Likvidace nade vše

09. dubna 2009, 18:12 - Tomáš Hořejší
09. dubna 2009, 18:12

Tisíce jaderných inženýrů a kvalifikovaných techniků se možná mohou obávat o práci

Zlikvidujme všechny jaderné zbraně, vybudujme bezjaderný svět, vyzval z Prahy nový americký prezident Barack Obama. Mají výrobci bomb utrum? Končí definitivně jaderný zbrojní průmysl? Přijdou tisíce jaderných inženýrů a vysoce kvalifikovaných techniků o práci? Pokud ano, tak až za dlouho. To si ostatně dobře uvědomuje i Obama. „Nejsem naivní,“ prohlásil v české metropoli, „možná se toho ani nedožiji“.

Náš vzkaz je jasný

Nejprve je dobré si připomenout, co nový vládce Bílého domu přesně řekl. Stačí citovat pasáž o jaderném odzbrojení. „Rozhodně a s plným přesvědčením vás mohu informovat o závazku USA zajistit světový mír a bezpečnost bez jaderných zbraní. Vím, že takového cíle nelze dosáhnout rychle. Bude to chtít vytrvalost a trpělivost,“ řekl Obama a sklidil dlouhý aplaus. Americký prezident chce snížit roli jaderných zbraní v americké národní bezpečnostní strategii. A hodlá přesvědčovat ostatní státy, aby udělaly totéž. „V jednom však musí být jasno. Dokud budou existovat atomové zbraně, budou mít USA účinný a odstrašující jaderný arzenál,“ dodal.
Obama není žádný bláznivý pacifista. Dobře ví, že všechny v současnosti platné, věrohodné a fungující obranné strategie jsou založené na jaderném odstrašení. Přesto říká: „Náš vzkaz je jasný, země s jadernými zbraněmi začnou s odzbrojením a státy bez nich se je nebudou pokoušet vyrobit nebo koupit.“

Nové už nedělají

Přesná data všechny jaderné mocnosti pochopitelně tají. Jisté však je, že ty největší – USA a Rusko – jaderné arzenály radikálně zredukovaly. Ze 70 tisíc hlavic (!) v roce 1986, kdy vrcholila studená válka, se dostaly na aktuální počet zhruba čtyř až pěti tisíc.
Pro přesnost (můžeme-li o něčem takovém v případě jaderných bomb vůbec mluvit): dle odhadů Federace amerických vědců zkombinovaných s daty z nukleárního zápisníku Bulletinu jaderných vědců a jaderné přílohy poslední výroční zprávy renomovaného Stockholmského institutu pro výzkum míru vlastní strategické jaderné zbraně devět států na světě. Ruská federace má 2790 hlavic, USA 2200, Francie 300, Čína 180, Velká Británie 160, Izrael 80, Pákistán 60, Indie 60 a Severní Korea (maximálně) deset.
Ještě v osmdesátých letech minulého století jaderná výroba strmě rostla – v letech 1980 až 1985 se například americký rozpočet na jaderné zbraně zdvojnásobil. V únoru 1990 však oznámila administrativa tehdejšího amerického prezidenta George Bushe staršího významné škrty a rušení některých výzkumných, vývojových a výrobních kapacit. V té době měl americký „nuclear weapons complex“ sedmnáct výrobních a výzkumných center. Nyní pouze osm. V americkém rozpočtu na rok 2009 je na jaderný vojenský program vyhrazeno „pouhých“ 6,4 miliardy dolarů.
A ještě jeden důležitý údaj. USA vyrobily poslední novou jadernou bombu v roce 1991. A poslední podzemní jadernou zkoušku uskutečnily v roce 1992. Dnes dle aktuální studie Los Alamos National Laboratory mají USA zastaralý jaderný arzenál jako nikdy dříve.
Všechno je relativní a veřejné údaje o jaderných zbraních, jejich výzkumu, vývoji a výrobě jsou značně neúplné. Třeba data z Ruska. I tam byla po konci studené války utlumena výroba. Ministerstvo jaderné energetiky, které má jaderněvojenský komplex na starost, zaměstnávalo ještě v polovině devadesátých let minulého století v deseti „tajných městech“ zhruba milion lidí(!). Téměř 30 tisíc z nich byli vědci a inženýři, 200 až 400 tisíc vysoce kvalifikovaní technici, zbytek dělníci. Dnes jich může být asi polovina. Ale také nemusí.
Z dostupných informací lze usuzovat, že počet zaměstnanců ruského obranného průmyslu se v posledních letech spíše zvyšuje, než snižuje. Rusko například vyvíjí nové atomové ponorky Severodvinsk. Prvních šest by se mělo do výzbroje námořnictva zařadit v roce 2011. Minimálně dalších pět Severodvinsků by pak mělo námořnictvo převzít o šest let později. Ruští generálové opakovaně prohlašují, že zvyšováním počtu taktických jaderných zbraní hodlají čelit drtivé převaze NATO v kategorii konvenčních (nejaderných) zbraní rozmístěných na starém kontinentu. Počty strategických jaderných zbraní (schopných zasáhnout území USA) však nezvyšují.

Babcock jede

Koho by tedy uskutečnění Obamovy bezjaderné vize existenčně ohrozilo, komu by zkazilo hospodářské výsledky? Těžko říct. Informací je málo. Většinu jaderných zařízení na světě provozují přímo vlády, případně organizace zřízené ministerstvy obrany nebo energetiky.
V případě USA je tomu však trochu jinak. Za „nukleární komplex“ sice nesou odpovědnost úředníci ministerstva obrany a energetiky, případně experti Národní agentury pro jadernou bezpečnost, ale jednotlivé továrny a laboratoře provozují soukromé firmy.
Například továrnu Pantex, která sídlí sedmnáct mil severovýchodně od texaského Amarilla a provádí jako jediná v USA údržbu, případně likvidaci amerických jaderných hlavic, provozuje soukromá firma Babcock & Wilcox Technical Services Pantex, dcera korporace McDermott International. Jak je vidět na aktuálních datech z burzy, Obamovo prohlášení o bezjaderném světě investory McDermottu nijak významně neotřáslo, akcie se pohybují na tříměsíčním maximu.
Babcock & Wilcox Technical Services (celkem osm tisíc zaměstnanců) se stará i o Národní bezpečnostní komplex Y-12 v Oak Ridge v Tennessee.
Továrnu Kansas City Plant, která „převádí vědu do reality“, jak zní oficiální slogan, provozuje Honeywell Federal Manufacturing and Technologies. Národní laboratoř pro aplikovaný jaderný výzkum Savannah River Site zase pobočka společnosti Westinghouse.
University of California se stará o Národní laboratoř Los Alamos a Lawrence Livermore National Laboratory. Los Alamos má zajistit bezpečnost a věrohodnost amerického nukleárního odstrašení. V zařízeních pracuje na čtrnáct tisíc vysoce kvalifikovaných odborníků.
Národní laboratoře Sandia (provozuje Sandia Corporation) zaměstnávají 8,5 tisíce vědců a technických pracovníků. Vyvíjejí technologie, které chrání americké zájmy doma i v zahraničí. A zkušební zařízení Nevada Test Site je se svými 1375 čtverečními mílemi jedním z největších chráněných prostorů na území USA.

Pod státní kontrolou

Poměrně transparentní – i když z většiny státní – jaderný zbrojní průmysl má i Francie. Na jaderném programu se přímo podílí pět firem s významným státním podílem. Francouzská Komise pro atomovou energii například vlastní majoritu ve společnosti Cogema, která se zabývá těžbou a zpracováním uranu. Vývojem a výrobou jaderných ponorek je zase pověřeno Námořní konstrukční ředitelství, které spadá přímo do struktur ministerstva obrany. Letadla schopná odpalovat jaderné bomby ze vzduchu naopak vyvíjí nyní již zcela soukromá skupina Dassault (vláda v roce 1998 přepustila svůj bezmála poloviční podíl firmě Aerospatiale).
Británie se spoléhá jak na státní, tak na soukromé podniky. O vše okolo uranu se například stará privátní společnost British Nuclear Fuels, která zaměstnává na patnáct tisíc lidí. Obohacování uranu zajišťuje firma Urenco, kterou spoluvlastní britská a nizozemská vláda a německé společnosti RWE AG and E.ON AG.
Do jaderného programu je zapojená i akciová společnost General Electric, firma s ročním obratem jedenáct miliard liber a se 127 tisíci zaměstnanci.
Na izraelském jaderném programu se například podílejí soukromé společnosti Elbit Systems a Tadiran Electronic Industries a státní Israel Aircraft Industries, Israel Military Industries a RAFAEL.
Dostupná data z Číny jsou ohromující, ale zcela určitě nepřesná. Pro zbrojovku China Aerospace Science and Technology Corporation pracuje 110 tisíc zaměstnanců, China Aerospace Machinery and Electronics Corporation zaměstnává 150 tisíc lidí, Aviation Industries of China 240 tisíc a China National Nuclear Corporation 300 tisíc. O Pákistánu, Indii a především Severní Koreji nemá smysl spekulovat.

***
TABULKA:
Kdo vlastní strategické jaderné zbraně
(počet jaderných hlavic)

Ruská federace *2790
USA* 2200
Francie* 300
Čína* 180
Velká Británie* 160
Izrael* 80
Pákistán* 60
Indie* 60
Severní Korea* 10 (maximálně)

Pramen: Federace amerických vědců, Bulletin jaderných vědců, Stockholmský institut

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče