Machinace ve státním obchodu

16. července 2008, 13:20 - Táňa Králová
16. července 2008, 13:20

Při privatizaci si mohou pohrát úředníci i podnikatelé

Víte, kdo je v Česku největším obchodníkem se zemědělskou půdou? Už roky je jedničkou v tomto byznysu stát. Z loni prodaných či bezúplatně převedených 90 tisíc hektarů (v Česku je přes 4,2 milionu hektarů zemědělské půdy) tvořily zhruba dvě třetiny státní pozemky. Stát svá pole a louky privatizuje za neopakovatelných podmínek – spokojí se s nízkou kupní cenou, doprovázenou nadstandardním způsobem úhrady. Splátky je možné rozložit až na třicet let, samozřejmě bezúročně, čehož naprostá většina kupujících také využívá. Není divu, že kolem takových obchodů je a ještě bude živo.
Nabídka pozemků se zmenšuje, přitom hlad po půdě obecně roste. Prognózy o jejím zdražování, opírající se o lukrativní podnikání díky dotacím a vysokým cenám zemědělských komodit (a drahým potravinám), dělají své. Tam, kde investoři svou poptávkou rozčeřili stojaté vody dlouhodobě umrtveného trhu s privátní půdou, ceny více či méně prudce stoupají. Někde se o vlastnictví pozemků mezi sebou perou přímo zemědělci. Drtivou většinu půdy totiž stále pouze užívají na základě nájemní smlouvy, leckdy i bez ní.

Domněnky a čísla

Kdo všechno může využít jedinečné šance koupit zemědělské parcely od státu? Kdybychom vycházeli z toho, co tvrdí prezident Agrární komory Jan Veleba, jsou to hlavně spekulanti, zbohatlíci a zahraniční investoři. „Půda končí v jejich rukou, zatímco českým farmářům postupně mizí pod rukama. Při prodeji státní půdy dochází k machinacím, podvodům a spekulacím,“ veřejně prohlašuje šéf komory, aniž by připojil jediný konkrétní případ manipulací. Těžko se dá čekat, že by z podvodných praktik obviňoval samotné zemědělce. Ti přitom od státu nakupují naprostou většinu pozemků, což bylo ostatně i záměrem příslušného zákona.
„Devadesát procent půdy prodáváme podle paragrafu 7 (viz Důležité paragrafy), kde se o 99 procent nabízených pozemků přihlásí zemědělci. Do paragrafu 8, který otevírá možnost nákupu ostatním zájemcům, už moc půdy nepropadne,“ říká Pavel Brandl, předseda výkonného výboru Pozemkového fondu (PF), který spravuje a privatizuje státní zemědělský majetek. Šéf fondu může svá tvrzení doložit čísly: z dosud prodaných 423 tisíc hektarů nakoupili zemědělci díky paragrafu 7 přes 380 tisíc hektarů. Ostatní se přes paragraf 8 dostali ke zhruba 30 tisícům hektarů, což není ani sedm procent z privatizované výměry.
Brandl velmi dobře ví, jak to při prodeji v praxi opravdu chodí. Dvanáct let vedl pracoviště PF v Chebu s velkou „porcí“ státních pozemků, z níž privatizací prošly už asi dvě třetiny. Loni v říjnu si ho ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) přivedl do Prahy a jmenoval jej výkonným šéfem PF. Brandl znalý poměrů začal dělat pořádek na fondu, který má z minulosti „škraloup“ ze skandálu nazývaného zvláštní režim. Při něm bývalé vedení PF v čele s tehdejším ministrem Petrem Zgarbou (ČSSD) přihrálo vybraným lidem lukrativní parcely. Aféra připravila Zgarbu o křeslo a pokračuje soudní dohrou, při níž se PF snaží převedené pozemky získat zpátky. „Zatím je fondu spravedlnost nakloněna. Většinu sporů totiž vyhrává,“ poznamenal jeho současný šéf.

Ostrý výpad

Od podzimu připravil PF pod Brandlovým vedením dvě novely zákona o prodeji státní půdy. První „malá“, namířená proti křiklavým spekulacím, je účinná od jara. Druhou „velkou“, do níž promítá některá přání podnikatelů, odevzdal před prázdninami nadřízenému ministrovi. To šéfovi Agrární komory Velebovi nemohlo uniknout, přesto nedávno zaútočil na ministra Gandaloviče: „Nezamezil podvodům při privatizaci půdy, ani ji neurychlil, jak po nástupu do úřadu sliboval. Pokračuje letitý stav, kdy ministerstvo zemědělství nerespektuje požadavky českých zemědělců hospodařících na půdě.“ Veleba tady hájí skupinu podnikatelů – privatizátorů státních statků, jejichž svazu kdysi předsedal a za jehož zájmy coby člena komory dál kope. Ve vedení svazu je Vladimír Tůma, vytrvalý kritik zákona o prodeji státní půdy a spolumajitel firmy Agro & Kombinát Dolní Žandov z Chebska. „Před čtrnácti lety jsme zprivatizovali majetek, tedy hospodářské budovy, stroje a zvířata za sto milionů korun, a k tomu potřebujeme nejméně 3500 hektarů. Od té doby bojujeme, jak se k půdě dostat,“ říká Tůma. Se svými společníky při prodeji určitě nedosáhne na všechnu půdu, kterou měl podnik původně v pronájmu. „Dohromady jsme zatím získali do vlastnictví přes tisíc hektarů, včetně skoupených restitučních nároků,“ vyčíslil Tůma. Některé pozemky, které žandovský podnik užívá, ovšem teprve půjdou do prodeje. Také proto je aktuální důrazný lobbing za posílení výhod pro nájemce.
To sedlák Gabriel Kužel z Chebu už ví, na čem je: „Z 500 hektarů, které jsem měl pronajaté od Pozemkového fondu, jsem při koupi dosáhl na 250 hektarů, navíc různě rozesetých po okrese.“ Přitom i pro něj platil zákon, dle něhož má nájemce přednostní právo při nákupu na 70 procent výměry nabídnuté k prodeji, nejvýše však 500 hektarů. Právě ve formulaci „nabídnuté k prodeji“ je kámen úrazu. Kolik půdy si zemědělec i přes uzákoněnou přednost skutečně koupí, záleží z velké míry na úřednících fondu. Tím, jak postaví nabídku, mohou někomu hodně pomoci, jiného naopak potopit. To by se však těžko dokazovalo, úředníci budou mít vždy po ruce argumenty, proč dali do prodeje právě tyto parcely. Mohou říkat, že prošly lustrací, složitou identifikací a je potřeba rychle prodávat. „Nikdy se nevyužije celých 70 procent z nabídky, v průměru to vychází kolem 50 procent,“ poměřuje Tůma. Někteří klienti státního fondu jsou však značně obratní. PF s odvoláním na ochranu majetkových poměrů odmítá prozradit totožnost osob, které zprivatizovaly nejvíce půdy. Anonymně pouze sdělil, že nejčilejší jedinec už získal 3171 hektarů, druhý nejúspěšnější 2688 a třetí 2094 hektarů.

Legální soupeři

Česko-německá hranice se posunula, upozorňují tuzemští zemědělci v pohraničí, kterým se pochopitelně nelíbí, jak je sousedé vytlačují z půdy. Němci, ale i Nizozemci či Italové se k ní zpravidla dostávají legální cestou. Stejně jako domácí zájemci uplatňují přednostní právo, nebo o parcely soutěží v dražbách, kam se mnohdy hlásili se skoupenými restitučními nároky. Státní půdu smějí nakupovat výhradně fyzické osoby a pro firmy se zahraničními majiteli není nic jednoduššího, než vyslat na nákupy českého partnera, který ve volné soutěži přeplatí chudší zájemce. Kupříkladu na Chebsku už dávno pevně zakotvila Česká agrární společnost, která patří Němcům. Nizozemský vlastník a český jednatel je za firmami nazvanými U farma, D farma a T farma ze západního pohraničí, které si místní lidé spojují s výrobcem Mattoni. Půdu v Česku může koupit také kterýkoliv sedlák z EU, pokud doloží, že tu má tři roky trvalé bydliště. To však budou výjimečné případy. Četnější jsou situace, kdy zdatnými soupeři o převzetí půdy jsou někteří čeští podnikatelé. A každému, kdo byl úspěšnější než oni, často jednoduše přilepí označení spekulant.
Tomu, jaká bitva o státní půdu probíhá, ovšem neodpovídají ceny, které za ni stát dostává. Za parcely prodávané na základě přednostního práva inkasuje necelých pět korun za metr čtvereční, což vychází z úředních tabulek. O nic víc ale nevytěží v průměru ani z dražeb, přitom na volném trhu jsou v některých lokalitách ceny troj- i pětinásobné. Někdy se prostě zájemci domluví, co kdo koupí a díky tomu zůstanou na minimální vyhlášené výši. Tam, kde je zákulisní dohoda nereálná, si různí koumáci poradili s otázkou: Jak si zaručit vítězství v soutěži, v níž vyhrává ten, kdo dá nejvíc, a zároveň nešroubovat cenu zbytečně vysoko? Jednoduchý postup: spřátelené osoby (obvykle z jedné firmy) podají několik nabídek s různými cenami, pojistí si první a další místa v pořadí, načež postupně od nabídek odstupují, až se dostanou na „rozumnou“ cenu. Jenom stát přichází zkrátka.

Zase špatně

„Malá“ novela zákona o privatizaci půdy, platná od jara, má popsané spekulaci zamezit. Jak? Každý zájemce složí kauci ve výši pěti procent z ceny prodávaných pozemků, nejméně však 5000 korun. Odstoupí-li vítěz, kauce mu propadne, a tím prodej končí, fond už další zájemce neoslovuje. „Prodej se díky tomu zrychlí. Když zájemci odstupovali, dostali jsme se až na rok a půl. Teď bude převod možný už po 45 dnech,“ porovnává Brandl. Od novinky si také slibuje, že zreální cenu prodávané půdy. Jenže zemědělci si stěžují, že je kauce zatěžuje. „Neznamená to v praxi nic kromě toho, že těm, kteří na půdě hospodaří a potřebují ji, to vytahuje peníze z kapes,“ kritizuje Veleba. Brandl uznává, že kauce je zbytečná tehdy, uplatňuje-li nájemce přednostní právo, což má „velká“ novela napravit. Nově se má „vstupenka“ platit jen při účasti v soutěži, PF ji chce současně zdražit z pěti na deset procent z ceny nabízených parcel.
Předloha, která by nejdříve na sklonku léta mohla doputovat do vlády, oproti dnešku při prodeji více zvýhodňuje nájemce státních pozemků. Konečně by se dočkali toho, po čem roky volali – rozšířit přednostní právo na 70 procent z pronajaté výměry, nikoli jako nyní z půdy nabízené k prodeji. Nevyslyšený ale zřejmě zůstane jejich další požadavek, aby stát neuplatňoval předkupní právo na prodané pozemky poté, co je nový majitel plně splatí a chtěl by je dál někomu přepustit. „Fond má mít možnost zpětného odkupu půdy až do doby, než budou splacené budovy a další majetek, který se k pozemkům váže. Také splátky na stavby jsou rozložené na třicet let,“ vysvětluje Brandl. Stát chce předejít situaci, kdy lukrativní půdu podnikatelé prodají a vrátí mu opotřebené kravíny a sklady na opuštěných „ostrovech“. Každý prostě spekulaci vidí v něčem jiném.

BOX:
Více půdy na prodej
Pozemkový fond (PF) v době svého vzniku k 1. lednu 1992 spravoval zhruba 900 tisíc hektarů zemědělské půdy, z nichž nejprve začal vypořádávat restituce. Za celou dobu vydal restituentům asi 65 tisíc hektarů, obcím a dalším zájemcům bezúplatně převedl či směnil kolem 20 tisíc hektarů. Když se za ministra zemědělství Josefa Luxe připravovala privatizace pozemků, počítalo se s odstátněním zhruba 500 tisíc hektarů. A prodáno je už přes 420 tisíc hektarů. Až za vládnutí ministra Petra Gandaloviče (v čele PF je ze zákona ministr zemědělství) se rozsah půdy určený k prodeji významně navýšil. „Nyní máme na listu vlastnictví 370 tisíc hektarů, z toho prodáme ještě asi 250 tisíc hektarů,“ vyčísluje výkonný šéf PF Pavel Brandl. Necelých 50 tisíc hektarů zemědělské půdy si stát ponechává pro církevní restituce. Určitou výměru – odhadem 70 tisíc hektarů – si chce držet v rezervě především na výstavbu silnic a dálnic, pro polní cesty, protipovodňová a protierozní opatření doprovázející pozemkové úpravy.

BOX:
Důležité paragrafy
Komu lze prodávat či převádět pozemky dle zákona č. 95/1999 Sb., o prodeji státní půdy:
§ 5 – obcím, vlastníkům staveb a uživatelům pozemků v zahrádkových nebo chatových osadách
§ 6 – vlastníkovi sousedícího pozemku
§ 7 – samostatně hospodařícím rolníkům, vlastníkům zemědělské půdy, společníkům obchodních společností, členům družstev a oprávněným osobám (zemědělec je ten, kdo nejméně tři roky hospodaří a má alespoň deset hektarů půdy)
§ 8 – ostatním osobám (prodej prostřednictvím veřejné soutěže, v níž se nabízejí pozemky, které nebyly převedeny postupem uvedeným v paragrafech 5 až 7)

TABULKA:
Odstátněné hektary
Prodej státní zemědělské půdy v období od ledna 1999 do poloviny letošního roku
Kraj*Hektary
Hl. město Praha*477,5
Středočeský*33 229,9
Jihočeský*49 978,5
Plzeňský*50 332,4
Karlovarský*55 992,4
Ústecký*47 585,2
Liberecký*23 603,9
Královéhradecký*21 857
Pardubický*17 030,9
Vysočina*13 399
Jihomoravský*30 723,1
Olomoucký*28 703,7
Zlínský*4 745,3
Moravskoslezský*45 417,6
Celkem*423 076,3
Pramen: Pozemkový fond

TABULKA:
Nejčilejší okresy
Pracoviště PF, která odstátnila nejvíce půdy
Okres*Počet pozemků*Výměra (v hektarech)*Cena (v mil. Kč)
1. Bruntál*24 888*29 490*849
2. Tachov*15 288*25 896*847
3. Karlovy Vary*22 608*23 898*681
4. Chomutov*10 517*21 269*864
5. Český Krumlov*13 364*16 335*408
Pramen: Pozemkový fond

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče