje životaschopnost původní fámy. Fámy proto není snadné vyvrátit, a to ani předložením vyvážených informací, neboť lidé věří asymetricky – věří více těm informacím, jež podporují jejich původní pozici, jsou v souladu s jejich předsudkem. Trh s myšlenkami se tak dle Sunsteina blíží k pravdě pouze tehdy, nemá-li člověk předchozí názor. Pokud jej má, nevyvrátí mu ho většinou oponenti, kterým má tendenci nevěřit, nýbrž lidé, ke kterým má blízko. V řadě situací, kdy nemáme možnost „zaútočit“ účinně na předsudek člověka prostřednictvím prostředí, jemuž důvěřuje, je proto lepší nepokoušet se fámy vyvracet, neboť tato snaha situaci pouze zhorší. Fáma posílí a trh s myšlenkami se vychýlí dále od pravdy.

Hrozba větší než Big Brother

Řada lidí má výhrady vůči moderním technologiím z důvodu, že vedou ke ztrátě soukromí – kamery na křižovatkách a v nákupních centrech, otevřenost soukromých informací na Facebooku a podobně. Profesor Sunstein však varuje před jinou věcí – selektivností informací, která je následně umocněna kaskádovitým šířením takové vytržené části. Tvrdí, že tato nevyváženost je nepřekonatelnou překážkou pro férové a objektivní hodnocení situace a může proto přinášet ohromné škody jednotlivcům i celé společnosti. Lži se tak mohou snadno šířit a není proti nim účinné ochrany. Útěchou nám prý dnes může být snad je to, že lidé se zároveň časem stávají skeptičtější vůči informacím, které získávají (kolik lidí si dnes – oproti situaci před několika málo lety – v očekávání čehokoli pozitivního otevře e-mail s informací o tom, že jejich e-mailová adresa vyhrála milion dolarů nebo že kdosi z druhého konce světa potřebuje pomoci s převodem mnohamilionového dědictví…). Sunstein je však přesvědčen, že skepticismus není dostatečným řešením tohoto problému a že je tedy potřeba na několika frontách zchladit horké zprávy kolující kolem nás – hledat novou rovnováhu svobody a ochrany před poškozováním. Ústavní právo má dle něj redefinovat obsah svobody slova a zohlednit škody, jež v dnešní době může šíření fám díky moderním technologiím a logice informačních kaskád a kaskád konformity napáchat. Pravidla odpovědnosti za obsah na webových stránkách či diskusních fórech mají být změněna, aby na nich nemohly trvale figurovat pomluvy (Sunstein například obhajuje povinnost majitele či provozovatele informačního média stáhnout po upozornění pomlouvačný obsah). Navzdory moci právních norem mohou mít ale nejsilnější obranný efekt společenské normy, které přimějí člověka k pečlivému a uvážlivému přístupu k informacím, jimž je vystaven a jež aktivně vyhledává. Přestože Cass Sunstein tvrdí, že při eliminaci ničivých dopadů šíření fám věří mnohem více v účinnost společenských norem než inovacím na poli práva, nikterak subtilně se tématu společenských norem v knize nevěnuje. Kniha tak končí trochu do ztracena a lze patrně objektivně tvrdit, že po jejím přečtení musí být čtenář trochu zklamán. Bestsellery nelze psát jak na běžícím pásu a „Fámy“ se nemohou rovnat knize, jež dala světu stovky receptů na pošťouchnutí. Sunstein tak alespoň s chutí využívá moci předsudků mezi svými čtenáři, živí je tím, že na obálce přetiskuje řadu pochvalných reakcí o přelomových kvalitách své předchozí knihy a patrně věří, že v jejím odlesku se přihřeje i útlá a v mnoha ohledech zajímavá kniha o tom, proč věříme v konspirační teorie. ON RUMORS: HOW FALSEHOODS SPREAD, WHY WE BELIEVE THEM, WHAT CAN BE DONE (Fámy: Jak se šíří nepravdy, proč jim věříme a co s tím dělat)

Autor Cass R. Sunstein Vydal Farrar, Straus and Giroux, New York 2009
Rozsah 100 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče