Lodě mohou být láskou, zábavou, rekreací - ale mohou sloužit k obživě?

14. července 2003, 00:00 - Tomáš Vladislav Novák, publicista revue@wo.cz
14. července 2003, 00:00

Jestliže se rozhodujete koupit si vlastní loď, neměli byste ji kupovat hned u prvního člověka, který je prodává nebo stavíV podstatě jsou jachtaři dvojí: buď si pronajmou někde pokoj, chatu (nebo ji vlastní) a pak jim na svezení stačí malá loď, nebo jsou schopni zainvestovat velkou plachetnici.

Jestliže se rozhodujete koupit si vlastní loď, neměli byste ji kupovat hned u prvního člověka, který je prodává nebo staví

V podstatě jsou jachtaři dvojí: buď si pronajmou někde pokoj, chatu (nebo ji vlastní) a pak jim na svezení stačí malá loď, nebo jsou schopni zainvestovat velkou plachetnici.

V tom případě nepotřebují ani pokoj, ani chatu a vezou si pokoj i s koupelnou s sebou s možností vybrat si sousedy na noc. Samozřejmě by je pak šlo ještě dělit dál, ale škatulkování lidí na vodě není příliš dobrá věc. Odmítá ji i jeden z odvážlivců, který se vrhl do podnikání v tomto oboru, Josef Hlaváček.

Počátek

K jachtingu se dostal přes malou závodní loď typu vorien na Měříně v letech 19931994. Po narození dcery se jednu sezonu koukal na ostatní jachtaře ze břehu, protože na malou loď dítě vzít nešlo. Začal s větší kajutovou dřevěnou lodí - Sportinou. Pak zjistil, že to není to pravé ořechové, takže koupil skipra před dokončením. To se ještě zuřivě bránil stavět lodě. Jenomže ze skipra zbyly jen skořepiny, protože zjistil, že všechno je na něm špatně. A tak loď komplet vyboural a vlastně začal stavět úplně znova. „Měl jsem v té době ofsetovou tiskárnu, která mi už slušně lezla na nervy - sedm let bez dovolené - takže jsem ji v roce 1997 pověsil na hřebík a vstoupil do jachtingu profesionálně - koupil jsem tehdy jedinou konkurenci, která byla k prodeji, Jachtservis Kuželka,“ směje se ještě dnes Josef Hlaváček. Vzápětí zjistil, že skipr je velmi těžko transportovatelný a on chtěl být nezávislý. Skipra prodal, letěl do Států a koupil catalinu. Nechal si postavit vlek a byl vlastně první, kdo u nás začal tahat skutečně velké lodě za osobním automobilem. Ale to ještě pořád byla jenom jeho loď. Prodejna jachtařských potřeb nestačila. Jeho firmička udělala první badeplato na sasanku. Pak i na catalině a všichni, co už cataliny měli, se zbláznili. Chtěli ho taky. A tehdy mu kamarád poradil, aby si založil servis lodí. „Tehdy jsem si myslel, že takoví blázni, kteří by za opravy lodí chtěli dát peníze, jsou tak dva v republice. Ale on naléhal - ono to přijde, uvidíš, a budeš první. Tak jsem ho poslechl a založil v Modřanech servisní centrum.“ Jenomže v Praze není žádné podnikání jednoduché. Dostat sem loď nebylo složité - hned vedle byla modřanská komora s jeřábem, ale dusily ho nájmy za všechno, i za volnou plochu. Kromě toho je Praha špinavá, takže lodě trpí. K dovršení všeho hned vedle stojí čokoládovna, kde občas bouchnul kakaový mlýn. Tehdy taky začal spolupracovat s Honzou Jeníčkem, který dělal elektroniku. Potom Honza koupil baráček v Nových Dvorech poblíž Slapské přehrady. Čím dál víc se lodě dostávaly do Nových Dvorů. Nakonec Hlaváček koupil usedlost hned vedle, přebudoval ji na zimoviště a servis lodí byl na světě. Jeníček měl usedlost původně v nájmu, a to tam zimovaly dvě lodě. Druhý rok jich bylo asi sedmnáct, třetí třicet čtyři a letos šedesát tři.

Množení zákazníků

Začal fungovat jeden ze stěžejních zákonů trhu - nabídka podporovala poptávku. Komplexní služby od strojení lodě na vodě, odstrojení lodě na vodě, naložení na vlastní vlek, vlastní jeřáb - to jen málokdo v tomhle rozsahu může nabídnout. Původně měli jachtaři velmi omezenou možnost zimování svých lodí. Na Slapské přehradě vlastně jen parkoviště v Třebenicích, jednoho soukromníka na Cholíně, hodně se zimovalo na Měříně na louce, ale bezpečné a pojištěné zimoviště se servisem, kde by byl k dispozici i jeřáb, nebylo. V Nových Dvorech má každý možnost loď svěřit do kompletního servisu, ale když si chce na lodi pracovat sám, nikdo mu nebrání. Má ale k dispozici základní zázemí i vybavený sklad všeho možného jachtařského vybavení i odbornou radu. Je tady slušně vybavená strojní dílna, opravy laminátu dělá skutečně laminář - profesionál a ne nějaký všeuměl, který se to někde naučil. A kvalita nástřiku barev se vyrovná běžné kvalitě zahraničních lodí. A co podmínky pro tohle podnikání? Nepříjemné pro majitele lodí je, že všechny služby kolem lodí, s výjimkou uložení lodě, jsou daněny dvaadvacetiprocentní sazbou DPH. A co státní úřady - Povodí Vltavy, Státní plavební správa (SPS), Policie ČR? „Pokud dovážím lodě, jsou vždycky s kompletní dokumentací, takže se SPS nemám jediný problém. Při technických prohlídkách, na které k nám SPS jezdí, jsme nezaznamenali jediný problém. Předpisy všechny známe a není to nic, co by se nedalo splnit. S Povodím Vltavy velmi úzce spolupracujeme už jen při spouštění a vytahování lodí. Loni si nás dokonce Povodí vyžádalo po povodních, kdy jsme pomáhali řešit rychlé vyklizení hladiny před odpuštěním vody. A takzvaný Poříční oddíl policie? Já bych byl strašně rád, kdyby nebyl takzvaný, ale opravdu Poříční, protože na vodě ho je potřeba vidět. A vidět ho dobře vybaveného, aby měl nějaký respekt. Momentální situace je taková, že respekt moc nemá.“

Nevychovanci

A že se dnes na vodě dějí všelijaké nepřístojnosti, může potvrdit každý, kdo je nadán smyslem pro pořádek a zákonnost a kdo strávil byť jediné odpoledne na břehu některé naší přehradní nádrže. Mezi plavci se značnou rychlostí proplétají nejen motorové čluny a vodní skútry, ale i všelijaké polorozpadlé bárky s přívěsnými motory, z nichž benzin a olej crčí všemi směry. Ale opalující se rekreanti zase nechávají bohorovně bez dozoru své ratolesti, pouštějí je na vesličky bez plovacích vest (třebaže jsou do patnácti let povinné), na šlapadlech a jiných zábavných, leč těžko ovladatelných potvornostech se pletou do cesty plachetnicím (což zásadně nesmějí). Téměř nikdo si totiž neuvědo

muje, že řeka (a přehradní nádrž je pořád řekou) je něco jako silnice. I tady platí poměrně přísné „dopravní“ předpisy, které ovšem na rozdíl od těch silničních skoro nikdo nezná. A přitom je to skoro stejné. Pustíte-li dítě na vesličku, mělo by předpisy znát ve stejném rozsahu, jako když vyrazí na kole na silnici. A k řízení plachetnic i motorových člunů je potřebný „řidičák“. Průkaz vůdce rekreačního plavidla. Pokud tedy někdo uvažuje o koupi motorového člunu či plachetnice, měl by začít na Státní plavební správě (ww.spspraha.cz). A pokud už nějaké plavidlo má, měl by tam běžet o to rychleji.

Požadavky jsou jiné

Jak se vlastně mění požadavky lidí, zákazníků? Dají se zákazníci rozdělit do nějakých skupin - staří jachtaři, noví jachtaři, snobové apod.? Josef Hlaváček se zavrtí - skutečně nerad strká lidi do nějakých škatulek. „Když jsem začal prodávat vybavení pro plachetnice, byly tady dvě skupiny kupujících. Staří jachtaři, kteří měli třeba bellugu, postavenou vlastními silami a nákladem kolem dvaceti tisíc korun. Ti omdlívali nad kladkou za tři sta korun. Pak se začala objevovat druhá skupina lidí, kteří ať už restitucí nebo podnikáním přišli k penězům a splnili si sen. Koupili loď, dejme tomu za milion. Ale chyběl normální člověk, který je schopen si udělat radost, našetřit si a do své staré lodi koupit za dvě stě tisíc nový motor. Postupem doby se trh, nebo spíš spektrum jachtařů, usadil.“ A snobové? „Co to je? V ětšina lidí, které znám a kteří mají drahé lodě, na ně mají velmi málo času, protože jsou velmi pracovně vytíženi. Nechtějí vystavovat na odiv, že si koupili loď za jeden a půl milionu. Jsou to prostě třeba manažeři, kteří peníze mají, tak proč by si kupovali sasanku za tři sta tisíc, když mají na dražší loď, pohodlnou, s veškerým komfortem - s topením i rozvodem teplé vody. Je zvláštní, že třeba povodně nám přinesly zhruba třicet lodí na zimování navíc, protože prostě nebylo možné je odtransportovat dolů do Prahy. A pětadvacet z těch třiceti už nikdy nepojede do Prahy. A jsou mezi nimi i ti bellugáři. Protože si dokáží snadno spočítat, že i když v klubu dají za zimování režijní cenu, dejme tomu tři a půl tisíce, zvlášť zaplatí jeřáb, ještě pořád musí na Slapy dojet po vodě. Je to sice hezký výlet, ale stojí docela dost benzinu. U mě zaplatí šest tisíc a mají v nich i dopravu k vodě a od vody, jeřábování a pojištěné zimování. A když chtějí, tak už na lodi nemusí dělat.“

Jak se vybavit

Když se člověk rozhodne koupit loď, neměl by ji hlavně koupit u prvního člověka, který prodává nebo staví lodě. Nejdříve je dobré se podívat do katalogu lodí na českém trhu, který je neustále v prodeji. Samozřejmě je výhodou, když má člověk nějakého kamaráda - vlastníka lodě, a tudíž i nějaké zkušenosti. Ale rozhodně se nedá zase věřit jenom jednomu člověku, protože má strašně úzký pohled, nikdo nikdy nepohaní svoji loď. Někdo dá přednost výběru podle designu, někdo podle užitnosti. Hlaváček by doporučil ještě něco jiného: „Setkávám se s tím bohužel zřídka, ale přicházejí i lidé, kteří řeknou, že by byli rádi, kdybych s nimi jel do Polska, protože tam mají vybranou loď, ale nevědí, jestli je v pořádku. Je to stejné, jako když se kupuje auto, taky by člověk neměl dát na všechny reklamy v televizi, ale použít zdravý rozum a zkušenosti druhých.“ Prodávají se ale i použité lodě. Teď je náš trh daleko barevnější, protože díky dovozu použitých lodí z Německa a Bodamského jezera je tady poměrně široká škála lodí. Ale namístě je velká opatrnost, protože se většinou jedná o mírně řečeno přestárlé lodě. To neznamená, že jsou špatné. Na lodích totiž nezestárne laminát, jak mnozí straší, nezestárne takeláž, nezreziví stěžeň, ale odejdou technologie. A ty jsou, jak se pak zjistí, na lodi to nejdražší.

Konkurence

Konkurence je mírně řečeno zvláštní. V oblasti servisu v podstatě ani moc není, protože on by každý chtěl spíš jen prodávat a nikomu se nechce nic moc dělat. V obchodě konkurence je. Objevila se u nás řada renomovaných evropských prodejců lodí, což je vidět i na výstavách. A vás to baví?, ptáme se Josefa Hlaváčka. „Baví, protože se to někam ubírá. Největší problém tohohle podnikání je sehnat lidi na práci. Zaměstnaný by chtěl být kdekdo, ale sehnat kvalitní lidi na práci je problém.“ A je to k uživení? „Není to na vydělávání milionů. Ale k uživení to rozhodně je. ekreací - ale mohou sloužit k obživě?

Slovníček pojmů

badeplato - plošina, či spíše stupínek na zrcadle lodě, z něhož obvykle vede žebříček do vody; je určeno k mytí a snazšímu přístupu do vody při plavbě

belluga - starý typ dřevěné plachetnice s gaflovým oplachtěním

catalina - typ menší kajutové lodě

gaflové oplachtění - plachta se dvěma ráhny (horním a dolním)

jeřábování - spouštění a vyzvedávání lodi z vodní hladiny na podvozek nebo zimní kozu (podstavec)

sasanka - typ menší kajutové lodě

skipr - typ menší kajutové lodě

sportina - typ menší kajutové lodě

strojení (odstrojení) lodě - zvednutí (spuštění) stěžně, napnutí vantů (upínaček), rozložení (složení) dalšího vybavení takeláže a paluby, zprovoznění (zakonzervování) lodních technologií

takeláž (pevná a pohyblivá) - veškerá zařízení, která nesou a ovládají plachtoví

vorien - malá otevřená závodní plachetnice pro dvoučlennou posádku

zimování lodí - uskladnění lodí na souši přes zimu

zrcadlo - plocha na zádi lodě, kolmá nebo šikmá k vodní hladině a kolmá na osu lodě

Mezi loděmi se Josef Hlaváček (vlevo) skoro ztrácí.

FOTO: AUTOR * ILUSTRAČNÍ FOTO: AUTOR (2x)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče