Mají to těžší než muži?

13. srpna 2007, 00:00 - admin
13. srpna 2007, 00:00

ŽENY V PODNIKÁNÍPodíl žen mezi tuzemskými podnikateli stále klesá. Vláda přitom před pár dny rozhodla o zrušení státní podpory podnikatelek. V čem jsou podmínky pro ženy odlišné? A potřebují vůbec speciální podporu?Ženy se do podnikání vrhly hned po listopadové revoluci.

ŽENY V PODNIKÁNÍ Podíl žen mezi tuzemskými podnikateli stále klesá. Vláda přitom před pár dny rozhodla o zrušení státní podpory podnikatelek. V čem jsou podmínky pro ženy odlišné? A potřebují vůbec speciální podporu?

Ženy se do podnikání vrhly hned po listopadové revoluci. Zakládaly kosmetické salony, nejrůznější agentury či otvíraly butiky. V současnosti však mezi podnikateli tvoří slabou třetinu. Proč je jich tak málo? Většině se asi vybaví klišé o tradičním dělení rolí mezi muži a ženami. Důvody jsou ale daleko složitější.

POUZE PÁNSKÁ SPOLEČNOST? Odlišný přístup žen k podnikání se snaží objasnit socioložka Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd. „Vztahy v naší společnosti jsou nastaveny tradičně. Tedy muž je ten, který finančně zabezpečuje rodinu a žena je ta, která pečuje o děti. To odpovídá také zvyklostem, jak vnímáme jiné role mezi muži a ženami. Například vstup do podnikání je chápán jako krok riskantní a racionální. Jde přitom o jednání, které se spíše přisuzuje mužům. Jestliže se rodina rozhoduje, kdo bude podnikat a znásobí zisky, tak zvítězí muž. Žena bude dělat něco méně riskantního, třeba bude podnikat jako kadeřnice či kosmetička,“ objasňuje socioložka. Pokud podnikají oba manželé, tak byznys ženy je podle Křížkové chápán spíš jako méně důležitý. Často s odůvodněním, že pokud jí to nevyjde, tak vlastně o nic nejde.

„Pokud vstoupí ženy do podnikání, jejich aktivity jsou viděny přes gendr brýle: Je tu nedůvěra okolí, zda ty její služby jsou dobré, zda to zvládne,“ přibližuje Křížková.

Hana Margarethe Palme, která podniká již jedenáct let, má podobnou zkušenost při soutěžích o velké zakázky, především v developerské činnosti. V této typicky mužské branži podniká druhým rokem. „Muži měří své ambice penězi a velikostí zakázek. Tento svět si ale chtějí nechat pro sebe, neradi se o něj dělí se ženami. Zdá se, jakoby jim přítomnost ženy tyto hodnoty devalvovala. Pokud podnikáte v normálním směnném obchodě, tak se vám od mužů dostává takové zvláštní uznání. Ale jakmile vystoupíte z jejich běžné představy a začnete se pohybovat v jejich rybníce, dohánět jejich ambice, narazíte na neviditelnou stěnu,“ srovnává zkušenosti ze dvou různých odvětví, jimž se věnuje.

RODINA AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Podle Křížkové ale vždy budou existovat určité podmínky, které jsou pro muže a ženy odlišné. Zřetelné je to na jiných motivech, které vedou ženy i muže k podnikání. „Pro ženy je to šance, jak skloubit práci s péčí o děti. Svoboda organizovat si čas podle vlastní potřeby je láká pracovat na živnost. Slibují si od toho více času pro ratolesti. U rozhodování mužů nehraje otázka péče o děti žádnou roli,“ říká.

„Ze začátku bývají představy žen o čase, jenž jim podnikání zabere, zkreslené. Následně se musejí vyrovnávat s narůstající odpovědností a hledají cestu, jak si také přibývající povinnosti zorganizovat,“ popisuje Křížková.

Podle Olgy Girstlové, podnikatelky a manažerky společnosti GiTy a matky tři dětí, se řešení nabízí v případě, že ženy mají možnost si práci a péči o rodinu zorganizovat a mají také podporu ze strany rodiny. „Znám mnoho žen, které díky tomu dokázaly role skloubit a jsou úspěšné spokojené podnikatelky,“ vysvětluje.

ŽENÁM CHYBÍ K PODNIKÁNÍ IMPULZ Zatímco muži se do podnikání stále hrnou, žen přibývá jen poskrovnu. Jejich podíl na celkovém počtu podnikatelů tak klesá. Ještě v roce 1995 z celkového počtu podnikatelů tvořily ženy čistou třetinu. Dnes toto číslo klesá a brzy to bude zřejmě už jen čtvrtina.

„Není vyloučeno, že s nevýraznou motivací souvisí také nízká aktivní podpora společnosti,“ uvádí Křížková. Rozhodnutí žen podnikat není mnohdy bráno jako podstatné. „Přitom impulzy zvenčí jsou ženám důležitou motivací,“ zdůrazňuje. Doplňuje, že i muži samozřejmě potřebují impulzy, ale u žen je tato potřeba silnější. Obzvlášť proto, aby potlačily nejistotu, která je vůči nim tradičními pohledy společnosti vyvolávána.

Mona Nechvátalová, prezidentka Moravské asociace podnikatelek a manažerek, je přesvědčena, že ženám chybí podpora partnerů. Ujistila se o tom ze zkušeností z takzvaných asistenčních center pro podporu podnikání žen. „Muži často plány podnikat svým ženám nezavrhují, zároveň se ale nedá hovořit o aktivní podpoře,“ líčí. Problém nastává v situaci, kdy žena hledá cestu jak se vyrovnat s narůstajícími povinnostmi ve firmě a navíc pečuje o dítě. „Spíše než očekávaná opora mužů přicházejí na řadu babičky nebo jiné alternativy. Ale tady se ukazují mezery v systému,“ dodává.

DIAGNÓZA? MALÉ DĚTI!

Právě systém péče o děti v předškolním věku začíná v posledních letech selhávat. Kvůli nízké porodnosti po roce 1989 byla zrušena řada školek. Jenže od roku 2005 dětí opět přibývá. Na trhu také chybí možnost hlídání dětí ve večerních hodinách. Většina školek totiž funguje v denním režimu. Částečnou změnu slibuje reforma sociálního systému ministra práce a sociálních věcí připravovaná Petrem Nečasem. Podnikatelkám by mohla přinést více možností jak zajistit péči o děti v době pracovního vytížení. Mají k tomu napomoci alternativní varianty, jako například sousedská výpomoc při hlídání.

Jiný příklad uvádí Petr Baubín, člen Sdružení podnikatelů a živnostníků: „Jsou dvě ženy a obě mají děti starší čtyř let. Nepobírají tedy rodičovský příspěvek, a pokud je matka zároveň OSVČ, musí dodržet minimální základ daně. Jedna se rozhodne nastoupit do zaměstnání na poloviční úvazek a její roční daňový základ činí 66 tisíc korun. Druhá se rozhodne podnikat, a také na »zkrácený úvazek«. Daňový základ má zhruba stejný. Podnikatelka ovšem na daních odvede dvakrát více, protože musí zaplatit daň z minimálního základu. Navíc v prvním případě mohou manželé využít společného zdanění, ve druhém ne. Důvodem jsou nesmyslné daňové zákony,“ uzavírá Baubín. Je tu však naděje, že toto kontroverzní opatření, podle nějž musí poplatník uhradit určitou výši daně přesto, že jeho skutečně dosažený základ tomu vůbec neodpovídá, bude zrušeno. Návrh daňové reformy s minimální daní totiž již nepočítá.

BEZ NEMOCENSKÉ NA MATEŘSKOU NELEZ

Dalším nešvarem současného systému jsou na první pohled matoucí pojmy. Například takzvaná peněžitá dávka v mateřství je vyplácena z nemocenského pojištění. Problém nastane, pokud si žena podnikatelka toto dobrovolné pojištění neplatí. Pak totiž dávku nedostane.

Podnikatelka a designérka šperků Jitka Kudláčková se rozhodla „nemocenskou“ neplatit. Uvážila, že o své zdraví se preventivně stará. Když však v sedmém měsíci těhotenství oznámila úřadu záměr odejít na mateřskou, bylo jí řečeno, že nárok na peněžitou dávku v mateřství nemá, protože si nemocenskou neplatila. Těhotná podnikatelka byla překvapena, jelikož si naopak hradí vysoké zálohy na sociální pojištění. Měla za to, že se tím zajišťuje i na dobu mateřství. Ministr Nečas proto také v tomto ohledu přislíbil do budoucna některé změny.

KONČÍME, ŽÁDNÉ PODPORY UŽ NEBUDOU Jedním z úspěšných projektů, jenž dodává impulz ženám k podnikání, jsou asistenční centra v Brně a Zlíně. Vznikla pod taktovkou Moravské asociace podnikatelek a manažerek v čele s prezidentkou Monou Nechvátalovou. Cílem asistenčních center je poradit ženám s praktickými problémy, například zda mají dost peněz pro rozjezd firmy či jiné otázky související s podnikáním. A to nejen těm, které o živnosti teprve uvažují, ale také těm, jež začaly podnikat nejdéle před třemi léty. „Právě toto období mnoho nových firem nepřežije,“ poznamenává Nechvátalová. Díky konzultacím se podařilo rozjet několik jazykových škol, restaurací, takzvaných baby kaváren s dětskými koutky i masážní salon. Projekt by se měl rozšířit do dalších regionů Česka. Pomoci má také vzdělávací kampaň, o níž podrobně píšeme na straně 18.

Podobně růžovou budoucnost však nemají všechny projekty. Obzvlášť ty, které se spoléhaly na podporu vlády. Vláda totiž před pár dny rozhodla o ukončení národní podpory podnikání žen, a to k 31. říjnu letošního roku. Je to součástí návrhu na racionalizaci systému národních podpor podnikání. Vláda hodlá celý systém národních podpor podnikání zjednodušit a zpřehlednit. Měl by být také více sladěn s podporou poskytovanou z fondů Evropské unie.

Národní program podpory žen vyhlašovalo ministerstvo průmyslu a obchodu od roku 2004. Zaměřoval se hlavně na pomoc při začátku podnikání, poradenskou a informační činnost, konference, semináře a výměnu zkušeností. I přes postupně rostoucí objem podpory však nebyl nijak rozsáhlý - v letošním roce podpořil devět projektů v celkové hodnotě 1,5 milionu korun.

Adriana Rajmová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu zrušení podpor odůvodňuje tím, že program sice byl po věcné stránce dobře zaměřený, ale nebyl zařazen mezi hlavní priority. Dodává, že v oblasti dotací poskytovaných ministerstvem nebude ani nahrazen jiným programem.

„Do určité míry by jej bylo možno nahradit v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost - Priorita 3 Sociální integrace a rovné příležitosti,“ doplňuje Rajmová. Nechvátalová považuje rozhodnutí vlády za krok zpět. Podotýká, že se tak podporoval ekonomický potenciál žen, který je užitečný k růstu ekonomiky. Jde totiž o jedinou podporu toho druhu, jež se v České republice ženám nabízí.

Ukončení státní podpory podnikatelek kritizuje například i poslankyně ČSSD Anna Čurdová, která ve stínové vládě sociálních demokratů zastává zcela nový post ministryně pro ženu a rodinu.

HLAVNĚ, ŽE JE ŽENA!

Rozhodnutí o racionalizaci národních podpor podnikání přitom pochází z dílny dvou mužů - ministrů Martina Římana a Petra Nečase. Otevírá se tak opět diskuze, zda by obecně české politice nepomohlo stanovení určitého minimálního podílu žen v rozhodujících institucích. Developerka Hana Margarethe Palme je přesvědčena, že ženám by to pomohlo nejen v politice, ale také ve veřejné správě. „Ženy se tam nemají šanci jinak dostat. Jejich úhel pohledu na mnohé problémy však chybí,“ říká.

Olga Girstlová souhlasí, ovšem za předpokladu, že zároveň bude vytvořeno vhodné prostředí, které bude schopné generovat potřebný počet fundovaných žen na dané pozice. „Pak se to stane příležitostí pro celospolečenskou změnu, která navodí novou rovnováhu v našem soužití na všech úrovních,“ dodává. Je vůbec správné v politice o kvótách uvažovat? Miroslava Němcová, první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, argumentuje: „Sociální demokraté mají kvóty a díky nim povinnou místopředsedkyni strany. Nikdo neví, jak vypadá, jak se jmenuje, jaké má názory. To mi jako ženě nesmírně vadí. Je to důkaz o nesmyslnosti kvót.“ Je přesvědčena, že je lepší nechat na voličích, aby sami posoudili, a vybrali si. „Tím nechci říci, že rezignuji a myslím si, že by naše vrcholná politika nepotřebovala více žen. Ale pomocí kvót nepomůžeme kvalitě rozhodování, zajistíme pouze jiný poměr mezi muži a ženami,“ míní Miroslava Němcová.

KDYŽ SE ŽENSKÁ DO TOHO OBUJE Podle socioložky Křížkové mají ženy k podnikání značné předpoklady. Prý se ukazuje, že řízení domácnosti nadmíru rozvíjí organizační dovednosti, jež ženy v podnikání dokáží dobře zužitkovat. Zřetelné to je v případě, kdy manželé podnikají v jedné firmě společně. Velmi často to jsou právě ženy, kdo tahá ve firmě za pomyslné organizační nitky. „Máme řadu přirozených schopností, které často můžeme dobře uplatnit, jako je komunikativnost, schopnost naslouchat, empatie, dobře se doplňovat s muži v týmu,“ líčí Nechvátalová. Obzvlášť v oblasti finančního poradenství se schopnost empatie ženám zdárně daří zužitkovat. „Ženy poradkyně se lépe vžijí do situace klienta. To se mužům s takovým úspěchem nedaří,“ uvádí Jana Hamrníková, která podniká jako finanční poradkyně v Praze.

Co tedy radí zkušené podnikatelky těm, které ještě váhají? Klíč k úspěchu podle Olgy Girstlové je prostý: profesionalita ve svém oboru a co nejlepší znalosti, mít také schopnost vytvářet kvalitní lidské vztahy na pracovní i společenské úrovni.

Energická podnikatelka Helena Kubartová má poněkud přísnější pohled na podnikání žen, proto radí: „Změnit by měly hlavně myšlení. Ženy nejsou dostatečně tvrdé obchodnice,“ míní a uvádí příklad ze zkušeností z daňové branže, v níž šestnáct let podniká. Říká, že ceny mnohých účetních a daňových poradkyň jsou neúměrně nízké. „Tu nešťastnou cenovou politiku jsme zavinily my, ženy, ze strachu, abychom o práci nepřišly,“ říká.

Jako příklad uvádí příběh jedné své kolegyně. „Účetní si počítač koupila v bazaru a účetní program si pořídila zdarma z předchozího pracoviště. Za takových podmínek je pak schopna nabízet hodinu práce za devět korun. Ale je to vůbec podnikání? Vždyť si za to nezajede ani do Tater. Naopak renomovaná auditorská firma si jen za vyplnění dotazníku naúčtuje 7500 korun,“ líčí. „Když se ale ženská do podnikání obuje, tak má větší výdrž než chlap! Svou pečlivostí a pílí se může dopracovat k větší úspěšnosti,“ uzavírá.

PODNIKATELKY V EVROPSKÉ UNII

V zemích Evropské unie se podíl žen na celkovém počtu podnikatelů také liší. Ale v žádné z těchto zemí není tak nízký jako v Česku. Například v Polsku a Rakousku se ženy na celkovém počtu podnikatelů podílejí téměř padesáti procenty, zatímco ve Francii a Spojeném království je podíl žen mezi podnikateli více než třetinový.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče