Lobbista, nebo terorista?

31. května 2012, 11:46 - Jan Hrbáček
31. května 2012, 11:46

Okolnosti případu Romana Janouška dokládají tristní stav českých bezpečnostních složek. Náznaky trestné činnosti se totiž zjevně neřeší, nebo jsou zcela ignorovány

Jako by těch důkazů o nízké efektivitě práce českých bezpečnostních složek nebylo málo. Telefonní odposlechy Romana Janouška s primátorem Pavlem Bémem, monitoring jeho hovorů s vysokými politiky, přátelská schůzka Janouška s šéfem protiteroristického odboru Bezpečnostní informační služby (BIS) Janem Pavlíčkem a bůh ví, co se ještě v následujících týdnech objeví. Začíná toho být příliš.
Všiml si ale někdo, že by stát konal, tajné služby předávaly poznatky policii, ta začala vyšetřovat a někdo z podezřelých byl obviněn? Roman Janoušek, který zjevně delší dobu tyje díky municipálním i státním strukturám, byl zatím obviněn pouze kvůli nehodě, kterou způsobil pod vlivem návykové látky.

Něco se porouchalo

Zatím není jasné, zda odposlechy, které se objevily v Mf Dnes, skutečně pocházejí z Bezpečnostní informační služby. Jedno jasné ale je – a podle neoficiálních informací týdeníku Euro to potvrdil i šéf tajné služby Jiří Lang před členy sněmovního výboru pro kontrolu BIS – kontrarozvědka Janouška skutečně odposlouchávala. Teď jde jen o to, porovnat přepisy hovorů, které služba pořídila, s těmi, jež vyšly v tisku.
Zásadní otázka však zní: Když byl Janoušek pod drobnohledem agentů BIS, proč nefungovaly standardní mechanismy, nezačalo vyšetřování, které by skončilo před soudem? Někde se zjevně něco porouchalo. Policie příliš sdílná není a o BIS se delší dobu ví, že při předávání informací vyšetřovatelům je více než skoupá. Může to ilustrovat žádost Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který na jaře roku 2006 tajnou službu požádal o všechny možné informace po vraždě kmotra pražské šedé zóny Františka Mrázka. „Nedostali jsme nic,“ tvrdí někdejší náměstek protimafiánské složky policie Hynek Vlas. A to podle některých informací lidé z odboru sledování Mrázka v jeho poslední den dokonce měli v autech sledovat.
Neochota se často zakrývá oblíbenou formulací, že jde o důležitý zájem služby. Když se týdeník Euro začal zajímat o to, zda je proti Janouškovi vedeno trestní řízení, dostalo se mu vyhýbavé odpovědi. „Ředitel našeho útvaru v minulých týdnech nařídil prověrku všech spisů, ve kterých se vyskytla jména jak Romana Janouška, tak Pavla Béma. Tato prověrka stále probíhá, čili zatím nebudeme poskytovat bližší informace,“ sdělil týdeníku Euro mluvčí protikorupční policie Jaroslav Ibehej. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se pro jistotu k otázce týdeníku nevyjádřil vůbec.

Naštvaní kontroloři

Zatím není jasno, zda byly zveřejněny skutečně odposlechy BIS, nebo policie. Některé signály naznačují, že audiozáznamy mohla pořídit například protikorupční policie. Příliš světla do případu nevnesl na posledním slyšení sněmovní kontrolní komise pro BIS ředitel služby Jiří Lang. „V případě pana Janouška, kde se každý den v médiích objevují nové a nové informace, si nedovedu představit věrohodné vysvětlení, bez toho, aniž by BIS odtajnila všechny informace,“ postěžoval si po slyšení šéf komise pro kontrolu BIS Richard Dolejš.
Podobně setkání s Langem působilo i na Dolejšova kolegu Františka Bublana. „Ono to nebylo příliš objevné, obsažné. Z větší části nás ředitel ubezpečil, že nám na naše otázky odpoví písemně. Vzal si na to asi týden času. Co se týče toho vlastního úniku odposlechů, tam nás odkázal na inspekci BIS, jejíž činnost zatím nebyla časově vymezena. Je to odvislé od toho, co bude chtít státní zástupkyně, jestli bude chtít ještě nějaké doplňující šetření. Udělali jsme jen malý krůček a příliš jsme nepokročili,“ uvedl Bublan. „Musíme BIS kontrolovat i ve vztahu k vládě. Jestli BIS něco vyprodukuje, zda vláda ty informace obdržela, zda podle toho konala, kdo se s tím seznámil, jestli tam byla nějaká zpětná vazba do služby,“ podotkl vzápětí.
Reakce Jiřího Langa na otázky kolem stávající aféry byla očekávaná. „Chápu váš zájem, ale nebudu se vyjadřovat,“ řekl novinářům při odchodu z komise.

Vysvětlení, které kulhá

Lang neobjasnil ani schůzku šéfa protiteroristického odboru BIS Jana Pavlíčka s Romanem Janouškem, na níž podle informací týdeníku Euro řešili mimo jiné Langovo jmenování generálem. Nebyl to přitom jediný kontakt obou pánů, což potvrzuje přátelský tón hovoru, tykání i výměna informací. Služba přispěchala s vysvětlením, že schůzka byla naplánovaná a že o ní vedení BIS vědělo. Je to prý přece normální, že se zpravodajští důstojníci infiltrují do zájmového prostředí. Z neoficiálních informací týdeníku Euro vyplývá, že Lang komisařům řekl, že témata schůzky zapadala do náplně Pavlíčkovy práce. Vezmeme-li jeho slova vážně, pak je Janoušek buď teroristou, člověkem, který s teroristy spolupracuje či je financuje, nebo o jejich aktivitách přinejmenším něco podstatného ví. „Tomu věřit můžeme, a nemusíme. Hlavně nemáme možnost, jak si zpětně ověřit, jestli tomu tak bylo. Ono tomu totiž tak být nemuselo. A teď ředitel svého člověka pokryl,“ upozorňuje František Bublan. „Otázkou navíc je, jestli je tento způsob kontaktu nejlepší. Podle mého soudu asi není,“ dodává.

Kontrola na nic

Janouškův případ obnažil dlouhodobě citlivé téma. Kontrola tajných služeb je v České republice zcela nedostačující a jejich případné porušování zákona nelze zjistit. A že se to skandály v českých zpravodajských agenturách jen hemží.
Kvůli Janouškově případu opět zesiluje volání po lepší kontrole a možnosti vstupu do takzvaných živých případů. Jako první přispěchali s návrhem sociální demokraté. „Není to nová myšlenka, ale stávající situace změně kontroly nahrává. Asi bych nebyl rád, kdyby poslanci z celého parlamentního spektra měli příliš otevřený přístup do živých věcí, do větší hloubky. Já mám zkušenost z Holandska, tam služby kontrolují většinou vysloužilí soudci, lidé v penzijním věku. Lidé, kteří za sebou mají kariéru, během níž byli všeobecně uznáváni, a jsou poctiví. Mohl by to také být státní zástupce. Kandidáty by mohli navrhovat i nevládní instituce zabývající se lidskými právy. Členové tohoto týmu by ale museli být prověřeni, měli by mít certifikát od Národního bezpečnostního úřadu, aby byla zaručena jejich loajalita a mlčenlivost,“ říká František Bublan.
S jiným modelem přichází bývalý šéf BIS Jiří Růžek. Podle něj je podstatnou otázkou, co vlastně má být předmětem kontroly. „Pokud je to dodržování zákonů a ústavnosti, tak to je kontrola vlády, kterou by měl vykonávat Parlament. Tato kontrola se neobejde bez toho, že lidé jí pověření musejí vstoupit do živých svazků. Druhým typem by měla být kontrola efektivity práce služby a nakládání s prostředky. Tam si dokážu představit tříčlennou skupinu lidí, kteří také vstupují do zpravodajských svazků a prověřují, s jakou efektivitou zpravodajská služba pracuje na úkolech, které jí vláda dává,“ míní Růžek. V zahraničí se podle něj kontrola zpravodajských služeb odvíjí od toho, zda je vláda s jejich činností spokojena, a má historicky potvrzeno, že služba nikdy neporušila zákony a funguje správně. Pak není důvod přespříliš vstupovat do jejích písemností. „Na druhé straně, je-li tam velký občanský tlak na kontrolu, tak zvolí způsob, který těmto požadavkům odpovídá,“ dodává Růžek.

Chybějící zákon

Bezpečnostní informační služba i Vojenské zpravodajství jakési parlamentní kontrole podléhají. Pouze civilní rozvědce – Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) – prověrky dosud nehrozí. „V demokratických společnostech se klade velký důraz na kontrolu zpravodajských služeb. Ta obvykle probíhá na úrovni zákonodárné, výkonné a soudní moci. Velmi důležitá je také neformální kontrolní role sdělovacích prostředků. Tyto formy vnější kontroly se v různé míře vztahují i na nás. Uvnitř služby kromě toho uplatňujeme vnitřní kontrolní mechanismy,“ vzkázala kancelář ředitele ÚZSI. Stávající zákonná úprava nestanoví konkrétní rozsah a způsob, jak se má uskutečňovat parlamentní kontrola této složky. „Pro úřad je i přijatelný model nezávislého kontrolního tělesa složeného například ze společensky respektovaných osobností, které by mělo jasně stanovená pravidla činnosti a přístupu k informacím, v odůvodněných konkrétních případech i přístupu k živým věcem,“ dodává služba. „K otázce jiné formy kontroly činnosti zpravodajských služeb lze zcela jistě vést seriózní diskusi o vhodných formách, variantách a možných kompetencích kontrolního prvku. V této souvislosti je však třeba upozornit na skutečnost, že podle zákona má být kontrola činnosti zpravodajských služeb stanovena zvláštní normou. Není v kompetenci zpravodajských služeb odpovídat a zdůvodňovat, proč do současné doby takový zákon neexistuje,“ tvrdí šéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník.
Právě kvůli bezzubým kontrolním mechanismům mohou podobné průšvihy jako kauza Janoušek tajným službám procházet. Šance dozvědět se, jak to s kontakty Pavla Béma s Janouškem skutečně bylo, se tak limitně blíží nule.

Špinavé uši

„Máš špinavé uši“ je výrok, kterým jeden volající varuje druhého, že má odposlouchávaný telefon. Odposlechy Bezpečnostní informační služby (BIS) povoluje soudce Vrchního soudu, vojákům soudce. K němu musí dorazit příslušník služby se žádostí, patřičným zdůvodněním toho, proč je prolamována osobní svoboda, a čísly monitorovaných telefonů. Soudce pak posoudí, zda je zdůvodnění žádosti natolik závažné, aby odposlechy povolil. Praxí českých bezpečnostních složek je, že se na seznamu čísel sem tam ocitne i telefon, který s případem nesouvisí, ale lidé ze služby se o něj zajímají z jiných důvodů. Soudce totiž nemá fakticky žádnou možnost prozkoumat, komu dané číslo skutečně patří. Také zdůvodnění se dá patřičně fabulovat, aby argumenty o nutnosti telefonního odposlechu přesvědčily. Monitorovat hovory na pevných linkách není složité, stačí se připojit například na firemní ústřednu. Odposlechy ve většině případů v minulosti zajišťoval policejní útvar zvláštních činností, který pak s patřičnou dokumentací požádá operátora o zajišťování hovorů a komunikace prostřednictvím SMS. Dnes už ale mohou zpravodajské služby provádět odposlechy i samy. Slouží jim k tomu mimo jiné přístroj německé firmy Rohde & Schwarz – v České republice přezývaný Agáta. Systém je namontován většinou v dodávce typu Ford Transit nebo Volkswagen Transporter. Uvnitř vozu je zabudována parabolická anténa a velký počítač s několika menšími. Agáta se využívá k lokalizaci pohybu sledované osoby nebo k určení místa, kde se člověk zdržuje. Aktivovaná Agáta v terénu nahrazuje takzvanou bétéesku – přijímač a vysílač signálu mobilního operátora, takže veškerá mobilní komunikace probíhá přes ni. Vůz ale musí být v dostatečném dosahu odposlouchávané osoby. Kontrola, zda Agáta není nezákonně využívána k monitoringu soudně nepovolených hovorů, prakticky neexistuje. Systém přitom může zaznamenat hovory kohokoliv, kdo se v dosahu Agáty nachází.

Průšvihy s rozpačitými konci Kauzy Bezpečnostní informační služby a ostatních tajných služeb

Sledování, které se nepotvrdilo V lednu 1995 předseda ODA Jan Kalvoda prohlásil, že BIS shromažďuje materiály o parlamentních politických stranách a proti nim, a to nad rámec svých zákonných úkolů. Komise pro kontrolu BIS konstatovala, že nezjistila žádnou skutečnost svědčící o tom, že služba sleduje činnost politických stran. Zároveň kontrolní orgán důrazně upozornil na úniky informací především z resortu ministerstva vnitra. S podobným tvrzením přišel o rok později z KDU-ČSL Josef Lux. Aféra je známa pod názvem „luxování na ministerstvu zemědělství“. Služba to tehdy striktně odmítla, ale ředitel BIS Stanislav Devátý pár dní po vypuknutí aféry rezignoval. Kontrolní komise konstatovala, že se nic protizákonného nestalo.

Zemanův kufřík Na přelomu let 1996 a 1997 předseda ČSSD Miloš Zeman předložil prezidentovi republiky a sněmovní komisi pro kontrolu činnosti BIS materiály, které měly naznačovat údajný podíl bezpečnostních složek na diskreditaci politiků. V aféře aktivně vystupovali i příslušníci bezpečnostních složek. Hodnověrnost materiálů se neprokázala. Zeman se aktivně angažoval také v takzvané bamberské aféře, která se pro změnu dotkla civilní rozvědky.

Sledování Panevropské unie V březnu 1997 byla tajná služba nařčena, že monitorovala spolky zaměřené na česko-německé vztahy. Německý list Die Welt pak uvedl, že má informace o „sledování proněmeckých organizací pražskou tajnou službou“.

Lybijci na scéně Na přelomu března a dubna 1998 byla BIS vystavena značné kritice za svůj postup v případu prodeje sítě českých hotelů firmě s libyjským podílem, kterým mohl být porušen zákon o sankcích vůči Libyi. Řada politiků kritizovala BIS, za to, že libyjskou účast v celé transakci včas neodhalila a neupozornila na ni (šlo o deset hotelů patřících společnosti Top Spirit, kterou koupila maltská společnost Corinthia Group patřící zčásti libyjským vlastníkům).
Podle kontrolní komise BIS sice neporušila zákon, ale neučinila vše, co měla.

Případ Hrubant Agent tajné služby Roman Hrubant měl za úkol zjistit, kdo vynáší z BIS informace politikům. Vzápětí byl obviněn z vydírání, zpronevěry, podvodu a výtržnictví a přes rok strávil ve vazební věznici. Soud ho nakonec v plné šíři osvobodil.

Škodná ve vlastních řadách V lednu roku 2000 policie zahájila trestní stíhání pro úplatkářství v souvislosti s činností pracovníka BIS, který měl zneužívat služebního postavení k osobnímu obohacení. Agent údajně získával informace o společnostech, které žádají o licenci na prodej nebo vývoj zbraní. Obviněný od nich údajně inkasoval peníze za „kladné prověření“.

Kauza Savoy Za únikem videonahrávky z února roku 2008 zachycující setkání kancléře prezidenta Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa (ČSSD) v pražském hotelu Savoy stál podle premiéra Mirka Topolánka bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák. Záběry sehrály roli při volbě prezidenta. Ovlivnily například rozhodnutí Strany zelených o tom, že se přikloní k veřejné volbě. Obvodní soud pro Prahu 1 uložil někdejšímu příslušníkovi Úřadu pro zahraniční styky a informace Petru Bakešovi a expolicistovi Jiřímu Dvořákovi peněžité tresty a zákazy činnosti.

Prozrazený důstojník V listopadu roku 2004 byl za ohrožení utajovaných skutečností, zpronevěru, podvod a neuposlechnutí rozkazu obviněn zpravodajský důstojník Roman Liener z Vojenského zpravodajství. Strávil několik měsíců ve vazbě. Lienerův případ vyšetřoval utajovaný policejní tým Mlýn zřízený v roce 2002 někdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem. Liener odešel od soudu s podmínkou a dodnes bojuje za své plné očištění. Služba fatálním způsobem dekonspirovala síť svých krycích firem na Východě.

Špion v armádě Špion Rachardžo, jehož letité působení v Česku zlomilo v prosinci 2009 vaz třem vysoce postaveným generálům, Josefu Sedlákovi, Josefu Prokšovi a Františku Hrabalovi, byl podle informací médií špičkovým ruským agentem. Rachardžo měl zpracovávat psychologické profily české generality a předávat je ruské rozvědce.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče