Loděnice – vína více!

25. února 2008, 00:00 - Robert Šimek
25. února 2008, 00:00

ANTONÍN CÍFKA - Pražský hoteliér Antonín Cífka byl vášnivým milovníkem vína. Roku 1870 založil vinohrad ve středočeské Loděnici a postupně na něm vypěstoval několik vyhlášených odrůd. Loděnický granát získal dokonce roku 1893 zlatou medaili na výstavě v Londýně.

Obec Loděnice leží sedm kilometrů severovýchodně od Berouna. Název dostala údajně podle toho, že zdejší obyvatelé kdysi odváděli vrchnosti daň v podobě lodí a prámů. Do historie se zapsala roku 1179 bitvou dvou přemyslovských knížat – Bedřicha a Soběslava II. Starší Bedřich sice prohrál, český trůn ale nakonec stejně získal.

Počátky rozvoje místního průmyslu jsou spojeny s těžbou vápence a výrobou textilu. Již roku 1811 zde vznikla malá přádelna, která se postupně rozrostla na velký bavlnářský podnik. Po druhé světové válce ho převzaly Gramofonové závody a plátno nahradily gramofonové desky. V současnosti vlastní areál společnost GZ Digital Media, která zde vyrábí DVD nosiče.

Zřejmě nejvíc ale Loděnici proslavilo vinařství. Na Kněží hoře nad obcí se podle dochovaných zpráv pěstovala réva již za Karla IV. Teprve koncem 19. století se však zdejší víno stalo opravdovým pojmem. Zásluhu na tom měl pražský hoteliér Antonín Cífka.

Hotel s rentgenem

V Praze vlastnil hned dva významné podniky. Prvním byla žižkovská restaurace Bezovka, která stávala poblíž dnešního Havlíčkova náměstí. Měla velký společenský sál a konala se v ní řada nejrůznějších akcí.

Cífkovým hlavním objektem byl ale hotel U Černého koně v ulici Na Příkopě (dnes v jeho místech stojí budova České národní banky). Vznikl roku 1818 a svého času byl jedním z nejluxusnějších podniků v Praze. S oblibou ho navštěvovala řada českých i zahraničních státníků a hostil i takové osobnosti, jakými byli Niccolo Paganini, Richard Wagner či Ferenc Liszt.

Antonín Cífka velmi dbal o blaho zákazníků a nevynechal žádnou příležitost k jejich obveselení. Když se koncem 80. let 19. století dozvěděl o vynálezu rentgenu, který ještě neměl praktické využití, zakoupil jeden přístroj a instaloval ho přímo v hotelové restauraci. Hosté se pak při čekání na jídlo mohli pro zábavu rentgenovat a návštěvnost podniku výrazně stoupla.

ANTONÍN CÍFKA

(zemřel 1891)

O dětství a mládí pražského hoteliéra Antonína Cífky nejsou žádné zprávy. Byl majitelem proslulé žižkovské restaurace Bezovka (zanikla roku 1936) a luxusního hotelu U Černého koně v ulici Na Příkopě (roku 1939 ustoupil dnešní budově ČNB). Roku 1870 zakoupil pozemky na Kněží hoře u Loděnice, na kterých vybudoval vinohrad. V jeho sousedství si pak o tři roky později nechal postavit vilu v novorenesančním stylu.Celý život se snažil získat šlechtický titul, podařilo se to ale až jeho dětem, které se psaly „von Cífka“. Zemřel roku 1891.

Zámek na vinici

Největší Cífkovou láskou však bylo víno. Procestoval Porýní i jižní Francii a všude ho fascinovala kvalita vinařství. Po návratu do Čech zatoužil po vlastní vinici, dlouho ale nevěděl, kde ji založit.

Teprve když jel roku 1869 kočárem z Berouna do Prahy, všiml si Kněží hory nad Loděnicí. Byla tehdy jen úhorem, na kterém se páslo pár koz, pro pěstování vína se však hodila znamenitě. Pozemek tehdy patřil církvi, která zpočátku nechtěla o prodeji slyšet. Houževnatý hoteliér se ale nevzdal a po roce dosáhl svého. Kopec koupil, zkultivoval a ještě tentýž rok osázel vinnou révou.

Do Loděnice pak pravidelně zajížděl a roku 1873 si zde nechal postavit i rodinnou vilu. Protože toužil po šlechtickém titulu, měla podobu novorenesančního zámku se dvěma věžemi. Budova měla mohutnou sklepní podezdívku, ve které byla stáčírna vína, a obklopena byla parkem. Objekt oficiálně neměl žádné jméno, místní mu ale brzy začali říkat „zámek Vinice“.

Dvorní dodavatel vín

Cífkovo koketování s dvorskými kruhy vyvrcholilo roku 1880, kdy loděnickou vilu navštívil nástupce rakousko-uherského trůnu, korunní princ Rudolf Habsburský. Na lukách u zámečku tehdy proběhla velkolepá slavnost se zábavou a hodováním, která pokračovala dlouho do noci a končila mohutným ohňostrojem.

Ani tato akce však k vytouženému titulu nevedla a Cífka se musel spokojit jen s obchodními úspěchy. Ty ale rozhodně nebyly malé. Vinice dávala až 25 tisíc litrů vína ročně a výtečné Loděnické (někdy též Kněžíhořské) šlo velmi dobře na odbyt. Roku 1879 bylo oceněno diplomem ve Vídni a roku 1886 získalo bronzovou medaili v italském Bolzanu. Největšího uznání pak roku 1893 dosáhl Loděnický granát (svatovavřinecké), který obdržel čestný diplom a velkou zlatou cenu na výstavě v Londýně.

V Cífkově vile se navíc zpracovávala vína z Dolních Rakous, Maďarska či Dalmácie. Pražský hoteliér se proto brzy mohl pyšnit titulem „c. k. dvorní dodavatel“.

Lanovka na vápno

Když Antonín Cífka roku 1891 zemřel, jeho ohromný majetek si rozdělilo celkem patnáct dětí. Hlavním dědicem se stal syn Jindřich, který pokračoval jak ve vedení pražských podniků, tak v pěstování vína.

Navíc ho zlákala výroba vápna, která měla v Loděnici dlouholetou tradici. Roku 1898 založil na pozemku V Báních vlastní vápenku s kruhovou pecí typu Kohout (s osmi komorami), která byla později přebudována na typ Hoffmann (šestnáct komor).

Vápenec dodávaly tři lomy: Cífkův, Obecní a Založanský. Doprava probíhala pomocí povozů, které roku 1908 vystřídala více než kilometr dlouhá lanovka. Její výškový rozdíl byl 120 metrů a fungovala na jednoduchém principu – plné vozíky klesaly do údolí samospádem a vytahovaly nahoru vozíky prázdné. Během hodiny bylo tímto způsobem možné přepravit až 40 tun vápence.

Odchod z Loděnice

Rodina Cífků byla všestranně aktivní a do dějin se zapsala i v oblasti sportu. V Loděnici vznikly koncem 19. století vůbec první tenisové kurty v Čechách. Potomci Antonína Cífky se podíleli na založení Českého Lawn Tennis Klubu (I. ČLTK) a podnikatelova nejmladší dcera Milada se roku 1896 stala první tenisovou mistryní království Koruny české.

Roku 1916 však Cífkové z Loděnice odešli a jejich impérium se rozpadlo. Vápenku získala společnost Procházka a spol., která se později stala součástí firmy Prastav. Po druhé světové válce převzal podnik Pragocement, který roku 1973 výrobu zastavil.

Vinice na Kněží hoře využíval Výzkumný ústav vinařský v Karlštejně, který na nich vypěstoval několik nových odrůd (například Karlštejnský muškát). Po roce 1990 se ale pozemky dostaly do soukromých rukou a vinohrad zpustl. Stejný osud potkal i loděnický zámek, který je dnes už jen smutnou vzpomínkou na zašlou slávu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče