Lukáš Kovanda: Kulišárny z Letenské?

07. ledna 2015, 07:45 - Lukáš Kovanda
07. ledna 2015, 07:45

Státní rozpočet za rok 2014 skončil nižším schodkem, než s jakým se počítalo. Místo rozpočtovaných 112 činila sekera jen necelých 78 miliard korun. Takový závěrečný účet je hlavně výsledkem postupného oživování tuzemské ekonomiky. To se začalo prvními známkami projevovat v létě 2013, řadu měsíců před nástupem současné vlády. Té poměrně dobrý rozpočtový výsledek jen spadl do klína.

I za nižšími než předpokládanými výdaji je třeba zčásti vidět hospodářský růst. Ten například zapůsobil ve směru nižšího objemu čerpaných sociálních dávek. Nicméně rozdíl mezi rozpočtovanými a skutečnými výdaji je výrazně větší, než by odpovídalo lepšímu než očekávanému vývoji české ekonomiky v roce 2014. Podobné nadhodnocení výdajů charakterizovalo už předešlý rozpočet na rok 2013, který sestavovala Nečasova vláda.

Dlouho se tradovalo, že jediným ekonomickým expertem v Česku, který skutečně umí sestavit státní rozpočet, je Eduard Janota. Nabízí se proto otázka, zda citelný rozdíl mezi rozpočtovanými čísly a výslednou realitou není primárně odrazem toho, že po Janotově smrti v roce 2011 tu zkrátka chybí expert jeho kalibru.

Pravděpodobnějším vysvětlením ale přece jenom zůstává to, že na ministerstvu financí vzali v posledních letech za svou určitou obdobu postupu státních podniků v době socialismu. O něm pamětníci, například ekonom Zdislav Šulc, hovoří jako o „obráceném minimaxu“. Podniky před rokem 1989 často postupovaly tak, aby docílily co nejnižšího plánovacího závazku. Snažily se proto byrokratické centrum, z něhož byla ekonomika řízena, přesvědčit, že toho dokážou vyrobit spíše méně než více – že jejich produkční minimum je vlastně maximem. Centrální plánovači neměli k dispozici detailní informace o skutečných možnostech konkrétní výroby, a tak je leckterý podnikový ředitel převezl. Když se pak dělal závěrečný účet, plán se hravě plnil, či nezřídka dokonce slavně překonával.

Existuje možnost, že podobnou „hru o parametry“, řečeno opět se Šulcem, dnes s veřejností hraje ministerstvo financí. Rozpočtuje nadsazené schodky, aby pak snadno a slavně splnilo plán. Jako třeba loni. Je-li tomu tak, širokou veřejnost asi půjde ještě chvíli balamutit. Horší to bude s mezinárodními investory. Pokud shledají, že v Letenské ulici se podobné kulišárny dějí pravidelně rok co rok, prostě je zahrnou do svých očekávání. Budou automaticky předpokládat, že deficit v daném roce bude výrazně nižší než ten plánovaný. Postupem času tak již vládě nebude stačit pouhé splnění plánu, ale jenom jeho výrazné překonání, tedy deficit citelně nižší než rozpočtovaný. Doufejme ale, že v Letenské počítat umějí. A také v to, že na žádné kulišárny nemají ani pomyšlení. Pro českou ekonomiku by to tak bylo dlouhodobě nejlepší.


Čtěte také:

Loňský deficit státního rozpočtu byl nejnižší od roku 2008

Schodek rozpočtu letos bude 80 miliard. Náklady na obsluhu dluhu se nezmění

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče