Mají antikvariáty budoucnost?

04. listopadu 2010, 16:07 - Andrej Halada
04. listopadu 2010, 16:07

Staré knihy se stále čtou i prodávají...

Staré knihy se stále čtou i prodávají. Začínají však ke čtenářům proudit jinými cestami, než na jaké byli dosud zvyklí. Antikvariát má zvláštní atmosféru i vůni. Je to secondhand, ale málokdo ho vnímá jako obchod nabízející podřadné zboží. Antikvariát je oázou ducha i klidu v řinčícím materiálním světě okolo. Jenže časy se mění. I antikvariáty se musejí přizpůsobovat.

Hodně knih, málo kupců

V České republice je zhruba 150 antikvariátů. Bezkonkurenčním antikvariátním centrem je pak Praha, kde napočítáme přes 60 prodejen. Více než třetinu z nich najdeme v Praze 1. V centru je nejvíce potenciálních zákazníků, sídlí tu vysoké školy humanitních směrů, je tu velká koncentrace firem zaměstnávající lidi s vyšším vzděláním, jsou tu úřady a chodí tudy turisté. U Staroměstského náměstí, mezi filozofickou fakultou a městskou knihovnou, sídlí Antikvariát Valentinská. Krámek ve stejnojmenné ulici je typický: nevelký prostor, stěny obložené knihami, stačí pět zákazníků a už tu není k hnutí. Nejzajímavější tituly jsou vystaveny kolemjdoucím na očích. Před výlohou je „hrabačka“, krabice s knihami za pět nebo deset korun. Antikvaritát je zavedený, přesto jeho majitel Jan Schick říká: „Pokud bychom měli dnešní trh srovnat se situací v polovině devadesátých let, je vidět výrazný útlum. Jedná se o ztráty v desítkách procent. Zákazníků v kamenných obchodech ubývá, byť se částečně přesouvají na internet. Hlavním znakem současnosti je obrovský převis nabídky nad poptávkou.“ Schick se svými spolupracovníky se jde každý týden podívat na zhruba deset domácích knihoven a sbírek. Češi si jakožto národ pyšný na své literární národní obrození dodnes váží knih a nechtějí je vyhazovat. Zbavují se jich ze dvou důvodů: buď se stěhují z větších bytů do menších, kde není tolik místa, nebo jde o pozůstalost, se kterou si děti či vnuci nevědí rady. Rozdíl mezi poptávkou a nabídkou bývá mnohonásobný. Při menších nákupech si antikvariátníci razantně vybírají, při větších berou vše a pak vyhazují. Majitel antikvariátu v Praze 5 – Lužinách Vladimír Čejka říká: „Když nakoupím celou knihovnu, tak si nechám maximálně čtvrtinu, pětinu knih. Zbytek jde do sběru. Bývají to metráky knih, ale není zbytí. Knihy není kam dát a není ani důvod mít od jednoho titulu dvacet exemplářů. Například o knihy spisovatelů devatenáctého století – Němcové, Jiráska, Nerudy, Svatopluka Čecha a podobných – dnes už nikdo nestojí.“ Na Lužinách mají dnes v prodejně přes 25 tisíc titulů, dalších 160 tisíc leží v skladech. Do antikvariátů jsou dnes nabízeny velké knihovny lidí, kteří je budovali od šedesátých let 20. století. V dobách socialismu vycházelo menší množství titulů, ovšem v obrovských nákladech. Každá knihovna obsahuje mnohdy ty samé knihy, edice, vydání. Převažuje beletrie, která ale při prodeji moc žádaná není.

Zlatá dvacátá a třicátá

Jiná je situace v okamžiku, kdy nabízíte knihy z meziválečného období, první vydání se zajímavými obálkami, raritní kusy vydané tehdy v pár stovkách exemplářů. Čapek či avantgarda dvacátých a třicátých let – o to je zájem. Roky 1900 až 1950 jsou dnes tím, na čem antikvariátní obchod stojí. Dobře se prodávají také díla z padesátých let, především fotografické publikace známých autorů. Navzdory dobovým omezením byly tištěny na vysoké úrovni, měly výtvarnou hodnotu. Vyhledávané jsou i některé knihy pro děti, o ilustrované mají zájem zahraniční sběratelé. Cizinci znají české malíře z výstav, mezi Japonci je například oblíbený Jiří Trnka nebo Josef Lada. Domácí kupují zase ilustrace Zdeňka Buriana, první vydání verneovek nebo mayovek. K úzkoprofilovému zboží se řadí občas i nové knihy. Monografie Káji Saudka vyšla letos na jaře, stála 1490 korun a během týdne se prodalo všech tisíc výtisků. Dotisk se zatím neplánuje. Pokud se kniha objeví v antikvariátu, cena bude určitě převyšovat tu původní. Vyhledávanými kousky jsou rovněž knihy ze sedmdesátých a osmdesátých let, které se nedočkaly masových reedic. Například dílo Rostislava Šváchy Od moderny k funkcionalismu o pražské architektuře první poloviny dvacátého století dnes stojí minimálně tisíc korun. Ostatně tisícikoruna bývá mezní částkou, kterou jsou zákazníci ochotní v antikvariátu utratit. V průměru se nákupy pohybují okolo pár set korun, více jsou ochotni dát sběratelé. Ty nejúspěšnější antikvariáty mají dvě, možná tři stovky platících zákazníků denně. Naopak ze sídlištního antikvariátu na Lužinách si denně odnáší knihu jen dvacítka zákazníků. „Když nemáte na obraz nebo grafiku za pár set či tisíc korun, ještě pořád si můžete koupit hezkou knihu za mnohem menší peníz,“ vysvětluje motivaci dnešních zákazníků Tomáš Maděra, majitel antikvariátů v pražské Dlážděné ulici a na Bělehradské v Praze 2. Bělehradská patří k větším obchodům, denně tu mají okolo stovky platících zákazníků.

Budoucnost patří neviditelným linkám

Tomáš Maděra začal už v roce 2001 s nabízením knih prostřednictvím internetu, zaregistroval si příhodnou adresu www.antikvariaty.cz. Webové stránky totiž mohou obchodníky se starými knihami udržet v byznysu i nadále. Bez internetového prodeje dnes nemůže existovat žádný český antikvariát, který chce prosperovat. „Lidé jsou mnohem pohodlnější než dříve, nikomu se nechce trmácet kvůli jedné knize do obchodu. Sedne a objedná si ji od počítače,“ říká Maděra a dodává, „Prodejna se pak částečně stává výdejnou. Co jsme v posledních letech ztratili na prodeji přes krám, to nám vyrovnává internet. V průměru je to několik stovek prodejů za týden. Někdo si knihy objednává delší čas a pak si pro ně přijede, odveze si více kusů.“ Jeho slova potvrzuje Jan Schick z Valentinské: „V zásadě budeme kopírovat situaci na Západě, kde dochází k odchodu kamenných obchodů z centra měst do okrajových částí, kde je menší nájem. Staromilců, kteří si chtějí knížku před nákupem osahat, prohlédnout, bude stále méně. Zákazníkům je jedno, jestli mu knížku pošlou z Prahy, Plzně, nebo dokonce Mnichova.“ A dokonce jim nevadí ani fakt, že zaplatí třeba o stokorunu na poštovném navíc. Hlavně že nemusí někam jít a ztrácet tím čas. Zatímco v kamenných obchodech zaměstnává Maděra přes deset lidí, webovou prodejnu spravuje zhruba šest zaměstnanců. Doména nabízí přes 45 tisíc titulů a patří mezi pětici v Česku nejsilnějších. Také lužinský antikvariát už hodně žije z internetu, na adrese www.antikvariat-luziny.cz je k mání na 60 tisíc titulů. Existují desítky dalších prodejních webů, ale ne vždy mají dostatečně kvalitní systém vyhledávání nebo nenabízejí tolik knih. Nakupování z domova souvisí s generačním zlomem, který proměňuje celý knižní byznys. Většina prodejců knih se shoduje v tom, že generace dvacetiletých je na knihách „závislá“ méně než jejich rodiče. Ještě v osmdesátých letech byla četba jedním z mála míst možného alternativního názoru na svět, ke knihám lidé utíkali před šedivou realitou. Dnes musí kultura a kniha o své místo bojovat především s obrovskou nabídkou volnočasových aktivit. Velkou roli bude hrát i skutečnost, že mnohé texty se přesunou z knih do elektronické podoby, na čtečky. Prodej starých knih to ale nezničí. Vždycky zůstanou ojedinělé výtisky, původní vydání, do čteček se jen těžko budou převádět velké obrazové publikace či komplexní díla věnovaná různým vědním oborům. Na Západě je dobře rozvinutý trh s vzácnými knihami, ten se v Česku zatím prakticky nevyskytuje. Ale jistě přijde s rostoucím bohatstvím celé společnosti a se segmentací sběratelských zájmů. V jedinečnosti a exkluzivitě je budoucnost antikvariátů. Zatím je to stále spíše „masovka“, obchod s konfekčním zbožím. „Pro mě je to každý den obrovské dobrodružství,“ odpovídá Jan Schick z Valentinské na otázku, proč je antikvariátnímu obchodu věrný. „Ráno nevíte, co všechno se vám může dostat přes den do ruky. Jakou zajímavou knížku potkáte a jaký osud s ní bude spojen. Je to vlastně stálé objevování, taková archeologie,“ říká Schick.

Antikvariáty a ekonomická krize Krize posledních dvou let některé prodejny zasáhla více, některé méně. Na pražské Bělehradské ulici ji příliš nezaznamenali. Zákazníci ubývají spíše tehdy, když se lidé nebo firmy z oblasti stěhují. Když se například odstěhoval z blízkých kanceláří jeden z mobilních operátorů, ihned to na prodeji zaznamenali. „Knihy kupují lidé se solidním zaměstnáním, trvalým příjmem,“ tvrdí majitel antikvariátu Tomáš Maděra. „Ale kdyby krize nepřišla, možná bychom měli i nárůst tržeb. Takhle se držíme stále na tom samém. Jediným oborem, který roste, jsou pohlednice.“ Tvrdší zkušenost má Vladimir Čejka z antikvariátu na sídlišti Lužiny v Praze 5: „Do roku 2008 byl nárůst tržeb víceméně stejný, asi tak tři až čtyři procenta ročně. Loni se to však zlomilo, tržby šly dolů o více než dvacet procent a letos pokles trvá. Pokud se zmrazí platy státních zaměstnanců, což je docela velká skupina lidí kupujících knihy, nevidím ani rok 2011 růžově. V minulosti byl antikvariát dobrý obchod na to, abyste měli na chleba s máslem a občas i na šunku. Letos to bylo už jen na chleba s máslem. A příští rok to bude už jen na chleba.“

Těžké časy pro mimopražské V Příbrami, která má 40 tisíc obyvatel, působí jediný antikvariát. Galerie-antikvariát Hyšpler se nachází v centru města, nad knihkupectvím. Majitel Luboš Hyšpler, který tu prodává staré knihy už sedmnáct let, říká: „Vždycky jsem zastával názor, že pokud není antikvář blbej a línej, tak nemůže prodělávat. Jenže to už neplatí. Ještě do roku 2008 to šlo, ale pak začaly prodeje padat, zatímco náklady na provoz rostou. Střední vrstva tu není jako v Praze, mnohem víc ji zasáhla krize. Takže mi nezbude, než na jaře výrazně zredukovat prodej knih a soustředit se především na grafiku, obrazy, pohlednice.“ Mezi zákazníky patřili jak příbramští, tak mnoho chatařů z okolí. Dobře na prodej šly místopisné knihy, ale také obrazové materiály. Hyšpler nicméně ví, že výrazně se do dnešního prodeje promítá internet – a tady zaspal, webový prodej nemá a taky mu chybí chuť se do něj pustit. Internetový „problém“ s pohodlnějším nákupem ale prý řeší víc příbramských maloobchodníků. Výrazně se do nákupního chování promítá dnešní životní styl: „Kdo nemá peníze, ten nekupuje, kdo je má, ten zase nemá čas je utrácet“, říká Hyšpler. Podobná situace prý panuje i v dalších menších českých městech. Okresní antikvariáty čeká těžký život.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče