Malá bouře v popelníku

28. srpna 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
28. srpna 2006, 00:00

TAŽENÍ PROTI KUŘÁKŮM Oprátka na krku kuřáků se znovu o kousek utáhla. Alespoň tak bylo v celé Evropě interpretováno nedávné prohlášení eurokomisaře Vladimíra Špidly, podle nějž odmítnout zaměstnat kuřáka není diskriminace. Stanou se tedy cigarety v kapse důvodem pro nepřijetí do zaměstnání?

TAŽENÍ PROTI KUŘÁKŮM

Oprátka na krku kuřáků se znovu o kousek utáhla. Alespoň tak bylo v celé Evropě interpretováno nedávné prohlášení eurokomisaře Vladimíra Špidly, podle nějž odmítnout zaměstnat kuřáka není diskriminace. Stanou se tedy cigarety v kapse důvodem pro nepřijetí do zaměstnání?

Pracovní inzerát irské společnosti Dotcom Directory, obsahující upozornění „nabídka se netýká kuřáků“, vzbudil rozruch nejen mezi milovníky tabáku. Olej do ohně navíc přilil i ředitel společnosti Philip Tobin, který svou nechuť zaměstnat kuřáky zdůvodnil nejen zápachem v kancelářích a častějšími zdravotními dovolenými, ale i poukazem na nebezpečnost této neřesti: „Pokud ti lidé mohou ignorovat tolik varování a všechny ty důkazy, pak nemají dostatečnou úroveň inteligence, jakou požaduji.“

Celá záležitost se dostala až na stůl eurokomisaře pro sociální záležitosti Vladimíra Špidly. Ten měl odpovědět na otázku, zda není paušální odmítání kuřáků, byť by třeba v práci nekouřili, diskriminace.

ZAKAZOVAT, NEBO POMÁHAT?

Špidla se ve své odpovědi pečlivě držel současných evropských antidiskriminačních směrnic. Ty řeší porušení práv pouze v jasně vymezených případech, typicky jde o znevýhodnění kvůli barvě pleti, pohlaví, rase nebo náboženství. „Zaměstnavatel neporušuje žádné z antidiskriminačních pravidel na evropské úrovni, pokud k pracovní nabídce připojí dovětek Kuřáci nežádoucí,“ shrnula celou kauzu mluvčí Evropské komise Katharina von Schnurbeinová.

Prohlášení kupodivu vyvolalo ostré reakce nejen na straně kuřáků. Například i nejvyšší představitel francouzské asociace proti kouření, profesor Gerard Dubois, vnímá postoj komise negativně: „Kuřáci jsou obětí závislosti, mělo by se jim spíše pomáhat.“ Jeho belgický protějšek Luc Joris zhodnotil situaci podobně: „Rozhodně bychom kuřáky neměli stavět do situace, kdy nebudou moci pracovat.“

Z opačného tábora vyjádřila své obavy třeba britská skupina na ochranu kuřáků Forest prostřednictvím svého ředitele Simona Clarka: „Kdo bude další na řadě? Lidé, kteří pijí nebo jsou příliš tlustí?“ Clark také doporučil v podobných případech tuto svou neřest jednoduše zamlčet.

UMĚLE VYTVOŘENÝ PROBLÉM

Je tedy na místě obava, že čeští kuřáci hledající zaměstnání narazí při přijímacím hovoru na striktní odmítnutí právě kvůli svému zlozvyku? Jaroslav Jakubka z oddělení pracovněprávní legislativy ministerstva práce a sociálních věcí celou situaci uvádí na pravou míru. „Z hlediska českého práva samozřejmě zaměstnanci nesmí kouřit tam, kde pracují i nekuřáci. Ale to, jestli kouří doma nebo kdekoliv mimo práci, je čistě jejich věc,“ upřesňuje.

Možnost odmítat kuřáky při jejich přijímání do zaměstnání je podle něj problematické hlavně z praktické stránky. „Zaměstnavatel samozřejmě může požadovat pouze nekuřáky, stejně jako by mohl požadovat třeba jen toho, kdo snídá výhradně vejce. Ale případný zaměstnanec může odpovědět jakkoliv, nelze jej nijak kontrolovat. A i pokud by se později ukázalo, že dotyčný kouří, rozhodně to není důvod například k výpovědi,“ tvrdí.

Jakubka navíc upozorňuje na skutečnost, že Špidlovo prohlášení je pouze názor soukromé osoby, nemá tedy rozhodně platnost směrnice nebo verdiktu Evropského soudního dvora.

KUŘÁCI V NEMILOSTI

Zatímco je tedy česká situace poměrně jasná, na evropské úrovni diskuze nad diskriminací kuřáků nepřestávají. Brusel se ke Špidlově prohlášení postavil velmi rozpačitě, sám úřad českého komisaře následně vydal k celé záležitosti upřesňující prohlášení: „Fakt, že legislativa Evropské unie neupravuje nediskriminaci kuřáků, neznamená, že by komise jakkoliv podporovala jejich omezování. Lidé by měli být zaměstnáváni na základě svých znalostí a kvalifikace, nikoliv předem odmítáni kvůli jakýmkoliv důvodům.“ Poněkud rozporná tvrzení tak nechávají rozhodování o této problematice na právní úpravě v jednotlivých zemích.

Rozhodně to však neznamená, že by celoevropský boj proti kouření skončil. Sám Špidla například zvažuje iniciování legislativy chránící zaměstnance proti pasivnímu kouření, její konkrétnější znění však v současné době není známé.

Tlak na kuřáky navíc vyvíjejí i státy samotné, bez ohledu na rozhodování Bruselu. Během posledních dvou let je tak cigareta tabu v barech a restauracích Irska, Itálie a nečlenského Norska. Aktuálně se celou problematikou zabývá i sousední Německo, které pravděpodobně nový školní rok zahájí zpřísněním protikuřácké legislativy. A podle plánu končícího ministra financí Bohuslava Sobotky možná zhořkne tabákový dým i v Česku. Plánované zvýšení spotřební daně, které cenu krabičky cigaret zvýší o patnáct korun, totiž bude nejspíš nutné k omezení dramatické výše rozpočtového schodku.

NĚKTERÁ OMEZENÍ KOUŘENÍ V EVROPĚ

  • zákaz kouření v restauracích, hospodách a na veřejnosti zavedlo Irsko, Itálie, Švédsko (pouze bary a restaurace), Španělsko (oddělení kuřáků na pracovištích), Norsko
  • na uzavřených veřejných místech a v restauracích se nesmí kouřit ve Skotsku, na některých veřejných místech také ve Francii, Finsku nebo Řecku
  • kouření na nádražích zakazuje Rakousko, Itálie, Německo, Švýcarsko (pouze nekuřácké vagony)
  • omezení plánuje Anglie (v polovině roku 2007), Dánsko (duben 2007), snížení počtu prodejců tabáku se dočká Nizozemsko, přísnější legislativu chystá i Německo, vykázání kuřáků z restaurací zvažuje Belgie a Portugalsko

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče