Lobbisté v kokpitu

19. srpna 2011, 17:43 - Petr Kolář
19. srpna 2011, 17:43

Pronájem gripenů skončí v roce 2014. Čeští politici by tentokrát raději stíhačky koupili.

Málokterou státní zakázku v Česku provází tolik historek o lobbingu a podezření z korupce jako obří tendr na stíhačky pro armádu, jehož historie se započala už v roce 1997. Tehdy se vláda rozhodla nahradit zastaralé ruské migy. Ačkoli smlouva o pronájmu gripenů konsorcia Saab-BAE Systems skončí až v roce 2014, už nyní se kola lobbistické mašinérie roztáčejí nanovo. Premiér Petr Nečas totiž prohlásil, že chce novou soutěž vypsat nejpozději do konce prvního čtvrtletí příštího roku.
Zatím není jasné, zda Nečasův kabinet stojí opět o pronájem, anebo si chce supersoniky koupit. Jestli je chce nové, či olétané. Natož abychom věděli, od jaké firmy, případně státu, si Česko nadzvuková letadla pořídí. Ač si politici nechávají otevřené všechny možnosti, řada indicií naznačuje, že na rozdíl od předchozího pronájmu gripenů tentokrát půjde o koupi. Byť by se na první pohled jevil nejvýhodnější nákup gripenů, na které jsou vycvičené posádky, vybudovaná infrastruktura, výcviková základna a fungují dodávky náhradních dílů, favorizováni jsou zatím podle kuloárních informací především Američané, kteří nabízejí stroje F-16 vyráběné firmou Lockheed Martin.
Výrobce gripenů podle premiéra Nečase znevýhodňuje právě pověst korupčních praktik, Američané naproti tomu mají podle insiderů velké zastání u ministra obrany Alexandra Vondry. Ostatně jeho Bílá kniha obrany s nadzvukovým letectvem počítá. Informace týdeníku Euro uvádějí, že se do lobbingu vložili také Francouzi, nicméně šance společnosti Dassault Aviation a jejích strojů Rafale či Mirage se nezdají příliš vysoké. Volba jiného výrobce je podle expertů jednotlivých politických stran téměř vyloučená.

Počkejme si do září

Politici hovoří o tom, že nic není rozhodnuté a v tendru mají všichni stejnou šanci. Zmiňují dokonce i variantu, že by Česko nadzvukové stíhačky nemuselo mít vůbec, jenže mimo záznam zpravidla zaslechnete pouze dvě varianty: další pronájem či odkup gripenů za zbytkovou cenu (především představitelé ČSSD), anebo nákup starších repasovaných amerických stíhaček (to nejčastěji zaznívá z ODS).
Petr Nečas má s gripeny problém kvůli výsledkům vyšetřování britského protikorupčního úřadu (SFO). Minulý týden týdeníku Euro řekl, že očekává „plnou spolupráci švédských a britských orgánů u vyšetřování indicií, které nasvědčují koruptivnímu jednání u těch dvou kauz gripenů v České republice – tedy prodeje i pronájmu (první byl odsouhlasen v roce 2002 a následně zrušen, druhý schválen v roce 2004 – pozn. red.); v případě, že by tam ta součinnost nebyla, tak by to gripen diskvalifikovalo“.
Britové v minulosti konstatovali, že ke korupci ve spojení s gripeny došlo, společnost BAE Systems se ale dohodla s americkými a britskými úřady na pokutách výměnou za to, že vyšetřování skončí. Jen stěží lze proto očekávat, že by tamní úřady mohly nyní dodat zprávu, že žádná korupce nebyla. To zvýhodňuje ostatní potenciální dodavatele stíhaček. A odborníci v souvislosti s premiérovými výroky shodně tvrdí: „Nečas teď nahrál lobbistům konkurenčních společností, vyhovuje to všem vyjma výrobce gripenů.“ Alexandr Vondra chce do konce září vládě předložit „analýzu možností zajištění ochrany našeho vzdušného prostoru, která bude obsahovat několik variant řešení“. Už loni v prosinci se ale podle svých slov obrátil na ministerstva obrany Francie, USA a Švédska a zástupce konsorcia Eurofighter. „Nejednalo se o zahájení výběrového řízení, ale pouze o předběžné zjištění vstupních informací pro další koncepční rozhodování. Tento krok nevytváří žádné další závazky a nepředjímá jakýkoli budoucí postup,“ tvrdí ministr obrany a preferování amerických stíhaček odmítá: „Nic takového není pravda. Jde mi o to, aby výsledkem bylo efektivní řešení, které nebude předražené.“ Lidé z prostředí armády či dodavatelů zbraní soudí, že případná dohoda s Američany může být pro Česko výhodná i z jiného důvodu. Mohla by urychlit prodej letounů L-159 z Aera Vodochody do Iráku, k němuž musejí dát Spojené státy souhlas. „Nemyslím si to. Američané mají zájem na vyzbrojení irácké armády kvalitními letouny, což L-159 bezesporu jsou. Rozhodně nikdy nepodmiňovali souhlas výsledkem našeho tendru,“ namítá Vondra. Hrát roli mohou také další velké obchody, například rozšiřování Temelína (v úvahu připadají americký Westinghouse a francouzská Areva). Vondra ale tvrdí, že v případném tendru budou rozhodovat „pouze vojensko-odborná, technická a ekonomická kritéria“ a dodává: „Poučeni minulostí budeme požadovat spolupráci při potírání korupce.“

O ničem se neví, o ničem se nemluví

Požadavek na „transparentnost a spolupráci při potírání korupce“ zní velmi obecně. Týdeník Euro oslovil všechny čtyři potenciální dodavatele stíhaček s dotazy na lobbing a pravidla znemožňující korupční praktiky. Reakce společností Saab (vyrábějící Jas-39 Gripen) a Lockheed Martin (stíhačky F-16, F-35) byly velmi vyhýbavé, evropské konsorcium EADS (supersonik Eurofighter) a francouzský Dassault Aviation (stroje Mirage, Rafale) neodpověděly vůbec.
„Neetické metody jako uplácení nebyly u Saabu nikdy povoleny a nikdy ani nebudou… Dodržování norem kontrolují vnitřní i externí auditoři,“ odpověděl týdeníku Euro ředitel programu Česká republika – Saab Bengt Littke. V podobném duchu se nese vyjádření americké společnosti Lockheed Martin. „Prodej amerických vojenských zařízení se řídí přísnými protikorupčními opatřeními s cílem zajistit plnou transparentnost a spravedlnost,“ napsali její zástupci.
Politici, kteří budou mít v rozhodování o podobě tendru největší slovo, zatím tvrdí, že v Česku výraznější lobbistické aktivity dodavatelů stíhaček nezaznamenali. „I proto, že tendr zatím není vypsán a není deklarován definitivní úmysl, je zatím intenzita jednání kolem toho nízká,“ tvrdí Petr Nečas. „Žádné tlaky necítím, a kdyby měly přijít, budu se jim tvrdě bránit,“ prohlašuje Vondra. Ministr financí Miroslav Kalousek se prozatím omezil jen na konstatování, že mnohokrát „vznesl pochybnost, zda potřebujeme nadzvuková letadla, a míním, že nikoliv“. Poté v narážce na Vondru a jeho kauzu ProMoPro slíbil „naprosto transparentní soutěž při níž se, doufám, nebude poptávat jako při ozvučení českého předsednictví EU“.
Na nejvyšších úrovních ale už lobbing za letadla dávno započal. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy prý nabídku Dassaultu osobně probíral s Nečasem. („Speciálně to se mnou neřešil. Ale to, že státníci prosazují vlastní zbrojní průmysl, je přirozené,“ tvrdí premiér.) Za francouzské stíhačky lobboval například i vojenský přidělenec na francouzské ambasádě u experta Věcí veřejných. „Přátelské rozhovory jsem zaznamenal, ale nebylo to ze strany lobbistů. Když jsem byl třeba na francouzské ambasádě, tak jsem mluvil s vojenským přidělencem o jejich nabídce a výhodách a nevýhodách jejich nadzvukového letectva,“ řekl týdeníku Euro Viktor Paggio.
Každopádně když přijde téma lobbing za stíhačky na přetřes před zástupci armády nebo obchodníky se zbraněmi, nastává po chvíli většinou ticho a poté vstávají.

Benefity pro rodinu

Jak se tedy nákup zbraní obvykle prosazuje? Léta užívanou cestou je přesvědčování prostřednictvím diplomatických cest. Jenže tento oficiální model přesvědčování má i neveřejnou stránku, kterou je zapojení tajných služeb. V případě velkých zakázek domácích společností takové praktiky používají například Spojené státy nebo Francie. „Vedle podprahových taktik s podtextem korupce, o kterých se často spekuluje, může mít forma prezentace dodavatelů zajímajících se o zakázku pro českou armádu i řadu legitimních a oprávněných forem, které mají za cíl představit své řešení po odborné stránce,“ říká specialista na public relations a vztahy s vládními institucemi a municipalitami Jan Piskáček. Zmiňuje například legální ovlivňování členů legislativy i exekutivy formou pobídek pro podporu domácího průmyslu (takzvanými offsetovými programy, které mohou být impulzem pro získání lepšího postavení). „Dodavatel se může pokusit zaujmout skupinu poslanců a senátorů z regionu, do kterého bude chtít formou offsetových programů investovat. Například vstupem do české firmy, zvýšením potenciálu zaměstnanosti,“ popisuje Piskáček.
I tato legální forma má ovšem svoji podprahovou verzi – pozvání na obědy, večeře, výlety k výrobci a z toho vyplývající benefity, granty a v poslední době velmi oblíbená stipendia na zahraničních univerzitách pro příslušníky rodiny. Výrobce nebo tajná služba si pak mezi takovými lidmi vybírá informátory, které platí. I když o tom nikdo nechce otevřeně hovořit, bývají předmětem zájmu i úplatky a kompromitující informace o osobách, jež o kontraktu rozhodují. „Ten tlak a zájem různých lobbistů i zpravodajských služeb, zejména USA, byl obrovský,“ potvrzoval týdeníku Euro jeden z lidí, kteří se pokoušeli na přelomu tisíciletí prosadit v České republice stíhačky Gripen.
Jak může vypadat neoficiální lobbing, popsal týdeníku Euro bývalý poslanec ČSSD Radim Turek, ačkoliv ani po letech nechtěl mluvit o konkrétních jménech a metodách. Turek se kdysi vzepřel názoru své strany a variantu nákupu gripenů ve sněmovně nepodpořil. „Samozřejmě že na mně klečeli, ale já jsem k tomu přistupoval odborně a vojensky. V té době převažovala všechna možná stanoviska, jen ne ta odborná. Padaly tam stejně jako u tanků a transportérů neuvěřitelné počty. Mně na tom vadilo to střílení od pasu,“ tvrdí Turek. Ve svém postoji ke gripenům vidí i důvod, proč v následujícím funkčním období sněmovny ztratil vliv ve vlastní straně. „Vsadil jsem na tu kartu, že neuhnu. Byl jsem pro ně příliš tvrdý oříšek,“ je dodnes přesvědčen exposlanec.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče