Malé české (ne)lobby

07. června 2004, 00:00 - BLANKA RŮŽIČKOVÁ, DANA RYBÁKOVÁ, ERICH HANDL
07. června 2004, 00:00

Tuzemští podnikatelé si mohou vybrat. Pokud se domnívají, že by někdo měl účinně prosazovat a hájit jejich zájmy, mají k dispozici několik desítek nejrůznějších asociací, sdružení a dalších spolků či společenstev. Přesto mají pocit, že za ně nikdo účinně nelobbuje.

Představitelé zájmových podnikatelských sdružení připouštějí, že zatím neumějí vládu a politiky přesvědčit, aby podnikatelům vytvářela lepší podmínky pro jejich činnost. Potíž je mimo jiné v tom, že jednotlivé skupiny mají protichůdné zájmy a nedokážou postupovat společně. Jednota není pravidlem ani uvnitř sdružení. Členové se sice mohou rekrutovat jen z určitého specializovaného oboru, ale jejich lobbistický potenciál nabourávají zájmy firem rozdílných velikostí. V mnohých bodech, například na snížení daní, by se jistě shodli všichni podnikatelé i zaměstnavatelé.

PODNIKATELŮM SE NECHCE DO HOUFU

Česká republika má dvě zákonem ustavená podnikatelská lobby, Hospodářskou komoru a Agrární komoru. Ty by měly logicky všechna profesní i zaměstnavatelská sdružení zastřešovat. Tak je tomu například v Německu či Rakousku. V Česku to však neplatí. Do české komory, na rozdíl od německé či rakouské, nikdo nemusí povinně. „U českých podnikatelů převládá nechuť sdružovat se. Vidíme to i v případě našeho sdružení, kde je členství založené na profesním principu. Lidé nemají potřebu posílit svůj obor,“ říká Mirka Luprichová, podnikatelka a prezidentka Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HOREKA. Negativně se to pak projevuje i na síle sdružení v rámci hospodářské komory.

NEPOTŘEBUJEME ČLENY, CHCEME PODPORU

Jejích přibližně třináct tisíc členů představuje z hlediska celkového počtu podnikatelů v tuzemsku zanedbatelné procento. N ěkteří jsou ovšem členy prostřednictvím svých profesních sdružení a komora tvrdí, že má silnou základnu. „Naši členové v reálných číslech produkují zhruba dvě třetiny hrubého domácího produktu a zaměstnávají kolem šedesáti procent práceschopného obyvatelstva,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek. Podle něho není vytvoření silné hospodářské komory přímo závislé na počtu členů. Důležité je, aby podnikatelská sféra podporovala komorové aktivity. „K naplnění našich cílů je podstatné, že disponujeme funkční regionální a oborovou sítí, která je důležitá v aktivním lobby při prosazování zájmu podnikatelů,“ naznačuje Drábek. Jedním z cílů české hospodářské komory je stát se stejně silnou podnikatelskou lobby, jako je například komora německá. Stejnou představu o budoucnosti tuzemské podnikatelské samosprávy má i ministr průmyslu a obchodu Milan Urban, který na komorovém sněmu koncem května sliboval těmto snahám podporu svého rezortu.

JAKO VŽDY JDE O PENÍZE

Stejnou podporu ovšem už dlouho a hlavně před volbami slibují všichni politici. „Faktem bohužel je, že se nám zatím dostává spíše slovních deklarací a ujištění, že je vůle posílit postavení Hospodářské komory. K přijetí konkrétních návrhů ale zatím nebyla dostatečná politická podpora,“ stěžuje si Drábek. Zároveň ovšem přiznává, že komoře chybí především silné finanční zázemí. Peníze jsou pro tuzemskou hospodářskou komoru zřejmě velmi limitující. Existuje čtrnáctý rok, poskytuje řadu služeb, ne však na obvyklé evropské úrovni, které by podnikatelé nejen ocenili, ale hlavně potřebovali. Podle Drábka je na vině nedostatek financí a kapacit. V některých zemích je, jak říká, běžné, že podnikatelskou samosprávu platí stát prostřednictvím příspěvků z rozpočtu. Rakouská komora, která si vystačí spříspěvky členů a platbami za své služby, naopak považuje nezávislost na státním rozpočtu za výhodu. „Tento faktor spolu s organizačním potenciálem demokratické samosprávy nám vytváří prostor, abychom byli vůči státní moci zcela nezávislí,“ píše na svých webových stránkách Wirstchaftskammer Österreich. Mirka Luprichová nevidí problém v tom, že by česká komora nebyla dostatečně činná, ale že se k jejím výdobytkům dostanou jen ti, kteří jsou draví nebo v takové pozici, aby na ně dosáhli. Ostatní podnikatelé pak tvrdí, že komora je k ničemu.

SLUŽBY JEN PRO NĚKOHO

„Komora prostě neumí to, co dělá, prodat. Rakouská dělá například pro podnikatele z našeho oboru poradenství ohledně praktických dopadů jednotlivých vyhlášek. Zjistili, že mají hodně vietnamských obchodníků, tak jim informace poskytují ve vietnamštině,“ říká prezidentka sdružení HOREKA. V iceprezident Svazu podnikatelů v oboru technických zařízení František Holec považuje za podstatně lepší i servis německé hospodářské komory. „Když například přijde podnikateli do firmy státní kontrola, stačí zavolat na komoru a dostane právní pomoc. Ihned se dozví, co kontroloři mohou a co ne,“ uvedl. Takové služby však nelze poskytovat v téměř amatérských podmínkách, kdy komora má v regionu k dispozici pár placených právníků. „Malí podnikatelé pak před státem kličkují jako zajíci, každý na vlastní pěst. Štve je celkem sedmnáct různých úřadů. Když je některý z nich dožene, tak na ně skočí jako liška,“ říká Holec. Pak se není co divit, že podnikatelé necítí u české hospodářské komory stejné zastání, jaké mají jejich protějšky v zemích Evropské unie.

PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Přestože od roku 1999 podle údajů hospodářské komory vzrostla její členská základna o polovinu, stále to na významný příjem z příspěvků na kvalitní a dostupné služby nestačí. Peníze je však možné obstarat i jinak. S tím, že by prošlo povinné členství podnikatelů v komorách, jejich představitelé ani nepočítají. Přišli však s myšlenkou povinné registrace všech podnikatelů buď u hospodářské, nebo u agrární komory. Ta neznamená povinné členství v komoře, ale povinnost pro každého podnikatele předávat pravidelně komoře informace o své firmě a každoročně jí platit registrační poplatek (viz Profit 50/2003 a 7/2004). Příslušnou novelu zákona o hospodářské a agrární komoře poslancům předložili, ti ji však odložili. „Na vině je absence politické vůle, která by naši snahu podporovala. Slovních deklarací našich politiků slýcháme dost, konkrétní činy ale nevidíme. Naše snažení o posílení pozice podpořena nebyla,“ stěžuje si Drábek.

NA CHOZENÍ S TRANSPARENTY NENÍ ČAS

Kritika, že podnikatelé neumějí spojovat síly a tlačit na politické špičky, míří i do vlastních řad. „Podnikatelé vytvářejí jen sporadický tlak na vládu. Je to jejich vina, že se neumějí organizovat. Pochopitelně, nemají na nic čas, ale potenciál společného postupu je obrovský,“ uvažuje živnostník - finanční poradce z Jaroměře Jan Kuželka. Stejný názor zastává i ředitel společnosti Euro-Czech Forum Petr Greger. Podle něho podnikatelé stále čekají, že vše vyřeší stát. „Jak tak sleduji státní správu a soudy, nevyřeší nic,“ říká. Obě české komory, hospodářská a agrární, vytvořily spolu se svazem průmyslu diskusní platformu, takzvanou Podnikatelskou a zaměstnavatelskou radu. Její účastníci však připouštějí, že nesplnila očekávání, protože její činnost v poslední době „spíše stagnuje“. N ový prezident Svazu průmyslu a dopravy, dřívější šéf elektrárenské společnosti ČEZ, Jaroslav Míl říká, že si většina politiků neuvědomuje ekonomický přínos a význam podnikatelů a zaměstnavatelů. „Chceme, aby nejen občané, ale i vláda, odbory a parlament vnímaly, že bez vytvořených hodnot není co přerozdělovat,“ upozorňuje. Míl se domnívá, že podnikatelé neumějí své zájmy razantněji prosazovat, protože mají obecně víc starostí než se zviditelňovat. „Nechodí s transparenty ani nepořádají okázalé akce, protože se věnují své práci.“

FRANTIŠEK HOLEC: „Malí podnikatelé před státem kličkují jako zajíci, každý na vlastní pěst. Štve je celkem 17 různých úřadů, když je některý z nich dožene, tak na ně skočí jak liška.“

JAROSLAV MÍL: „Chceme, aby nejen občané, ale i vláda, odbory a parlament, vnímaly že bez vytvořených hodnot není co přerozdělovat.“

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče