Lukáš Kovanda: Kurzarbeit není lékem na sankce

21. srpna 2014, 07:33 - Lukáš Kovanda
21. srpna 2014, 07:33

Řešení „win-win-win“ pro časy hospodářského útlumu. Tak hovoří o kurzarbeitu americká právnička Megan Felterová. Přede dvěma lety publikovala studii, v níž argumentovala, že „krátká práce“ by se dle německého vzoru měla zavést i v USA, aby pomohla tamnímu trhu práce.

Proč „win-win-win“? Zaměstnanci nepřicházejí o místo a zůstává jim ucházející příjem. Zaměstnavatelé si pracovníky mohou „podržet“ do období ekonomického oživení, takže nejsou zatíženi náklady spjatými s propouštěním a následně s hledáním nových lidí. A pro stát je levnější dotovat „zkrácenou práci“ než vyplácet dávky v nezaměstnanosti.

Od ledna se jednodušší kurzarbeit nejspíše objeví v Česku. Je ovšem trochu matoucí, že za návrhem stojí pracovní skupina zabývající se dopady protiruských a odvetných sankcí. Zrovna v rámci boje proti jejich dopadům by „krátká práce“ užita být neměla.

Německý kurzarbeit, uvedený v době vrcholící finanční krize, byl podle Felterové „nejrozsáhlejším programem sdílení práce na světě“. V půli roku 2009 v něm bylo 1,4 milionu pracovníku a 63 tisíc zaměstnavatelů. Dopady krize představovaly cyklický útlum, jenž tak či onak zasáhl celou německou ekonomiku. V cyklických útlumech, u nichž je jasné, že dříve či později skončí, kurzarbeit opravdu může nést ovoce.

Dopady sankcí mají ovšem spíše strukturální ráz. Zasaženy budou firmy, které jsou obchodně exponovány vůči ohniskům ukrajinského konfliktu, vůči sankcionovaným trhům a odvětvím. To platí jen pro určitou část tuzemských firem.

Lze samozřejmě tvrdit, že skrze jejich problémy se dopady sankcí druhotně promítnou do širší ekonomiky. Ovšem tento dopad už může být značně rozptýlený, a tedy nehluboký. Navíc jeho zdroj nemusí být časově limitovaný – třeba sankce proti Kubě uplatňují USA desítky let. A priori tedy rozhodně nelze sázet na cyklický charakter dopadů sankcí. V dlouhém horizontu mohou nakonec trpět třeba jen ty firmy, které přijdou o ruské odběratele a nedokážou se přeorientovat na nové trhy. Má pak stát dotovat chod těchto společností, o jejichž zboží vlastně nikde není zájem, na úkor těch, které se přeorientují? To je mrhání veřejnými penězi.

Z hlediska praktické aplikace kurzarbeitu je tedy zásadní, aby došlo k odlišení spíše cyklického a spíše strukturálního útlumu. To může být v řadě případů obtížné. Do hry proto mohou a budou vstupovat lobbistické síly, které budou obhajovat uplatnění „krátké práce“ v dané firmě cyklickým útlumem ekonomiky, ačkoli ve skutečnosti bude firma čelit strukturálním potížím. Tedy takovým, jimž efektivně zamezí pouze rapidní změna byznys plánu. Tu však bude kurzarbeit plýtvavě oddalovat.

Takže ano, kurzarbeit může být „win-win-win“. Ale zdaleka ne vždy.


Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen


Čtěte také:

Kurzarbeit má startovat od ledna, stát přispěje na 30 procent mzdy

Pavel Páral: Kurzarbeit a Ewig Schade

Sankce mohou české firmy připravit o desítky miliard, tvrdí průmyslníci

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče