Lnáři na létajících strojích

04. února 2007, 12:00 - ROBERT ŠIMEK
04. února 2007, 12:00

Ignác Etrich patřil počátkem 20. století k nejvýznamnějším textilním podnikatelům v severovýchodních Čechách. Jeho syn Igo měl jiný sen - chtěl létat. Z pozůstalosti Otto Lilienthala získal plány na bezmotorový kluzák a brzy začal s vlastní produkcí.

Trutnovsko bylo odedávna krajem textilu. Výroba lněných tkanin tu zaznamenala velký rozmach už ve druhé polovině 18. století, a její význam dále rostl. Není proto divu, že právě zde začaly vyrůstat první textilní továrny v habsburské monarchii.

Vůbec první mechanickou přádelnu v Čechách na Trutnovsku založil roku 1836 Johann Faltis (více v Profitu č. 17/2006). Postupně se ale začali objevovat i další podnikatelé, mezi kterými se prosadily zejména rody Haasů, Walzelů, Klugů a Etrichů. Z poslední jmenované rodiny vynikal hlavně Ignác Etrich, který se počátkem 20. století stal jedním z největších textilních podnikatelů v Rakousku-Uhersku. Do dějin se ale nejvýznamněji zapsal jeho syn Igo, jehož letouny předběhly dobu a získaly mnohá ocenění.

LOS O PŘÁDELNY

Kořeny úspěšného podnikatelského rodu Etrichů sahají až do roku 1803, kdy se ve Svobodě nad Úpou narodil německým manželům syn Josef. Vyučil se pekařem a výhodnými obchody s moukou brzy získal takový majetek, že si roku 1839 mohl koupit i vlastní mlýn.

V kraji se však právě v té době výrazně rozvíjelo lnářství a Etrich se zájmem sledoval rychlý vznik několika přádelen. Sám neměl na založení textilní továrny peníze, roku 1850 se ale spojil se švagrem Františkem Klugem a společně zakoupili mlýn s pozemky v nedalekém Horním Starém Městě. Hned v následujícím roce začali s přestavbou na mechanickou přádelnu lnu, kterou dokončili roku 1852.

Firma „Kluge und Etrich“ se úspěšně rozvíjela a postupně zvyšovala počet vřeten. Přádelnu ale nebylo možné rozšiřovat donekonečna, roku 1862 vybudovali tedy společníci v obci ještě druhý podnik. Rozlohou byl stejný jako ten první a oba podnikatelé se rozhodli, že si majetek rozdělí. Kluge získal losem novou přádelnu, Etrichovi zůstala stará.

BRATŘI VE LNU

Josefu Etrichovi bylo ale tehdy již přes šedesát let a vedení podniku brzy předal synům Janovi a Ignácovi. Firma začala fungovat pod názvem „Josefa Etricha synové“ a postupně se rozšířila o bývalou přádelnu Josefa Kocha v Mladých Bukách a o nový závod v Bohuslavicích.

V důsledku lnářské krize musel sice podnik počátkem 80. let 19. století z části přejít na zpracování juty, prosperoval ale stále dobře. Bratři se totiž v jeho vedení výborně doplňovali - Jan se věnoval obchodu, Ignác měl na starosti technické záležitosti.

Změnu přinesl teprve rok 1900, kdy se bratři rozhodli rozdělit si majetek. Jan získal přádelnu v Mladých Bukách a úpravnu pytlů v Trutnově, Ignác si ponechal továrnu v Horním Starém Městě a závod v Bohuslavicích. Oběma se zpočátku dařilo, Jan ale postupně začal ztrácet dech a jeho firma se již roku 1906 změnila na komanditní společnost. Ignác byl úspěšnější. Podnik se mu podařilo udržet a počátkem 20. století se stal jedním z největších textilních podnikatelů v Čechách.

PODNIKATEL S KŘÍDLY

Roku 1903 začal Ignáci Etrichovi s vedením firmy pomáhat syn Igo. Po otci zdědil technické nadání, které prokázal například v konstrukci lnářských strojů, jeho životní vášní však byla aviatika. Od mládí se zajímal o letadla, a tak když se mu koncem 19. století naskytla příležifoto: tost získat plány z pozůstalosti německého technika Otto Lilienthala, neváhal.

Již roku 1899 začal s konstrukcí vlastních letadel v Horním Starém Městě a o sedm let později zde provedl první veřejný let na kluzáku v českých zemích! Následně se přesunul do Vídně, kde postavil další letouny. Nejznámější dostal jméno „Holubice“ a Etrich s ním sklízel úspěch po celém Rakousku-Uhersku. Byl to jednoplošník, který o mnoho let předběhl dobu, a zájem o něj projevila i rakouská armáda.

Roku 1910 se Igo vrátil do Čech, aby převzal vedení otcovy přádelny. S konstrukcí letadel ale přestal teprve po roce 1918, kdy začal mít problémy s licencemi. Vrátil se k textilnímu podnikání, které se však zrovna nacházelo v krizi. Uvažoval dokonce, že továrny zavře, nakonec ale jen výrazně omezil jejich provoz.

PO IGOVI TEXLEN

Během druhé světové války zaměstnávala firma Igo Etricha vězněné židovské ženy, po osvobození republiky v roce 1945 do ní byla proto dosazena národní správa. Igo Etrich byl ale pro vedení podniku nepostradatelný, takže nebyl ihned zatčen. Teprve v únoru 1946 byl s celou rodinou transportován do západní zóny. Usadil se v bavorském městečku Schwarzach, kde v téměř 68 letech začal opět s konstrukcí lnářských strojů. Znovu se vypracoval a do konce života získal ještě několik ocenění. Zemřel roku 1967 v rakouském Salcburku.

Přádelna v Horním Starém Městě byla jako všechny okolní textilky začleněna do Českých lnářských textilní závodů, ze kterých později vznikl národní podnik Texlen. Etrichův závod pokračoval ve výrobě lněných přízí pod názvem Texlen Centrolen.

Po privatizaci v roce 1991 z něj vznikla samostatná akciová společnost, která však nedokázala dlouho konkurovat levným zahraničním výrobcům. Roku 1999 zanikla a tovární objekty se změnily v garáže, sklady a kulturní centrum.

IGNÁC ETRICH (1839-1927)

Česko-německý podnikatel Ignác Etrich se narodil 21. července 1839 ve Svobodě nad Úpou v rodině továrníka Josefa Etricha. Absolvoval reálku v Trutnově a roku 1859 odešel na zkušenou do Anglie. Po návratu se zapojil do vedení firmy Kluge und Etrich a začal s konstrukcí vlastních strojů. Po rozdělení podniku v roce 1865 působil jako společník firmy Josefa Etricha synové, kterou řídil s bratrem Janem. Roku 1900 se bratři rozešli a začali podnikat samostatně. Kromě toho, že byl Ignác Etrich významným podnikatelem, byl také velkým příznivcem spiritismu a seance často pořádal i pro dělníky. Zemřel 18. února 1927.

IGO ETRICH (1879-1967)

Syn Ignáce Etricha se narodil 25. prosince 1879 v Horním Starém Městě. Vystudoval vyšší reálku v Trutnově a poté tři semestry vysoké školy obchodní v Lipsku. Roku 1903 se zapojil do vedení otcovy firmy, nejvíce se však věnoval konstrukci letadel. V Horním Starém Městě provedl úspěšný let na kluzáku a ve Vídni postavil několik převratných modelů. Nejslavnějším se stal jednoplošník „Holubice“ (Taube), který překonal řadu rekordů. Roku 1910 se Igo Etrich vrátil do Čech a s konstrukcí letadel po čase přestal. Do roku 1945 vedl otcovu přádelnu, poté byl vystěhován do Německa. Zemřel 4. února 1967 v rakouském Salcburku.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů; Texlen, a. s.; Krkonošské noviny

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče