Lobbing je normální práce

24. března 2008, 00:00 - Libuše Frantová
24. března 2008, 00:00

Vladimír Johanes patří mezi známé a vlivné lobbisty, přesto je přesvědčen, že by tato činnost měla mít jasná pravidla. „Přiblížíme se tak právním úpravám vyspělých zemí,“ říká.

Proč se podle vašeho názoru téma lobbingu v poslední době tak démonizuje?

To nevím, lobbing je přece skoro všechno. Za své zájmy lobbuje v životě i v práci každý, obce, podnikatelské svazy, odbory i jednotliví lidé.

Ale existují agentury nebo lidé, kteří se ovlivňování lidí věnují jako profesi. Lobbují za něčí zájmy a berou za to peníze.

Lobbing je práce. Je srovnatelná třeba s prací PR agentury. Jen cílová skupina je jiná. Reklamní agentura se obrací na veřejnost, lobbisté na politiky či úředníky. Musí za nimi jít, poskytnout informace, nabídnout řešení. A dostanou za to zaplaceno.

Mnoho let jste pracoval v agentuře Grey Praha. Čí zájmy jste zastupovali?

Našimi klienty byly farmaceutické a tabákové firmy. V polovině devadesátých let se velmi diskutovalo o reklamě na léky a tabákové výrobky. Měli jsme například vysvětlit důvody, proč by neměla být zakázána reklama na léky na předpis.

To se moc nepovedlo. Léky na předpis nesmějí být propagovány veřejně, omezila se hodně i reklama na cigarety.

Velkých úspěchů jsme nedosáhli, v polovině devadesátých let byla velká averze proti farmaceutickému průmyslu. Pokud jde o tabákové výrobky, bojovalo se o to, v jakém časovém horizontu bude reklama utlumována. Ale bylo důležité, že v rámci tohoto procesu probíhala debata, ve které zazněly i jiné názory a pak došlo k různým kompromisům.

Jak vaše firma konkrétně při kontaktech se zákonodárci postupovala?

Když jsme se obraceli na zákonodárce, hned na počátku jsem řekl, koho zastupuji a o co nám jde. Neuváděli jsme jen důvody proti zákazu, přinášeli jsme i studie z jiných zemí. Nabízeli jsme informace a snažili se přesvědčit, že naše řešení je nejlepší. Všechno bylo transparentní.

Poslanci si stěžují, že se na ně obracejí lobbisté pod různými záminkami a až v průběhu rozhovoru zjistí, o koho vlastně jde.

Na poslance se přece může obrátit každý. Přichází za nimi s různými problémy denně třeba deset lidí, proč by to nemohl být někdo z agentury, která hájí něčí zájmy? Může jim poskytnout důležité informace. S tím by poslanci neměli mít problém. A pokud to politik nebude chtít, může lobbistu vykázat.

Někdo tak složitě postupovat nemusí. Otevírají mu dveře osobní kontakty. Mezi lobbisty pracují bývalí politici nebo bývalí státní úředníci. To je asi velká výhoda v tomto byznyse?

To určitě. Stejně jako v životě nebo v každé jiné práci jsou osobní kontakt nebo přátelské vztahy důležité. Služeb bývalých politiků, lidí ze státní správy, armády využívá úspěšně mnoho soukromých firem všude ve světě. Ale většinou je zbytečné obracet se na všechny poslance, stačí pár rozhovorů s několika lidmi. Třeba ve sněmovně to funguje tak, že každá strana má jednoho, dva odborníky, kteří se zabývají určitými oblastmi – léky, dopravou, médii. Jsou za to odpovědni, jsou takzvanými „majiteli pravdy“, jejich straničtí kolegové pak hlasují podle jejich doporučení.

Jaký je ze strany soukromých firem zájem o služby lobbistů?

Některá firma prosazuje své zájmy sama. Využívá různých možností, kdy se k lidem, které chce oslovit, může dostat. Její zástupci za nimi chodí na ministerstva, do parlamentu, setkávají se s nimi na různých sportovních nebo společenských akcích. Jiné firmy k tomu využívají služeb profesionálních agentur, které už tyto kontakty mají a umějí se v tom prostředí pohybovat.

Je taková práce dobře ohodnocena?

Když je služba poskytována transparentně, na základě smlouvy, platí podobné podmínky jako u PR agentury. Účtují se takzvané člověkohodiny. Platí se čas a know-how, jak se k určitým vlivným lidem dostat.

Měli by lobbisté poslancům nebo senátorům hlásit, čí zájmy zastupují?

To by mělo být normální.

Zatím se čeští lobbisté nemusí nikde registrovat, jak je to běžné třeba v USA nebo v Evropském parlamentu. Myslíte si, že by i v Česku měla platit nějaká pravidla?

Měla by být a neměla by agenturám vadit. Čím transparentnější tato činnost bude, tím lépe. Jen bychom se tak přiblížili podobným právním úpravám ve vyspělých státech.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče