Lov na emise

29. října 2008, 14:37 - Čestmír Klos
29. října 2008, 14:37

Jak redukovat skleníkové plyny bez děr do rozpočtu

O tom, jak velké bude mít Česko problémy s předepsanými limity emisí skleníkových plynů v mezních datech, určených českými zákony a evropskými nařízeními, se musíme rozhodovat dnes nebo zítra. Ulehčit nám to může nezávislá studie společnosti McKinsey. Soustředila podklady, dle nichž lze odpovědně hledat cestu k dosažení předepsaných dlouhodobých cílů. Množství emisí skleníkových plynů i výše vynaložených nákladů budou záležet na tom, jak se České republice podaří využít příležitostí zvýšit energetickou účinnost, správně zvolit poměr mezi energetickými zdroji a zvážit uskutečnitelnost technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého. Průmysl i společnost by měly být připraveny přijmout optimální rozhodnutí, která povedou k dosažení cílů bez negativního dopadu na ekonomiku a s minimálními sociálními náklady.

Vyzrát na emise i náklady současně

Společnost McKinsey vsadila na celosvětově prověřený postup, který jí už posloužil k analýze omezování emisí globální ekonomiky i k podrobnému rozboru dopadu emisních opatření na jednotlivá odvětví. Dle stejného klíče už experti společnosti zpracovali analýzy pro více než deset zemí.
Dříve než autoři studie přikročili k analýze i v České republice, prověřili redukční potenciály a s nimi spojené náklady u více než stovky různých příležitostí v šesti klíčových odvětvích.
Prvním krokem bylo sestavení referenčního scénáře, jak by se v Česku vyvíjely emise v „zakonzervovaných“ podmínkách roku 2007– bez jakýchkoli dalších opatření. Referenční scénář pak sloužil jako výchozí hodnota pro porovnávání současných a budoucích českých emisí. Ve druhém kroku zvolili autoři studie všechny možnosti snížení emisí, které připadají v úvahu, a vypočítali náklady a možné snížení u každé z nich. Takto ověřené údaje pak zanesli do grafu. Jednotlivé možnosti v něm seřadili dle výše nákladů potřebných k jejich využití– od nejnižšího po nejvyšší. Když na vodorovnou osu vynesli, oč je dané opatření schopné snížit emise, vznikla křivka, která je pro nepřipravené pozorovatele velkým překvapením: významnou část grafu tvoří činnosti, u nichž snižování emisí nejenže na nic nepřijde, ale dokonce jsou zdrojem zisku.

Kolik snížit a za co

Vše je připraveno pro závěrečný krok: výpočet celkového snížení emisí a souvisejících ekonomických nákladů. Autoři studie nabízejí i několik variant možných opatření. Ten, kdo dle ní chce postupovat, se dozví, co je možné a na kolik ho to přijde. Podrobnější odpověď na otázku, jak konkrétně by česká společnost měla v jednotlivých odvětvích postupovat, by však vyžadovala další analýzy.
Aby však bylo už dopředu jasno – nákladem na snížení emisí u každé analyzované možnosti se ve studii myslí pouze dodatečný náklad na její uskutečnění. A to ve srovnání s cenou téže aktivity, která by se uskutečnila dle referenčního scénáře. Jako příklad ať poslouží využití větrné energie. Náklady na snížení emisí ve větrných elektrárnách jsou dané dvěma faktory. Prvním jsou dodatečné náklady na výrobu elektřiny, které přesahují ty průměrné na produkci energie, užité při sestavování referenčního scénáře. Tyto náklady jsou pak modelovány jako plné po celou dobu životnosti zdroje. Druhým sledovaným faktorem je úspora emisí na jednotku takto vyrobené energie. Tyto dva klíčové údaje pak větrné energii určí místo na nákladové křivce.

Východisko výpočtů i úvah

Vše, co se ve studii objeví, je porovnáváno s referenčním scénářem. Ten vychází ze skutečných emisí roku 2005. Datum bylo dobře zvoleno, protože z tohoto roku pocházejí první relevantní údaje o českých emisích. Toho roku totiž hlavní znečišťovatelé, na něž se vztahuje povinnost „platit“ za vypouštěné emise povolenkami, poprvé složili své emisní účty.
Studie uvádí, že objem českých emisí po roce 1990 prudce poklesl, ale od roku 1995 byl víceméně stabilní. Pro další období vycházejí autoři z předpokladu, že bez dalších zásahů by emise částečně kopírovaly předpokládaný růst HDP na hlavu, a tím pádem začaly stoupat s dalším růstem příjmů a spotřeby. Referenční scénář proto předpokládá, že emise za současných trendů mírně porostou o 0,1 procenta ročně a v roce 2030 dosáhnou 149 megatun oxidu uhličitého. Vůči roku 2005 je však hodnota vypouštěných emisí vyšší o tři procenta!
Nárůst emisí v referenčním scénáři je však v příkrém rozporu se stanoveným cílem Evropské unie na snížení emisí o 50 procent do roku 2050. A takový scénář by nevyhovoval ani požadavku mnoha vědců, ani vlivné Sternově zprávě. Očekávají totiž snížení celkových emisí na dvě tuny na obyvatele a rok. Autoři studie dospěli k závěru, že Česko bude nuceno změnit tuto předpokládanou trajektorii produkce emisí, pokud bude chtít tyto požadavky změnit.

Kdo ponese náklady

Studie nezkoumá, kdo ponese dodatečné náklady. Zda vláda prostřednictvím dotací, podniky nebo, jak je tomu nejčastěji, koneční zákazníci. Ať se tíže nákladů mezi možné subjekty rozdělí v jakémkoli poměru, autoři studie v výpočtech a grafech předpokládají, že cena pokaždé zůstane stejná.
Náklady uváděné ve studii představují největší část všech těch, jež jsou spojené s možnostmi snižování emisí skleníkových plynů. Samozřejmě, že existují i další relativně menší náklady a přínosy, z nichž mnohé jsou jen obtížně kvantifikovatelné. Jak na příklad započítat čas manažerů potřebný na provedení změn? Jaké výdaje by státu či podnikům vznikly, kdyby k redukci skleníkových plynů neprovedly žádné kroky? To studie pomíjí, protože pracuje pouze s vyčíslitelnými údaji.

Odhad nebo předpověď?

U spočítaných a v grafech zachycených možností snížení emisí skleníkových plynů v žádném případě nejde o předpověď, ale o odhad, co by mohlo být proveditelné v časovém úseku, pro který je nákladová křivka připravena. Potenciál nebo objem jednotlivých možností znamená, o kolik mohou tyto možnosti pomoci snížit emise skleníkových plynů.
Je třeba dbát na to, aby nenastalo dvojí započítání nejen potenciálu, ale i emisí, které vznikly při výrobě sledovaných zařízení. Například emise vzniklé při výrobě solárního panelu se nezapočítávají při posuzování jeho potenciálu je snížit. Emise z výroby byly jednou provždy započítány u výrobce.
Analýza možností vyžadovala vypracování mnoha předpokladů. Mimo jiné odhady kapacity výroby energie, vstupních nákladů na produkci energie a očekávaného snižování cen technologií. Tam, kde to bylo vhodné, využili autoři zprávy poznatky z globálních studií společnosti McKinsey a přizpůsobili je českému kontextu. Proto jsou předpoklady v této zprávě v souladu nejen s probíhajícími globálními analýzami, ale i s těmi z Velké Británie, USA, Německa, Itálie, Švédska a dalších zemí. Tyto předpoklady revidovali odborníci z příslušných odvětví. Autoři studie pak při výpočtu nákladů a dopadů opatření vždy přihlíželi ke specifické situaci v České republice.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče