Lukáš Kovanda: Nobelovka na dobré adrese

13. října 2015, 07:57 - Lukáš Kovanda
13. října 2015, 07:57

Ekonomii se často říká ponurá věda. A opravdu, pokud se začteme do knih různých Pikettyů nebo Stiglitzů, radostí jančit nebudeme.

Tito mrzutci, jdoucí v pesimistických stopách Malthuse či Marxe, líčí svět, kde dobře už bylo. A budoucnost plnou fatálních hrozeb typu nezvládnutelného rozevírání příjmových nůžek. Média jim přikládají velký význam, neboť negativní zprávy prodávají lépe než ty příznivé.

Stranou mediálního zájmu tak zůstávají ekonomové, kteří budoucnost lidského rodu vidí celkem optimisticky. Ne že by nebrali na zřetel plejádu problémů, kterým dnešní člověk čelí, avšak nenechávají si jimi dočista zatemnit mysl. Nepodléhají proto ani ideologickým klišé. Jeden z těchto „informovaných optimistů“, skotský rodák Angus Deaton, včera získal Nobelovu cenu za ekonomii. Zcela zaslouženě.

Svůj optimismus opírá profesor ekonomie z Princetonu o pečlivou práci s rozsáhlými datovými soubory historickými i současnými. Právě tím je proslulý. Zjišťuje tak třeba, že od roku 1900 stoupla naděje dožití při narození o padesát procent – a že dále stoupá. Nebo přichází na to, že podíl lidí žijících za méně než dolar denně klesl ve světě ze 42 procent v roce 1981 na pouhých čtrnáct procent v současnosti.

Velký únik

Své několik desetiletí trvající bádání Deaton předloni shrnul v knize Great Escape, tedy Velký únik. Lidstvo se vymaňuje z rozkladného vlivu pověr, dogmat a fundamentalismu. Už od osvícenství totiž hledá pravdu, hledá objektivitu.

Tento „únik“ umožňuje díky souvisejícímu rozvoji vědy, lékařství, obchodu, podnikání či státní správy další „velký únik“, totiž před kojeneckou a dětskou úmrtností a nuznou chudobou, které po tisíciletí lidstvo sužovaly a decimovaly. Deaton ale vnímá, že „velký únik“ se daří hlavně bohatší části světa.

Nůžky se rozevírají. V tom by se s Pikettym a dalšími shodl. Řešením ale podle něj není více přerozdělování, neboť zahraniční pomoc rozvojovému světu je kontraproduktivní, jak opět zjišťuje na těžko zpochybnitelných datech. Mimochodem právě tato pasáž zmíněné knihy je trnem v oku Billu Gatesovi, který jinak Deatonův opus celkem příznivě recenzuje.

Angus Deaton svůj názor opírá o rozsáhlá tvrdá data – a nyní už i o Nobelovu cenu

Nobelistovo přesvědčení o neúčinnosti zahraniční pomoci je zkrátka v rozporu se současným přesvědčením intelektuálního establishmentu, jehož je Gates jedním z nejvýraznějších představitelů. Myšlenka, že ryby bychom měli rozvojový svět učit chytat, nikoli je jen tak rozdávat, získá s Nobelovou cenou pro Deatona na váze. Právem.

Bude zajímavé sledovat, jak se s tím zmíněný establishment vyrovná. I řada významných ekonomů, například Jeffrey Sachs, totiž hájí, ba i aktivně prosazuje rozsáhlou zahraniční pomoc třetímu světu. Jenže nebude snadné se s Deatonem vypořádat. Svůj názor, jak už bylo řečeno, opírá o rozsáhlá tvrdá data – a nyní už i o Nobelovu cenu. Švédským akademikům se letos volba nadmíru povedla.

Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče