Lihová je cesta má

05. prosince 2008, 00:00 - Robert Šimek
05. prosince 2008, 00:00

Lihoviny značky Hobé patří mezi tradiční české výrobky 20. století.

Zpočátku je dodávala likérka v Praze-Modřanech (pozdější Orion), jejich opravdová sláva ale přišla teprve po roce 1929, kdy se výroba přesunula do pardubického lihovaru Ignáce Wertheimera.

Ačkoliv v první polovině 19. století zasáhla české země průmyslová revoluce, Pardubicím se vyhnula. Průmyslové podniky zde téměř neexistovaly, mezi řemeslníky bylo nejvíc krejčích, obuvníků a řezníků a větší počet lidí zaměstnávaly jen mlýny, měděný hamr, valcha a několik pivovarů.

Průmyslový rozvoj Pardubic přišel až ve druhé polovině 19. století. Velkou zásluhu na tom měla především železnice, která roku 1845 spojila město s okolním světem. Roku 1866 mohla proto vzniknout továrna na výrobu mlýnských strojů Hübner a Opitz, následovaná podobným podnikem Josefa Prokopa (Profit o něm psal v čísle 17/2007).

Roku 1869 vznikl v Pardubicích také cukrovar a roku 1870 lihovar, založený místním podnikatelem Ignácem Wertheimerem. Malý závod se postupně rozrostl v moderní rafinerii lihu, která ve 30. letech 20. století patřila k největším v republice.

Líh a ocet

IGNÁC WERTHEIMER

(1842-1899)

Narodil se 14. září 1842. S podnikáním začal roku 1867, kdy si v Pardubicích otevřel výrobnu lihovin. Po požáru v roce 1875 byl podnik přenesen k nádraží a postupně se změnil ve významný lihovar. Roku 1882 byla navíc zahájena i výroba octa, která znamenala další rozmach. Ignác Wertheimer vedl podnik více než třicet let. Zemřel 21. prosince 1899.

Židovský podnikatel Ignác Wertheimer se narodil roku 1842. S podnikáním začal ve třiadvaceti letech, když si v Pardubicích otevřel malou výrobnu lihovin. Výroba probíhala zpočátku studenou cestou (tzv. macerací), klasický lihovar vznikl teprve roku 1870.

O pět let později při velkém požáru podnik kompletně vyhořel a musel být znovu postaven. Majitel firmy ho přitom přemístil na nové pozemky nedaleko nádraží a okresní silnice do Přelouče. Roku 1882 byla k rafinerii lihu připojena i výroba kvasného lihového octa a závod získal na významu. Část produkce se totiž zpracovávala na octan olovnatý, který byl dodáván do řady papíren v celém Rakousku-Uhersku.

Ignác Wertheimer vedl podnik až do smrti v roce 1899. Závod poté přešel do vlastnictví vdovy Berty a synů Maxe a Huga.

Švýcarská pochvala

Vedení firmy se ujal Max Wertheimer, který zároveň zahájil další významnou etapu modernizace. Jeho prvním velkorysým počinem bylo roku 1904 rozšíření továrny o průmyslový lihovar na výrobu lihu z melasy (extraktu z cukrové třtiny). Závod byl vybaven destilačním přístrojem systému „Pampe“, prvním v rakousko-uherské monarchii.

Na počátku 20. století byla již jakost pardubického lihu všeobecně uznávána a označována jako prvotřídní. Kvalitu si pochvalovali mimo jiné i odběratelé ve Švýcarsku, kam se líh vyvážel pod značkou Schweizer Feinsprint.

Roku 1909 byla ústřední kancelář továrny přesunuta do Prahy a po vypuknutí první světové války do Vídně. V době válečného konfliktu se pardubická rafinerie potýkala s nedostatkem kvalifikovaných sil i výrobních surovin. Počátkem první republiky se ale její výroba opět naplno rozeběhla a ústřední kancelář se vrátila do Prahy.

Logo s panáčkem

MAX WERTHEIMER

(1872-1935)

Narodil se 12. června 1872. Po otcově smrti v roce 1899 převzal vedení rodinného podniku a roku 1904 ho rozšířil o průmyslový lihovar. Po první světové válce zavedl navíc výrobu kolínské vody německé firmy Johann Maria Farina a roku 1929 převzal i produkci likérů značky Hobé. Podnik vedl i po přeměně na akciovou společnost. Zemřel 5. března 1935.

Firma brzy po válce také výrazně rozšířila sortiment. Roku 1923 získala licenci na výrobu kolínské vody a kosmetických přípravků německé firmy Johann Maria Farina se sídlem v Kolíně nad Rýnem a stala se jejím generálním zástupcem v Československu. Charakteristické lahvičky této nejstarší kolínské vody, jejíž receptura vznikla již roku 1709, se spolu s dalšími výrobky objevovaly na pultech obchodů pod označením „Červená značka Farina“ a jejich ochrannou známku tvořil červený lotosový květ.

Roku 1924 byl rodinný podnik přeměněn na akciovou společnost s kapitálem 6 milionů korun, většina akcií ale nadále zůstala v majetku Wertheimerů. Významným byl také rok 1929, kdy byla do pardubického závodu z pražských Modřan převedena výroba značkových likérů Hobé. Firma se přitom stala i vlastníkem známého loga panáčka slinícího si prst. Tato ochranná známka byla později několikrát pozměněna, avšak základní motiv zůstal stejný.

Útěk před nacisty

Rozmach podniku nezastavil ani rozsáhlý požár, který v továrně vypukl roku 1930 po zásahu blesku. Zničeny byly všechny zásoby lihu, hlavní skladiště, 28 nádrží i jedna z obytných budov. Ihned po odklizení trosek se začalo s obnovou a již v dalším roce probíhala výroba normálně.

Roku 1931 byl v lihovaru postaven první odvodňovací přístroj, který vyřešil problém výroby bezvodého lihu. Dva roky poté se rozšířily prostory továrny a přestavěna byla i kotelna. Podnik následně převzal i výrobu zrušené rafinerie lihu v severomoravském Šenově a stal se jedním z největších podniků svého druhu v Československu.

Po smrti Maxe Wertheimera roku 1935 stanul v čele firmy jeho mladší bratr Hugo. Za něj byla roku 1937 dokončena nová octárna a roku 1939 vznikla i nová kvasírna. Ještě tentýž rok byla ale kvůli německé okupaci do podniku zavedena nucená správa a rodina Wertheimerů musela utéct do zahraničí. Hugo Wertheimer zemřel roku 1946 v uruguayském Montevideu.

Hobé se loučí

Za druhé světové války došlo k výraznému omezení výroby a roku 1942 byla pro nedostatek surovin zastavena i výroba kolínské. Znovu se rozběhla teprve roku 1945, ovšem již pod značkou Parkos (Pardubická kosmetika).

Hned v následujícím roce byl závod znárodněn a stal se základem podniku Pardubické závody lihovarské, pod který patřil ještě lihovar v Chrudimi. Roku 1948 změnil podnik název na Východočeské lihovary a octárny a roku 1955 byl zařazen do nově vzniklých Východočeských konzerváren a lihovarů se sídlem v Novém Městě nad Metují.

Osamostatnění přišlo teprve roku 1990, kdy vznikl státní podnik Hobé. Sortiment likérů se rozšířil o nové příchutě a přibyly i další výrobky. Privatizace však nebyla úspěšná a firma skončila roku 2002 v konkurzu. V následujícím roce bylo veškeré zařízení rozprodáno a historie pardubického lihovaru se tím po více než 130 letech uzavřela.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Jak se rychle a snadno zorientovat v německých volbách
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Je libo hypotéka se slevou?
Konec kvót na cukr - hrozba, nebo příležitost pro naše cukrovary?
Chcete změnit zdravotní pojišťovnu? Máte čas do 30. září, jinak až za půl roku
Auta
Peugeot 208, 2008 a příbuzné Citroëny dostanou do dvou let…
Porsche 911 GT2 RS údajně zajede Nordschleife pod sedm minut
Další ukázka hlavní výhody elektromobilů v praxi. Tesla ovládla největší drag race
Kviz: Poznáte tato známá americká auta?
Chystá se další velký sportovní sedan. Lexus už brzy ukáže LS F s výkonem 600 koní
Technologie
Další ukázka hlavní výhody elektromobilů v praxi. Tesla ovládla největší drag race
Windows 10 Insider Preview build 16296 opravuje drobné chyby. Pozor na jazykové balíčky
Cnews FM: Náhrada za reklamy a podivné počty Microsoftu [podcast]
GPU Vega 11 by mohlo mít 2048 shaderů, AMD s ním prý chystá Radeony RX Vega 32 a 28
Intel prý chystá už i dvoujádrové Kaby Lake-X, extrémní Core i3 pro platformu X299
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít